9. Sociální politika Flashcards
Sociální politika
- neexistuje univerzální definice
- aktivní - ovlivňování příčin sociálních problémů
- pasivní - zmírňování následků
- užší pojetí: řešení naléhavých problémů, reziduální záchranná síť;
- širší pojetí: dlouhodobé koncepce a snaha o zkvalitnění života ve společnosti; tzv. “volba společnosti”, tzn. základní sociální ideje a s nimi související sociální a ekonomické vztahy - vlastnické formy, formy vlády atd.
Základní principy sociální politiky
- sociální spravedlnost
- sociální solidarita
- subsidiarita
- participace
Sociální politika jako vědní disciplína
- Vědní obor, který je zkoumáním sociální politiky jako praktické aktivity, zabývá se analýzou procesů tvorby a realizace politik, jež se dotýkají vztahů občanů a sociálních podmínek jejich života.
- Zaměřuje se na nerovnosti a jejich rozdělení ve společnosti (Abel-Smith), tj např. vzdělávací šance, zdroje peněz); zároveň se věnuje politickým procesům, institucím a činnostem, které tyto nerovnosti ovlivňují.
- Jádro poznávacích přístupů: ekonomie, sociologie, politické vědy, právo.
Sociální politika jako společenská praxe
- Sociální politika jako praktická aktivita formuje vztah jedinců a sociálních podmínek jejich života.
- Každý je nějak účasten sociální politiky (spoluutváří), ať už jde o něj samého, o život jeho rodiny, o život společenství.
- Zároveň je však každý vystaven sociálním podmínkám, které nemá ve své moci.
- Např. Titmus považuje za jádro soc. politiky problematiku: práce a zaměstnanosti, sociálních dávek, sociální péče/pomoci/podpory, rodinnou politiku, svépomocná a zájmová sdružení a organizace, obce a regiony jakožto subjekty socpol, distribuci placené a neplacené práce.
Cíle sociální politiky
- Základní cíl: Vytvoření všem lidské důstojné podmínky života a zajištění rovných příležitostí.” (vzdělání, zdravotní péče, pracovní příležitosti, bydlení, příjem)
- Zlepšení základních podmínek života obyvatel a zabezpečení sociální suverenity a sociálního bezpečí v rámci hospodářských a politických možností země.
- Cíle mohou být obecnéXparciální, i konfliktní mezi sebou.
- Cíle jsou společenský a historicky podmíněné.
Funkce sociální poltiky
- Ochranná - chrání před chudobou a výskytem nepříznivých jevů;
- Přerozdělovací - především prostřednictvím daní a transferů;
- Homogenizační - odstranění rozdílů (navazuje na funkci přerozdělovací);
- Stimulační - snaha ovlivnit sociální procesy určitým směrem, snaha ovlivnit lidský potenciál a aktivizovat člověka (motivace);
- Preventivní - snaha zabránit nepříznivým životním situacím a odstranit jejich příčiny.
Instituce sociální politiky
- aktéři sociální politiky: občan, rodina, sousedství, církev, svépomocná sdružení, instituce poskytující služby, NO, firmy, odbory, profesní sdružení, politické strany, média, státní moc a správa, samospráva, veřejná správa, nátlakové skupiny, mezinárodní organizace;
- rozdělení na:
1. subjekty: tvoří sociální politiky, tj. stát, odbory, zaměstnavatelé, NO, občané, zájmové skupiny, EU;
2. objekty: příjemci opatření sociální politiky (jednotlivci nebo skupiny,
Nástroje sociální politiky
= prostředky, jimiž subjekty působí na objekty:
1. Právo (sociálně právní legislativa) - právní normy, pracovní právo, zdravotní právo, právní úprava postavění organizací, občanské právo, správní právo;
2. Organizační struktury - velikost institucí, jejich vnitřní členění, centralizovaný či decentralizovaný způsob jejich řízení, to vše ovlivňuje dostupnost, kvalitu a šíři služeb; průřezové instituce; instituce tripartity;
3. Ekonomické nástroje - všechna opatření, která ovlivňují získávání a přerozdělování zdrojů tak, aby bylo dosaženo zamýšleného cíle; důvody přerozdělování: ideologické, politické, mravní, ekonomické; daně a transferové platby;
4. Sociální programy - obsahují stanovení cílů a cest jejich dosažení. Bývají formulovány sociální skupinou, hnutím, PS, podnikem, státním orgánem či jinou institucí. Cílové zaměření aktivit sociálních aktérů (příklad Healthy People 2000 v USA);
5. Hromadné sdělovací prostředky - výchovné programy, reklamy, články, publicistické pořady.
Teorie perspektivy životního cyklu
- Životní cyklus (Elder):
- holistické pojetí života jedince ve společnost,
- jedinec a sociální struktura se vzájemně ovlivňují,
- tato vzájemná interakce souvisí s věkem.
- Východiska: stárnutí jako výsledek tří procesů - biologického, psychického a sociálního; stárnutí jako biologický proces; diferencovaný pohled na věk; dynamický pohled na stádia lidského života.
- Koncept gravity and shocks - počáteční nerovnosti jako “gravitační síla” ztěžují úsilí jednotliců provádět životní přechody; prostřednictvím šoků se mohou nerovnosti znásobit (např. nemoc, migrace);
- SP musí reagovat na jednotlivé životní fáze a cykly; měření efektů politiky a zlepšování programů a odstraňování nezamýšlených dopadů, lepší propojení vstupů a výstupů a výsledků;
- klíčové koncepty: událost (prudká změna), přechod (postupná změna), trajektorie (dává kontext a význam, sled událostí a přechodů)
Perspektiva životního cyklu 2
- Proces vývoje od dětství až po adolescenci a dospělost do zralého věku a stáří
- cílem analýzy životních drah je popsat, vysvětlit a předpovědět hlavní události, které lidé prožívají
- Lidé si procházejí ve svém životě různými fázemi a přechody mezi nimi
- změny rolí a statusů
- dlouhodobé změny
- významné okamžiky, náhlé změny
- životní události nebo přechod
- Vychází z trajektorie, kterou má v sobě obsaženou lidský život, je založena na klíčových životních událostech a přechodech mezi těmito událostmi (životní trajektorie, trajektorie ve vzdělávání, trajektorie zaměstnání)
