9B Dokazování A Zásady Dokazovaní A Dělení Důkazů Flashcards
Dokazování obecně
Dokazování (hlava V. TŘ)
– = zákonem upravený postup OČTŘ, jehož účelem je umožnit zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí OČTŘ
– = TŘ upravený postup OČTŘ za zákonem vymezené součinnosti stran s cílem získání [1] důkazu o [2] předmětu dokazování z [3] důkazního prostředku
– dokazování je činnost, při které pomocí důkazního prostředku získáváme důkaz o předmětu důkazu
– co se dokazuje § 89 TŘ - zda se skutek stal, zda ho spáchal obviněný, okolnosti povahy a závažnosti činu, osobní poměry pachatele, následek, výše škody, bezdůvodné obohacení, okolnosti, které k TČ vedly nebo ho umožnily
– základní pojmy:
- Předmět dokazování
- předmět důkazu
- důkazní prostředek
- důkaz
- nositel důkazu
-důkazní právo
-subjekty dokazování
Základní pojmy - dokazování
– předmět dokazování – co se má dokazovat → okolnosti významné pro tr. řízení (demonstrativně v § 89 odst. 1 TŘ)
o [1] důležité pro rozhodnutí ve věci samé [písm. a) až d)]
o [2] důležité pro nárok poškozeného [písm. e)]
o [3] preventivní význam [písm. f)]
– předmět důkazu = skutečnost, která má být zjištěna
– důkazní prostředek = vše, co může přispět k objasnění věci (resp. nástroj ke zjištění a poznání informace, kt. vede k poznání o dokazované skutečnosti) ⟶ osobní x věcné
– důkaz = přímý poznatek, který OČTŘ získal o předmětu důkazu z důkazního prostředku (resp. získaná informace z důkazního prostředku v procesu dokazování)
– nositel důkazu = osoby nebo věci (tzv. hmotný substrát), se kt. je spojen důkaz (např. u svědecké výpovědi svědek)
o výjimečně TŘ přikazuje použít (znalec, pitva) určitý druh důkazů při dokazování určité skutečnosti, nebo naopak některý zakazuje (získaný nezákonným donucením nebo hrozbou – absolutně neúčinný – vadu nelze odstranit,
- výslech o utajovaných informací – relativně neúčinný – lze zprostit mlčenlivosti i dodatečně)
– důkazní právo = souhrn norem TPP, které upravují proces dokazování x teorie důkazů – nauka o důkazním právu
– subjekty dokazování - považujeme: OČTŘ (vyhledávají, opatřují, provádí, hodnotí), strany tř (mohou vyhledat, poskytnout, navrhnout provedení, za určitých okolností provést), ostatní osoby (znalec – může navrhnout provedení důkazů potřebných k posudku)
Zásady dokazování vyjmenovat
1) zásada materiální pravdy
2) zásada vyhledávací
3) zásada volného hodnocení důkazů
4) z. presumpce neviny (nedokázaná vina = prokázaná nevina, z toho plyne in dubio pro reo)
5) z. přiměřenosti (zdrženlivosti – je třeba šetřit občanských práv zaručených LZPS a MS)
6) z. bezprostřednosti a ústnosti – povinnost OČTŘ čerpat z pramene nejbližšího poznání
zásada materiální pravdy
– [1] zásada materiální pravdy (pravdivé zjištění všech skutečností důležitých pro rozhodnutí o předmětu řízení)
o X zásada formální pravdy – (i) nesporné skutečnosti (jak ve zjednodušeném zkráceným řízením, tak HL [novela]), (ii) DoVT či (iii) prohlášení viny [novela] → všechny tyto instituty představují průlom do zásady materiální pravdy
Zásada vyhledávací
– [2] z. vyhledávací
o OČTŘ jsou povinny zjišťovat právně relevantní skutečnosti a vyhledat o nich důkazy i bez návrhu stran,
o obviněný může být nečinný
o strany mohou důkaz vyhledat, předložit, navrhnout provedení, i samy provést → skutečnost, že OČTŘ v nevyhledal konkrétní důkaz není důvodem k odmítnutí
o soud není vázán návrhy stran, - neprovede bezvýznamné apod.,
o tzv. nesporné skutečnosti – soud může upustit od jejich dokazování,
o X Dohoda o vině a trestu – neprovádí se dokazování
o X Prohlášení viny – soud upustí od dokazování v rozsahu, ve kt. obviněný prohlásil vinu
Zásada volného hodnocení důkazů
– [3] z. volného hodnocení důkazů (soud nemá stanoveno, jaké množství důkazů je potřebné, jakého druhu mají být ani síla jednotlivých důkazů, že je něco dokázáno, může být vybudováno jen na provedených důkazech – přímo při jednání)
o Neexistence zákonných pravidel pro hodnotu důkazů – všechny důkazy jsou si rovny
o Některé skutečnosti nutno dokázat předepsaným způsobem – např. přibrání 2 znalců u pitvy (§115 TŘ) nebo vyšetření duševního stavu znalece z oblasti psychiatrie (§ 116 TŘ)
o Vyloučení důkazů z volného hodnocení – důkazy získané donucením (§ 89 odst. 3 TŘ)
Zákonnost dokazovní
o 1) byl důkaz opatřen z pramene stanovené zákonem? – důkaz z pramene, který stanoví zákon (vše co může přispět k objasnění věci, judikatura nepřipouští např. detektor lži),
o 2) byl opatřen a proveden oprávněným procesním subjektem? – opatřen oprávněným subjektem – pověřen OČTŘ → tzn. policejní orgán nemůže provádět v řízení před soudem (ledaže je požádán) a soud nemůže v PŘ
o 3) byl opatřením a proveden v příslušném procesním stádiu? – opatřen a proveden v příslušném stádiu
o 4) týká se předmětu dokazování? – tj. předmětu / skutku, o němž se řízení vede → pořízení důkazy v jiném tr. řízení nelze použít (výjimka § 88 odst. 6 TŘ)
o 5) byl opatřen a proveden způsobem, který připouští zákon? (jinak relativní, absolutní neúčinnost)
-> Procesní důsledky porušení předpisů o dokazování
• (a) absolutně neúčinný důkaz – přihlíží se ex officio a nelze zhojit vadu porušení
• (b) relativně neúčinný důkaz – vada lze za určitých podmínek zhojit (př. dodatečné zproštění mlčenlivosti advokáta)
Fáze dokazování
– 1. vyhledávání důkazů – nalezení pramenu informací sloužící jako důkaz o skutečnostech důležitých pro tr. řízení
– 2. zajištění důkazů
– 3. provedení důkazů – procesní úkom, jímž si OČTŘ opatřuje znalost důkazů
– 4. hodnocení důkazů – z hlediska zákonnosti (viz výše) / závažnosti / pravdivosti → soud musí odůvodnit své závěry z hlediska uvedených kritérií (tzn. úvahy soudu musí být přezkoumatelný)
Dělení důkazů
Dělení důkazů
– podle vztahu k předmětu obvinění: usvědčující (svědčí proti obviněnému) X ospravedlňující (svědčí ve prospěch obviněného)
– podle vztahu pramene k dokazované skutečnosti k této skutečnosti: původní (bezprostřední- z bezprostředního pramene, př. výpověď očitého svědka, originál listiny) X odvozené (prostředečné – svědek, který říká jen to, co slyšel od jiného, opis listiny)
– podle vztahu k dokazované skutečnosti (podle poměru k závěru, který OČTŘ z nich dovozuje:
o přímé (= ten, který přímo potvrzuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost, /př. viděl dotyčného vraždit, i přes jiného/)
o nepřímé (dokazuje skutečnost jinou, ale ze které je možno usuzovat, zda se stala či nestala skutečnost, o jejíž důkaz jde [tzv. indicie],
- mají povahu možnosti, pravděpodobnosti – př. viděl dotyčného, jak utíká z místa činu, otisk prstu na vražedné zbrani,
- ucelený a logický řetězec nepřímých důkazů může stačit k usvědčení
