Harrington 2 Flashcards
Bronislaw Malinowski
Funkcionalismus v antropologii
- sociální jednání - vysvětlení funkcí, kterou má v rámci širší sociální skupiny
- kmen Hopi
- soudržnost
- je proti tradiční logice: příčina předchází následek
- problém funkcionalistů: funkce jevu může být mylně považována za jeho smysl nebo cíl
Alfred Radcliffe-Brown
Funkcionalismus v antropologii
- Odlišil analýzu diachronní (analýza změn v systému) a synchronní (analýza interakce mezi částmi systému)
- univerzální podmínky = sociologické zákony
- Instituce má sociologický a historický původ
Robert Merton
Funkcionalismus v antropologii
- Manifestní a latentní funkce
- 3 problematické postuláty (postulát funkcionální jednoty, univerzálního funkcionalismu, nepostradatelnosti)
Teorie konfliktu
Kritika funkcionalismu
- Darenhof, Rex, Lockwood
- jednostrannost teorie Parsonse
Marxistická kritika
Kritika funkcionalismu
- Gouldner, feminismus
Neofunkcionalisté
Kritika funkcionalismu
- Strukturální systém jako daný, empirické okolnosti zahrnuty – ve funkcionalismu nikoliv
Funkcionalismus
- Společnost chápána jako systém vzájemně závislých částí
- Existují zvláštní požadavky (funkční předpoklady), které musí být splněny v každém sociálním systému
- Konflikt kapitalismu ztratil smysl – třídní boj je zastaralý
Talcott Parsons
• Sjednocení obecné funkcionalistické teorie
o Snaha vytvořit schéma obecných kategorií jako základ sociálně vědního zkoumání
o Dosavadní teoretikové nerozpracovali celé schéma P to rozvíjel a přepracovával
Talcott Parsons - teorie sociálního jednání
• Teorie sociálního jednání
o Viděl, že se střetává tradice pozitivismu (vysvětlování jednání pomocí objektivních vlivů) a idealismu (subjektivní vlivy) – rozvíjí se ve vzájemném rozporu nutné překročit eklekticismus a zajímat se o specifické vzájemné vztahy vytvořit „most“ mezi oběma tendencemi
o Spojení objektivních a subjektivních prvků do jednoho schématu = voluntaristická teorie jednání
Důraz na referenční rámec jednání – v rámci se soustředí na jednotku jednání – nevztahuje se k ničemu konkrétnímu (slouží pouze k uspořádání dat) = součást širšího (abstraktního) schématu
o Jednání = záměrné chování orientované na uskutečnění cílů
Závislé na okolnostech, které při uskutečňování cílů musíme zohledňovat úspěšné jednání = přizpůsobené podmínkám (zahrnují i prostředky) okolí
Normy určují cíle a výběr prostředků vedoucích k jejich uskutečnění racionální jednání = přiměřené znalostem potřebným k uskutečnění cílů vnitřní racionalita vztahu mezi prostř. a cíli
Talcott Parsons - struktura a funkce sociálních systémů
o Dle P se od jednotky jednání přechází ke zevšeobecnění schématu, abychom mohli lépe popsat funkcionální vztahy
o Emergentní vlastnosti sys. = k určení prvků struktury zevšeobecnělého systému jednání – nelze je určit u jednotlivé jednotky jednání uvažované odděleně od jejího vztahu k ostatním jednotkám v sys. (prvky holismu) některé vlast. se projeví pouze na jisté úrovni složitosti ve vzájemném vztahu jednotek jednání
o Navazuje analogií s organismem: v organismu vztahy určují vlastnosti jeho částí, ale vlastnosti celku nejsou pouhým „součtem“ vlastností jednotlivých částí
Talcott Parsons - problém řádu
Reagoval na Hobbese a jeho myšlence boje všech proti všem
Poukázal na mechanismy, které mohou koordinovat jednání:
o Osobní řád = daný čin je jeden z mnoha možných činů s různými důsledky a požadavky na jejich uskutečnění
o Mezilidský řád = činy se objevují v kontextu, jehož součástí je „pluralita jednotek“ (= zahrnuje jednání mnoha aktérů)
• Pokud jsou omezené prostředky, každý bude usilovat o co nejefektivnější výběr prostředků (na základě preferencí) k maximalizaci výsledků – ovlivněno nejen preferencemi, ale i normativním standardem – např. ekonomická racionalita (nejvýznačnější emergentní vlastnost osobního řádu) – lze ji pozorovat pouze tehdy, pokud považujeme pluralitu jednotek za základ systému
• Existuje vzájemná závislost činů, prostředků a cílů také v mezilidském řádu (v interakcích mnoha aktérů) – činy jednoho aktéra vytváří podmínky a prostředky pro další aktéry může vést zpět k „hobbesovskému problému“ boje všech proti všem
Talcott Parsons - normativní řád
Donucení (moc) ve vztahu k ekonomické racionalitě = moc jako potencionální prostředek x není základ systému spíše vztahem uvnitř systému = není vlastností celého systému, ale jen některých částí – moc uplatňují ve vztahu k ostatním
• Moc jako doplňující vlastnost – není to pouze něco, co má jeden člověk na úkor druhého
Normy (emergentní vlastnost) – řídí jednání jedinci si osvojují cit pro vnitřní normativní nelegitimitu jednání, které není v souladu s normami to, co považujeme za morální, slušné, je výsledkem socializace = zahrnuje sloučení prvků donucení a pochopení běžných hodnot
Talcott Parsons - úrovně analýzy
• Úroveň osobnosti
o = jednotlivý aktér – chápán jako systém
o Obsahuje vědomou motivaci a nevědomou motivaci (= dispozice potřeb – důležité pro pochopení, jak fungují sankce)
• Úr. kultury
o = symboly a významy, které aktéři požívají ve svých osobních projektech
o Tři základní vlastnosti:
Přenáší se – tvoří dědictví a sociální tradici
Je naučená
Je sdílená
o Je to produkt, ale i určující prvek lidské interakce
• Úr. sociálního systému
o = interakce mezi více aktéry
o = soubor postavení a rolí organizovaný normovaným očekáváním a udržovaný pomocí sankcí
Každá ze tří úrovní je svébytný systém, který je charakterizován vztahy uvnitř něj zároveň funguje ve vztahu k dalším systémům a vzájemně se prolínají = to znovu vytváří systém = celkový systém jednání - 4 základní funkcionální předpoklady nezbytné pro jeho vznik a působení = AGIL:
• Adaptace = vztah systému k vnějšímu prostředí (ekonomika)
• Dosažení cíle (goal attainment) = směřování systému ke kolektivnímu cíli (politické zřízení)
• Integrace = udržování koordinovaných vztahů mezi částmi systému (normy, společenská kontrola)
• Latence = udržování vzorů = symbolický řád v podobě zevšeobecnělé soustavy (kulturní a motivační závazky)
Talcott Parsons - strukturální diferenciace
o Obsaženo ve schématu AGIL
o Společnosti lze charakterizovat podle různých způsobů a stupňů strukturální diferenciace popis toho, jak se společnosti vznikají a vyvíjí, se odvíjí od schématu AGIL – předpoklad, že platí ve všech společnostech v synchronním rozměru
o Rozlišení nižší a vyšší strukturální diferenciace – vyšší nadřazená nižší (lépe přizpůsobené společnosti mají nedostatek nižších forem) modernita (hlavně severoamerická) = vrcholná fáze společenského vývoje západocentrické kritizován
o P předpokládá, že ve spojení s konkrétními funkcemi vznikají stále specializovanější instituce např. měnící se formy příbuzenství:
Rozptýlení původních funkcí příbuzenství do různých institucí
Změna formy rodiny = nukleární rodina jak vnitřní struktura rodiny odráží její omezené funkce
• Muž se soustředí na vazby rodiny ke světu zaměstnání a placené práce
• Žena – výchova dětí (kritika od feminismu)
Důležité, že je rodina jako subsystém společnosti, nikoliv její izolovaná část – členové rodiny musí mít jiné role vně rodiny