Berger, Luckmann 2 Flashcards
Společnost jako objektivní realita
Organismus
- Člověk nemá žádné přirozené prostředí, které by bylo typicky jeho
- Pudy člověka specializovány a cíleně řízeny
- Stále se vyvíjí i v době, kdy má vztah ke svému okolí stávání se člověkem se odehrává ve vztahu k prostředí (přírodnímu, sociálnímu, kulturnímu) směr vývoje sociálně předurčen (x omezen fyzicky)
- Lidství je socio-kulturně proměnlivé – neexistuje biologická přirozenost, která určuje socio-kulturní formace, kterými je lidství formováno homo socius (člověk společenský)
Utváření osobnosti
o V souvislosti s pokračujícím vývojem organismu a se sociálními procesy
o Genetické předpoklady od narození x identita dána není
o Osobnost jako sociální produkt – nemůže být chápána mimo sociální kontext, kde vznikala
Excentricita
o = vztah mezi organismem a osobností
o Člověk = tělo, zároveň člověk MÁ tělo (vnímá se jako entitu, která má tělo k používání)
o Nutná rovnováha
Organismus
• Postrádá prostředky k zajištění stability chování – nutnost existence řádu – dvě možnosti:
o Řád je prvotní – odehrává se v něm vývoj organismu
o Řád jako výtvor člověka
Institucionalizace
• Každé institucionalizaci předchází habitualizace
o Lidské činnosti stojí na habitualizaci často opakovaná činnost se ustálí ve vzorec, který je napodobován
o Daná činnost může být vykonána opět v budoucnu bez většího úsilí každá činnost nemusí být definovaná znovu (činnost může být předvídána)
o Týká se společenské i nespolečenské činnosti
o Zužuje možnost volby usměrnění a tříbení činnosti
- Dochází k ní při vzájemné typizaci habitualizovaných činností každá taková typizace = instituce
- Vždy typizace sdílené – dostupné všem členům společnosti, instituce typizuje jednotlivé osoby i činnosti
Základní vlastnosti institucionalizace:
o Má své dějiny – typizace se vytváří v průběhu dějin (bez nich nemá smysl)
o Řídí lidské chování – předem stanovuje a kontroluje vzorce chování (kontrola až druhořadá)
Vznik institucionalizace
• Vznikají ve společnostech s velkým počtem lidí: osoby si v interakci vytváří role vzájemně je přejímají soubor vzájemně typizovaných činností možnost předvídat stabilizace činností i interakce dělba práce budování společenského světa se zárodky institucionálního řádu
Svět institucí
• Svět institucí = objektivní realita
o Nové generaci předávány sociální formace jako objektivní svět (dítě není schopno odlišovat objektivitu)
o Součást vnější reality – člověk je nepochopí tím, že uvažuje sám o sobě (musí „vyjít ven“)
o Objektivizace = proces, produkty lidské činnosti získávají objektivní povahu
Objektivizace
= proces, produkty lidské činnosti získávají objektivní povahu
Vztah mezi člověkem a sociálním světem
- Vztah mezi člověkem a sociálním světem je dialektický – člověk je tvůrce sociálního světa, ale sociální svět ovlivňuje člověka + vliv internalizace
- Nutnost legitimizace – důležitá, jak jsou instituce vysvětlovány a ospravedlňovány legitimizace stojí nad institucionálním řádem
- Instituce tvoří provázaný celek – institucionalizované činnosti spolu nesouvisí, ale jsou sociálně sdíleny (proto je potřeba provázaný celek)
- Logika institucionálního řádu je dána jazykem a zásobou vědění
Vědění a instituce
o Primární vědění = to, „co každý ví“ předává se institucionálně vyžadované chování určuje chování i situace, kterých se týká
o Jakékoliv vybočení z institucionálního řádu = odklon od reality
o Internalizováno jako objektivní pravda chápáno jako subjektivní realita
o Nutno předat další generaci
Sedimentace a tradice
o Vědomí uchovává zkušenosti – ty sedimentovány = tvoří zřetelné a zapamatovatelné entity pokud by se tak nestalo, život člověka by neměl smysl
o Zkušenosti jednotlivcům začleňovány do společné zásoby vědění
o Musí být spojena s jazykem
= úložiště mnoha sedimentací
Pomůže odpoutání od konkrétních osob a učiní je obecné – možnost předávání z generace na generaci součást tradice
Objektivizuje další zkušenosti, které se začlení do již existující sedimentace
Možnost dávat existujícím sedimentacím nové významy
Významy nutno trvale vtisknout do paměti – skrze systémy vědění – často napomáhají symbolické objekty a činnosti (mnemotechnické pomůcky)
o Vede k distribuci vědění
Role
o Základ institucionalizované řádu typizace jedincova chování = role
o Nutná jazyková objektivizace – chování je možno chápat nezávisle na jedinci
o Při dané činnosti jen část osobnosti objektivizována jako vykonavatel činnosti – osobnost se účastnila jen částečně tím si udržuje odstup od typizací (rolí) lidé jako typy typy rolí instituce se projevují prostřednictvím rolí (jazykově objektivizované) internalizace rolí = subjektivní vnímání světa
o Objevují se, jakmile se objeví vzájemné typizace chování
o Jedinec má roli očekává se od něj určité chování vynutitelné
Role a reprezentace
o Reprezentují institucionální řád:
Při výkonu role je role reprezentována (soudce soudí jako soudce, nikoliv za sebe)
Jedna role má vztah k ostatním rolím
Některé reprezentují více celistvě než jiné – protože reprezentují smysluplný celek všech institucí
Vztah vědění a rolí
Zásoba vědění utvářena podle toho, co je relevantní obecně a co pro určité role – nutnost specifikace rolí
Role = institucionální reprezentace vědění
Každá role definované vědění
Rozsah a způsoby institucionalizace
o Závisí na obecnosti struktur relevance – pokud budou struktury sdíleny všemi, je rozsah široký (a naopak)
o Institucionální řád může být rozdroben – je sdílený skupinami jedinců, ale ne společností jako celkem
o Ideálně společnost zcela institucionalizovaná – všechny problémy společné, všechna řešení těchto problémů objektivizovány, všechny činnosti institucionalizovány
X jeden společný problém, institucionalizace pouze na činnosti spojené s tímto problémem, žádná společná zásoba vědění – druhý extrém
Vliv na rozsah institucionalizace má:
Historické události (např. oblast soukromí v porovnání s oblastí veřejného života) – rozsah se zmenšuje
Dělba práce – zamezuje přiblížení ideálnímu modelu – specializace v rámci společné zásoby vědění vědění odpoutáno od společenské relevance
Vztah jednotlivých institucí k sobě
Způsoby institucionalizace
Integrace
Segregace
Zvěcnění sociální reality
Integrace
Integrace významů, které by obsáhly celou společnost
Segregace
Segregace subsouborů významů
• Musí mít své nositele – skupina, které subsoubory neustále vytváří
• Nejrůznější pohledy na společnost – jeden subsoubor se vztahuje vždy ke konkrétní skupině a jejím zájmům
• Ovlivňují osoby, které je vytvořily
• Odpoutání od společné zásoby vědění – vlivem historických událostí
• Samostatnost subsouborů – ostatním jim tolik nerozumí, nejsou vpouštěni dovnitř
Zvěcnění sociální reality
• Chápání výsledků lidské činnosti jako něco jiného než výsledky lidské činnosti
• Dochází k dehumanizaci světa – člověk si neuvědomuje své autorství věcí (opus alienum = dílo cizí)
• Po ustanovení objektivního světa je zvěcnění snadné – člověk vnímá svět jako něco, co existuje mimo něj zvěcnění = forma, jak člověk objektivizuje svět
• Základem je propůjčit institucím nezávislost na lidské činnosti (manželství zvěcněno jako napodobování božského aktu tvoření)
• X zvěcnění rolí
o Role = nevyhnutelný osud – jedinec musí konat tak, jak mu „přikazuje“ role
o Chápán jen jako role, jako daný typ
Legitimizace
• = druhoplánová objektivace významů vytváří nové významy k již vytvořeným v institucionalizaci vytváří objektivace objektivně dostupné a subjektivně věrohodné zároveň dochází k integraci
- Nutná, jakmile je objektivace potřeba předat dalším generacím legitimizace = vysvětlení, ospravedlnění prvků institucionální tradice (dodává kognitivní i normativní charakter)
- Doprovázena věděním – získáno z tradice
- Říká, proč by měl jedinec jednat určitým způsobem a proč věci jsou takové, jaké jsou vědění předchází hodnoty
Integrace má dvě roviny
Institucionální řád má pro všechny stejný význam, všechny jedince spojuje – horizontální rovina
Různé části institucionálního řádu mají odlišný význam v průběhu života jedince – vertikální rovina
Úrovně legitimizace
o Preteoretická
Vzniká v okamžiku, kdy se legitimizace začíná předávat
„samozřejmé vědění“
o Teoretická
Vysvětlovací schémata
Praktická, souvisí s konkrétními činnostmi
Přísloví, morální zásady
o Specializované teorie
Složité – nutnost formalizovaných postupů, šířeno profesionálními legitimizátory
Legitimizace nabývá samostatnosti ve vztahu k legitimizovaným institucím může začít vlastní institucionalizaci
Vyšší stupeň integrace jednotlivých oblastí a samostatných činností (ale ne všechny)
o Symbolické světy (vlastní kartička)
Symbolické světy
= soubory teoretických tradic, které uspořádají v celek rozdílné oblasti
Má původ v přirozenosti člověka – jak člověk externalizuje sám sebe, vytváří svět, do kterého se externalizuje
Úroveň legitimizace, která je přístupná všem
Legitimizace probíhá skrze symbolické celky, které nejsou součást každodenního života
Všechny oblasti integrovány do všezahrnujícího celku (světa) – vše se odehrává uvnitř tohoto světa – zahrnuty i mezní situace (které nejsou součástí každodenní reality – prožívány ve snech, ve fantazii) i všechny role
Vytvářen společenskými objektivacemi – navazuje i na sedimentace a hromadění symbolické světy = sociální výtvory s vlastní historií (pokud máme porozumět jejich významu, musíme porozumět historii jejich utváření)
Na této úrovni vytvořen ucelený svět (všechny ostatní úrovně jen úhly pohledu)
Způsoby, jak vytváří legitimizaci – nomický charakter (uspořádávající)
• Dávají řád subjektivnímu chápání – různé oblasti jsou poskládány v celek (to, co by jinak bylo nesrozumitelné, dostává smysl) – zařazení mezních situací do každodenního života je důležité – zamezuje rutinní existenci společnosti
• Tím, že je vše zahrnuto do každodenního života, získává každodenní život svou nadřazenou pozici
• Dává vše na své místo – navíc symbolický svět umožnuje návrat do „reality“ (zařazením mezních situací do každodenního světa)
• Umožnuje uspořádání jednotlivých období života (v primitivních společnostech v čisté podobě – vše symbolizováno) – napomáhá tomu, že žijí „správný“ život
• Význam na:
o Individuální úrovni – schopnost zmírňovat strach (např. legitimizací smrti – návod na „správnou“ smrt)
o Sociální úrovni – vymezení hranic sociální reality (zahrnuje vše živočišné a organické) – stanoví hierarchii a postavení všech v ní (nebo mimo ni)
Udržení symbolického světa
o Pojmový aparát
o Společenská organizace
(vlastní kartičky)
Pojmový aparát
Předpokladem vytvoření symbolického světa je teoretické uvažování
Institucionální řád musí být legitimizován do symbolického světa teoretizování o symbolickém světě = legitimizace druhého řádu všechny legitimizace = aparáty sloužící k udržování symb. světa
Některé procesy udržování symbolického světa se objevují až, když nastane problém (symbolický svět udržuje sám sebe) každý svět je od počátku problematický
Impuls pro vytvoření aparátu = kacířství (vytvářeli odlišné reality, které bylo nutno objektivovat) symbolický svět je pojmovým aparátem přetvářen
Nejlépe se pojmový aparát vytváří, když je společnost konfrontována s jinou, která má dějinný vývoj odlišný – setkání s odlišným symbolickým světem nutnost vytvoření složitého pojmového aparátu k dokázání nadřazenosti vlastního symbolického světa
Produkt lidské činnosti nutné pochopení činností k pochopení pojmového aparátu
Zahrnují kognitivní i normativní legitimizaci – vztahy mezi pojmy obou typů prostupný (normativní zahrnují kognitivní prvky a naopak)
Typy pojmových aparátů: mytologie, teologie, filozofie, věda – možné tvrdit, že se vyvinuly jeden z druhého (vlastní kartička)
Typy pojmových aparátů
mytologie, teologie, filozofie, věda – možné tvrdit, že se vyvinuly jeden z druhého
• Mytologie
o = každodenní sv. prostoupen posvátnými silami (provázanost mezi světem lidí a bohů)
o Nejstarší = nejstarší forma legitimizace – všechny ostatní se vzdalují od běžného vědění (majetek „elit“ odborníků)
o Nejblíže nejjednodušší úrovní symbolického světa – objektivní realita, kterou není potřeba udržovat teoreticky (nebo minimálně); poznatky, které jsou blízko obecné zásobě vědění
• Teologie
o Prostředník mezi světem lidí a bohů
o Větší míra teoretické systematizace – zároveň mytologie (všichni) a teologie („elity“ odborníků)
o Vzdáleno od obecné zásoby vědění
o Vzor pro filozofii a vědu o kosmu
• Věda
o Zbavuje svět posvátnosti i vědění potřebného k udržování symbolického světa „laičtí“ členové společnosti nemají vědění, které je nutné k udržení symbolického světa
Použití pojmových aparátů
Použití pojmových aparátů k udržení symbolického světa:
• Terapie
o Členové daného symbolického světa ho nebudou chtít opustit zabránit deviacím
o Nutnost souboru vědění, který obsahuje teorii deviace, diagnostický aparát a procesy léčby
o Daný jedinec začne subjektivně přijímat terapii výsledkem rovnováha mezi pojmovým aparátem a jeho subjektivním osvojení
• Potlačení
o Popření všeho, co stojí mimo symbolický svět = negativní legitimizace
o Dvě možnosti:
Využití pojmu, který z jedinců udělá podřadné
Zahrnutí deviantního pojetí do vlastního symbolického světa deviantní pojetí přeloženo do pojmů daného symbolického světa
Společenská organizace
Sociálně vytvářené světy jsou historickými produkty lidské činnosti realita je definována sociálně – definice ztělesněny (vázány na konkrétní osoby)
Každý se věnuje své specializaci – může dojít ke sporů mezi různými odborníky rozdílné definice reality – možnosti:
• Daný symbolický svět udržován jednou tradicí (monopolní situace) – jiné tradice potlačeny stabilita sociální struktury, proti změnám
• Víc tradic splyne urychluje společenské změny
Ideologie (vlastní kartička)
Většina společnosti pluralitní (vlastní kartička)
Ideologie
- = definice reality vázaná na konkrétní mocenské zájmy
- Tentýž symbolický svět interpretován v závislosti na konkrétních zájmech dané společnosti (v souladu – přijata a naopak)
Většina společnosti pluralitní
- = sdílené jádro symbolického světa, které je považováno za dané, navíc dílčí světy, které existují vedle sebe demonopolizace – nutnost najít způsob, jak tento stav legitimizovat
- Typické pro společnosti s dělbou práce, diferencovanou společností, ekonomickým přebytkem
- Dochází ke změnám, které narušují vliv monopolních tradic
- Intelektuál (vlastní kartička)
Intelektuál
o = odborník, který stojí u nového definování vědění ve vztahu k monopolní tradici
o Má ucelenou představu o společnosti, kterou však sdílí jen jeho kolegové intelektuálové – k prosazení je nutná pluralitní společnost
o Revoluce – intelektuál se rozhodne prosadit své zájmy o společnosti uvnitř společnosti – potřebuje ostatní, aby udržovali jeho deviantní chování a tím i definici jeho reality
