Imunogenetics Flashcards
Hlavní funkce imunitního systému
Obranyschopnost- obrana organizmu proti vnejším patogenům
Autotolerance- rozpoznání vlastních struktur
Imunitní dohled- eliminace starých, nefunkčních nebo jinak poškozených buněk.
Antigen /antibody generating/
Látka, která je rozpoznána imunitním systémem a dále zahajuje komplexní imunologickou odpověd, nejprve je rozpoznána a pak stimuluje imunitní systém k akci. Nejčastěji mají charakter složených proteinů /glykoproteíny krevních skupin/.
Rozdelení antigenů z hlediska původu
Exo-antigeny- pocházející z vnejšího prostředí
Auto-antigeny-antigeny vlastních bunek
Alergeny- antigeny spůsobující prudkou imunologickou reakci.
Epitop
Část antigenu, na kterou se váže receptor nebo imunoglobulíny. Funkční jednotka antigenu.
Cytokíny
Signální molekuly buněk imunitního systému.
Nespecifická imunita
První obranná reakce. Má buněčnou a humorální složku. Buněčnou složku zabezpečují makrofágy, monocyty a granulární lymfocyty /fagocytová reakce/ a natural killer cells neboli NK bunky /přímá cytotoxická smrt/. Humorální složku zabezpečují především komplement a interferóny /proteiny, které bunka produkuje při napadení virem/. Okrem těchto sem patří mechanická bariéra kůže nebo sliznic, Payerovy plaky v tenkém střevě /nodi lymphatyci agregati/.
Mechanizmy nespecifické imunity
Antigeny rozpoznávány na základě tzv. PAMP molekulárních vzorů. Tyto vzory jsou všeobecné pro daný typ patogenu, např. peptidoglykan u baktéríí.
Vzory rozpoznávány pomocí receptorů PPR.
Specifická imunita /adaptivní/
Sekundární, vysoce specifická imunitní odpověd. Buněčnú složku zabezpečují T a B lymfocyty, které mají TCR a BCR receptory. Humorální složku zabezpečují imunoglobulíny produkované B lymfocyty. Vytváří se imunologická pamět.
Primární a sekundární lymfatické orgány
Primární lymfatické orgány- místem vzniku a dozrávání lymfocytů. Kostní dřen a thymus. Zde lymfocyty získavají imunokompetenci pomocí pozitivní a negativní selekce.
Sekundární lymfatické orgány- zde dochází k stretu s patogenem. Patří sem slezina, lymfatické uzliny a appendix.
Vznik a vývin T a B lymfocytů.
Obe typy lymfocytů vznikají z prekurzorových buněk lymfoidní línie v kostní dřeni, B lymfycyty zde i dozrávají, T lymfocyty dozrávají až v thymu.
T lymfocyty
Po dozretí v thymu se tvoří prekurzory Tc lymfocytů a Th lymfocytů. Na jejich povrchu se nacházejí dva hlavní typy membránových proteínů. TCR receptory jsou zodpovědné za vázaní antigenu a CD proteiny slouží pro diferenciaci, Th mají CD4 a Tc mají CD8. Th lymfocyty produkují cytokiníny, látky ktoré jsou schopné stimulovat ostatní imunocyty k odpovědi.
B lymfocyty
Dozrávají v kostní dřeni. Mají receptory BCR pro zachycení patogenního antigenu. Po kontaktu s antigenem podstupují blastickou transformaci, z lymfocytu vzniká pamětová bunka, která je důležitá při sekundární reakci.
Imunoglobulíny
Dvě podoby:zakotvené v plazmatické membráně /BCR, IgM/ a nebo volně přítomné v plazmě /IgG/.
Kontakt membránových imunoglobulínov je nezbytný pro produkci volných imunoglobulínov.
Složky imunoglobulínů
Imunoglobulín se skládá ze dvou lehkých a dvou těžkých řetezců. Lehký řetezec je kódován třemy segmenty /3 segmenty vytváří jeden subgen/. Lehký řetezec je kódován dvěma subgeny, gama a kappa, které mají tři segmenty, segment V, J, C. Těžký rětezec je kódován 5 subgeny pro pět typů imunoglobulínů /MAGDE/.
Genetická podstata variability imunoglobulínů
Somatická rekombinace, somatické mutace v průběhu klonální expanze a náhodné kombinování VJC segmentů.
Alelická exkluze
Vyřazení jedné alely z alelového páru při transkripci imunoglobulínů.
Somatická rekombinace
Enzymy RAG1 /pro V segment/ a RAG 2 /pro J segment/ se spolu spojují v tzv. RSS sekvencích /rekombinační signální sekvence/ za vzniku vlásenkové struktury, která je poté odstrižena.
Genetika TCR receptoru
TCR receptor je heterodimérní struktura, má alfa a beta jednotku, a kolem tohoto dimeru jsou asociovány různé další proteiny tvořící TCR komplex. Alfa podjednotka je složena ze 3 oblastí VJC, v podjednotke beta je navíc ješte D podjednotka. Strukturní variabilita je zde ale podmíněna delecí genů mezi jednotlivými úseky, která se poté prepisuje do premRNA. Mezerníky zabranují slepení dvou stejných podjednotek navzájem.
Interakce TRC
T lymfocyt je schopen se navázat na HLA I. a tak spoznat jestli se jedná o patogen nebo vlastní bunku /imunokompetence/.
Krevní skupiny
Určeny geny pro glykosyltransferázu. Základem je substancie H, poté dvě molekuly galaktózy a jedna molekula N- glykosylamínu. Poté se navazují ligandy podle fenotypu krevní skupiny, skupina A další N-galaktosamín, skupina B- další galaktóza, skupina O nic.
RH skupina
Podmíněná dvěma geny. RHD /ten důležitejší/ a RHCE.
Fetální erytroblastóza
Situace, kdy matka je RH negativní a čeká dítě RH pozitivní. Po prvním porodu se matka imunizuje a při dalším porodu můžou IgG imunoglobulíny prejst cez placentu a vyvolat hemolýzu. Imunosupersívne léčení.
HLA system
Antigenní systém jedince, kdy jsou tyto antigeny vystaveny imunocytům. Dedí se jako haplotypy. Mají vysoký stupen polymorfizmu, to znamená že existuje jev mnohočetné alelie. Je umísteno na chromozomu 6 blízko centroméry. Celý gen pro HLA I. je rozdelen na tři molekulové třídy. Nejvýznamnejší je molekulová třída I., které se nacházejí na každé bunke kromě erytrocytov. Molekulární skupina II. se nachází hlavně na Th a B lymfocytech.
Typy transplantace
Autogenní- transplantace vlastní tkáne
Alogenní- nejčastejší, transplantace od jiného dárce
Syngenní- převod kmenových bunek jednovaječných dvojčat
Xenogenní- mezidruhový přenos tkáne
Serotypizace a genotypizace
Typizace konkrétních HLA molekul I. a II. třídy. Zjištení DNA.
Reakce štepu
Jestli je tkán imunologicky aktivní může dojít k reakci HLA II. transplantované tkáne s HLA I. tela příjemce.
Asociace
Jev, kdy určitý genotyp v genu pro HLA podmínuje zvýšenou liabilitu na určitou nemoc.
Alergie
Nepřimeraná reakce imunitního systému na zevní noxy. Může probíhat lokálně /svědení očí, bronchiální astma/ nebo systémově /anafylaktický šok/.
Imunodeficience
Primární- jsou podmíněny mutace v proteinech zodpovědných za imunologickou reakci.
Sekundární- získává jedinec během života, HIV, podvýživa, imunosupresivní léčba.
