Historie psychologie, psych. směry a hlavní představitelé Flashcards
hlavní představitelé starověku
- řecké myšlení: “předvědecké” období, hypotézy o vědomí, emocích, poznávání
- Hippokrates → humánní teorie, temperament
- Sokrates, Platon, Aristoteles
racionalismus
= rozumové poznávání (Descartes - Cogito ergo sum 🗣)
(i am AM! i am!)
empirismus
= poznávání založené na zkušenostech (Locke - tabula rasa)
frenologie
= teorie, která se snažila charakterizovat osobnost a schopnosti jedince na základě tvaru jejich lebky
- považováno za pseudovědu
psychofyzici
= experimentální psychologové
- F. A. Mesmer: pokusy s magnety, sugesce, základy psychózy
- F. Gall: neurologie, fyziognomie, tvar lebky jako základ duševních schopností
- J. K. Lavater: frenologie
behaviorismus
- stimul → organismus → reakce
- můžeme zkoumat pouze vstup a výstup, nic mezi tím (to, co se nachází mezi je tzv. black box)
- časté výzkumy na zvířatech (ale i na lidech, malý Albert - Watson)
gestalt psychologie
= tvarová psychologie
- zásada celostnosti → vnímání celku
- otázky vnímání, myšlení a řešením problémů
- Köhler - šimpanzi → princip “vhledu” = náhlého pochopení (AHA-efekt)
- gestalt terapie = zaměřená na uvědomění si celé osobnosti, důraz na tady a teď
kognitivní psychologie
- v padesátých letech dvacátého století (the text was fucking up)
- Edward Tolman - definoval kognitivní mapu (stimul → reakce → latentní učení)
- způsob vytváření vnitřních obrazů vnějšího světa, ve kterém žijeme → zkoumání lidského poznávání a myšlení
humanistická psychologie
= zabývá se sebevyjádřením člověka, jeho pravou identitou a seberealizací
- zdůrazňuje specificky lidské vlastnosti a motivy, předpokládá schopnost svobodné volby a odpovědnost
- výpovědi na základě introspekce
- Maslow, Rogers
teorie osobnosti
- vnější rámec = osobnost je dedukce z chování, měření, rozvoj zvenčí
- vnitřní rámec = osobnost je reálná, důraz na svobodu, tendence k sebeaktualizaci
psychodynamické směry
= za nedělitelnou součást lidské mysli vedle vědomí považují nevědomí, tj. determinace chování nevědomými motivy
- psychoanalýza (Freud <3)
- individuální psychologie (A. Adler)
- analytická psychologie (C. G. Jung)
- kulturní psychoanalýza (E. Fromm)