Inteligence: teorie Flashcards
Popsat Spearmanovu T. inteligence:
Komplexní/vyšší kognitivní funkce jsou složeninou funkcí jednodušších
Důkazem pro to je, že výsledky subtestů spolu korelují
Byl otcem faktorové analýzy
G (general) = general inteligence, obecná inteligence, projevuje se ve své podstatě u těžkých úloh
S (specific) = výsledek v subtestech, různé mentální schopnosti
Popsat Thurstonovu T. inteligence:
- vícefaktorový model
- kritika Spearmana, neuznával g-faktor
- existují pouze specifické intelektové schopnosti
- jeho koncepce je založena na 7 primárních specifických mentálních schopnosti, které jsou na sobě nezávislé:
▪ verbální porozumění (verbal comprehension)
▪ induktivní usuzování (inductive reasoning)
▪ rychlost vnímání (perception speed)
▪ numerická schopnost (numerical ability)
▪ verbální fluence (verbal fluency)
▪ asociační paměť (associative memory)
▪ prostorová vizualizace (spatial visualization)
Lumbers vs. Splitters:
Lumpers = existuje obecná intelektová schopnost (‘‘g‘‘), jejíž projev variuje podle specifického úkoly, vzdělání, celkový skór v IQ testech jako hodnověrná aproximace g (Spearman)
Splitters = inteligence je sada několika vyšších kognitivních schopností, které jsou více méně nezávislé, silné a slabé stránky intelektového výkonu (Thurston)
Cattel a Horn:
- Cattellův a Hornův Gf-Gc model
- Navazují na Spearmana s jeho G inteligencí
- Vymezují:
1) Gf = fluidní inteligence
2) Gc = krystalická inteligence
Popsat krystalickou a fluidní inteligenci, autoři:
autoři: Cattle + Horn
Fluidní:
gf
- inteligence vrozená, určena nadáním jedince
- faktorově nezávislá na poznávací zkušenosti
- má malý vztah k obsahu paměti, výuce ve škole
- projevuje se ve vnímání, zacházení s předměty, usuzování (ale jen když nezávisí na vzdělání, kultuře)
- vrcholu dosahuje(kulminuje) ve 14 letech, poté je stabilní, ve stáři pak ubývá
- přizpůsobení se novým podmínkám a situacím, je determinována převážně geneticky
Krystalická:
- soubor naučených poznatků, konečný produkt fluidní inteligence a vzdělání
- založeno na motivaci a stimulaci prostředí
- projevuje se při řešení významu slov, početních úloh, v memorování znalostí a jako naučené způsoby logického usuzování
- možnost rozšíření do 50 let, později se paměť (podklad gc) narušuje
- řešení úkolů vyžadujících určité dovednosti a využívající minulou zkušenost, závisí především na vlivech prostředí
Sternbergova triarchická teorie inteligence:
Jeho teorie skládá ze tří částí neboli subteorií:
- SLOŽKOVÁ subteorie se zaměřuje na myšlenkové procesy
- ZKUŠENOSTÍ subteorie se zaměřuje vliv zkušeností na inteligenci
- KONTEXTOVÁ subteorie uvažuje o vlivu prostředí a kultury
Nejrozpracovanější je složková subteorie: analytická, praktická a tvořívá intelivence (triarchická teorie)
Úlohu zkušeností při intelektovém výkonu vysvětluje zkušenostní subteorie. Sternberg se domnívá, že rozdílné zkušenosti ovlivňují schopnost řešit daný problém (pokud se někdo setkal s určitým matematickým vzorcem, bude v jeho řešení úspěšnější než ten, kdo ne)
Úspěšná inteligence podle Sternberga:
- užívání setu schopností potřebných pro zajištění úspěchu v životě
- rozpoznání vlastních silných a slabých stránek
- výběr, utváření, přizpůsobení se prostředí
- vyvážené užívání schopností analytických, tvůrčích, praktických
Ceciho bioekologická teorie inteligence:
více zdůrazňuje roli kontextu při intelektovém výkonu
▪ existují mnohočetné kognitivní potenciály (x ‘‘g‘‘), které mají biologickou podstatu, ale jejich uplatnění je závislé na ekologickém prostoru jedince
(socioekonomický status, pracovní příležitosti,…) => ekologický prostor je mnohem výraznější determinanta profesního a ekonomického úspěchu než IQ
▪ vysoká inteligence se neodvíjí od vysoké úrovně abstraktního uvažování (g), ale od velikosti a kvality organizace vědomostní základny v určité oblasti
Gardnerova teorie mnohočetné inteligence (Theory of Multiple Intelligences – MI)
- definuje inteligenci jako „schopnost řešit problémy nebo vytvářet produkty, které jsou pro konkrétní kulturu nebo komunitu důležité“
- určil nejméně 8 různých inteligencí coby schopností řešit problémy nebo vytvářet produkty v rámci určité kulturní domény
Druhy inteligence podle Gardnera:
- inteligence lingvistická (práce s verbálním materiálem)
- inteligence logicko-matematická
- inteligence prostorová
- inteligence hudební (schopnost vnímat tón a rytmus, základ pro rozvoj hudební způsobilosti)
- inteligence tělesně-kinestetická (zahrnuje ovládání vlastních tělesných pohybů a schopnost manipulovat a zacházet s předměty; gymnasté, tenisti, chirurgové)
- inteligence personální - 2 komponenty (submoduly): -> inteligence intrapersonální (schopnost rozlišovat vlastní prožitky a emoce), její nedostatek často spojován s tzv. “alexithymii” (neschopnost převést subjektivní příznaky do jazykové formy)
- > inteligence interpersonální (schopnost všimnout si a porozumět potřebám a záměrům jiných lidí, vcítit se)
Definice inteligence
= dispozice pro myšlení, tj. dispozice pro řešení problémů
- taky to, co měří testy inteligence (operacionalizovaná definice)
= obecná schopnost objevování a chápání různých vztahů
Jaký způsob vymezení inteligence dnes převládá?
● Až do šedesátých let minulého století převládal ve výzkumech inteligence faktorový přístup
● S rozvojem kognitivní psychologie s jejím důrazem na modely zpracování informací se objevil nový přístup
● Různí badatelé jej definují poněkud odlišně, ale základní myšlenka spočívá ve snaze pochopit
inteligenci z hlediska KOGNITIVNÍCH PROCESŮ, KTERÉ NASTÁVAJÍ PŘI KONKRÉTNÍ ČINNOSTI
● Přístup zaměřený na zpracování informací se ptá:
- Jaké mentální procesy probíhají při různých inteligenčních testech?
- Jak rychle a přesně tyto procesy probíhají?
- S jakými typy mentálních reprezentací informací tyto procesy pracují?
● Tento přístup se NEpokouší vysvětlit inteligenci z hlediska faktorů, ale snaží se IDENTIFIKOVAT MENTÁLNÍ PROCESY, které jsou základem INTELIGENTINÍHO CHOVÁNÍ
● Vychází z předpokladu, že individuální rozdíly v řešení daného úkolu závisejí na specifických
procesech, které různí jedinci používají, na jejich rychlosti a přesnosti
● Cílem je použít model zpracování informací při konkrétním úkolu a identifikovat tak vhodná
měřítka procesu, jehož prostřednictvím je úkol plněn
● Tato měřítka mohou být docela jednoduchá – například odpověď na otázku volbou správné
odpovědi z několika možností ale mohou zahrnovat i rychlost reakce pohyby očí související s reakcí. Jde o to použít veškeré dostupné informace potřebné ke zhodnocení účinnosti každé složky procesu.
Emoční inteligence je:
= schopnosti umožňující efektivně využívat emoce v každodenním životě: vnímat a vyjádřit
emoce, rozumět emocím, regulovat emoce
Jaký je vztah mezi emocemi a kognicí:
- veselá nálada > facilitace tvořivosti a induktivního usuzování
- smutná nálada > inhibice pozornost k detailu a deduktivního usuzování
- test-taking anxiety
Kdo je autorem pojmu emoční inteligence?
Daniel Goleman
Jak se dělí emoční inteligence + autoři dělení:
Mayer a Salovey – EQ má 4 základní složky:
1) Přesné vnímání a vyjádření emocí
-> Schopnost odhadovat emoce druhých lidí umožňuje předvídat případnou
hrozbu, kterou tito lidé představovat
-> Přesné vnímání a vyjádření vlastních emocí je prvním krokem k přiměřené
reakci na tyto emoce
2) Schopnost mít k emocím přístup a vytvářet je
- > Tak, aby pomáhaly při uvažování a při řešení problémů
3) Chápání emocí a jejich významu
4) Emoční regulace
- > Schopnost přiměřeně řídit emoce
Jungův a Haierův model:
P-FIT model = Parieto-frontal Integration Model
- zabýval se mozkovou efektivitou
- inteligentní lidé zpotřebovávají méně glukózy
- klíčové jsou parietální a frontální mozkové oblasti - jejich prokrvení a přenos
Garlickův model:
- model mozkové plasticity
- mozek lidí se mění v odpovědi na okolní prostředí (je plastický)
- vývoj synaptických spojení, jejichž změna a reorganizace
- některé mozky jsou plastičtější než jiné – celková plasticita mozku odráží obecnou inteligenci – ‘‘g‘‘
- vývojový pohled: určitá plasticita mozku je přítomna po celý život, ale existují kritická období pro plasticitu různých oblastí mozku > význam stimulujícího prostředí
- např. od narození slepí lidé, kterým se operativně navrátí zrak; aplikace kochleárních implantátů u dětí
Garlickův model:
- model mozkové plasticity
- mozek lidí se mění v odpovědi na okolní prostředí (je plastický)
- vývoj synaptických spojení, jejichž změna a reorganizace
- některé mozky jsou plastičtější než jiné – celková plasticita mozku odráží obecnou inteligenci – ‘‘g‘‘
- vývojový pohled: určitá plasticita mozku je přítomna po celý život, ale existují kritická období pro plasticitu různých oblastí mozku > význam stimulujícího prostředí
- např. od narození slepí lidé, kterým se operativně navrátí zrak; aplikace kochleárních implantátů u dětí
Teorie Dase a Naglieliho (kognitivní):
- vychází z Lurijova rozdělení částí mozku a jejich funkcí
➢ Na základě tohoto rozdělení vytvořili Jack Naglieri and J. P. Das tzv. PASS teorii inteligence: plánovací, attention, sériové a simultánní procesy:
➢ Plánování: nejen vytváření strategií, ale i organizování dalších psychických procesů pro jejich
uskutečnění
➢ Attention; pozornost: selektivní zaměření na jeden podnět a komplementární utlumení odpovědí na jiné („konkurenční“) podněty
➢ Sériové procesy: uplatní se u stimulů charakteristických pevným lineárním uspořádáním
(ranné čtení, některé aspekty řeči, komplexní pohyby, počítání apod.)
➢ Simultánní procesy: proces vnímání vzorců (patterns) jako vzájemně propojených prvků; uplatní se zejména u vizuoprostorových reprezentací, ale nejen zde (například řeč – souběžné vnímání intonace a formálního obsahu, některé aspekty gramatiky apod.)
➢ Autoři svoji teorii převedli do praxe roku 1997 vydáním Cognitive Assessment Systém
CAS = test Cognitive Assesment System
- 13 subtestů (P-3, A-3, Sim-3, SUC-4), subskór pro každý proces
- významný prediktor osvojování, retenci a přenos schopností, nižší mezi-etnické rozdíly v celkovém skóru (culture-fair)
- SIM a SUC skóry se blíží výsledkům tradičních testů
Z čeho vychází teorie Dase a Naglieliho:
- vychází z Lurijova rozdělení částí mozku podle fungování
- Lurija ve svém výzkumu pokračoval a rozdělil mozek na 3 funkční systémy:
➢ 1. systém: zahrnuje mozkový kmen, mezimozek a vývojově nejstarší části koncového mozku;
zodpovídá za pozornost a „vybuzování“ (arousal) CNS
➢ 2. systém: zahrnuje temenní, týlní a spánkový lalok koncového mozku; odpovídá za přijímání,
zpracování a uchování informací získaných prostřednictvím různých smyslových modalit z
vnějšího světa
➢ 3. systém: zahrnuje prefrontální oblasti čelních laloků; zajišťuje celkovou regulaci chování,
syntézu informací získaných z vnějšího světa, kontrolu impulzů a sebemonitorování
Kaufmanovi:
Kaufman Assessment Battery for Children (KABC), který vytvořili manželé Kaufmanovi po inspiraci Lurijovým objevem, že simultánní procesy se odehrávají v přední části mozku a sériové v zadní
Baterii můžeme považovat za první snahu o propojení teorie a praxe měření inteligence po několika dekádách odděleného vývoje
Kaufmanova teorie:
Kaufmannova teorie duálního kódování:
- kontrolovaná kognice – záměrná, relativně pomalá, sériová, náročná»_space; metakognice, zpracování abstraktních informací, plánování
- autonomní kognice – nezáměrná, relativně rychlá, paralelní, kontextově závislá»_space; automatické získávání informací
- inteligentní lidé umějí přepínat mezi oběma druhy kognice podle požadavků úkolu
