literatura Flashcards
GUY DE MAUPASSANT = AUTOR
- FRANCOUZSKÝ spisovatel a žurnalista
- pseudonymy: Guy de Valmont a jiné
- blízký naturalistickému vnímání reality (lit. realismus a naturalismus)
- studoval práva, účastnil se jako voják Prusko – francouzské války
- později byl úředníkem
- vlivem PŘÍTELE FLAUBERTA začal psát seznámil ho také se ZOLOU či TURGENĚVEM
- pokusil se o sebevraždu a byl hospitalizován v ústavu pro duševně choré (měl syfilis a deprese)
- umřel na duševní chorobu ve svých 43 letech
- ve svých příbězích poukazuje na skutečnost bez ideálů
- napsal mnoho povídek, divadelních her, románů, cestopisů
- NEJČASTĚJŠÍ TÉMATA = láska, život na normandském venkově, hrůza, strach, šílenství, Prusko – francouzská válka, život pařížského měšťanstva
- HRDINOVÉ venkované, měšťané, aristokrati, prostitutky, nejnižší živly
GUY DE MAUPASSANT = DÍLA
Povídky:
- Silná jako smrt
- Naše srdce
= hl. Tématem obou povídek je milostný́ vztah mezi umělcem a ženou
- Slečna Fifi (zobrazuje barbarské́ chování pruských vojáků)
Romány:
- Miláček
= společensko-kritický román, v němž̌ si mladý novinář za pomoci své́ přitažlivosti buduje kariéru využíváním žen)
GUY DE MAUPASSANT = KONTEXT
FRANCOUZSKÝ Naturalismus
- vzniká v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu
- je skvělým příkladem ukázky kritiky tehdejší doby společnosti a jejich zvyků a mravů
- naturalismus se snaží o velice přísný pohled na svět (popisuje ho bez úprav a zkrášlování, občas však až příliš kriticky a nevidí nic dobrého a správného)
- obvykle sleduje člověka, jeho sociální vztahy k okolí a ostatní poměry ve společnosti
- souvisí s determinismem člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnostmi (dědičností)
ZNAKY:
* přesný a objektivní záznam skutečnosti
* nezkreslená realita
* pesimismus
* surovost
* často hrdina ze spodní společenské vrstvy
* hrdina se nevyvíjí
* často drastické scény
FRANCOUZSKÝ REALISMUS
- snaha dostat se do vyšší společnosti
- pravdivý obraz skutečnosti – bez idealizace
- přechod od romantismu k realismu
- snaha o objektivitu
- typizace postav
- realistický hrdina je typický jednotlivec
- kritika společnosti – kritický realismus
- nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy
DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ:
FRANCOUZSKÝ NATURALISMUS
Emilé Zola
= francouzský spisovatel, zakladatel naturalismu
- Nana (román)
- Zabiják (román)
PROTOŽE NATURALISMUS VYCHÁZÍ Z REALISMU ZASADÍM ZDE PŘEDSTAVITELÉ I Z TOHOTO SMĚRU
FRANCOUZSKÝ REALISMUS
Gustave Flaubert
= francouzský spisovatel, jeden z prvních spisovatelů kritického realismu
- Paní Bovaryová (román)
Honoré de Balzac
- Otec Goriot
- Lidská komedie
CARLO GOLDONI OSVALDO - AUTOR
- ITAL, narodil se v Benátkách
- Dramatik, autor především komedií, básník, prozaik, libretista v období klasicismu
- zakladatel novodobého italského divadla – jako první zrušil ustálené masky a kostýmy v hrách commedie dell ́arte
- nejvýznamnější a dodnes nejhranější italský dramatik 18. století, „italský Moliére“
- divadelní hry začal psát už v dětství (v devíti letech)
- ve 40 letech zakotvil k trvalejšímu pobytu jako profesionální dramatik v Benátkách
- od patnácti let jezdil s hereckou společností
- poté studoval práva na několika školách a pracoval jako advokát
- účastnil se bitvy u Parmy
- se oženil s dcerou notáře Nicolettou Conniovou
- byl ředitelem divadla v Benátkách i Janově
- usadil se v Pise, zde měl advokátní kancelář
- jeho dílo pochválil sám Voltaire
- poté žil v Paříži, byl vychovatelem královských dcer – učil je italštinu
- oslepl na levé oko
- hry nyní psal ve francouzštině
- zemřel v chudobě v Paříži
CARLO GOLDONI OSVALDO - DÍLA
Poprask na laguně (komedie)
Kolos (satira)
Hrubiáni (komedie)
Chytrá vdova (komedie)
CARLO GOLDONI OSVALDO - KONTEXT
Klasicismus a osvícenství
* umělecký směr, který vznikl ve Francii, 17. století – konec 18. století
* Klasický = vynikající, vzorový, dokonalý
* smysl umění je v napodobení přírody – v tom, co je v přírodě podstatné a neměnné
* vzorem je antika
* ve filozofii racionalismus (racio = rozum) → harmonie, uměřenost, řád
* podle antického vzoru stanovena jasná pravidla:
o Literatura VYSOKÁ (óda, epos, tragédie)
- zpracovávání vznešených námětů, urození hrdinové
o Literatura NÍZKÁ (bajka, satira, komedie)
- náměty ze života měšťanstva, směšné pojetí
* Zásada tří jednot:
o Jednota děje – bez vedlejších zápletek
o Jednota času – omezení děje na jeden den
o Jednota místa – veškerý děj na jednom místě
DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ:
Pierre Corneille (1606–1684)
- tragédie Cid
Moliére (1622–1673)
- Lakomec – skrblík Harpagon odmítá svolit k sňatku svých dětí, teprve krádež jeho pokladnice odvede jeho myšlenky jinam
- Tartuffe
Jean de La Fontaine (1621–1695)
- Bajky: celkem 12 knih
MOLIÈR - AUTOR
TAKÉ JEAN BAPTISTE POQUELIN
- FRANCOUZSKÝ herec, spisovatel, dramatik období klasicismu
- Syn měšťana, proti vůli rodičů ukončil studium práv v Paříži a dal se k divadlu, založil vlastní kočovnou společnost
- Často režíroval nebo hrával hlavní role
- Zabýval se tzv. NÍZKÝM DRAMATEM – frašky, komedie a kritika společnosti spory s královským dvorem
- ČASTO PSAL: satirické komedie veršované i prozaické
- Ve svých dílech se zabýval nešvary společnosti, pokrytectvím, lakotou, snobstvím
- Zápletky jeho děl se točí často kolem lásky a nevěry
- Moliér zemřel na jevišti 17.2.1673, při 4 premiéře hry Zdravý nemocný
- O životě Moliéra a jeho bývalého spolupracovníka Lullyho je i natočený film Král tančí
MOLIÈR - DÍLA
- Tartuffe – satir. veršovaná komedie
- Misantrop – veršovaná komedie
- Zdravý nemocný – komedie, balet o 3 dějstvích
- Don Juan – div.hra, komedie
MOLIÈR - KONTEXT
Klasicismus a osvícenství
* umělecký směr, který vznikl ve Francii, 17. století – konec 18. století
* Klasický = vynikající, vzorový, dokonalý
* smysl umění je v napodobení přírody – v tom, co je v přírodě podstatné a neměnné
* vzorem je antika
* ve filozofii racionalismus (racio = rozum) → harmonie, uměřenost, řád
* podle antického vzoru stanovena jasná pravidla:
o Literatura VYSOKÁ (óda, epos, tragédie)
- zpracovávání vznešených námětů, urození hrdinové
o Literatura NÍZKÁ (bajka, satira, komedie)
- náměty ze života měšťanstva, směšné pojetí
* Zásada tří jednot:
o Jednota děje – bez vedlejších zápletek
o Jednota času – omezení děje na jeden den
o Jednota místa – veškerý děj na jednom místě
DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ:
Pierre Corneille (1606–1684)
- tragédie Cid
Carlo Goldoni (1707–1793)
- Sluha dvou pánů
Jean de La Fontaine (1621–1695)
- Bajky: celkem 12 knih
BOHUMIL HRABAL - AUTOR
- ČESKÝ PROZAIK
- Psal povídky, romány, novely, experimentální texty
- Vystudoval práva
- Vystřídal řadu povolání (výpravčí, číšník, dělník, pojišťovací agent,…)
- Nebyl členem KSČM, proto v 70. a 80. letech nemohl publikovat
- Některé knihy vyšly v exilu
- zemřel roku 1997, když vypadl z okna při krmení holubů v nemocnici na Bulovce
- do svých děl si vybírá postavy obyčejné, nemocné, smolaře, ztroskotance, na první pohled velice nezajímavé lidi, kteří v životě nic nezažili, ale o životě velmi rádi mluví
BOHUMIL HRABAL - DÍLA
- Taneční hodiny pro starší a pokročilé (experimentální novela) – je tvořena jednou jedinou větou
- Perlička na dně (soubor povídek) – postava pábitele, která v podání Hrabala označuje člověka mírně vyšinutého, který je neustále okouzlen a udiven i všedními událostmi života, lidé na okraji společnosti přesto najdou něco pozitivního – naději
- Obsluhoval jsem anglického krále (novela)
- Příliš hlučná samota (román)
BOHUMIL HRABAL - KONTEXT
ČESKÁ PRÓZA 2. POLOVINA 20. STOLETÍ
- oficiálně vydávaná i zakázaná
- (80. LÉTA) = ne Fuks
- větší míra psychologické analýzy – v popředí subjekt člověka ve vztahu k době, ne k události v širších souvislostech
- silná autobiografičnost v pocitech
- vyloučenost ze společnosti
- promyšlená kompozice
- opakování motivů
- vyvolání napětí
- Pro Hrabala typický černý humor, erotika, metoda koláže (), ironie, vulgarity, expresivnost
Ota Pavel (1930–1973)
= spisovatel a novinář v Československém rozhlase
- Smrt krásných srnců − povídky o dětství a dospívání, chalupě převozníka Proška u řeky Berounky, židovských transportech, poválečné nadšení a zklamání
Ludvík Vaculík
- Sekyra
- Jak se dělá chlapec
Milan Kundera (*1929)
= prozaik, básník, esejista, překladatel a dramatik, světově nejúspěšnější a nejpřekládanější autor českého původu
- Nesnesitelná lehkost bytí – intelektuální próza, kompoziční princip je ovlivněn hudbou, variace lidských osudů
- Směšné lásky
Ladislav Fuks (1924–2012)
- Spalovač mrtvol
KAREL ČAPEK - AUTOR
ČESKÝ:
- prozaik (Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Válka s mloky, Krakatit; Hordubal, Povětroň, Obyčejný život; Hovory s TGM; Život a dílo skladatele Foltýna (nedokončeno)
- dramatik (Loupežník; RUR;, Ze života hmyzu; Bílá nemoc; Matka, Věc Makropulos)
- žurnalista (sloupky, fejetony, cestopisy – Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Cesta na sever…)
- překladatel (Francouzská poezie nové doby; Pásmo)
- představitel pragmatismu
- jedna z nejvýznamnějších osobností české literatury
- aktivně vystupoval proti fašismu
- byl ČLENEM PÁTEČNÍKŮ – každý pátek se setkával s TGM a projednával politickou situaci v ČSR
- Psal cestopisy (Italské listy, Obrázky z Holandska) a dětské knihy (Devatero pohádek, Dášeňka čili život štěněte).
- 20. léta 20. století psal utopické romány (Krakatit), dramata (Ze života hmyzu) a fejetony
- narůstající síla fašismu a hrozba války se ve 30. letech se promítla do jeho prózy (Válka s mloky) i do dramatu (Bílá nemoc)
KAREL ČAPEK - DÍLA
Krakatit (ROMÁN)
Válka s mloky (ROMÁN)
R.U.R. (DRAMA) / Bílá nemoc (drama)
Pro děti – Devatero pohádek; Dášeňka čili Život štěněte
KAREL ČAPEK - KONTEXT
DEMOKRATICKÝ PROUD, MEZIVÁLEČNÁ ČESKÁ PRÓZA 1.POLOVINA 20. STOLETÍ
- Na jeho tvorbu mělo velký vliv jeho filosofické a estetické vzdělání, především pragmatismus a expresionismus, dále ho velmi ovlivnila vědeckotechnická revoluce, v mnoha dílech vyjadřoval obavu, že jednou technika získá moc nad člověkem)
- století techniky (tv, vlaky, auta, radio,…) – člověk se stává na technice závislý
- rozvoj kultury
- Dílo mělo varovat před nástupem fašismu – vzniklo v období před 2 světovou válkou
- Vycházejí z toho, že všechny názorové rozdíly lze překlenout
- zdůrazňují možnost domluvy.
- Využití okrajových žánrů, milostné a dobrodružné romány
- Absolutní pravda neexistuje
- přikláněli se k pragmatismu
- Vznikly Lidové noviny – K. Čapek, K. Poláček, Eduard Bass – stavěli se proti všemu, co ohrožovalo demokracii
- autoři demokratického proudu byli tzv. pragmatisté
DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ:
Josef Čapek (1887–1945)
= malíř (kubismus), básník, prozaik, dramatik
- Stín kapradiny – baladická novela, dva mladíci zabili hajného, když je přistihl při pytlačení
- Povídání o pejskovi a kočičce – pohádky
- Básně z koncentračního tábora
Karel Poláček (1892–1944)
= soudničkář a fejetonista v Lidových novinách, židovský původ, považován za tvůrce sloupku (přinesl něco mezi fejetonem a povídkou)
- romány: Muži v ofsajdu
Eduard Bass (1888–1946)
= spisovatel, novinář, redaktor, herec, autor textů pro kabaret
- Klapzubova jedenáctka – fotbalové mužstvo synů českého chalupníka, které se proslavilo ve světě, moderní pohádka pro mládež
- Cirkus Humberto – z cirkusového prostředí, jediný autorův román, hodnocen nejvýš
JOSEF KAREL ŠLEJHAR - AUTOR
- ČESKÝ autor naturalistických a symbolických próz
- narodil se ve Staré Pace
- absolvoval reálku v Pardubicích (1881)
- poté studoval v Praze chemii, jenže kvůli nemoci musel po nějaké době školu předčasně ukončit
- pracoval hlavně jako chemik v cukrovaru a také jeden rok jako správce keramické továrny
- poté hospodařil na zděděném statku v Dolní Kalné v Podkrkonoší
- po rozvodu učil na obchodní akademii v Hradci Králové
- BYL SIGNATÁŘEM MANIFESTU ČESKÉ MODERNY Z ROKU 1895
- posílal články do Lumíru, Světozoru, Rozhledů, Ruchu, Národních listů a Moravskoslezské revue
- v jeho díle se naturalismus projevil v celé své krutosti, bezohlednosti a živočišnosti
- svět jeho próz je světem surovosti, bezútěšného pesimismu a destruktivního působení moderní civilizace
JOSEF KAREL ŠLEJHAR - DÍLA
Dojmy z přírody a společnosti (povídka)
Co život opomíjí (povídka)
Temno (povídka)
Maloměstská idyla (povídka)
JOSEF KAREL ŠLEJHAR - KONTEXT
Český naturalismus a česká moderna
naturalismus:
- umělecký směr ve 2. polovině 19. století, jedna z podob realismu
- člověk je chápaný jako determinovaný tvor, jehož vůle a charakter je určen dědičností a prostředím
- jednání člověka je zděděné, člověka ovládají instinkty a pudy
- přírodní zákony jsou přeneseny na člověka
- častým projevem jsou drastické a odpuzující scény
- zástupci: Emile Zola (Zabiják, Nana)
Česká moderna:
- uskupení autorů na přelomu 19. a 20. století
- Manifest České moderny:
- vyšel v časopise Rozhledy roku 1895
- napsali J. S. Machar, F. X. Šalda, podepsali Březina, Sova, V. Mrštík, J. K. Šlejhar a další
- stanovisko mladých: nepřeklenutelná propast staří X mladí, právo volnosti slova, kritika = tvůrčí práce, potřeba silných individualit
- vyjadřují se i k politice – žádají všeobecné hlasovací právo, podporují dělnické hnutí, ženskou emancipaci
DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ:
Naturalismus v Čechách:
Karel Matěj Čapek-Chod (1860–1927)
- Kašpar Lén Mstitel
- Antonín Vondrejc
- Turbína
= romány
Vilém Mrštík (1863–1914)
- Pohádka máje
- Santa Lucia
= romány
Česká moderna:
Josef Svatopluk Machar (1864–1942)
- Confiteor (=vyznávám se) – 3 díly, první básnické sbírky, intimní lyrika
- Tristium Vindobona = Žalozpěvy z Vídně – politická poezie
- veršovaný román: Magdalena
- lyrická sbírka Zde by měly kvést růže
František Xaver Šalda (1867–1937)
- Život ironický a jiné povídky – krátké prózy
- Loutky i dělníci boží – jediný Šaldův „román milostný o dvou dílech“
- Boje o zítřek – soubor esejů o literatuře a výtvarném umění, dvakrát rozšířeno
- Duše a dílo – medailony spisovatelů
VIKTOR DYK - AUTOR
- významný ČESKÝ básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik
- v mládí jeden z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor
- Navštěvoval gymnázium v Praze, jedním z jeho učitelů byl Alois Jirásek
- Poté vystudoval práva
- Stal se novinářem a psal pro Národní listy
- Ve své tvorbě byl všestranně orientovaný
- Psal poezii, prózu i drama
VIKTOR DYK - DÍLA
A porta infern (poezie)
Milá sedmi loupežníků (lyrickoepická poema)
Lehké a těžké kroky (první díl válečné tetralogie)
VIKTOR DYK - KONTEXT
ČESKÁ LITERATURA NA PŘELOMU 1.POLOVINY 20. STOLETÍ, ANARCHISTIČTÍ BUŘIČI
= generace mladých spisovatelů z počátku 20. století
- tendence překonat individualismus, sblížit literaturu se životem
- vliv anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka, odmítnutí autority státu)
- odpor k společnosti
- pesimismus → buřičství → skupina tzv. anarchistických buřičů – dočasně spojeni s negací soudobé společnosti
- rysy:
1. návaznost na generaci 90. let 19. století – Českou modernu
2. přirozenější, hovorovější, jasnější jazyk
3. společné rysy buřičů – přibližně stejný věk, bohémský život, tíhnutí k anarchismu
4. i přes odpor vůči společnosti příklon k životu, vitalitě – „básníci života a vzdoru“
- někdy k nim bývá řazen Petr Bezruč
- František Gellner, Fráňa Šrámek, Karel Toman, Viktor Dyk, Stanislav Kostka Neumann
DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ:
František Gellner (1881−1914)
= žil bohémsky, získal místo redaktora v Lidových novinách – polepšil se - výborný kreslíř
- Po nás ať přijde potopa (básnická sbírka)
Karel Toman (1877−1946)
= největší cestovatel z buřičů, Redaktor Národních listů
- Měsíce
- Rodná země
- Torzo života
Fráňa Šrámek (1877−1952)
= psal poezii, prózu i drama ve stylu impresionismu – smyslem bylo zachytit prchavost okamžiku, nese také rysy vitalismu – okouzlení životem a přírodou
- sbírky: Modrý a rudý, Splav
- próza: Stříbrný vítr
Stanislav Kostka Neumann (1875−1947)
= založil vlastní časopis Nový kult – nejvýznamnější teoretická, politická a kulturní revue českého anarchismu
- Kniha lesů, vod a strání – jedna z nejkrásnějších sbírek české přírodní lyriky
- Sbírky - Satanova sláva mezi námi
