22. Typy veřejněpolitických dokumentů Flashcards
Veřejněpolitické dokumenty
= explicitně formulovaná veřejná politiky většinou ve formě sepsaného veřejněpolitického dokumentu (popřípadě ústní prohlášení);
- neexistuje jasná typologie těchto dokumentů, můžeme je dělit na základě různých kritérií:
1. dle funkce a způsobu vzniku;
2. dle politické úrovně;
3. dle komplexnosti problému;
4. dle cílové skupiny;
5. dle časového hlediska.
Typologie VP dokumentů dle funkce a způsobu vzniku
- legislastivní - tadiční zaměření VP, tvořeny v pevně daném procesu, dohledem na nimi (vznik i implementace) je poveřena státní správa a nezávislé soudy), jsou závazné a vymahatelné, nedodržování je sankciováno, stanovují základní pravidla fungování společnosti, jedná se o: ústava, zákony, nařízení, vyhlášky, rozhodnutí EU či mezinárodní dohody;
- strategické - definice cílů a cesty k jejich dosažení (typicky na 5-10 let), nejsou bezprostředně právně závazané, vysoká míra zapojenýc aktérů, mohou mít zastřešující charakter (národní politiky, Bílé knihy, Strategické rámce), čistě strategický (strategie a koncepce), prováděcí charakter (akční zpráva - ty navazují na strategie či prgramy);
- výzkumné - podrobná analýza současného a budoucího stavu, vysvětlení situace v určité oblasti, vymezení problému a návrhy možných řešení, opírají se o dostupné teorie a empirická data, kritéria: objektivita, úplnost a přesnost, vznikají na půdě univerzit, výzkumných ústavů a think-thanků (experti), jedná se o veřejně-politické analýza a výzkumné zprávy;
- deklarativní a advokační - veřejnost a média jako prostředník a adresát těchto dokumentů, promítají se do nich ideologické aspekty, jedná se např. o: programové prohlášení vlády a dokumenty politickcýh stran, vymezují priority a závazky;
- implementační - prováděcí předpisy a směrnice;
- fiskální - vztažené k veřejným rozpočtům.
Další typologie VP dokumentů
- dle úrovně politiky - globální, nadnárodní, národní, regionální, obecní;
- dle komplexity problému - globální, komplexní politika, průřezová politika, sektorová politika, dílčí politika a konkrétní politika;
- dle cílové skupiny - celé lidstvo, obyvatelé určitého geografickém území, určitého regionu;
- dle časového hlediska - dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé
Policy Brief
= stručná zpráva k veřejné politice.
- publikuje např. OECD, think-thanky;
- rozsah zpravidla 10 stran;
- vzniká na základě přímé poptávky od rozhodovatele či jiného aktéra;
- širší publikum;
- slouží k přesvědčení o závažnosti problému a nutnosti jeho řešení;
- zaměřuje se na naplnění cíle, podložené důkazy s daty, využívání grafických prvků.
Policy Research Paper
= výzkumná zpráva k veřejné politice.
- primárně pro akademickou sféru nebo užší okruh odborníků;
- formát a obsah podobný článku v odborném časopise;
- rozsah zpravidla do 20NS, přílohou je shrnutí na 3-6NS;
Policy Issue Paper
= studie k veřejněpolitickému tématu.
- jsou delší a více detailní;
- technická analýza tématu (historický kontext, aktéři, procesy, prognózy vývoje a doporučení);
- primárně pro akademické prostředí.
Policy Memorandum
= nejčastější výstup analytika veřejné politiky;
- vždy připraveno s ohledem na konkrétní publikum (např. ministra, členy parlamentu, úředníky nebo vedení organizace);
- jasným, stručným a přímým jazykem, aby bylo snadno srozumitelné i pro osoby bez odborných znalostí daného problému;
- dokument zpravidla připravený lobbisty (apelace na osobní hodnoty);
- praktický a cílený pohled;
- připravují ho i lobbisté, odborníci, poradci atd.
- rozsah: 3-5 NS, v prvním odstavci nejpodstatnější informace;
Argumentace
= hlavní nástroj komunikace analýz, klíčová schopnost analytika politiky;
- jedná se o přesvědčování prostřednictvím tvrzení, důvodů a důkazů;
- jednotlivá tvrzení = argumenty;
- je nutné sledovat i argumentaci ostatních aktérů (zda je silná nebo se dopouštějí tzv. argumentačních faulů);
- argumentace může být: věcná a nevěcná;
- čím je možné argumentovat: autorita (experti), metody, zobecnění, generalizace, příčina, etika, čísla/data, ….
- argumentační chyby: šikmá plocha (odvozování špatných důsledků bez důkazů), ad hominem (vyvrácení oponentova tvrzení poukázáním na jeho osobní vlastnosti), tu quoqe (něco je přijatelné, protože to oponent taky dělá/dělal);
Argumentační síla
= čím méně odborné a vědou ověřitelné závěry, tím je menší argumentační síla;
- sílné argumenty jsou postaveny na zdrojích, které: primární, relevantní, prověřené a ověřitelné;
- zvyšení argumentační síly = triangulace, potrvzení z více různých zdrojů;
- různé zdroje dat: experiment, longitiduální šetření, průřezová reperezentativní šetření, případová šetření, expertní šetření, ankety, dílčí rozhovory
