3B LZSP Vznik, Ideové Zdroje, Postavení V Ústavním Řádu Čr, Obsah, Vztah K MS, Obecná Ustanovení Listiny Flashcards
Co je LZSP?
Je to základní katalog práv a svobod, doplňuje ji úz o bezpečnosti a krizový zákon.
Dle čl. 3 a 112 je součástí ústavního pořádku ( je to zákon SG považovaný za ústavní zákon): důvod přijetí byl vstup do rady Evropy ( třeba mít LP katalog ), sladit s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv
Článek 1 LZPS
“Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.”
Nezadatelné – vrozené lidským bytostem, vznikají nezávisle na vůli státu (ten je ale musí uznat.)
Nezcizitelné – nemohu být předána.
Nepromlčitelné –běh času nemá vliv na jejich existenci, ale na vynutitelnost ano.
Nezrušitelné – nezávisí na vůli státu, nemůže zrušit.
X Jsou ale omezittelné – v mezích stanovených listinou, musí být šetřeno jejich podstaty, je-li to nezbytné pro výkon ochranu jiných základních práv nebo z důvodu veřejného pořádku.
Vznik LZPS
Přijetí z důvodu souladu s evropskou úmluvu o lidských právech.
Přijatá federálním shromážděním jako příloha uvozovacího ústavního zákona číslo 23 / 19 71 – až 8.2.1991. Zpočátku nadústavní charakter: ústavní zákony, jiné zákony a další právní předpisy, jejich výklad a používání musí být v souladu s listinou základních práv a svobod.
Do 31.12.1991 musí být uvedeny do souladu s listinou základních práv a svobod zákony a jiné předpisy, jinak pozbývá účinnosti.
Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, ČSRF ratifikována a vyhlášené, jsou na jejím území obecně závažné a mají přednost před zákonem.
§4 státní občanství občan (České republiky a Slovenské republiky je současně občanem čsfr: stejná práva a povinnosti na obou území, nelze zbavit občanství proti své vůli.
Poté byl Uvozovací zákon dekonstituován a listina republikovaná usnesením představenstva České národní rady jako 2 / 1993 tím došlo ke ztrátě nadústavního charakteru.
Nyní na úrovni ostatních ústavních zákonů čl. 112 ústavy listina je součástí ústavního pořádku ale už ne Uvozovací zákon který propüjčoval nadústavni charakter.
Ideové zdroje
1) koncepce přirozených práv čloověka
2) Svrchovanost zákona a právního státu +
3) princip solidarity
+ rovnost před zákoně, presumpce neviny, neznalost práva neomlouvá
Historické zdroje : všeobecná deklarace lidksých práv, Evropská úmluva o lidských právech. Deklarace nezávislosti USA, Deklarace práv člověka o občana ( FR) Magna Charta + ústavní tradice ( úl 1920, 1948) +ě vzory jiných států (USA a DE)
Členění lidských práv a svobod podle generací
- Individuální práva ( na život, osobní svobodu, vlastnické právo
- Politická práva = volební
- Sociální, hospodářská, kulturní
- Právo na žp
- Spojená s biomedicínou
Vztah LZPS k MS
I přesto, že ÚS ve svém nálezu 36/01 stanovil, že do rámce ústavního pořádku je třeba zahrnout i ratifilkované MS o LP a ZŠ, tak ÚS nemůže dotváří ústavní pořádek! MS jsou součástí právního řádu ČR, ale ne ústavního pořádku( a to ani smlouvy podle čl. 10 ústavy ) ANTOš. ?
Pokud by došlo ke kolizi listiny a mezinárodní smlouvy, tak ústavní soud posoudí, v jakém případě je širší ochrana jednotlivce, ikdyž se to díky ex ante kontrole stávat nemělo.
- Pokud je širší ochrana v mezinárodní smlouvy, pak bude mít mezinárodní smlouva přednost.
- Pokud by byla ochrana širší v listině, pak si užije listina, protože je zákaz snížení již dosažené procedurální úrovně ochrany základních práv.
Rozdíl o proti úl 1920
- LZSP hovoří o LP )ne o občanských)
- Navíc hospodářská, sociální a kulturní práva
- Většiny práv se lze domáhat přímo z LZPS, krom HSKP v čl. 41, úl 1920 práva zaručovala, ale nechávala podrobnosti na zákoně
Struktura LZSP
0) Preambule neporušitelnost přirozených práv, svrchovanost zákona, demokratické jsem správné tradice, právo na sebeurčení, odpovědnost budoucím generacím.
Hlava I = obecná ustanovení: čl. 1 svoboda a rovnost v důstojnosti i právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné a jsou vrozená všem lidem, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné, ale omezit zákonem v mezích stanovených listinou. Čl. 2 státy založena demokratických hodnotách, neváže se na ideologie náboženství + legalita + legální licence. Čl. 3 základní práva a svobody všem bez rozdílu + podezřelá kritéria: volba národnosti: ne újma pro uplatňování základních práv a svobod: čl. 4 povinnost je na základě zákona – legální licence, meze ZPS pouze zákonem, platit stejně pro všechny, šetřit podstaty a smyslu.
Hlava II hlava II = LP a ZS – oddíl jedna základní lidská práva a svobody + oddíl dva politická práva.
Hlava III = práva národnostních menšin a etických menšin občany.
Hlava IV = hospodářská sociální a kulturní práva.
Hlava V = právo na soudní a jinou právní ochranu.
Hlava VI = ustanovení společná domáhání se práv v mezích zákonů(: pojem občan: Azyl pro cizince.)
Jaký je rozdíl mezi právem a svobodou ?
Právo subjektivní právo vůči státu na plnění.
Svoboda je autonomní sféra jedince, do které by stát neměl zasahovat.
Obecná ustanovení LZPS
HLAVA I - obecná ustanovení čl. 1-4. - navazují na preambuli ale i ústavu a rozvíjejí jí, ale jsou bezprostředně aplikovatelná ( neslouží jen k výkladu následujícího ustanovení)
Dle nálezu Pl. ÚS 305/2000: Principy obsažené v těchto článcích se vztahují na všechna ZPS zahrnuté do listiny a jsou východiskem přijít výkladu k = je to návod jak přistupovat k dalším právním listině stále jsou ale přímo aplikovatelná.
ČR jako sekulární ( laický stát)
Stát se nesmí vázat na výlučně ideologii ani náboženské vyznání čl. 2 odst. 1 Listiny – musí zabezpečit náboženskou neutralitu.
Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena.
Každý má právo změnit své náboženství nebo víru a nebo být bez náboženského vyznání (článek 15 odst. 1 listiny)
Každý má právo projevovat své náboženství nebo víru, buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu (Článek 16 odst. 1 Listiny)
Církve a náboženské společnosti se spravují své záležitosti, zejména ustanovení své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní aj církevní instituce nezávislé na státních orgánech (Čl 16 odst. 2 listiny) –> nezávislost církví a náboženský společností na vůli státu, ale fungování církví se řídí zákonem o církvích a náboženský společnostech, církve jsou registrovány u ministerstva kultury.
V ČR nejsou církve součástí státu, ale pobírají od něj příspěvky na podporu činnosti.
V Současné době probíhají takzvané církevní restituce převod majetku ze státních organizací na ty náboženské společnosti, jimž komunistický režim v letech 1948 až 1989 majetek znárodil podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a jinými náboženskými společnostmi budou veškeré majetkové křivdy vyrovnány nejpozději do 31.12.2043 kdy má proběhnout poslední splátky
( 23. ledna 2019 PS schválila návrh na dodatečné zdanění náhrad )
podobu 17 let od účinnosti zákona od 1.12013 stát bude vyplácet příspěvky an podporu činnosti dotčených církví a náboženských společností. Příspěvek se platí vždy nejpozději do 31. ledna daného roku, takže nejpozději 31.1.2030 dojde k úplné nezávislosti cívky na státu.
Výkon náboženských práv lze omezit zákonem, jde-li o opatřeních demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku zdraví a mravnosti nebo práva a svobody druhých čl. 16(4). Spory a vztahy mezi katolickou církví a státy se někdy řeší speciálními smlouvami - konkordáty.
