30. Veřejné finance (příjmy a výdaje) v kontextu hospodářské politiky, úvod do daňové politiky Flashcards
Veřejné finance
Definice, principy, soustava veřejných rozpočtů
= představují finanční vztahy a operace v ekonomickém systému mezi orgány a institucemi veřejné správy na jedné straně a s ostatními subjekty na straně druhé
- platí tři principy: nenávratnost, nedobrovolnost, neekvivalnce
- základní nástroj veřejných financí (hospodářství s veřejnými financemi - efektivním rozdělením se zabývá fiskální federalismus): soustava veřejných rozpočtů - státní rozpočet, územní rozpočty (kraje a obce), rozpočty příspěvkových organizací <vedle></vedle>
Tři funkce veřejných financí
- alokační funkce - reakce na “špatné” rozdělení statků, rozhodnutí o umístění statků;
- stabilizační funkce - podpora ekonomické stability, tlumení výkyvů hospodářského cyklu či zmírnění inflace;
- redistribuční funkce - zmírnění nerovností skrze přerozdělování statků (rozsah se odvíjí od ideologické profilace vlády).
Fiskální federalismus
- rámec, který zkoumá rozdělení finančních a správních odpovědností mezi různými úroveněmi vlády
- předmět zkoumání: finanční vztahy mezi vládou a samosprávou;
- zabývá se výhodami a nevýhodami fiskální decentralizace;
- zabývá se optimálním rozdělením rozpočtů a odpovědností za zabezpečování a financování veřejných statků -> Kolik a jak velké oblasti samostatných rozpočtů? Jaké rozdělení odpovědnosti a kompetencí?;
3 modely fiskálního federalismu:
1. decentralizovaný model - veřejné příjmy jdou do státního rozpočtu a pak až do územních rozpočtů;
2. decentralizovaný model - příjmy jdou rovnou do územních rozpočtů;
3. kombinovaný model
Státní rozpočet
Definice, povaha, funkce, prostředek vlády
= plán finančního hospodářství státu na daný rok
- hraje klíčovou úlohu v rámci; soustavy veřejných rozpočtů
- má povahu zákona, který se schvaluje ve státě na daný rok (každoročně);
- slouží k zajišťování ekonomických, sociálních a politických funkcí státu;
- slouží vládě jako prostředek k realizování jejich politik a plnění programových priorit
Veřejné výdaje
Definice, dělení dle mandatority, běžné a kapitálové
= souhrnné označení finančních prostředků, které jsou vynaložené vládou daného státu na různé účely
- dělení dle mandatority:
-> mandatorní (80 %, ustanoveno zákonem, např. dávky sociální podpory, důchody, odvody do EU);
-> quasi-mandatorní (povinné, ale není dáno zákonem, např. platy státních zaměstnanců);
-> nemandatorní (nepovinné výdaje - prostor pro vládu) - dělení na:
1. běžné výdaje (chod státní správy, přímé transfery občanům, veřejně poskytované služby, subvence, správa státního dluhu);
2. kapitálové výdaje (investiční výdaje)
Veřejné příjmy
= souhrnné finanční prostředky, které stát naopak získává
- dělení na:
1. návratné příjmy (např. emise dluhopisů, bankovní úvěr);
2. nenávratné příjmy (daňové (tj. daně, poplatky na pojištění, cla) a nedaňové (např. prodej a pronájem státního majetku) - daňové příjmy jsou nejvýznamnější prostředek získávání veřejných příjmů
Tvorba státního rozpočtu jako politický proces
- faktický veřejněpolitický cyklus - od formulace, přes rozhodnutí a implementaci až po evaluaci;
- celkově tento cyklus trvá až dva roky a je rozdělen do 4 fází:
- Příprava - fáze formulace - proces formulace ve vládě (leden - září) - formulace rozpočtových cílů, stanovení priorit, finalizace návrhu rozpočtu;
- Schvalování - fáze rozhodnutí - parlamentní fáze (říjen - prosinec) - debata, projednávání, návrhy změn - odsouhlasení parlamentem (obě komory), schválení vládou, přijetí zákona;
- Realizace - fáze implementace (celý rok) - zákon o rozpočtu se provádí v praxi, dochází k měnám v rozpočtu na základě průběžného hodnocení;
- Vyhodnocení - fáze evaluace (leden - duben + 2 roky) - státní závěrečný účet obsahuje údaje o výsledcích rozpočtového hospodaření minulého roku; předkládán PS, ale už nemá podobu zákona
Daňové teorie
Daň - definice, dělení; daňové principy
Daň = příjem veřejného rozpočtu; charakteristiky: nenávratné, nedobrovolné, neekvivatelní.
- dělení na přímé (např. daň z příjmu, z majetku) a nepřímé (např. spotřební daň;
Daňové principy - kvalitní daňové soustavy by se měly řídit souborem určitých principů (v literatuře je jich uvedeno velké množství, třeba přes 30, což může být těžko splnitelné):
1. ekonomické efektivnosti;
2. spravedlnosti;
3. srozumitelnosti;
4. právní perfeknosti;
5. administrativní jednoduchosti;
6. dostatečnosti;
7. flexibility
Harmonizace daní
= proces sbližování daňových soustav států na základě společných pravidel
- cíl: zavedení jednotlivého trhu a jeho hladké fungování;
- výhody: zjednodušení administrativy, boj proti škodlivé daňové konkurenci;
- nevýhody: vede k vyšším daňovým sazbám, pomalejší růst ekonomiky;
- úroveň EU - řeší se harmonizace DPH (min. 15 %) a selektivní spotřební daně (tzv. akvízů, tj. např. daně z alkoholu a tabákových výrobků
