13. Mladší školní věk Flashcards
Mladší školní věk
● od nástupu do školy (6-7 let) do začátku dospívání (12 let)
● období středního dětství
● rané střední dětství (6-9 let)
● pozdní střední dětství/prepubescence (10-11/12 let)
● období latence (Freud)
● píle a snaživost x pocity méněcennosti → kompetence (Erikson)
● období střízlivého realismu (Matějček)
● v prvé fázi adaptace na školu → poté spíše klidné, vyrovnané období, ovšem nikoliv bez
problémů → tlaky školy, rodiny a vrstevnické skupiny
● příprava na období dospívání
TĚLESNÝ VÝVOJ
● na počátku období → proměny dětské postavy → změna proporcionality hlavy a končetin vůči tělu
● růst postupuje ustáleným tempem, vývoj plynule a pomalu pokračuje
● preadolescentní tělesný spurt (u některých dětí) → dívky 9-10 let, chlapci 11-12 let →
růstové bolesti
VÝVOJ POZNÁVACÍCH PROCESŮ
● stádium konkrétních logických operací
● myšlení logické, vázané na realitu
● myšlení vázáno na konkrétní zkušenost
● možnost formulovat hypotézy bez názorných předloh a schopnost uvažovat za rámec
přítomné zkušenosti, ovšem při zkušenosti zažité z minulosti
● sklon popisovat věci, ne vysvětlovat
● ústup egocentrismu
● nové schopnosti:
○ decentrace
○ konzervace (látky - 7 let, váhy - 9 let, objemu - 12 let)
○ seriace a třídění dle několika znaků
○ schopnost akceptovat proměnlivost jako základní vlastnost reality
○ reverzibilita → vratnost myšlenkových operací → změna není chápána jako
definitivní a neměnná
○ tranzitivní inference → vytvoření nového logického závěru spojením informací
● chápání času:
○ čas stále především konkrétní význam
○ zpřesňování pojmu času
○ řazení událostí (dříve a později)
○ osobní časové teritorium → současnost, blízká minulost a velmi blízká
budoucnost
○ učí se hodiny a začínají využívat jejich formální rámce
○ chápou časovou nevratnost
● chápání počtu
○ chápe logiku číselné řady → pochopení podstaty inkluze
○ počítání nezávislé na kontextu (co počítáme, pořadí počítání)
○ princip reverzibility
○ schopnost komutativity (zaměnitelnosti) → 6+1 = 1+6
○ schopnost ekvivalence (rovnocenosti kombinací) → 3+1 = 2+2
● sociální inteligence:
○ schopnost decentrace → zpřesňování chápání odlišnosti druhých (potřeb, přání,
preferencí, záměrů) → pochopit toho druhého, předpoklad empatii
○ při popisu událostí stále obtížné rozlišování důležitého a nedůležitého, vybírání
povrchních informací, nepochopení metakomunikační obsahu sdělovaného → zkreslení
VÝVOJ ŘEČI A KOMUNIKACE
● dobré jazykové kompetence (slovní zásoba, porozumění, schopnost užívat gramatiku) → předpoklad školní úspěšnosti
● změna uvažování o slovech
● chápání rozdílnosti, podrobnosti i totožnosti významu
● implicitní znalosti gramatiky u mladších dětí → rozvoj s jazykovou výukou → vědomá
aplikace gramatických pravidel
EMOČNÍ VÝVOJ
● zrání CNS → zvýšení emoční stability
● optimismus
● rozvoj emoční inteligence → lepší porozumění pocitům
● kolem 10 let → chápání emoční ambivalence
● hodnocení emocí (i vlastních) podle toho, jak předpokládají, že by je posuzovali jiní
● emoční podpora → zpočátku rodiče, později i vrstevnící
● větší vnitřní regulace emocí
VÝVOJ AUTOREGULACE
● ústup egocentrismu → schopnost akceptovat jiný motiv než vlastní uspokojení
● od emocionální regulace k regulaci volní
● postupný rozvoj sebekontroly (zpočástku ještě neschopnost odolávat lákavějším
podnětům)
● potřeba vedení a kontroly ze strany dospělého
RANÝ ŠKOLNÍ VĚK
● změna životní situace adaptace na školu
● období přechodné, plné rozporů a nestálosti
● nová role žáka
○ → nutnost přijmout fakt, že je jedním z mnoha ○ → ztráta výlučné pozice
třída
○ třída
referenční skupina
uzavřená sociální skupina → postupná diferenciace a hierarchie rolí
zpočátku genderově nerozdělená
● hodnoceno v závislosti na výkonu a porovnáván s druhými
● tlak na osamostatnění a přijetí zodpovědnosti
● tlak na výkon → součást identity
● emocionální vztah k učiteli
● význam názoru učitele
● rodina součást identity
● rodiče zdroj bezpečí a jistoty, vzor
● autorita rodiče bezvýhradně akceptována
SOCIALIZACE
● v mladším věku → centrem života rodina
● rodiče → zdroj emoční podpory, modelem a vzorem pro budoucnost, akceptovaná
autorita
● rozpad rodiny → značná zátěž pro dítě → pocit ohrožení, ztráta jistot
● sourozenci → rivalita, ale už schopnost se dohodnout na kompromisu, schopnost
spolupráce na kompromisu, schopnost spolupráce a vzájemná podpora, sdílené zážitky
● nepřímé ovlivňování sourozenců → vliv očekávání rodičů
● vrstevnické vztahy → získávají na důležitosti
● obliba skupinových her, týmová spolupráce
● význam zpětné vazby od vrstevníků pro sebepojetí
● tlak vrstevníků → rychlé změny názoru
● vztahy ještě vrtkavé a nestálé
● vývoj výběru kamaráda
● rozdílnost dívčích a chlapeckých skupin
● tlak na loajalitu a konformitu
● schopnost i potřeba jednat jako skupina → síla vrstevnického tlaku (šikana)
● jednání skupiny jako celku → emancipace od norem a hodnot dospělých → předstupeň
pubertální emancipace
● oceňované a neoceňované vlastnosti
● náhradní způsoby získání přijatelné pozice v kolektivu
● škola jako místo socializace → rozdílné zkušenosti než doma
● rozvoj identity školáka → sebehodnocení a sebeúcta
● pozitivní hodnocení → vyšší míra sociální prestiže
● tlak školních norem → nivelizace, eliminace individuálně typických znaků
● motivace k učení v mladším věkem spojena se vztahem k učiteli
● postupná změna vztahu k učiteli
VÝVOJ MORÁLKY
● na počátku dětská morálka předkonvenční → normy jednoznačně dané autoritou
● mladší školák → egocentrická interpretace norem → koncentrace na vlastní uspokojení
● záměr zatím nepříliš podstatný
● schopnost diferenciace norem dle sociálního kontextu
● mezi 8-10 lety → fáze konvenční morálky
● stále uznává autoritu
● normy zvnitřněné, obecně platné → rovnostářství
● reflexe pocitů a potřeb druhých
VÝVOJ IDENTITY
● dětské sebepojetí vychází ze zkušenosti se sebou
● identita produktem sociálním
● od lidí významných hodnocení přijímáno jako danost
● 2 aspekty hodnocení:
○ emoční akceptace
○ bez konkrétního obsahu
○ dodává sebedůvěru
○ potřeba přijetí vrstevníky
● hodnocení výkonu nebo chování
