Vůle Flashcards
Popsat vůli jako dispozici a vůli jako proces:
Vůle jako proces: proces vytváření záměrného úsilí směřujícího k dosažení vědomě vytyčeného cíle, volním procesem rozumíme duševní složku volního jednání
jako dispozice: schopnost řídit vlastní aktivitu podle předem pojatého záměru, schopnost pojmout a uskutečnit své úmysly
vůle by nebyla vůlí bez:
1) záměru – pohyb k vytyčenému cíli
2) vědomí – před námi (pud za námi)
3) já – nějaké ,,já‘‘, které chce
V lidské činnosti rozlišíme 3 úrovně řízení z psychologického hlediska. Pozorovatelný vzorec
činnosti (vnější nebo vnitřní‘) má podobu (úroveň regulace činností):
- vrozenou, předem danou: nepodmíněně reflexní nebo instinktivní činnost;
- osvojenou, předem danou: zvyková, zautomatizovaná činnost, rovina naučených,
zautomatizovaných činností; - volenou, právě vytvářenou: volní, úmyslná, volní úroveň regulace (vědomé já se rozhoduje s ohledem na cíl)
Čím se od sebe liší úrovně řízení (vrozenou, osvojenou, volenou)?
1) STUPNĚM PŘIZPŮSOBIVOSTI právě se naskytujícím podmínkám
2) Subjektivně se liší ÚROVNÍ VĚDOMÍ, které je provází
3) prožívaným vztahem „JÁ“ k jejich původu a průběhu
Jaké jsou odezvy vědomí na různé úrovně činnosti?
—> ZVYKOVÉ chování bývá málo uvědomováno, ačkoli je vnímáme jako své konání, ne vždy však s plnou zodpovědností (omylem jsem vytočil své staré
číslo, občas se mi to stává)
—> VOLNÍ jednání je plně vědomé a vnímané jako přímo působené vlastní volbou cíle a vlastním výkonem činnosti k němu směřující (já chci přijít včas a pospíchám)
- Zatímco první dvě úrovně můžeme vysvětlit pojmy jako vnímání, učení a motivace, k vysvětlení volního chování potřebujeme ještě další pojem, a to VŮLI
Jak lze zkoumat vůli?
- Volní kvalitu duševního života lze zkoumat:
1) v jejích aktuálních, DYNAMICKÝCH PROJEVECH
2) v jejích trvalých, STRUKTURNÍCH VLASTNOSTECH - V obou případech je základní otázkou:
1) průkaz její samostatnosti oproti kvalitám jiným
2) dále pak její úloha v duševním životě
3) výklad její povahy
Co je to volba záměru?
- je výsledkem skladby přítomných MOTIVAČNÍCH a POZNÁVACÍCH vlivů, popř. jejich usměrnění VOLNÍM zásahem
- V mnoha lidských činech přítomna není, poté, co byly započaty, probíhají dále mimovolně
Předpokladem rozhodování je výskyt více možností, vedoucích k rozdílným, pro jedince motivačně závažným cílům to může vést ke konfliktu
Co je to konflikt?
- Je jedním z ústředních jevů osobnostní dynamiky
- Je v něm patrna úloha vědomé, jáské a volní integrace i její selhávání
- Konflikt vnější a vnitřní
- VNITŘNÍ KONFLIKT JE DRUHEM FRUSTRACE, protože pokaždé když si volíme, znamená to ztrátu (té druhé možnosti)
Uplatnění vůle v konfliktu, kdy a jak:
- Konflikt je tak závažná činnost, že musí být UVĚDOMĚN (člověk je rád, pokud se orientuje,
má ve věcech pořádek a rozumí jim) - Čím je rozhodnutí závažnější, tím více si ho jsme vědomi
- Když se rozhodujeme a uvědomíme si konflikt motivů, NASTÁVÁ PROSTOR PRO VOLNÍ AKT (zásah
do průběhu rozhodování, který je uzavírá) - Tardy: „Ve volbě se projevuje zpravidla předem daná stupnice hodnot“
- Proces volby má dvě fáze:
1) V prvé převládají objektivní obsahy
2) Ve druhé stav zvýšeného vědomí akce
Vztahy vůle k motivaci, emocím, kognici:
MOTIVACE
▪ motivační napětí, vědomí, cíle > rozvaha o prostředcích, důsledcích – program jednání, rozhodnutí – volní akt
▪ vůle je specificky lidská záležitost
EMOCE
▪ emoce mají na vůli buď + nebo – efekt > jinak mají bližší vztah (a větší vliv na) k motivaci, vůle je spíše rozumová záležitost
KOGNICE
▪ vědomá, uvědomělá, rozumová činnost
Přístupy k samostatnosti vůle:
Názory na samostatnost volní kvality v osobnosti byly a stále jsou rozděleny
1) vitalističtí filozofové a psychologové (např. Schopenhauer, Nietzsche, McDougall) pokládali vůli za základní příčinnou kvalitu života.
2) Jiní mluví o závislosti volní činnosti na působení ostatních osobnostních činitelů (Aristoteles – „vůle je snaha řízená rozumem“)
Rozhodujícím teoretickým dělítkem je vztah vůle a motivace, různá pojetí lze rozčlenit:
1) Vůle jako působení nejsilnějšího motivu
2) Vůle jako výslednice všech působících motivů
3) Vůle jako působení zvláštního motivu vedle ostatních přítomných motivů
4) Vůle jako zvláštní, mimomotivační mechanismus integrace motivů v činnosti
Popsat vůli jako působení nejsilnějšího motivu:
▪ Hobbesovo pojetí
▪ Aby jedinec vůbec mohl něčeho dosáhnout, musí integrovat všechny motivy do toho nejsilnějšího, jediného
▪ Prosazení tohoto nejsilnějšího motivu je silně prožíváno a uvědomováno jako „já chci“
Popsat vůli jako výslednici všech motivů:
▪ Stejné jako skládání sil ve fyzice
▪ Inspirováno Lewinem a Cattelem
▪ Hospodárnost ve fungování osobnosti – maximální uspokojení ne nejsilnějšího, ale všech motivů bohatší výběr cílů
Popsat vůli jako působení zvláštního motivu vedle ostatních přítomných motivů:
- Souvisí s McDougallem vysloveným předpokladem, že vůle souvisí s obrazem sebe sama
- Vůli je možno vyložit jako potřebu souladu a kontinuity v sebepojetí, člověk potřebuje souladný obraz sebe sama, ideálně přívětivý
- Změna rozhodnutí tento obraz narušuje obranou proti tomuto narušení je právě energií vůle
Popsat vůli jako zvláštní, mimo-motivační mechanismus integrace motivů v činnosti:
- Krajní pojetí samostatné vůle
- Svědčí pro ni některé neurofyziologické nálezy a hypotézy možnost zvláštní mozkové struktury, která vůči prosazujícím se motivům plní integrační úlohu a má k tomu zvláštní zdroj nespecifické energie
Vůle jako jednotná vlastnost:
Vůle jako jednotná vlastnost:
- –> obecný volní faktor – W (vytrvalost při uplatňování motivů) – L. Webb – v nepřímém poměru k emocionalitě (asi čím víc emocionální, tím méně vytrvalý při vůli, při uplatňování motivů)
- –> obecná schopnost vynaložení volního úsilí (hovorově síla vůle)
- –> nicméně volní dispozice je zřejmě složitější struktura, nepřevoditelná na jediný rys
Vůle jako soubor vlastností
–> Ludwig Klages – klasifikace volních vlastností
Klagesův systém klasifikace volních vlastností (jenom klasifikace):
Vůle:
aktivní
pasivní
reaktivní
Aktivní vůle podle Klagesovy klasifikace:
▪ iniciativa, ráznost, energie, činorodost, pružnost vůle, rozhodnost
▪ prosazování své vůle
▪ vzrušivá stránka vůle
Pasivní vůle podle Klagesovy klasifikace:
▪ vytrvalost, odolnost, stálost, pevnost, nepovolnost, neovlivnitelnost
▪ koncentrace
▪ sebevláda, uměřenost, sebekázeň – vytrvání ve své vůli
▪ převaha tlumivé stránky
Reaktivní vůle podle Klagesovy klasifikace:
▪ aktivní – útok, aktivní odpor, opozice, prosazování své vůle
▪ pasivní, obrana – svéhlavost, vzdorovitost, tvrdohlavost – reakce na druhé
osoby
▪ reakci na vůli druhého člověka
Uskutečňování volní činnosti
- Realizační fáze nastává, když padne rozhodnutí a boj motivů vyústí v úmysl (Říčan)
- Tato fáze může být klidná a jednoduchá i po těžkém rozhodování jakmile rozhodnutí padne, je pevné a definitivní
- Často je však rozhodnutí pouze povrchním zvládnutím konfliktu mezi motivy, a pak se
uposlechne jen polovičatě a na čas (jako když něco rozkážeme neukázněnému mužstvu) - Pro výsledek volní činnosti je podstatné především spojení dějů rozhodování a uskutečňování
- Pro samostatnost volního chování je důležitá přítomnost dostatečné motivace a neporušených poznávacích a výkonných funkcí
Na čem závisí dynamika vůle?
● Struktura volních kvalit i dynamika vůle závisí na vrozených předpokladech, ale i na životních zkušenostech jedince
● Úsilí se objevuje už u nemluvňat
Činitelé, na nichž závisí úspěšná volní integrace činnosti:
1) Sebedůvěra
2) Základní pochody vůle: ▪ Zájem ▪ Snaha ▪ Rozhodnutí ▪ Aktivace
3) Další pochody důležité pro uplatnění vůle:
▪ Koordinace
▪ Soustředění
▪ Kontrola jednání
4) Činitelé podporující rozvoj vůle:
▪ Cvik
▪ Zhospodárnění
▪ Úspěch
takové nějaké doplňující info:
● Zdokonalení vězí v přesvědčení jedince, že je schopen daný úkol zvládnout, ve vzbuzení
motivace, a doplnění aktivity úspěchem
● Hierarchická skladba řízení činnosti vcelku
—> Čím více je nějaká činnost původně řízená vůlí upevněna, tím se snadněji přesune do zvyku pak je prostor pro nové, složitější činnost
—> Tento přesun ale může být někdy i nebezpečný (pokud nastane v automatizované
činnosti nějaká nová okolnost)
● Vůle může být také aktem sebeuskutečnění vidíme to, když si chce třeba dítě nebo stařec
něco prosadit nejde ani tak o tu věc, jako spíš o to, prosadit si svou vůli
Fyziologický výklad vůle
● hypotetický pojem dominanty ohniska podráždění v mozkové kůře odpovídající soustředění na činnost touto oblastí řízenou
● zájem o fyziologické vysvětlení volních jevů se přesunul od Jamesova zaměření k otázce
mozkového mechanismu volní regulace
● Sovětská reflexologická škola dominanty – ohniska podráždění v mozkové kůře odpovídající soustředění na činnost touto oblastí řízenou
–> Čím větší je volní úsilí té oblasti, tím větší je útlum oblastí ostatních
Biologický model vůle:
● volní jednání jako operantní podmiňování
● jde o aktivní podmiňování, učíme se reakcí
Fenomenologický výklad vůle
● vnitřní aspekt vůle, na prožitek volního aktu
● prožitek volního aktu: vědomý, vztažený k
● existencialismus: člověk jako bytostně svobodný, nelze nevolit, lze pouze utéci před svobodou, i to je svého druhu rozhodnutí, o aktivní, svobodný, odpovědný činitel
–> V. E. FRANKLA
Psychoanalytický výklad vůle:
● centrum vůle je ego
-> přímočará realizace pudových motivů
-> volní jednání
-> rovina, kdy jednáme zdánlivě vědomě, záměrné a racionálně
● člověk je determinován – problém svobodné vůle
Vymezit pojem volní vlastnosti:
- > strukturálně-funkční a obsahově-vztahové charakteristiky lidské psychiky, které relativně stálým způsobem spoluurčují průběh volních procesů a projevují se
- > v individuálně příznačných rysech činností i v individuálně typických zvláštnostech sociálního styku
Vymezit pojem volní akt:
-> osobní volba mezi alternativami (hodnot, motivů, cílů…), je spojen s impulsem k realizaci zvolené alternativy, je počátkem realizace záměru
Vymezit volní procesy:
určují tempo, načasování toho, co děláme
Jamesova teorie vůle:
- rozlišuje chování na 2 typy:
- -> úkony prvotní = nepředvídatelné, samočinné
- -> úkony druhotné = úmyslné, předvídatelné (pouze poté, co byl prvotní)
- Úkony druhotné se dále dělí na:
1) Ideomotorické - > Základním druhem úmyslné činnost
- > Nebrání-li tomu žádný jiný vliv, nastává svalový pohyb samočinně v důsledku pouhé představy – k takovému úkonu není potřeba vůle, chtění
- > I když je pohybu nějak zabráněno, v zárodku vždy nastává (mimovolní pohyby diváků sledujících výkon sportovců)
2) Volní
- > V mysli člověka probíhá několik představ najednou, působí proti sobě, to vede k neklidu, pokud tento neklid trvá, probíhá rozhodování
- > Končí prosazením jedné z nich – rozhodneme se já chci vlastní akt vůle
- > James toto ztotožňuje se zaměřením pozornosti na jednu z působících sil
- > Převládnutí jedné představy nad jinou je někdy snadné, někdy ale velmi obtížné volní úsilí je úsilím pozornosti udržet ve vědomí určitý cíl proti jiným
Aschova teorie vůle:
- 1905
- experimentálně prokázal existenci potenciální energie (překonávání únavy, vzdorování určitým vnějším tlakům atd.) a vytvořil pojem determinující tendence – úmysl se realizuje tím snadněji, čím speciálnější je determinující citová představa, přičemž determinující představa je tendence vycházející z představy cíle
Vygotského teorie vůle:
-> volní jednání je jednání řízené vnitřní řečí, jsou to jakési instrukce sobě samému
-> chápe počátek vývoje volního aktu (primitivní záměrné pohyby dítěte) ve zvnitřnění “verbálních instrukcí”, které rodiče dávají dítěti, když se snaží o dosažení nějakého cíle a jež pak dítě exteriorizuje v příslušném jednání.
-> Dospělý má potom k dispozici verbalizované vzorce instrumentálního chování, jimiž se řídí při
dosahování cílů.
-> Zpětnovazební mechanismy je potom korigují nebo generalizují na podobné situace a cíle.
Miller, Galanter a Pribram
-> 1960
-> pokoušejí se o vysvětlení volní regulace chování vlivem interních činitelů a vytvořili koncept plánu chování.
-> V chování se realizuje nějaký subjektivní plán.
-> Východiskem organizace chování směřující k realizaci tohoto plánu je vnitřní reprezentace skutečnosti – “model situace”, “kognitivní mapa”, kterou autoři nazývají obraz.
-> Plán je kontrola postupu, v jakém má být vykonávána sekvence operací. Pro organismus je
plán totéž, co je pro počítač program.
-> Obraz reprezentuje nahromaděné vědění organismu o sobě a o okolí.
-> Autoři zdůrazňují, že to, co organismus činí, závisí na jeho okolí, což je ale sporné, protože člověk
často jedná i bez ohledu na vnější situaci. To je případ nejenom impulzivního jednání,
probíhajícího ve stavu afektu za snížené vnitřní kontroly situace a rozvahy o možných důsledcích
činu, ale i případ vnitřního zpevňování (samozpevňování prostřednictvím etických citů)
Brichcín a teorie vůle:
- záměr obsahující vybraný cíl a prostředky, díky volním procesům jsou vyvolány a usměrňovány aktivity vedoucí k cíli
● volní akt ,,já chci‘‘ + plán
● vůle jako cílevědomá motivace
● volní činnost jako zvláštní motivační regulace chování, pro niž je příznačný znak cílevědomosti
● spatřuje zvláštní druh lidské motivace v takovém řízení chování, které probíhá podle
programů, které si organismus podle okamžitých změn situace sám sestavuje
● vliv motivace na chování
-> vrozené či osvojené pevné programy
▪ zprostředkují přímo vliv vzbuzených motivů chování
-> průběžně vytvářené programy
▪ jsou výsledkem zpracování motivů procesem rozhodování
