Berger, Luckmann 3

Question 1

Internalizace reality

Answer 1

• Společnost – dialektický proces tří složek: externalizace, objektivace, internalizace – nenásledují po sobě – vyjadřují společnost současně
o Jedinec se jako člen společnosti nerodí x se sklonem ke společenskosti  na počátku klíčová internalizace
 = bezprostřední vnímaní a intepretace objektivní události – přijetí za subjektivní  východisko pro porozumění ostatním lidem
 Jedinec se stává členem společnosti až, když dosáhne určitého stupně internalizace = mezi jedinci probíhá identifikace, žijí ve stejném světě a podílí se na existenci druhého

Question 2

Primární socializace

Answer 2

 Socializace, skrze níž se stává členem společnosti – nejdůležitější
 Každý jedinec se rodí do objektivní sociální struktury, kde jsou mu významní druzí vnuceni
• Jejich definice jsou předávány jako objektivní realita  tak se jedinec rodí nejen do objektivní sociální struktury ale i objektivního sociálního světa
o Může se měnit (dle individuálních vlastností významných druhých – jiný pohled dítěte z nižší a vyšší vrstvy)
o Vtisknut jako jediný možný svět (nikoliv jeden z mnoha)
o Vtisknut pevněji než světy ze sekundární socializace

 Odehrává se za vysoce emocionálních podmínek – vazby na významné druhé  identifikace (vlastní kartička)

 Nejdůležitější nástroj = jazyk (vlastní kartička)

 Celý proces bere v potaz biologický vývoj i společensko-historické různosti

Question 3

Identifikace

Answer 3

• Osvojení rolí a postojů  pohled na sebe se odráží od pohledu druhých na mě  identifikace s druhými
• Přejímá i svět druhých  identita jako umístění v určitém světě (proto osvojena jen zároveň s tímto světem)
• Vytváření abstrakce rolí a postojů určitých lidí a obecných (např. při internalizaci pravidel: Mamka se na mě teď zlobí. X Mamka se na mě zlobí vždy, když rozliju polévku.  zobecnění: Člověk nesmí rozlévat polévku.)
• Tato abstrakce = zobecnělý druhý  jedinec se identifikuje se všemi lidmi obecně = rozhodující fáze socializace: internalizace spol. jako objektivní reality a zároveň vytvoření subjektivní identity  vytvořen symetrický vztah mezi objektivní a subjektivní realitou
• Tím primární končí – jedinec platným členem společnosti a subjektivně vlastní nějakou osobnost a nějaký svět  nutnost udržování těchto internalizací a nutnost nových internalizací = sekundární socializace

Question 4

Jazyk

Answer 4

• Napomáhá internalizaci  pomáhá převádění z objektivního do subjektivního světa
• Jednotlivé obsahy v každé společnosti různé  vliv zásoby vědění (k něčemu nutný složitější jazykový aparát)

Question 5

Sekundární socializace

Answer 5

 Proces po primární (podobá se její struktuře) – uvádí již socializovaného jedince do nových oblastí  předpoklad, že jedinec prošel primární socializací
 = internalizace subsvětů založených na institucích – určeno složitostí dělby práce a distribucí vědění  nabytí vědění spojeného se specifickými rolemi (nutnost takových pojmů, které umožní integraci různých souborů vědění)
 Závisí na postavení souboru vědění v rámci symbolického světa jako celku
 Pokud by k ní nedošlo  vznik společnosti s jednoduchou zásobou vědění (jedinci odlišní pouze v pohledech na vědění)
 Nutnost rozvoje legitimizačního aparátu (zárodek už v primární)
 Nejsou potřeba emocionální vazby – stačí vzájemná identifikace
 Pojetí rolí – anonymní (oddělitelné od svých vykonavatelů)
• Malá míra subjektivity – internalizované vědění není tolik ovlivněno významnými druhými a jejich pohledem na svět
• Možnost oddělit část osobnosti související s rolí

Question 6

Udržování a transformace subjektivní reality

o Realita internalizovaná při primární socializaci

Answer 6

 Je nevyhnutelná  pocit nevyhnutelnosti přítomný po většinu času, kdy se jedinec pohybuje v každodenním životě
 Každodenní realita ohrožována mezními situacemi, které nemohou být do každodenní reality začleněny
 Hrozba ze strany soupeřících definic reality (např. jedna věc je, když spořádaný otec rodiny sní o orgiích, druhá věd je vidět tyto sny skutečně převedeny do reality) sny
• Snadno izolovány jako nesmysly nebo mentální úchylky
• Ve vztahu ke každodenní realitě mají charakter fantazírování
• Uskutečnění snů potřebuje silnější nápor na vědomí  ideální zabránit snu ještě před realizací v realitu

Question 7

Udržování a transformace subjektivní reality

o Realita internalizovaná při sekundární socializaci

Answer 7

 Má menší odolnost proti soupeřícím definicím – může za to umělejší povaha sekundární socializace  realita není ve vědomí tak hluboce zakořeněna – snadněji vytěsněno
 Relativně malý posun v subjektivní definici stačí (např. návyky oblékání pro různé společenské příležitosti – přišel by do práce bez kravaty)
 Mezními situacemi ohrožována mnohem méně, protože je pro tyto situace irelevantní

Question 8

Typy udržováním reality

Answer 8

o Je dobré rozlišovat mezi dvěma typy udržováním reality:
• Udržování v běžných situacích – zachování internalizované reality v každodenním životě
• Udržování v krizových situacích – zachování internalizované reality v krizových situacích
 Obě zahrnují stejné sociální procesy

Question 9

Stvrzování reality každodenního života

Answer 9

o Realita každodenního života opětovně stvrzována v interakci s ostatními pomocí procesů, které se neliší od procesů při internalizaci  rozlišuje se mezi významnými druhými a méně významnými druhými
 Většina lidí, se kterými se jedinec setká, slouží k utvrzení jeho subjektivní reality (např. cestování vlakem – ostatní cestující jedinci stvrzují základní strukturu každodenního života)

Question 10

Významní druzí

Answer 10

• Hlavně k utvrzování ústředního prvku subjektivní reality = identita
• Potřeba nepřímého stvrzování, ale i emocionálně zabarveného – to je právě od významných druhých
• Týká se i identit, které se danému jedinci nezamlouvají (např. ztroskotanec – zběžně ho utvrdit zvládne kdokoliv, ale největší váhu to má od blízkých)

Question 11

Méně významní druzí

Answer 11

• = širší okolí
• Úloha jakéhosi chóru
• Mohou zapříčiňovat rozporuplnost: jedinec změní svoji realitu, nebo změní vztahy, které jeho realitu stvrzují

Question 12

Vztah chóru a významných druhých

Answer 12

• Dialektický = působí na sebe navzájem i na subjektivní realitu, k jejímuž stvrzování slouží
• Může ovlivnit identifikaci významných druhých x významní druzí mohou ovlivnit širší okolí
• Vztah je lépe patrný u nestvrzení subjektivní reality:
o Nestvrzení má větší účinnost od významného druhého (u méně by se nestrzení muselo opakovat, aby dosáhlo takového účinku)
o Výsledkem rozdílných definic je tříbení názorů, které ovlivní, jak se jedinec bude chovat – určuje závažnost, jakou danému jevu bude jedinec přisuzovat
o Pokud existuje soupeření mezi definicemi, je důležité, aby byly pevně ustaveny vztahy v primárních skupinách, které stvrzují jedinou subjektivní realitu jedince

Question 13

Udržování skrze konverzaci

Answer 13

 = nejdůležitější prostředek k udržování každodenní reality
 = to, že spolu lidé mluví + neverbální
 Každodenní život jako neustálé působení konverzačního aparátu, který udržuje, proměňuje a rekonstruuje jedincovu subjektivní realitu
 Udržování subjektivní reality
• Většina udržování implicitní
o = není užíváno tolik slov, aby jimi bylo možné definovat povahu světa
o Konverzace se odehrává spíše na pozadí světa
• Předpokládá se ucelený svět, v jehož rámci výroky dávají smysl  tento předpoklad stvrzuje subjektivní realitu tohoto světa
• Vliv konverzačního aparátu musí být trvalý a důsledný – bez toho ohrožena subjektivní realita

Question 14

Proměňování subjektivní reality

Answer 14

• Některé prvky přidávány a opouštěny (to, o čem se nemluví, se stává mlhavé)
• X konverzace dává pevné rysy prvkům dříve vnímaným nezřetelně (např. pochybnosti dostávají úplně jiný rozměr, když o nich jedinec mluví)

Question 15

Vytváření subjektivní reality

Answer 15

• Dáno jazykovou objektivizací  jazyk objektivizuje svět a přetváří ho do soudržného řádu  tím zreálňuje určitý svět ve dvojí smyslu: uvědomuje si ho a zároveň ho vytváří
• Konverzace uskutečňuje tuto schopnost jazyka  vytváří svět v situacích tváří v tvář
• Z jazykových objektivizací se stávají objekty individuálního vědomí
• Základ udržování reality je ustavičné užívání téhož jazyka k objektivizování  společný jazyk = tentýž jazyk, který používají všichni, kteří pro jedinci představují udržování reality

Question 16

Struktury věrohodnosti

Answer 16

 = sociální základna a sociální procesy nutné k udržení subjektivní reality
 Udržuje si danou realitu jen díky zprostředkovatelům jednotlivých struktur – pokud se konverzace s nimi přeruší, hrozí ohrožení reality – kontakt s danou realitou musí být neustále oživován
 Potlačují pochybnosti, bez kterého by definice reality nemohla být udržena  ve vědomí internalizována i společenská opatření proti pochybnostem, která realitu podrývají (např. výsměch: jedinec se cítí být směšný, když začne o dané realitě subjektivně pochybovat  kdyby to řekl nahlas, ostatní se mu vysmějí  tak pokračuje dál v existenci, aniž by něco řekl  obtížné)

Question 17

Udržování v krizových situacích

Answer 17

 Stvrzování reality musí být explicitní a důrazné
 Často využití rituálních postupů
 Jedinec může vytvářet improvizované postupy k udržení reality x společnost mu poskytuje přesně vymezené postupy (v předem definovaných situacích – např. smrt)
 Krize se mohou týkat jednotlivce i kolektivu
 Pokud je kontakt s alternativní realitou krizových situací častá, ztrácí svůj krizový charakter a stává se rutinou

Question 18

Transformace subjektivní reality (alternace)

Answer 18

 Žít ve společnosti s sebou nese neustálý proces pozměňování subjektivní reality
 Vždy pociťována jako totální – mylný dojem
 Označováno jako alternace = extrémní případ – vyměnění jednoho světa za jiný – tato už je totální (dále chápána alternace jako synonymum transformace)
 Nezbytné procesy resocializace (vlastní kartička)

 Historický prototyp alternace = konverze náboženství (konverze jako věrohodná pouze v prostředí daného náboženského společenství – nejdůležitější je, aby si jedinec i nadále uvědomoval a zachovával vědomí její věrohodnosti)

Question 19

Resocializace

Answer 19

• Podobné primární socializaci  za důležité prvky považovány prvky jiné reality
• Setkávají se s problémem demontáže – musí rozložit předchozí nomické struktury  důležité společenské i pojmové složky (společenské jako východisko pro pojmové)
• Nejdůležitější společenskou podmínkou je dostupnost účinné struktury věrohodnosti (sociální základny)  zprostředkováno významnými druhými, kteří uvádějí jedince do nové reality (veškerá interakce se soustředí sem) – dohlíží na resocializaci
• Mezi resocializací a sekundární socializací existuje mnoho přechodných typů
o Při nich dochází k dílčí transformaci (spojeno se společenskou mobilitou a přípravou na povolání)
o Problém zachovat konzistenci mezi dřívějšími a pozdějšími prvky subjektivní reality – zahrnuje upravování minulosti, protože existuje spojení s lidmi, kteří byli pro jedince důležití dříve

Question 20

Segregace

Answer 20

 Nově nabytá struktura věrohodnosti se musí stát jedincovým jediným světem (hlavně nahradit svět, kterého byl součástí před alternací)  k tomu nutná segregace
• Pokud není možná fyzická, tak alespoň do té míry, kdy obyvatelé předchozího světa nejsou důležití
• Klíčové v počátečních fázích alternace
• Jakmile nová realita zakořeněna, jedinec může opětovně navazovat vztahy s vnějším světem

Question 21

Změna v konverzačním aparátu

Answer 21

 Změna se děje i v konverzačním aparátu
• Změní se partneři pro důležitý rozhovor a subjektivní realita je tak těmito novými významnými druhými transformována a udržována neustálou konverzací s nimi
• Musí si dávat pozor, s kým mluví – pokud je někdo v rozporu s novými definicemi reality, neměl by s nimi mluvit (aby nesklouznul zpět)
• Nová realita obsahuje terapeutické postupy, jak to zvládnout

Question 22

Dostupnost legitimizačního aparátu

Answer 22

 Důležitá dostupnost legitimizačního aparátu po celou dobu transformace
• Nová realita musí být legitimizována + důležitá i legitimizace jednotlivých stupňů, v nichž je osvojována a udržována, i zavržení všech ostatních realit
• Problém se starou realitou: musí být nově interpretována z pohledu legitimizačního aparátu nové reality = zlom v jedincově subjektivním životě (ve smyslu „před naším letopočtem“ a „po našem letopočtu“)
• Vše, co alternaci předcházelo, chápáno jako zkušenosti, které měly vést právě k alternaci + vše, co je po alternaci jako by vyplývalo z nové reality
• Nutná nová intepretace minulého života jako celku i jednotlivých událostí a osob
o Může si vymyslet nové události a vložit je do minulého života, aby odpovídal novému výkladu  subjektivně o minulosti nelže, jen ji dává do souvislosti s jedinou pravdou

Question 23

Internalizace (socializace) a sociální struktura

Answer 23

• Socializace se vždy odehrává v prostředí sociální struktury  určena společensko-strukturními podmínkami
• Úspěšná socializace v kontextu sociální struktury = dosažení vysoké míry symetrie mezi objektivní a subjektivní realitou X neúspěšná = asymetrie
o Úplně úspěšná nemožná

Question 24

Nejvíce úspěšná socializace

Answer 24

• Nejvíce úspěšné ve společnostech s jednoduchou dělbou práce a minimální distribucí vědění
o Tím se vytváří identity, které jsou předem definovány a profilovány
o Každý jedinec se totiž setkává se stejným institucionálním programem, proto i celkové působení institucionálního řádu je velmi podobné  představa objektivní reality, které má být internalizována  každý ví, kdo jsou ostatní i kdo je on sám
o Proto se nevyskytuje žádný problém identity  osobnost jednotná a nevrstvená

Question 25

Neúspěšná socializace

Answer 25

• X neúspěšná v tomto kontextu v důsledku životních nehod (např. fyzické či mentální postižení, stigma založené na sociálních definicích)
o Často uvězněno v objektivní realitě, protože jejich snahy vymanit se z toho, jak je vnímají ostatní, opět potvrzují jejich postavení  proto socializován neúspěšně (mezi sociálně definovanou realitou a jeho vlastní subjektivní realitou je velká asymetrie)
o Nemá žádné důsledky pro sociální strukturu – neexistuje sociální základna, na které by mohl být vytvořen opoziční svět s opozičními identitami (postrádají strukturu věrohodnosti, která by je mohla přetvořit v něco víc)

Question 26

Opoziční definice reality

Answer 26

• Opoziční definice reality má šanci, jakmile se jedinci začnou sdružovat do společensky stabilních skupin a postupně se objeví i složitější distribuce vědění
o V této skupině začne být opoziční definice objektivována + vytváří vlastní sociální procesy
o Stabilita skupiny slouží jako struktura věrohodnosti pro opoziční definici reality
o Neúspěšná socializace do jednoho svět může znamenat úspěšnou v jiném
o Může být problém s identitou – jedinec definován jinak původně realitou i realitou opoziční  způsobuje propast mezi zdáním a realitou při vnímání sebe (chová se nějak, ale subjektivní vnímání identity odpovídá něčemu jinému)

Question 27

Společnost se složitější distribucí vědění (socializace)

Answer 27

• Společnost se složitější distribucí vědění – často neúspěšná socializace v důsledku střetávání různých realit
o Může se stát, že všichni významní druzí předávají stejnou realitu, ale z různých úhlů - např. odlišný úhel u M a Ž, kteří ovlivňují primární socializaci dítěte: ideálně, aby se chlapec identifikoval s M, děvče s Ž + verze druhého pohlaví mu také musí být zprostředkována
 „nenormálnost“ jako výsledek soupeření mezi definicemi
• Chlapec si zinternalizuje prvky ženské světa a naopak  asymetrie mezi identitou, kterou mu přidělila společnost, a tou, kterou vnímá on sám jako subjektivně reálnou
• Společnost vytvořené terapeutické postupy, jak se o tyto případy postarat (např. tlak na odlišení jedince)

Question 28

Předávání různých realit

Answer 28

o Předávání různých realit
 Např. dítě vychováváno rodiči a chůvou – odlišný svět předávají rodiče, odlišný svět chůva (někdy i v odlišných jazycích)
 Větší váhu má svět rodičů  může být ovlivněno různými životními náhodami  neúspěšná socializace s rizikem alternace
 V důsledky vznik dvou vyhraněných identit, které vnímá jako skutečné životní možnosti  vytvoření veřejného a soukromého života
 Takoví jedinci se mohou stát zrádci sama sebe – vnitřní problém, pokud jedinec neví, která identita je v daném okamžiku zrazována
 Možnost individualismu
• = individuální volba mezi odlišnými realitami a identitami
• Spojeno s neúspěšnou socializací, ale i s úspěšnou – mohou se setkat se zrádci, skrytými identitami, kteří vybírají ze dvou odlišných světů – hrozí, že to začnou vztahovat i na sebe (jako zrcadlový odraz)

Question 29

Rozpor realit mezi primární a sekundární socializací

Answer 29

 Zčásti omezeno prostředím sociální struktury
 Rozrůzněné reality a identity se objevují v sekundární  může ztratit své patřičné umístění  vytvoření vysněné identity, kterou si objektivizuje jako skutečnou totožnost (což je jiná identita, než byl jedinci přisouzena během primární socializace)
o Když se reality střetávají v primární, významná úloha citů a významných druhých x pokud v sekundární, city ani významní druzí nejsou tak důležití
o Ve společnostech s odlišnými realitami zvláštní uspořádání subjektivní reality a identity  relativnost všech světů (včetně toho vlastního)
 Vlastní svět jako jeden z možných světů (už ne jako jeden možný svět)
 Proto jedincovo chování může být chápáno jako nějaká role, od které si může udržovat odstup a může ji hrát s určitým záměrem

Question 30

Teorie identity

Answer 30

• = klíčový prvek subjektivní reality
• Mezi identitou a společností dialektický vztah
o = identita se utváří během sociálních procesů (dány sociální strukturou)  následně udržována, obměňována sociálními vztahy  identity zpětně ovlivňují sociální strukturu
o Tato dialektika důležitá k vyhnutí pojmu kolektivní identita
• Historické struktury umožnují vznik různých typů identit (můžeme říct, že Američan má jinou identitu než Francouz)
o Na těchto typizacích závisí orientace v každodenním životě  typy identit pozorovatelné
o = sociální produkty, relativně stabilní prvky objektivní reality
o = předmět teoretického uvažování v jakékoliv společnosti, zabudovány do symbolického světa – identita nesrozumitelná, dokud není umístěna v určitém světě

Question 31

Psychologické teorie (vztah mezi identitou a společností)

Answer 31

• Psychologické teorie vnáší do vztahu mezi identitou a společností další dialektický vztah: vztah mezi psychologickými teoriemi a těmi prvky subjektivní reality, které se snaží definovat a vysvětlit
o Vstupuje do každodenního života, aby poskytla výkladová schémata pro řešení problematických případů
o Řeší problémy vzniklé mezi subjektivní a sociálně přisouzenou identitou  PS slouží k legitimizování procesů udržování a obnovování identity
o Psychologické teorie empiricky přiměřené svou použitelností v terapii  pokud jsou přiměřené, jsou i empiricky ověřitelné (empirické ověření ze zkušenosti, nikoliv vědecké)
o Mají schopnost stát se realitou – tím potvrzují dialektický vztah  projevuje se během citově zabarvených procesů utváření identity
 PS spjata s vnitřní realitou je vnímána jedincem jako realita přímo při její internalizaci  provázeno identifikací  tímto úzkým vztahem mezi internalizací a identifikací se PS liší od ostatních teorií
 Např. člověk, který studuje psychoanalýzu, začne být neurotický v momentě, kdy na sobě pozoruje symptomy neurózy  symptomy se vytvořily na základě prostředí

Question 32

Organismus a identita

Answer 32

• Organismus neustále každou fázi vytváření reality ovlivňuje a vytváření reality zpětně působí na organismus (zvířecí stránka člověka při socializaci transformována, nikoliv zrušena = člověku kručí v břiše, i když se chystá přetvořit svět)
• Dialektický vztah mezi přírodou a společností = neustálý dialektický vztah mezi každým lidským živočichem a společensko-historickou situací, v níž se pohybuje – tento vztah vzniká hned v prvopočátku a trvá po celou existenci ve společnosti
o Z vnějšího hlediska: dialektika mezi individuálním živočichem a sociálním světem
 Organismus vytyčuje hranice toho, co je společensky možné, ale sociální svět zároveň určuje omezení toho, co je biologicky možné pro organismus
 Např. délka života: předpokládaná délka závislá na společenském postavení + může být zahrnuto jako institucionální program do mechanismů sociální kontroly (např. do instituce práva); sexualita
o Z vnitřního hlediska: dialektika mezi jedincovou biologickou podstatou a sociálně vytvořenou identitou
 Biologická podstata klade společenskému působení odpor
 Nejvíce při primární socializaci (živočišný odpor x učení se) – vnitřní dialektika přítomna neustále (nižší já – živočišné x vyšší já – společenské)