6. Formulace veřejných politik a rozhodování Flashcards
(8 cards)
2 odlišná pojetí veřejné politiky a rozhodování (Lindblom 1977)
- Společnost řízená rozumem - mavazuje na osvícenskou tradici víry v rozum i na tezi marxismu o možnosti pochopit a využít
mechanismy společenského pohybu. Základním regulativem osvícená správa. - Omezenost lidského poznání vedoucí k inkrementálnímu rozhodování - založeno na uplatnění dvou konceptů: omezené racionality (bounded rationality) a inkrementality (incrementalism) politického procesu. Základním regulativem trh či demokratické nástroje zprostředkování zájmů.
+ tzv. smíšená metoda (mix-scanning)
Možnosti změn veřejné politiky (Hayes 1992)
- přístup k rozhodování: (inkrementální X neinkrementální)
- Znalost problému a
možností jeho řešení: značná X nedostatečná - inkrementální + značná: racionální rozhodování
je možné v řešení
přehledných veřejně
politických problémů - inkrementální + nedostatečná: Většina řešených veřejně politických problémů se nalézá zde
- neinkrementální + značná: Zásadní změna je možná. Nízké riziko selhání.
- neinkrementální + nedostatečná: Zásadní změna je možná. Vysoké riziko selhání.
Struktura rozhodování
(formulace a rozhodování)
- Formulace veřejných politik a rozhodování o nich závisejí na vymezení sociálního problému (sociálních problémů). Poté se zformulují veřejně politické alternativy jeho (jejich) řešení.
- „Formulace je zpravidla výsledkem kombinace tvořivého myšlení, dostupných informací, možných politických nástrojů a našich i cizích zkušeností.“ (Drhová, Veselý)
- Důležitý je ale i společenský a situační kontext, dostupná úroveň poznání dané problematiky, pravidla pravomocí, kompetencí a jednání, složení aktérů, střety jejich hodnot, způsoby jejich vyjednávání či výběr a způsoby uplatnění nástrojů.
- politická průchodnost a praktická realizovatelnost alternativ
Aktéři a struktura rozhodování
- na rozhodování podílejí především tři hlavní subjekty: politici (zastupující zájmy občanů); úředníci; odborníci.
+ pracovníci veřejných a sociálních služeb, místní občanské elity, zástupci zájmových skupin, lobbisté, případně širší veřejnost. - dle vztahu k navrhované veřejné politice dělíme: koncové příjemce; cílové skupiny; třetí strany.
Rozhodování v subsystémech veřejných politik
- Rozhodování bývá omezeno na aktéry, kteří: mají důvod zabývat se řešením daného veřejně politického problému, a zároveň disponují přístupem k jeho řešení.
- Aktéři podílející se na rozhodování operují zpravidla v příslušném subsystému veřejné politiky.
- Struktura subsystému je zásadní: Pokud je stále udržován status quo, lze z toho usuzovat, že do veřejně politického procesu jsou po velmi dlouhou dobu zapojeni
stále stejní aktéři. Zkoumá se také jejich otevřenost pro nové aktéry a pro nová řešení. - Velmi důležitou úlohu hraje faktor „závazku“, v němž se aktéři dokáží vzájemně věrohodně zavázat k určitému akceptovatelnému budoucímu chování
Rozhodnutí o veřejné politice obvykle zahrnuje:
- charakteristiku cíle (cílů), kterého (kterých) má dosáhnout;
- vymezení dotčené populace;
- určení odpovědnosti za její realizaci: kdo, co, kdy, jak, s jakými zdroji a omezeními;
- strukturu implementace (výběr nástrojů a způsoby, jakými bude zajištěn proces její realizace);
- zdůvodnění potřebnosti;
+ hodnocení dopadů.
Strategické rozhodování
Strategické rozhodování se neobejde bez výzkumu
možných budoucností, bez systematické
analytické, ale také prognostické aktivity.
Jak rozhodovat strategicky:
Rozhodování s respektováním delšího časového horizontu důsledků našich rozhodnutí vychází z identifikovaných sociálních a veřejně politických problémů a zahrnuje:
1. analýzu a prognózu
relevantních vnitřních a vnějších faktorů;
2. vymezení dlouhodobých cílů;
3. definování prostředků k jejich dosažení;
4- vymezení pravomocí a odpovědnosti zúčastněných aktérů;
5. generování alternativ řešení a výběr jedné z nich na základě stanovených kritérií;
6. harmonogram postupových kroků (trajektorie realizace) přijatého rozhodnutí.
