10A Pojem, Předmět A Vztahy Správního Práva Flashcards
Co je to správní právo a co je obecně jeho předmětem?
- správní právo = část právního řádu, která upravuje veřejnou správu – její organizaci a činnost, včetně vztahů vznikajících při jejím výkonu mezi nositeli/vykonavateli veřejné správy na straně jedné a FO/PO jako adresáty působení veřejné správy na straně druhé
- právní odvětví tvořené souhrnem veřejnoprávních norem upravujících organizaci a činnost veřejné správy
- předmětem úpravy správního práva je veřejná správa, převažující metoda úpravy ve správním právu je pak veřejnoprávní metoda
Jaké rozlišujeme správní právo ?
o obecné – upravuje základní zásady, pojmy a instituty, které platí pro celé správní právo nebo jeho podstatnou část, základ pro tvorbu, aplikaci a kontrolu hmotného správního práva
o zvláštní – obsahuje hmotněprávní úpravu v rámci jednotlivých správních odvětví (průřezová úprava – např. stavební právo, doprava, kultura, veřejnoprávní úprava podnikání …), jakož i případnou úpravu zvláštností procesních postupů v těchto odvětvích
o hmotné – obsahuje normy, které obsahově upravují činnost nositelů a vykonavatelů veřejné správy, lze je členit podle jednotlivých oblastí působení veřejné správy jako v případě členění zvláštní části správního práva (někdy se uvádí, že hmotné správní právo = zvláštní část správního práva)
o organizační – upravuje strukturu nositelů a vykonavatelů veřejné správy, jejich působnost, vnitřní strukturu a vzájemné vztahy
o procesní – upravuje formalizované postupy vykonavatelů veřejné správy (SO) při uskutečňování výsostné správy, zejména správní řízení
o vnitřní – soubor služebních předpisů, které upravují P&P jen uvnitř správního úřadu nebo uvnitř jiného vykonavatele veřejné správy
o vnější – upravuje vztahy mezi SO a FO/PO, o jejichž P&P se rozhoduje
o objektivní – soubor platných právních norem správního práva, tj. de lege lata
o subjektivní – obsah objektivního
- veřejná subjektivní práva – oprávnění FO a PO vůči subjektům veřejné správy; např. právo na bezplatné vzdělávání v ZŠ a SŠ, bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění, právo na soudní přezkum správních rozhodnutí, právo na náhradu škody způsobené orgánem veřejné moci
- veřejné subjektivní povinnosti – např. platit daně, splnit podmínky pro získání řidičského průkazu aj.
- právo nekodifikované – pouze dílčí kodifikace → problém se systematikou
Co je to správní věda
✘ správní věda – je to „nadodvětví“, širší pojem – popisuje, jaká veřejná správa skutečně je, jaká by měla být, dále veřejnou správu hodnotí a objasňuje dosahování jejích cílů
Co jsou to vztahy správního práva ?
- předmět správního práva = vztahy:
o mezi subjekty veřejné správy a adresáty (FO/PO) (pod pojmem subjekt veřejné správy lze v tomto pojetí rozumět rovněž organizační útvar státu nebo jiného vykonavatele veřejné správy, zejména správní úřady)
o mezi subjekty veřejné správy navzájem (stát a obce)
o vnitřní vztahy v rámci jednoho subjektu
o vznikající mezi adresáty navzájem (veřejnoprávní smlouva) - předmět správního práva = vztahy:
o mezi subjekty veřejné správy a adresáty (FO/PO) (pod pojmem subjekt veřejné správy lze v tomto pojetí rozumět rovněž organizační útvar státu nebo jiného vykonavatele veřejné správy, zejména správní úřady)
o mezi subjekty veřejné správy navzájem (stát a obce)
o vnitřní vztahy v rámci jednoho subjektu
o vznikající mezi adresáty navzájem (veřejnoprávní smlouva)
Jak vztahy správního práva vznikají a podle čeho se dělí ?
- vznik:
o ex lege
o na základě právní skutečnosti – postup veřejné správy, úkony adresátů, události - dělení podle
o subjektu – vnitřní (v rámci organizace veřejné správy) ✘ vnější
o obsahu – hmotněprávní ✘ procesněprávní
o doby trvání – rozlišují se právní vztahy, které se týkají jednorázového vzájemného práva nebo povinnosti (např. rozhodnutí založí povinnost odstranit stavbu) ✘ týkají se plurality případů vzniku vzájemných P&P (např. správněprávní vztah založený žádostí spolku podle zákona o ochraně přírody a krajiny, aby byl ze strany SO předem informován o všech řízení, které tento SO bude zahajovat a při kterých mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody)
Nadnárodní kontext správního práva
Nadnárodní kontext správního práva
- EÚLP – princip rovnosti v rozhodování, proporcionality / zákaz zneužití pravomoci
- doporučení Výboru ministrů Rady Evropy o ochraně jednotlivce ve vztahu k správním aktům
o 5 principů: právo na informace ohledně správního řízení, právo na zastoupení a pomoc, právo vyjádřit se, právo na poučení, právo na odůvodnění rozhodnutí
o soft-law – různá doporučení Výboru ministrů Rady Evropy
- závazky plynoucí z členství v EU
- evropské správní právo – 3 pojetí
o právo EU
o právo administrativní spolupráce států v Evropě
o administrativní právo společné evropským demokratickým státům
Vysvětli co je to právo veřejné a soukromé
- definice velice nejasné, judikatura i literatura rozštěpená
- otázka právního dualismu práva veřejného a soukromého je jednou ze základních otázek v teorii práva – souvisí s ní vymezení jednotlivých právních odvětví a jejich vzájemných vztahů
- veřejné právo – souhrn právních norem, které upravují veřejnou moc a službu veřejnosti zajišťovanou veřejnými subjekty
o znaky: kogentnost právních norem, nerovné postavení subjektů (nadřazenost veřejné moci v zákonem vymezených případech vůči ostatním subjektům práva), zásada oficiality a legality, převažují individuální právní akty, P&P mohou subjektu vzniknout i proti jeho vůli
o veřejnoprávní charakter mají vždy odvětví práva procesního
o veřejné právo upravuje organizaci, působnost a činnost orgánů veřejné moci - soukromé právo – upravuje vztahy mezi obecně určenými FO a PO v rovném postavení
o podstata – jeden subjekt nemůže druhému subjektu jednostranně uložit povinnost / založit právo bez jeho souhlasu (výjimečně P&P vznikají z jednostranného právního jednání, např. závěť)
o znaky: dispozitivní normy, smluvní charakter, autonomie vůle, rovné postavení subjektů, spor o rozsah P&P nemohou rozhodovat účastníci sami, rozhoduje orgán veřejné moci, dispozitivnost i ve vedení sporu, v zásadě není možné ukládat povinnosti proti vůli druhé strany
o soukromé právo otevírá co nejširší prostor soukromé iniciativě jednotlivce a svobodnému utváření soukromého života - správní právo – především normy práva veřejného ✘ v některých případech normy práva soukromého (např. uzavírání veřejnoprávních smluv)
Jaké známe teorie rozdělení práva na veřejné a soukromé
- hranice mezi veřejným a soukromým právem není ostrá, lze hovořit o publicizaci soukromého práva a naproti tomu o privatizaci veřejného práva
- teorie zájmová: nejstarší – římskoprávní (Ulpianus), určující je povaha zájmu, který je právem sledován (veřejný/soukromý)
o veřejné právo – upravuje vztahy související s veřejným zájmem nebo obecným blahem
o soukromé právo – soukromý zájem
o problémy – definice veřejného zájmu, obrana soukromého zájmu je taky vlastně ve veřejném zájmu - teorie mocenská (subordinační): taky původ v římském právu (Papinianus)
o veřejné právo – vztahy týkající se (související s) veřejné moci – vztahy nadřízenosti (mocenský orgán nadán pravomocí jednostranně rozhodovat o P&P jiných bez ohledu na jejich souhlas) a podřízenosti mezi subjekty; i nezákonný akt je platný – platí pro něj presumpce správnosti, dokud není zákonem stanoveným způsobem zrušen nebo změněn (výjimka – nicotnost)
o soukromé právo – rovné postavení subjektů à pokud je jednání v rozporu se zákonem, je neplatné
o s touto teorií souvisí vymezení pojmu veřejná moc (nález Ústavního soudu z roku 1998): „Veřejnou mocí se rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech a povinnostech orgán veřejné moci rozhoduje, není v rovnoprávném postavení (…) a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí na vůli subjektu.“ - teorie organická (subjektu) – pro dělení je rozhodující, zda se právní subjekt ocitá v právním vztahu z důvodu svého „členství“ ke státu nebo jinému veřejnému subjektu (z důvodu státního občanství, trvalého pobytu apod.), nebo nikoliv (pak jde o soukromoprávní vztahy)
o autoři OZ 2012 se hlásí k organické teorii („ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo“)
o teorie zvláštního práva (modifikovaná teorie subjektů, zakladatelem Hans Julius Wolf) – veřejné právo je souhrnem právních norem vztahujících se k právním vztahům, v nichž nutně vystupuje nositel veřejné moc
Proč dělíme právo na veřejné a soukromé ?
- platnost úkonů (resp. právních jednání v soukromém právu) – tj. presumpce správnosti aktu veřejné moci v rovině veřejného práva – i když je v rozporu se zákonem, je platný, závazný a účinný, dokud není zákonem stanoveným způsobem zrušen nebo změněn (výjimkou je nicotnost) ✘ relativní/absolutní neplatnost soukromoprávního jednání, které je v rozporu se zákonem
- postavení subjektů – nadřazenost ✘ rovnost; (správní právo – nadřazenost ✘ ale lze i rovnost subjektů – např. veřejnoprávní smlouvy)
- určení kompetencí – SO ✘ správní soudy, správní soudy ✘ civilní soudy (kompetenční spory rozhoduje zvláštní senát – 3 soudci NS a 3 soudci NSS) …
- vázanost subjektů právem
o veřejné právo – zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí - čl. 2 odst. 3 Ústavy: „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“ (obdobně čl. 2 odst. 2 LZPS)
- § 2 odst. 2 SŘ: „Správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena.“ = zásada objektivity
o soukromé právo – zásada legální licence - čl. 2 odst. 4 Ústavy: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ (obdobně čl. 2 odst. 3 LZPS)
