11 zásady procesního dokazování Flashcards
Zásady procesního dokazování
- odvětvové principy civilního procesu - tvoří dvojce opačného významu
Zásada dispoziční X zásada oficiality
Z. projednávací X vyšetřovací
Z. volného hodnocení důkazů X legální důkazní teorie
Z. jednosti řízení X koncentrace
Z. materiální pravdy X formální pravdy
zásada dispoziční X zásada oficiality
Zásada dispoziční
- procesní iniciativa je dána do rukou účastníků (nikoli soudu)
- založena na ideji právního zájmu – iniciativu má ten, kdo uplatňuje/brání svůj vlastní právní zájem
- vykonávají vliv na zahájení, průběh, rozsah i skončení řízení
- dispozice řízením X dispozice předmětem řízení
o dispozice řízením – žalobce podáním žaloby řízení zahájí, zpětvzetím žaloby přivodí zastavení řízení soudem,
žalovaný podáním vzájemné žaloby rozšíří předmět řízení
o dispozice předmětem řízení – zúží/rozšíří své návrhy v průběhu řízení, uzavřou smír atd.
- typicky u sporného řízení (vyplývá z § 3)
Zásada oficiality
- procesní iniciativa je v rukou soudu, sám rozhoduje o zahájení určitého řízení (ex offo) a zároveň vymezuje předmět tohoto
řízení
- zohledňovány i jiné zájmy než jen soukromé
- řízení má sice účastníky, ale ti jsou omezeni v možnosti svými úkony řízení ovlivňovat
- typicky u nesporného řízení – řízení, které lze zahájit i bez návrhu à dispoziční oprávnění účastníků jsou v těchto řízeních
omezena nebo zcela vyloučena (např. zcela vyloučeno uzavřít smír)
ZÁSADA PROJEDNACÍ // ZÁSADA VYŠETŘOVACÍ
Zásada projednací
- soud projednává v procesu to, co mu účastníci k projednání předloží (skutkově)
- skutkový stav je soudem zjišťován v rozsahu účastníky tvrzeném, za pomoci důkazů účastníky označených
- významná role procesních institutů povinnosti tvrzení/důkazní a břemena tvrzení/důkazní (viz výše)
- typicky u sporného řízení (prolomení § 120 odst. 2 – důkazy vyplývající ze spisu)
Zásada vyšetřovací (inkviziční)
- za objasnění skutkového stavu nese odpovědnost soud
- povinnost soudu věc náležitě vyšetřit
- proces ovládán vyšetřovací zásadou nevylučuje povinnost účastníků uvádět rozhodné skutečnosti a nabízet důkazy, ale
nespojuje tuto povinnost s procesními břemeny
- typicky u nesporných řízení – § 20 odst. 1 ZŘS (i ta která jsou pouze na návrh)
o X výjimky např. rozvod (§ 390 in fine ZŘS) à provádí jiné důkazy než navržené účastníky, jen je-li to třeba
ke zjištění skutkového stavu/zajištění zájmu nezletilých dětí
o § 20 odst. 1 – soud je povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí; přitom není omezen na
skutečnosti, které uvádějí účastníci
ZÁSADA VOLNÉHO HODNOCENÍ DŮKAZŮ // LEGÁLNÍ DŮKAZNÍ TEORIE
- odpovídají na otázku, jakou váhu či hodnotu mohou pro poznání skutkového stavu důkazní prostředky mít (jak má soud
provedené důkazy hodnotit) - moderní proces (včetně našeho) je založen na principu volného hodnocení (feudální proces – výlučné uplatnění legální
důkazní teorie)
Zásada volného hodnocení důkazů
- soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132)
- demonstrativní výčet použitelných důkazních prostředků – za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav
věci (§ 125)
- soud musí odůvodnit
Zásada legální důkazní teorie
- zákon stanoví důkazní sílu jednotlivých důkazních prostředků, popř. stanoví, které důkazní prostředky jsou pro prokázání
určitých skutečností a v jakém rozsahu nutné (např. stanoví nutnost důkazu listinou)
- náznaky – důkazní síla veřejné listiny (§ 134) a ohledání přiměřeného vzorku (duševní vlastnictví – § 133b)
ZÁSADA JEDNOTNOSTI ŘÍZENÍ // ZÁSADA KONCENTRACE
Zásada jednotnosti řízení (arbitrárního pořádku)
- řízení tvoří od zahájení až do vydání rozhodnutí jeden celek, v němž není závazně stanoven sled či postup procesních
úkonů; postup je stanoven pouze rámcově
- hlavní důsledek – není koncentrace řízení a účastníci mohou uplatňovat nová tvrzení a důkazy kdykoliv, dokonce
i v odvolacím řízení
- typicky nesporné řízení (§ 20 odst. 2 ZŘS)
Zásada koncentrace (legálního pořádku)
- řízení se rozpadá do určitých stádií (přípravné jednání, první jednání…), v nichž je nutno provést vždy ty úkony, pro něž je
procesní stadium určeno, pod sankcí prekluze (procesní úkony jsou ze zákona koncentrovány)
- koncentrace nutí účastníky starat se o svůj proces, není zbytečně protahován
- řízení sporné – jednotnost s prvky koncentrace
o až na výjimky není řízení rozděleno na jednotlivé pevné úseky
o skutečnosti a důkazy musí být uplatněny zásadně v řízení před soudem 1. stupně jen do skončení přípravného
jednání (pokud se koná) nebo jen do skončení prvního jednání (pokud se přípravné nekonalo)
o obecně v řízení v 1. stupni (§ 119a odst. 1) – výjimky pro odvolací řízení (§ 205a)
o odvolací soud již k novým tvrzením a důkazům až na výjimky nemůže přihlížet (výjimka – např. napadnutí
věrohodnosti důkazních prostředků)
- prolamovaní koncentrace – např. výzvy podle § 118a – doplnění tvrzení, důkazů, jiný právní názor
ZÁSADA MATERIÁLNÍ // FORMÁLNÍ PRAVDY
- proces má směřovat k pravdivému poznání, které jediné může být základem spravedlivého rozhodnutí
- předmět soudního rozhodování – soud pod obecné právní pravidlo (dané zákonem) podřazuje (subsumuje) konkrétní
skutečnosti (skutkový stav) - soud zná právo (iura novit curia) – znalost platného práva a způsobilost k jejich závazné interpretaci a aplikaci soud získává
mimo proces (poznávání objektivního práva předmětem procesu není) - pro skutková zjištění slouží procesní dokazování, na němž se v různé míře podílejí účastníci řízení, soud, event. jiné subjekty
Zásada materiální (objektivní) pravdy
- proces je uzpůsoben tak, aby umožňoval zjištění skutečného skutkového stavu, neklade v tomto směru žádné formální
překážky
- X podstatou není zjištění pravdivého stavu věci, ale možnost zjišťování bez formálních zábran
- spojován s objektivní pravdou, kterou se má soud snažit zjistit a učinit základem pro své rozhodnutí
- spojován s principem jednotnosti řízení, volného hodnocení důkazů a vyšetřovacím – dohromady umožňují lépe se dobrat
skutečného skutkového stavu
- typické pro nesporné řízení
Zásada formální pravdy
- takový formalismus procesu, který je založen na dodržení určitých forem, podle nichž je dán výsledek procesu (nemusí být
v souladu se skutečností)
32
- při splnění podmínek lze rozhodnout bez zjištění skutkového stavu (jako obecně u rozsudku – § 153 odst. 1)
- příkladem formální pravdy je rozsudek pro zmeškání/pro uznání, platební rozkaz (soud rozhodne jenom na základě tvrzení,
že někdo neplnil, co měl)
- typické pro sporné řízení
Rozdíl mezi dokazováním ve sporném a nesporném řízení
ROZDÍLY MEZI DOKAZOVÁNÍM VE SPORNÉM A NESPORNÉM ŘÍZENÍ
sporné X nesporné
spor
- kombinace zásady dispoziční, projednací, koncentrace,
formální pravdy
X
nespor
- kombinace zásady oficiality, vyšetřovací, jednotnosti
řízení, materiální pravdy
spor
- dokazování určeno dispozičními úkony účastníků
X
nespor
- dispoziční úkony jsou velmi omezeny
spor
- účastníci jsou povinni k prokázání svých tvrzení navrhovat
důkazy a unést důkazní břemeno
X
nespor
- účastníci mají sice povinnost označit důkazy, ale soud má
provést i jiné než navrhované důkazy potřebné ke zjištění
skutkového stavu à účastníky netíží důkazní břemeno
spor
- výslech účastníků je možný jen nelze-li prokázat
dokazovanou skutečnost jinak a účastník souhlasí
X
nespor
- výslech účastníků je možné nařídit vždy bez omezení
spor
- platí princip jednotnosti řízení s prvky koncentrace –
skutečnosti a důkazy musí být uplatněny zásadně v řízení
před soudem 1. stupně (u odvolacího soudu jen výjimečně)
X
nespor
- platí princip jednotnosti řízení – účastníci mohou uvádět
nové skutečnosti i navrhovat důkazy kdykoliv během
řízení
- neexistují žádné formální prvky ani procesní fikce či
domněnky
- vzájemný návrh, námitka započtení ani uzavření soudního
smíru není z povahy věci možné
- zpětvzetí i změna návrhu na zahájení řízení jsou možné za
podmínek § 95 a § 96 OSŘ
