8B Základní Lidská Práva A Svobody V Listině (hlava II, Oddíl I LZPS) Flashcards
Lidská práva v HL II oddíl 1
Fundamentální pravá a svobody, které jsou kulturou daného prostoru a času považována a chráněna práva přirozená, absolutní, nezadatelná, nezcitelná, nepromlčitelné a nezrušitelné: jako práva již má člověk ze samé podstaty toho, že lidskou bytostí, které jsou nezbytná proto, aby člověk jako lidská bytost mohl dané společnosti důstojně žít: minimálně předpoklady důstojného lidského života.
Práva zde uvedená existují ze samé své podstaty nezávisle na dané státní moci a jednotlivými demokratickými státy jsou garantována v jejich právních řádech.
Zahrnují zpravidla základní práva ústavně přiznána všem fyzickým osobám to znamená každému, bez ohledu na jakékoliv rozdíly, které mohou mezi lidmi existovat.
- Základní práva, které nejsou spojeny se statutem občana jednotlivce , ale náleží každé lidské bytosti od narození do smrti.
- Sám omezuje především sám sebe - aby do nich nezasahoval, ale i ostatní, aby nezasahovali do nejintimnější sféry člověka, obecný princip svobody (můžu cokoli) x konkrétní ústavně chráněné svobody
Lidská práva v HL II oddíl 1 - příklady
Čl. 5 způsobilost mít práva – každý má právo osobnost a s věkem nabývá i plnou svéprávnosti, omezení svéprávnosti jen soudem, řádném procesu a jen v nezbytné míře.
Čl. 6 právo na život povinnost státu a člověka nezabíjet, ale i jeho život chránit zákony, (případně efektivní vyšetření smrti, zákaz trestu smrti), zaručuje se jen narozeným lidem čl. 6 odst. 1 druhá věta lidský život hoden ochrany již před narozením – spíše objektivní ústavní hodnota, limit v odst. 4 co není porušení práva – případná nutná obrana.
Čl. 7 nedotknutelnost osoby a jejího soukromí : obecná zásada, rozšířená dalšími právy: tělesné duševní integrita, zákaz mučení – absolutní, státu z něj plyne řada pozitivních závazů (souvis. Např. Hodně s vyššetřováním Tč a postupem očtr)
Čl. 8 osobní svoboda –omezení možné jen ze zákonných důvodu, zákonným způsobem a s přivolením soudu,(vyjímky jen krátkodobě omezení).
Článek 9 zákaz nucených prací a služeb – každá práce / služba vymáhána pod pohrůžku trestu a ke které se osoba na nenabídla dobrovolně, výjimky v odstavci 2.
Článek 10 lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a ochrana jména, soukromí a rodinný život
odst. 1 nekvalifikované ZP, z listiny neplynou možná zákona omezení – lze omezit jen v případě kolize s jiným základním právem/úst. Hodnotami.
Čl. 11 Právo vlastnit majetek - viz. Samostatná kartička
Čl. 12 Nedoknutelnost obydlí - Speciální právo na soukromí, široké chápání obydlí (jsou to i místa pracovních a zájmových aktivit) – možné vstoupit jen s nařízením soudu, (dříve mohl nařídit státní zástupce, ústavní soud – kontrola kotlů) .
Čl. 13 listovní tajemství – informační sebeurčení, význam hlavně pro vyšetřování trestných činů a možnost odposlechů – (jen u úmyslných trestných činů a nelze li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo by bylo jinak ztížené podle §80a trestního řádu).
Čl. 14 svoboda pohybu a pobytu – občané právo povídat, vstupovat na území, ale i opustit ( cizinci toto zaručeno nemají).
Čl. 15 svoboda myšlení svědomí a náboženského vyznání – listina vůbec nepočítá s možností jich omezení (jsou to nekvalifikované základní lidská práva) zákonem se omezit až vnější projevy (čl. 16/4 a čl. 17 odst. 4) zároveň zákaz vázanosti stát / náboženství začne čl.2/2 Listiny listiny. Dále dle odst. 2 vědecké bádání a umělecká tvorba – též institucionální záruky: akademické svobody, autonomie univerzit
Čl.16 svoboda náboženství a víry, církve náboženských společností – autonomní církví.
Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v čr
Je to přímé a výlučně právní panství určité individuálně určené osoby (vlastníka) nad konkrétní věci.
Je to jeden ze základních právních institutu – už římané uznávali právo držet, užívat, používat, nakládat, zcizit, přivézt, zničit, opustit.
Je to přímé, výlučně, právní panství nad věcí působící působící erga omnes:
Nový občanský zákoník: něčí vlastnictví = vše co někomu patří, všechny jeho věci, ať hmotné tak nehmotné, jsou jeho vlastnictvím.
Omezitelné a plynou z něj povinnosti – vlastnictví zavazuje: nesmí být zneužito viz článek 11 odst. 3.
X oproti komunistické éře – čr vyznává princip svobody podnikání a ochrany vlastnictví – základ tržní ekonomiky. Princip může kolidovat s principem sociálního státu (výrazné zdanění, a rozsah regulace podnikání) – je nutné najít ideální poměr – to je hlavní příčinou politických střetů.
Historie Vlastnického práva v čr
Z 121/1920 Soukromé vlastnictví lze omezit ti jen zákonem: vyvlastnění je – na základě zákona a zahradnictví na a za náhradu nebo za nic. Explicitně nezaručuje vlastnictví: předpisy mohu upravit podmínky vyvlastnění a konfiskace.
Z 150 / 1948 – papírově stejné podmínky vlastnictví lze omezit jen zákonem: vyvlastnění jen za náhradu – praxe byla ale jiná!
100 / 1960 – rozlišuje a) státní vlastnictví, což je národní majetek všeho lidu, b)družstevním vlastnictví majetek družstva a c)
Osobní vlastnictví (ke spotřebitelským předmětům to jsou osobní a domácí potřeby, rodinné domky a úspory nabyté prací).
Hierarchická diferenciace vlastnictví – socialistické – družstevní – soukromé.
Čl. 11 LZPS
(1) “Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákony obsah a ochranu. Dědění se zaručuje”
– každý – zdůrazněno po 2WW: jedná se o rovnost vlastníků subjekty vlastnické ho práva mohou být fyzické i právnické osoby, bez ohledu na státní příslušnost, vlastnictví má pro ně stejný zákony obsah a stejnou ochranu. Mimo výjimky předpokládané v ústavě nebo vlastně nemůže být omezeno – považuje se za základní lidské právo vlastnictví je nepromlčitelné, neporušitelné. Výslovná záruka dědění.
(2) Zde jsou uvedeny výjimky ze základního principu nedotknutelnosti a rovnosti (který majetek je jen ve vlastnictví státu, občanů, PO se sídlem na území čr…)
Jen ve vlastnictví státu: dálnice a silnice 1. třídy, majetek na území vojenských újezdu, letiště Praha – Ruzyně.
Jen ve vlastnictví občanů – po revoluci při privatizaci, aby nemovitosti dnes kupovali davisově zvýhodnění cizinci. Je to mezinárodním právem dovolená nerovnost.
(3) Vlastnictví zavazuje – vlastnictví neznamená jenom právo, ale i povinnost (aby vyloučil možné negativní dopady na obecný zájem)– základ pro zákonodárce k omezení.
Nesmí být zneužito na újmu práv druhých: nesmí být v rozporu se zákonem chráněny zájmy: nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí, nadmíru stanovenou zákonem.
(4) vyvlastnění je možné a) ve veřejné m zájmu: b) je na základě zákona c) náhradu. Zákon o vyvlastnění 184/2006SB. – Jen jestliže veřejný zájem na dosažení účelu zvláštním zákonem převažuje nad zachováním dosavadních práv vlastněného – mělo by být použito, jen nelze li sledovaného čau dosáhnout jinak.
(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona – materiální základ pro fungování státu: judikatura: základní konstrukční prvky daně musí vydány zákonem(další detaily mohou být v podzákonem předpisu).
Daně je povinná rozpočtová platba – a bez bezprostřední protihodnoty.
Ústavní soud používá test vyloučení extrémní disproporcionality – 3 otázky: 1) zda daň nepůsobí retroaktivně 2) zda daň není diskriminační 3) zda nemá rdousící efekt.
Vysvětli pojem restituce
Odstranění protiprávnosti při převodu vlastnictví s účinky ex tunc.
Vysvětli pojem vyvlastnění
Nucené odejmutí vlastnického práva s účinky ex nunc.
MS upravující vlastnictví
Všeobecná deklarace LP a Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o ochraně LP
Nález Jezy na Laby
