Foucault 2

Question 1

Zobecněné trestání = nástup reforem v oblasti trestání

Answer 1

• Postupně se veřejné popravy stávají nepřijatelnými
o Vládce se mstil odsouzenému podporován lidem – kat jako převodové kolo mezi vládcem a lidem
o Tyranie se konfrontuje se vzpourou a vzájemně se vyvolávají
• Reformátoři prosazují trestání bez veřejného mučení  nutné brát v úvahu lidskost i těch nejkrutějších zločinců
o Lidskost jako omezení práva  legitimní hranice moci trestat
o „člověk“, kterého reformátoři prosazují oproti despotismu popraviště, je sám o sobě člověkem-měřítkem (moci)  trest musí brát lidskost jako měřítko

Question 2

Vývoj zločinnosti

Answer 2

• postupné zmírnění zločinů  od kriminality mas se dostáváme ke kriminalitě hranic a okraje společnosti (od útokům na tělo k hmotným statkům)  přechod od násilných zločinů k podvodným (vliv: zvyšování bohatství, morální posuzování vztahů k majetku)
o V reakci na to úprava trestů a mechanismů moci

Question 3

Dle reformátorů ekonomie moci špatná

Answer 3

o Mnoho moci v rukou:
 Nižších úředníků, kteří mohli vynášet rozsudky bez kontroly
 Žalobců, kteří měli neomezené prostředky k usvědčování x obžalovaný bezbranný
 Soudců, kteří byli svobodní ve volbě trestů a spokojovali se s malichernými důkazy
 Vládce, který mohl zakročit do rozhodování o vině a trestu  právo trestat ztotožněno s osobní mocí panovníka

Question 4

Cílem reformátorů - ustavit novou ekonomii moci trestat

Answer 4

o Jejich cílem bylo ustavit novou ekonomii moci trestat, zajistit její lepší distribuci (aby nebyla koncentrovaná jen na privilegovaných místech, ale ani rozdělená mezi proti sobě stojícími instancemi)
 Moc více pravidelná, konstantní a účinná
 Nutné, aby vycházela od svrchované státní moci (vše spojité a vhodně distribuované)
 Cílem není trestat méně, ale lépe

o Reforma v této podobě tedy vedla k vytvoření nové trestní legislativy, která zmírňuje tresty, jasněji kodifikuje, co se trestá, určuje moc trestat – nezákonnosti jsou spravovány, nikoliv potlačovány jako dříve

Question 5

Nutnost nové politiky vzhledem k nezákonnostem

Answer 5

 Nezbytná nezákonnost doprovázela všechny vrstvy (např. nižší spojovány s kriminalitou)
 K nezákonnosti vrstvy připoutány už jen svými existenčními podmínkami x tato nezákonnost byla trvalým faktorem růstu kriminality
 Vedlo k rozporu v jednání lidu: ke zločinci solidarita, ale zároveň objektem nenávisti, pokud jeho činy škodily dané populaci
 Nezákonnosti ve vrstvách udržovány vzájemnými vztahy (vztahy rivality, konkurence), ale i vzájemnou podporou a napomáhání  nezákonnost jako součást politického i ekonomického života společnosti

Question 6

Později přechod od právní nezákonnosti k majetkové

Answer 6

• Objevují se nové způsoby k investici bohatství ve zboží, které nejsou tolerantní vůči nezákonnosti (krádeže v přístavech apod.) - hlavně tam, kde je velký ekonomický rozvoj
• Přestupky musely být přesně definovány a trestány
• Ekonomie nezákonností se restrukturovala spolu s rozvojem kapitalistické společnosti (majetková nezákonnost oddělena)
• Vede k vytvoření opozice bez vrstvami (nejnižším vrstvám nejvíc přístupné nezákonnosti majetkové) x buržoazie si rezervuje právní nezákonnosti pro sebe (např. obcházení vlastních pravidel a zákonů)
• Rozdělení nezákonností se odrazilo v rozdělení soudních obvodů
• Společně s tímto se objevuje nutnost existence stálého policejního dohledu  nutné opustit starou ekonomii trestající moci  nové strategie a techniky trestání

Question 7

Trestání jako zobecněná funkce - před reformou

Answer 7

 Zločinec v opozici proti společnosti (spáchal zločin, který se rozchází se společenskou smlouvou, kterou přijal, a to z něj dělá nepřítele společnosti)  nutné regulovat účinky moci (brát v potaz lidskost, racionálně vyměřovat a trest a náležité praktiky)
 Trest se nepočítá z funkce zločinu, ale z možnosti jeho opakování – působit tak, aby zločinec neměl chuť svůj čin opakovat  umění trestat = umění účinků

Question 8

Trestání jako zobecněná funkce - po reformě

Answer 8

 Zachována preventivní funkce trestů
 Snaha vytvořit účinný ekonomický nástroj zobecněný na celou společnost – schopný kódovat veškeré jednání a omezit nezákonnosti  spočívá na 6 pravidlech:

• Minimální kvantity – zločin spojován s výhodami – proto nutné ho spojit s nevýhodami, aby přestal být žádoucí
• Dostatečné ideality – účinnost trestu tedy spočívá v nevýhodě, kterou přináší trest  trestání nepracuje s tělem, ale s reprezentací (bolest není trestní technikou – důležitá vzpomínka)
• Vedlejších účinků – trest působí preventivně – důležité zvolit takové tresty, které vyvolávají největší strach a zanechají trvalý dojem na lidu, ale zároveň nejsou nejkrutější ke zločincům
• Naprosté jistoty – zločinec ví, jaký trest má očekávat za jaký zločin (a jaké nepříjemnosti z toho plynou)  spojení mezi zločinem a trestem nevyhnutelné – předpoklady:
o Zákony, které definují zločiny a tresty, musí být jasné, aby každý člen společnosti dokázal rozlišovat mezi kriminálními a poctivými činy
o Zákony publikovány, aby k nim měl každý přístup
o Vládce nesměl zasahovat – musela zmizet naděje na prominutí zločinu a trestu
o Žádný zločin nesmí uniknout těm, kdo řídí spravedlnost  justiční aparát zdvojen nástrojem dohlížení (policie + justice)
o Procedury nezůstávají skryté – důvody, proč byl odsouzen či obviněn známy všem
• Obecné pravdy – uznání zločinu podléhá obecné pravdě (soudní rozsudek musí být v argumentech i v důkazech homogenní s rozsudkem obecně)
o Souzený až do konečného dokázání zločinu považován za nevinného
o Vše založeno na empirickém zkoumání (vliv zdravého i vědeckého rozumu)  soudy začaly využívat prvky vědeckého dokazování, smyslového vnímání a zdravého rozumu  soud není tvůrcem sdílené pravdy
o Proplétá se velké množství vědeckých diskurzů – kdo je pánem spravedlnosti, není již pánem pravdy
• Optimální specifikace – celé pole nezákonností musí být klasifikováno, sjednoceno a nedovoluje žádné uniknout  nutnost zákoníku  potřeba individualizace trestů dle charakteru zločinů i zločinců
o Zavedení pojmu recidiva – klasifikuje delikventa, modifikuje trest – vychází z vůle, která manifestuje svůj v základě zločinný charakter

Question 9

Dvě linie objektivizace zločinu a zločince

Answer 9

• Z východiska přesného rozčlenění a podchycení nezákonností, zobecnění trestní funkce, delimitování moci trestat se odvíjejí dvě linie objektivizace zločinu a zločince:
 Zločinec jako nepřítel, v zájmu všech pronásledován, označován jako nemocný a nenormální  nutnost vědecké objektivizace a „léčení“  trvá déle, než se stane objektem vědění
 Měření účinků trestní moci zevnitř, zohledňování trestů podle různých proměnných  spjato s reorganizací moci trestat
o Můžeme sledovat, jak se vztah moci začíná zdvojovat ke svému objektu, kterým je jak zločin, tak i zločinec – oba mají být rozpoznání podle kritérií