Předškolní a školní věk Flashcards
předškolní období
3 - 6 let
hlavní otázkou je „Proč?“
myšlenkové procesy předškoláka
klasifikace a třídění
řazení
chápání prostoru
chápání času
chápání počtu
eidetická vloha
schopnost přesného, jasného a plastického vybavení si předešlých vjemů, detailní představa a vzpomínka blížící se vjemu
vývoje hry
senzomotorická hra
konstrukční hra
symbolická hra
rolová hra
intelektuální hry
hry s pravidly
vývoj kresby
stadium hlavonožců
detaily kolem 4 - 5 let
realismus
školní způsobilost
→ zralost
jemná motorika
zrání NS
lateralizace ruky
→ připravenost
kompetence pro zvládnutí nároků ZŠ
rozlišování rolí, normy chování
odklad školní docházky
dítě není připraveno na nástup do školy
doporučuje PPP, SCP nebo lékař
navrhuje rodič
rozhoduje ředitel
dělení školního věku
raný školní věk (6-8/9 let)
střední školní věk (8/9-11/12 let)
starší školní věk (11/12-15 let)
myšlení školáka
konkrétní logické operace
decentrace
konzervace
reverzibilita
konformismus ve školním věku
přizpůsobení se převažujícím či dominantním názorům, požadavkům, normám
sebepojetí a sebehodnocení
→ děti začínají přemýšlet: „Jsem dobrý?“ nebo „Proč mě nepozvali na tu oslavu?“
→ rodiče jsou buď zrcadla nebo modely
strategie řešení problému
- strategie pokus a omyl: úkol nepochopilo, nebo nezná řešení a jen zkouší
- mechanická aplikace naučeného pravidla: osvojí si řešení určitého typu příkladů a pak je úspěšně používá pořád dokola, dokud se nezmění zadání, je všechno v pořádku
- diferencované používání pravidla: nezávislé na přesné formulaci zadání, je schopné kombinovat různá zadání
paměť a pozornost
- délka soustředění je zpočátku omezená
- rozvíjí se schopnost udržet a přesouvat pozornost
- koncentrace na sluchové podněty je náročnější, zlepšuje se až mezi 8. a 11. rokem
emoce předškoláka
- větší emoční vyrovnanost ve středním školním věku
- schopnost seberegulace
- poznává, že pocity je možno skrývat a dokáže výraz svých citů potlačit vůlí
- postupně dítě přejímá kontrolu nad sebou samým
- kolem 10. roku připouští ambivalenci pocitů
- ve skupině se může naučit dovednostem, jako je pomoc slabším, spolupráce či soutěživost
socializace
- osvojování sociálních rolí = vzorců chování očekávaných od každého jedince v určité situaci
- vázanost na učitelku vraném školním věku, pak přibývá kritičnosti
- ve starším věku přibývá solidarity
- diferencují se vztahy se spolužáky, kolem 10 let trvalejší přátelství založené na osobních vlastnostech
média
jsou vlivným prostředkem socializace, tendence preferovat vizuální media
zvířata
rozvíjejí pečovatelské chování, nahrazují do urč. nedostatek sociálního kontaktu, povzbuzují rozvoj empatie
rodinný život
pro dítě je důležitý pocit soudržnosti, vzájemnosti i rodinné historie –vděčně přijímá společné aktivity, akceptuje autoritu rodičů
role matky a otce
role matky ustupuje do pozadí, role otce se proměňuje (zájmy), vztahy mezi rodiči jsou odráženy vbudování vlastní pohlavní role - představy o rolovém chování
normy, morálka
zvnitřnělé elementární normy sociálního chování a základní hodnoty, během školního věku se začínají sociální normy morálního jednání stabilizovat
normy, morálka - J. Piaget
→ heteronomní morálka – pravidla jsou neměnná, rigidní – platí pro všechny a za všech okolností stejně, porušení pravidel vede automaticky k trestu
→ autonomní morálka - přihlížení k motivům jednání – bere ohled na vnější podmínky i vnitřní pohnutky
normy, morálka - J. Langmeier
- důležitější než výchovné techniky je autentický způsob interakce mezi členy rodiny
→ skutečná vzájemnost – v rodině si mohou sdělit volně a nefalšovaně své pocity a přání, snáze se vyvíjí autonomní morálka
→ nedostatek vzájemnosti – každý si žije sám „na svůj vrub“ – heteronomní morálka
→ pseudovzájemnost – lidé jednají, jako by si rozuměli, ale jejich pocity jsou odlišné – heteronomní morálka
gender
- kolem 11 let pochopí, že genitální rozdíly jsou dominantní charakteristikou odlišující pohlaví
- ztotožňují se se skupinou vrstevníků téhož pohlaví
- pocit superiority vlastního genderu
- rozdílný komunikační styl
- vliv na sebehodnocení
- rozdíly v dívčích a chlapeckých skupinkách
- očekávání od kluků a děvčat jsou jiná (jaké chování je tolerováno) – u kluků se předpokládá nižší školní úspěšnost
