Harrington 9 Flashcards
Strukturalismus a poststrukturalismus
- Většina autorů označených za strukturalisty se tomuto označení vyhýbá
- = snaha o vytvoření jednotné metody
Saussure a strukturální lingvistika - jazyk
• Jazyk (langue)
o = systém znaků – nezávislý a objektivní
Znaky
• Skládají se z označujícího (zvuk, obraz) a označovaného (pojem, význam)
• Dány arbitrárně (ne přirozeně) – např. slova s podobným významem v různých jazycích nejsou vnitřním vztahem spojena
o Arbitrárnost neznamená, že si jedinec může vybrat jakýkoliv výraz se mu zlíbí – musí se řídit řádem znaků, který je zaveden v lingvistické společnosti
o = soustava vnitřních rozdílů proto studovat jako systém vztahů (synchronně, ne diachronně) – odhaluje pouze strukturující činnosti mysli
o Existuje soubor nevyřčených pravidel, které umožnují jeho existenci
o Dva typy rozměrů:
Syntagmatický = posloupnost (když někdo něco čte, říká typická forma: fráze, věta) – empiricky pozorovatelná forma jazyka – typické pro promluvu
Paradigmatický = asociativní vztahy v jazyce, které nejsou lineární jako u syntagmatu rozvíjí se mimo kontextu vysloveného (v pozadí) = vnitřní skladiště jazyka
o Není pouze nástroj mluvícího, ale je strukturujícím předpokladem myšlení – výsledek mentální činnosti subjekt k dispozici jazyku decentrování subjektu
Saussure - slova
• Slova
o Význam slova vzniká jako rozdíl mezi tímto výrazem a jiným
Slova se nevztahují přímo k objektům na základě podobnosti, ale prostřednictvím vnitřních rozdílů
Existují pouze rozdíly bez pozitivních výrazů – pokud uvažujeme o označujících a označovaných odděleně, jsou pouze negací jiných ozařujících a označovaných teprve jejich kombinace tvoří pozitivní fakta
Langue (= systematický rozměr jazyka) x parole (= promluva – řeč individuálních osob)
o Různé společnosti užívají slova, aby různým způsobem rozdělily svět (např. Eskymáci mají mnoho výrazů pro sníh, ale Evropanům stačí jeden)
Saussure - celek a jeho části
• Celek a jeho části
o Celek nadřazený jeho částem
o Model jazyka: nepřítomná celistvost
= sama o sobě neexistuje v prostoru ani čase
Dokládá ji řeč a psaní x ale je rozeznatelná i mimo ně
Lévi-Strauss
Strukturalismus a antropologie
• Šířil pojem strukturalismus a zavedl Sausserovy úvahy do sociálních věd
o Strukturální lingvistika je „koperníkovská revoluce“ pro sociální vědy:
Přesouvá se od studia vědomého k nevědomému
Nezachází s výrazy jako s nezávislými, ale uvědomuje si vztahy mezi nimi
Usiluje o objevení obecných zákonů
Lévi-Strauss - o příbuzenských systémech
• O příbuzenských systémech
o Stojí na zákonech směny
o Všechny společnosti dodržují omezení, která se týkají volby sexuálního partnera – tato omezení se liší a liší se i způsoby jejich prosazování
o Společnost rozdělena na dvě skupiny: zakázaní a možní partneři
Taková binární opozice je produktem všeobecné tabuizace incestu a pravidla exogamního (nepokrevního) manželství
• Zákaz incestu není pravidlo, které zakazuje ženit se s matkou, dcerou, sestrou, ale nařizuje dát matku, dceru, sestru někomu jinému
• Zákon exogamie všudypřítomný = archetyp ostatních projevů založených na reciprocitě = pravidlo pro zajištění existence skupiny prostředek, který lidi spojuje
• Zákaz incestu a pravidlo exogamie jsou důležité k tomu, aby se lidé dostali ze vztahů biologických ke vztahům sociálním
Lévi-Strauss - manželství
o Manželství
Jako individualizovaný vztah mezi dvěma osobami nepochopeno spíše forma směny, která zakládá lidskou družnost = základní forma směny pro L-S
Podporuje institucionalizované vztahy mezi skupinami
Směna žen v manželství zajištuje reprodukci skupiny
L-S zkoumá, jakými zákony se řídí různé systémy manželství, jaké jsou vztahy mezi jejich prvky
o Přirovnává je k lingvistickým systémům – jako nástroje, které sami o sobě nemají význam, ale pomáhají významy vytvářet
Lévi-Strauss - studium mýtů
• Studium mýtu
o Má dějovou linii – syntagmatický rozměr
o Pokud chceme mýtu porozumět, musíme zkoumat strukturální protiklady, které mýtus ztělesňují (např. protiklad mezi kulturou a přírodou, mezi časem a prostorem)
o Mýtus číst podél dvou os = synchronně a diachronně jednotlivé prvky mýtu odděleně nedávají smysl vše spočívá v tom, jaké vztahy jsou mezi nimi a jak jsou uspořádány do celku
o Není strukturován jako jazyk, ale JE jazyk vyjadřuje vlastnosti v lidské mysli, které jsou dále zkoumány – tak můžeme pochopit strukturální předpoklady, které působí v lidském nevědomí
o Kultura a její mýty = celek uspořádaný skrze rozdíly mezi výrazy
Derrida
- Radikalizace strukturalismu
* Navazuje na Lévi-Strausse, Saussura
Derrida - logocentrismus
• Logocentrismus
o Západ se příliš spoléhá na filozofickou metafyziku + psaní jako sekundární přepis řeči, jako něco, co ničí nenásilnost ústní komunikace D říká, že jazyk je od původu násilný
Násilná samotná diference a třídění = diferencují i samotná jména a slova nepřítomnost psaní neznamená nevinnost
o Námitky k celé západní metafyzice kvůli logocentrismu a fonocentrismu
o = přisuzování pojmům čistou srozumitelnost dříve, než jim je přiřazena vnější struktura jazyka (langue)
o Význam je nadřazený formám komunikace – promluva (vnitřní řeč) jazyk předchází
Derrida - fonocentrismus
• Fonocentrismus
o = upřednostňování řeči před psaním
o Řeč jako bezprostředně přístupná subjektu, který se hodlá vyjádřit – psaní odvozená schopnost
Derrida - dekonstrukce
• Snaha dekonstruovat západní metafyziku zevnitř dekonstrukce jako pojem proti logocentrismu a fonocentrismu
o Dekonstrukce = forma kritiky, která začíná pečlivým čtením textů, aby mohla rozdělit vnitřní logiku a destabilizovat celé vyznění
o Cíl: odhalit co je předpokládané, ale potlačené dominantním rámcem textu
o Klíčový krok dekonstrukce souvisí s označovaným a označujícím = nehmotné, ideální, srozumitelné (vnější složka) a smyslové, vnímatelné (vnitřní) smyslové je vnějšek ve vztahu k vnitřnímu
Transcendentální označující = čistá srozumitelnost, která je počátek všeho významu
o Psaní se připisuje vnějškovost – existuje, aby reprezentovalo jazyk vnějškovost psaní může nakazit jazyk erupcí vnějšího ve vnitřním a porušit sebevyjádření jazyka
• Dekonstrukce ve vztahu k autonomnímu lidskému subjektu
o D neničí subjekt, ale situuje ho
o Snaha dosáhnout za hranice člověka
Člověk = bytost, která snila o plné přítomnosti, o uklidňujícím začátku, o počátku a konci hry
Derrida - struktura – decentrace
• Struktura – decentrace
o Nemožnost uvažovat o struktuře bez pojmu střed
Vztahuje se k pevnému počátku
Je uvnitř struktury i mimo ni řídí strukturalitu, ale zároveň se jí vymyká
Střed je ve středu celistvosti, ale nepatří k celku, takže celistvost má svůj střed jinde = decentrace
Analogie středu k Freudovu id (střed leží někde jinde, než je já, já je na něm závislé, a proto mu střed nepatří – střed není já, ale to – id)
• Diference (différance)
Derrida - diference
• Diference (différance)
o Psaní není transparentní prostředek vyjádření, ale materiální proces podléhající logice différance logocentrismus západu závisí na potlačení logiky diference
o Diference zpochybňuje binární logiku strukturalismu – ukazuje, že hierarchické protiklady jsou nestabilní, protože každý výraz závisí na tom druhém (např. mužský-ženský, vědomí-nevědomí)
o = o vztahu textu a jeho významu – neexistuje nic konečného
o Zahrnuje doplňkovost a stopu – liší se od Saussera a Lévi-Strausse (považují jazyk za uzavřený) diference vytváří význam a táhne ho donekonečna, objevuje se ve stopách (v momentech diference)
Foucault
• Snaha odhalit pozitivní nevědomí vědění = úroveň, která uniká vědcovu vědomí, ale přesto je součástí diskurzu
Foucault - archeologie
• Svou práci nazývá archeologií, která se soustředí na epistémé
o Archeologie, protože se soustředí na studium pravidel utváření diskurzu v jakékoliv epoše
o Zkoumá všeobecný prostor vědění a způsob bytí věcí, které v něm existují, na jejich souběžnosti, mutace
Foucault - epistémé
• Epistémé
o = pravidla, kterými se řídí vznik forem vědění
o = celkový soubor vztahů, které se v daném období sjednocují diskurzivní praktiky, které napomáhají vzniku epistemologickým prvkům, védám, formalizovaným systémům
o Současné epistémé není stejné jako např. epistémé myslitelů v 18. st. rozdíl je výsledkem změny podmínek pro možnost vzniku vědění (není to výsledek pokroku)
Foucault - diskurzivní praktiky
• Diskurzivní praktiky
o Analýzy zatíženy filozofickou antropologií proto potřebné diskurzivní praktiky
o Proměna role subjektu: zkoumat ho jako proměnnou a komplexní funkci diskurzu
o Autonomie diskurzu – jednotlivé epochy určeny překlenovacími epistemickými principy
o Soustavy vyjádření, které jsou možné v dané epistémé, tvoří celek
o Posun od jedné epistémé k druhé = epistemologický skok (analogie s posuny mezi paradigmaty dle Kuhna)
o 3 po sobě jdoucí epochy uspořádané odlišně: renesance, osvícenství, romantismus zjišťuje, jaká pravidla stojí v pozadí utváření diskurzů, vyhýbá se otázce pravdy a významu archeolog se snaží o čistý popis epistémé
Foucault - konec člověka
• Konec člověka
o Idea člověka jakožto epistemologické kategorie je výsledkem osvícenství – před 18. st. člověk neexistoval (s tímto obdobím vstupuje myšlenka humanistického subjektu)
o Tato idea dnes zestárla a blíží se ke svému konci snahy najít podstatu člověka
o Zkoumání člověka současně jako poznávající subjekt, ale poznávaný objekt vlastního vědění
o Člověk = transcendentálně-empirický dvojník: nejdůležitější hybná síla světa (empirický objekt) + nejdůležitější podmínka možnosti existence světa (transcendentální subjekt) spojuje vývoj sociálních institucí s procesem zpředmětnění a s formami disciplinární diskurzivní moci pod vládou humanitních věd
Foucault - aparát = dispozitiv
• Aparát = dispozitiv
o Problém v pojetí epistémé = základní konfigurační faktor diskurzu, ale zároveň konfigurace diskurzu epistémé utváří ukázka celistvosti diskurzivních pravidelností dané epochy, ale současně ukazuje pravidla vytváření vědění dané epochy epistémé má sklon se uzavírat přesun od archeologie ke genealogii (nahrazení epistémé pojem aparát, dispozitiv)
o Diskurz již není autonomní aparát je diskurzivní i nediskurzivní – jeho prvky více heterogenní
o Neexistuje žádný celek, kterému by sloužily všechny diskurzy – jak se diskurzy a praxe navzájem ovlivňují, jak vytvářejí různé režimy vědění
Foucault - genealogie
• Genealogie
o V tomto kontextu se zaměřuje na zkoumání vztahu moci a vědění a politické pravdy
o Zahrnuje historickou ontologii nás samých (historii současnosti) a srovnává to s konvenční historií G začíná v současnosti x KH zkoumá věci vzdálené zjišťuje, jak se současnost vyvinula do své podoby
o Cíl: zpochybnit přirozenost dominantních způsobů, pomocí kterých uvažujeme o životě jak se z nich stávají objekty vědění
Foucault - význam kázně, dozoru a biologické moci
• Význam kázně, dozoru a biologické moci
o Moc a vědění společně utvářejí lidské bytosti jako svébytný typ subjektu subjekt vytvářen 3 základními soubory praktik:
Praktiky rozdělení – binární protiklady mezi lidmi – v rámci historie (např. vyloučení malomocných a jejich oddělení od společnosti ve středověku srovnává s karanténou obětí moru, které byly podrobeny dozoru v rámci uzdravení)
Praktiky vědecké klasifikace – vznik vědeckých kategorií, které jedincům přiřazují určité postavení v populaci tak všichni pod neustálým dozorem
Praktiky subjektifikace – jak se z jedince stává subjekt – jak na sebe jedinci působí skrze náboženské vyznání, sexuální terapii
Foucault - biopolitika
o Tyto tři praktiky součást biopolitiky
= forma racionality moderní moci biomoc = moc nad životem
Sekularizace křesťanského zájmu o pastorální vztah – jedni díky svým speciálním kvalitám mohou vést ostatní ke spáse
Má dvě osy:
1. tělo = stroj, který bude donucen k užitečnosti prostřednictvím disciplíny anatomická politika lidského těla
2. dozor a regulace celého druhu biopolitika populace
• Tyto osy vytváří nové možnosti vědění zrod nové vědy o člověku
Zájem o zlepšení života, rozvoj moderního státu, posílení jeho moci + udržení normality (zajištění zdraví, vyloučení chorob a nezpůsobilosti)
Foucault - panoptikon
o Panoptikon
Věznice, kde jsou cely v kruhu kolem centrální věže – v každé cele jeden vězen, neustále pod dozorem žádaný vězeň neví, jestli je zrovna pozorován měl by dohlížet sám na sebe
Kombinace abstraktní moci s technikou kontroly a dozoru
Moc spojena s utvářením osobních schopností a výcvikem jedinců rozvíjí se hlavně v institucích, které sledují specifické zájmy
Foucault - dějiny sexuality
• Dějiny sexuality
o Jak se nová věda o sexualitě snažila spojit jedince i společnost a jaká se pokoušela poskytnout nový směr moci nad životem
o Represivní hypotéza = moc působí na sexualitu a potlačuje přirozené instinkty
o Moc je uplatňována skrze vytváření diskurzu o sexualitě produkce nových mechanismů moci, protože vytváří subjekty, které rozumí sami sobě z hlediska pravdy o svém sexuálním životě
