Foucault 1

Question 1

Mučení – období před reformami

Tělo odsouzených

Answer 1

• Objevují se nové teorie práva a zločinu, nového morálního nebo politického ospravedlnění práva trestat, rušení starých nařízení, zanikání zvyků a obyčejů (cca v 18. st. – celá kapitola)

Question 2

Zánik mučení

Answer 2

o Spojeno s procesem humanizace  postupně mizelo tělo jako hlavní terč trestních represí – provázeno dvěma procesy: zánik trestání jako divadelního přestavení a zrušení bolesti (vlastní kartičky)

Question 3

Trestání jakožto divadelní představení

Answer 3

• Mizí na poč. 19. st.
• Považováno za nevhodné: trestání jako vyústění zločinu – rovnaly se (trestání dokonce převyšovalo v krutosti)  kat připodobňován ke zločinci, soudci k vrahům
• Trestání nejskrytější část trestního procesu
o Už není součást každodenní zkušenosti, ale stává se abstraktním
o Účinnost souvisí s nevyhnutelností (ne s viditelnou intenzitou)
o Na zločin má působit hrozba, že bude potrestán, ne odporné divadlo
• Ošklivé být trestaný, ale i trestat
o Přelíčení a rozsudek veřejné, ale trest až dodatečně (udržuje se při něm určitý odstup, svěřuje se někomu jinému)
o Dvojí systém ochrany mezi justicí a trestem, který ukládá:
 Vykonávání trestu jako autonomní sektor, který ubírá toto břemeno justici
 Justice zakrývá trest byrokracií
o Podstata trestu v trestání  trest hledán v nápravě x úředníci osvobozeni od řemesla trestání  moderní justice se stydí trestat
• Zmizení mučení = ztráta moci nad tělem  nové formy trestu nepůsobí stejně jako mučení
o Tělo v pozici prostředníka/nástroje – v rámci trestání je součástí systému omezování a zbavování, povinností a zákazů  bolest již není konstitutivním prvkem trestu
o Celá řada odborníků (dozorci, psychologové, vychovatelé), kteří vystřídali kata

Question 4

Zrušení bolesti

Answer 4

• Odstranění člověka, ale nenechají pocítit nic zlého (zbavení práv, aniž by trpěl)
• Znatelné na moderních rituálech trestu smrti
o Stejná smrt pro všechny (trvá okamžik, není třeba přidávat žádnou zuřivost mučení, zasahuje spíše život než tělo)
o Není oddalováno promyšlenými přerušeními a zmnožováno řadou různých zásahů, žádné kombinace mučení
o Vývoj: experimenty se strojem na oběšení (poč. 18. st.)  zákon, že každému vězni bude useknuta hlava  gilotina – smrt jako událost viditelná, ale okamžitá – spojení mezi tím, kdo smrt vykonává, a zločincem jen na krátký okamžik (žádná fyzická konfrontace)
 Vězení zbavuje svobody, pokuta připravuje o statky  gilotina zakončuje život téměř, aniž by se dotkla těla
 Aplikuje zákon ne na skutečné tělo, které cítí bolest, ale na právnický subjekt, který je nositelem práva na existenci

Question 5

Zánik mučení jako globální jev?

Answer 5

 Sice vymizí do pol. 19. st., ale některé země se zdráhaly (VB – veřejný proces a instituce poroty získaly příkladnou roli)
 Postupně přijaty nové mechanismy trestání (např. gilotina)
 Tělo stále postihováno fyzickými tresty, ovšem ne mučením – hlavním cílem se stalo zbavení majetku či práva (nucené práce, uvěznění + vyměření stravy, omezení sexuality, bití, samotka)
 Trestání je stále tělesné s doplněk fyzické bolesti

Question 6

Trestání tedy obrací svoji pozornost od těla k duši

Answer 6

o Po zuření na těle přichází trest, který působí v hloubce (na srdce, myšlení, vůli, hnutí mysli)  změna v trestní praxi
o Zjevná přeměna toho, co je považované za zločin + změna povahy a podstaty toho, z čeho sestává substance trestného činu (soudí se to, co jako zločin stanovuje trestní zákoník, ale i pudy, vášně, anomálie, tělesné vady, agresivita)
o Souzeny a trestány i okolnosti činu – poznatky o zločinci, jak ho jiní hodnotí, jeho minulost, co se od něj lze očekávat v budoucnosti
o Duše souzena společně se zločinem – brána v potaz při trestání  duše nejprve jako doplněk  postupně nové systémy trestání (soudci soudí „duše“ zločinců)
 Nezjišťují pouze, kdo spáchal trestný čin, ale i např. jaký byl kauzální proces, který čin způsobil

Question 7

Otázka šílenství

Answer 7

 Pokud označen za šílence, nebyl trestán  nemohli být označeni současně za šílence i zločince
 Diagnóza šílenstvím přerušovala proces
 Později už připouštěli, že někdo může být šílený i vinný  startovalo vývoj v soudnictví: zavedení polehčující okolnosti, zmírňování rozsudku podle stupně rozvoje choroby

Question 8

Zkoumání duše - pravidla

Answer 8

o Zkoumání duše řízené 4 pravidly:
 Soustředí na trestní mechanismy v kontextu pozitivních efektů (ne pouze z pohledu represivních a sankčních efektů)  trestání jako komplexní sociální funkce
 Trestání není důsledek právních předpisů, ale vychází z obecnějších procedur
 Moc jako princip humanizace trestání i poznávání člověka
 Zjišťovat, zda duše jako součást trestního práva je důsledek podřizování mocenským vztahům

Question 9

Politická technologie těla

Answer 9

• Trestní systémy nutné situovat do politické ekonomie těla (vždy jde o tělo: jeho síla, užitečnost, poslušnost, rozdělení, podřízení) – klíčové vztahy moci a ovládání těla  politická technologie těla (zahrnuje vědění o fungování těla a ovládání jeho sil)
o Moc, o které pojednává, neznamená vlastnictví, ale strategie, taktiky  moc spíše praktikována, než vlastněna (není privilegiem, ale účinkem strategických pozic)
o Nepůsobí jako povinnost nebo zákaz, ale vstupuje do těl, absorbuje je  hluboce zakořeněno ve spol.
o Vědění produkuje moc – moc a vědění implikují jedno druhé  vztah moc-vědění nelze analyzovat na základě poznávajícího subjektu (není to aktivita poznávajícího)
o Techniky trestání je třeba chápat v historii politického těla – trestání není následek právních teorií, ale kapitola politické anatomie
 Duše produkována fungováním moci – obývá a přivádí k existenci tělo (sama je součást ovládání, které praktikuje moc na těle)  je účinkem a nástrojem politické anatomie a vězením těla
o Např. vzpoury ve vězení – vzpoury na rovině těla, proti samotné konstrukci vězení (nešlo jim o to, zda je vězení příliš hrubé nebo primitivní, ale materialita) – způsobeno mocí a politickým pohlcením těla