7. Implementace veřejných politik Flashcards
1
Q
2 přístupy k implementaci
Winkler např.
A
- Implementace jako stav uskutečnění. Vztah mezi zamýšlenými cíli a výsledkem. (přístup: racionální, fázový model VP cyklu, dominantní je vertikální dimenze politiky);
- Implementace jako proces realizace, na povaze interakcí mezi aktéry závisí výsledek programu. (Teorie A-A-A, inkrementální, dominantní je horizontální dimente politiky)
2
Q
Implementační deficit
A
Jedná se o rozdíl mezi
původně plánovaným cílem a skutečně pozorovaným výsledkem.
- příčiny: přílišná komplexnost politiky, nedostatečné zdroje, nedostatečná koordinace a komunikace, chybějící kontrolní mechanismy, špatně definované cíle
3
Q
4 hlavní teoretické modely implementace
A
- Autoritativní - Top-down model. Uplatňuje nástroje jako direktivní řízení, kontrola, hierarchie, plánování. Hlavním regulátorem je stát. Předpokladem je, že rozhodovatel zadává úlohu, kterou vykonavatel realizuje. Uplatňována teorie vztahu principála (politik) a agenta (úředník).
- Participativní - Bottom-up model, tj. tok podnětů a informací zezdola nahoru. Spoléhá spíše na nepřímé nástroje jako stanovení cílů, spontánnost, koordinace, učení, adaptace, vyjednávání, spolupráce a důvěra. (např. obyvatelstvo se participuje v PS, a odborná veřejnost a zájmové skupiny vyjadřují stanoviska)
- Model koalic aktérů - vychází z předpokladu plurality aktérů, kteří se účastní uskutečňování dané politiky, komunikují mezi sebou, vyjednávají, uzavírají kompromisy, ale sdílejí určitý soubor hodnot a prosazují společné cíle. Staví do popředí formulaci a prosazování zájmů různorodých aktérů, které ústí do formování koalic.
- Model procesu učení - Ti, kteří ovlivňují politiku, optimalizují strukturu svých cílů a technik jejich dosažení ve snaze dosáhnout postupně co nejlepšího řešení (metoda pokus, omyl). Implementace je chápána jako evoluce.
4
Q
Kritické faktory implementace
A
- Kompetence implementátora - měl by být aktér zaujatý pro zamýšlenou politiku, ochotný poskytnout čas a energii pro úspěšnou implementaci. Může svým postojem ovlivnit postoje veřejnosti. Má roli tzv. vyjednávače, který podporuje komunikaci mezi aktéry nutnou k realizaci VP.
- Míra sdílení hodnot mezi aktéry - nutné pochopení motivací aktérů VP. Implementátor by měl mít dostatek informací, aby odhadl možné reakce skupin, kterých se bude VP dotýkat. Odlišné perspektivy můžou způsobit zpoždění, zkreslení či selhání implementace.
- Míra sladění prvků nutných k realizaci VP - zajištění podstatných součástí implementace, tj. lidé a kvalifikace, hmotné a nehmotné prostředky). Čím více prvků a aktérů = tím vyšší riziko výskytu implementačních problémů. Selhání může být způsobeno i špatným výběrem nástrojů.
5
Q
Předpoklady úspěchu implementace
A
- trvalá politická podpora, politická legitimita a podpora silných zájmových skupin
- schopnost odolávat vlivu oponentů, ubránit se jejich destruktivním pokusům
- dostatečné zdroje (institucionální, finančí, lidské atd.)
- efektivní koordinace, scénáře vývoje
- stabilita politických a sociálně-ekonomických podmínek
6
Q
Problémy implementace
A
- obtížná ovlivnitelnost okolního prostředí
- obtížná předvídatelnost budoucího vývoje
- setrvačnost hodnotových orientací lidí a institucí
- žádná politika se nerealizuje izolovaně
- problém simulace politik - symbolická podpora, reálný zájem směřuje jinam
7
Q
Proces implementace
A
- Rozhodnutí o implementátorovi - klíčové, odpovědnost za realizaci, tlumí vznikající konflikty zájmů, podporuje spolupráci mezi aktéry.
- Návrh implementačního projektu - projektové řízení, pomůcka cestovní mapa (časový plán), která stanoví cíle, klíčové prvky a potřebné zdroje, scénáře implementace, ustanovení analytických a hodnotících skupin, průchodnost a realizovatelnost.
- Následná rozhodnutí aktérů realizujících politiku a samotná realizace - pověření dalších aktérů řízením a realizací jednotlivých kroků.
- Průběžná kontrola a hodnocení průběhu implementace, řešení vyvstalých problémů.
-> proces implementace ovlivňují aktéři a faktory (jejich směr působení a zdroje), to vede k výsledku procesu implementace, což může být, že cíle byly naplněny, popřípadě vznikl implementační deficit (přebytek)
8
Q
Teorie byrokracie
A
- Max Weber
- byrokracií jako racionálním způsobem řízení velkých organizací
- ideální typ správy
- charakteristické rysy:
- rozhodování dle obecných a neosobních pravidel;
- stanovení pevných kompetencí jednotlivých úředníků;
- hierarchická struktura rozhodování;
- odborně školený personál, který je vzhledem k organizaci v zaměstnaneckém poměru
- kritika: realita se od ideálu dost liší; důraz na ekonomický přístup k řízení veřejné správy - volba a konkurence, orientace na zákazníky, decentralizace atd.
9
Q
Teorie principál-agent
na vztahu politiků a úředníků
A
- Základní myšlenka: principál má vlastní zájmy a volí, vybírá agenta, který má také vlastní zájmy a vykonává VP.
- příklad vztahu politika (principál) a agenta (úředník)
- agent typicky disponuje časem, informacemi a dovednostmi, které principál nemá (asymetrická informace) -> jednání agenta se pak může odklánět od zájmů principála a vést k maximalizaci vlastního prospěchu
- upozorňuje na problém politizace veřejné správy
- modely principál-agent obvykle zkoumají buď skryté jednání, nebo skrytou informaci
- role dalších aktérů implementace (poradci, experti)
- politici a úředníci mohou úzce spolupracovat, mohou si ale také protiřečit, sledovat protikladné cíle
