9.Délka života, stárnutí Flashcards
1
Q
Stárnutí
A
- pokles vitality, náchylnost
- fyziologický proces
- univerzální děj ale různě rychle
- stochastický → není naprogramováno
- neschopnost obnovovat správnou strukturu biomolekul neomezeně dlouho
- hromadění chyb
2
Q
Průměrná délka života
A
- naděje na dožití určitého věku podle oblasti
- vysoká úmrtnost dětí → nižší
- sociální vrstva, veřejné zdravotnictví, války, HIV a TBC, hladomory, kvalita života
- muži 71, ženy 78
- dřív větší smrtnost → stejná naděje ale průměrná délka nižší
- pokroky v medicíně. míň nebezpečí
3
Q
Maximální délka života
A
- 115-120 let
- věk se neprodlužuje, zvyšuje se pravděpodobnost dožití
- prostředí, strava, kondice, abusus, mentální zdraví
4
Q
Biochemická podstata stárnutí
A
- evoluční teorie → přednost geny pro reprodukci → antagonistická pleiotropie
- teorie somatických mutací → kumulace mutací DNA
- teorie mitochondriální → oxidační stres, signální molekuly
- střádání chyb
- radikály
5
Q
Radikálová/mitochonriální teorie stárnutí
A
- hromadění oxidačního poškození
- mtDNA stárne 10x rychleji → ROS, nemá histony, míň systém oprav
- porucha funkce respiračních komplexů → další radikály→ srdeční selhání, slabost, DM, demence, neurodegenerace
6
Q
Model dle Kirkwooda a Kovalda
A
- určité množství ROS uniká a poškozuje buněčné struktury
- prevence tvorby ROS není 100%
- poškozené mt produkují méně energie → antiox. mech
7
Q
Stárnutí jako katabolické selhání
A
- hromadění defektních složek
- normální odbourávání → kalpainy, proteasom, makroautofagie, mikroautofagie, chaperony zprostředkovaná autofagie
- v lysosomech při selhání → nekompletní degradace → uvolní Fe z Mt, ROS, lipoperoxidace atd.
- hromadění lipofuscinu, defektní agregáty
8
Q
Hypertrofované mitochondrie
A
- deficit hydroláz v lysosomech
- nejdou odbourat
- méně ATP, více ROS → iniciace apoptózy
9
Q
Buněčné dělení
A
- zbavení se odpadních látek
- rozdělení odpadu do defektních buněk
- problém dlouho žijící buňky → kardio, hepatocyty
10
Q
Zdroje chyb
A
- chyby při kopírování/expresi genomické a epigenomické informace
- biologické postranní reakce → spontální, neenzymatické, exergonní
- oxidace → způsobené ROS
-glykace
11
Q
Oxidace
A
- ionizační záření → hydroxylový radikál
- reaktivní formy kyslíku → jednoelektronová redukce, dismutace superoxidu, Fenton
- oxidační poškození biomolekul → lipidy, proteiny, NK
- stresová reakce → aktivace TF → genová exprese
12
Q
Adaptivní homeostáza
A
- endogenní ROS jsou nezbytné mediátory adaptace na stres
- redoxní signalizace → proteinkinasy, TF → regulace proliferace, apoptóza
- některé reakce nelze opravit
- omezené množství energie na antioxidační ochranu
13
Q
Glykace proteinů - karbonylový stres
A
- reaktivní karbonyly (aldehydy) z lipoperoxidace
- mathylglyoxal → toxický vedl. produkt glykolýzy, AGEs, indukce Nrf2 při stres. reakci
- důsledky → dikarbonylový stres
14
Q
Dikarbonylový stres
A
- zesítění extracelulárních proteinů → ztuhlost
- modifikace proteinů → více špatných konformací, toxické, hůř proteasomy
- modifikace DŘ → víc ROS, míň ATP
- modifikace DNA
- RAGE → zánět
15
Q
Geny dlouhověkosti
A
- odolnost vůči stresu
- energetický metabolismus
. prevence a opravy mutací - hormonální homeostáza
- regulace buněčné proliferace
