Imunogenetics Flashcards
Hlavní funkce imunitního systému
Obranyschopnost- obrana organizmu proti vnejším patogenům
Autotolerance- rozpoznání vlastních struktur
Imunitní dohled- eliminace starých, nefunkčních nebo jinak poškozených buněk.
Antigen /antibody generating/
Látka, která je rozpoznána imunitním systémem a dále zahajuje komplexní imunologickou odpověd, nejprve je rozpoznána a pak stimuluje imunitní systém k akci. Nejčastěji mají charakter složených proteinů /glykoproteíny krevních skupin/.
Rozdelení antigenů z hlediska původu
Exo-antigeny- pocházející z vnejšího prostředí
Auto-antigeny-antigeny vlastních bunek
Alergeny- antigeny spůsobující prudkou imunologickou reakci.
Epitop
Část antigenu, na kterou se váže receptor nebo imunoglobulíny. Funkční jednotka antigenu.
Cytokíny
Signální molekuly buněk imunitního systému.
Nespecifická imunita
První obranná reakce. Má buněčnou a humorální složku. Buněčnou složku zabezpečují makrofágy, monocyty a granulární lymfocyty /fagocytová reakce/ a natural killer cells neboli NK bunky /přímá cytotoxická smrt/. Humorální složku zabezpečují především komplement a interferóny /proteiny, které bunka produkuje při napadení virem/. Okrem těchto sem patří mechanická bariéra kůže nebo sliznic, Payerovy plaky v tenkém střevě /nodi lymphatyci agregati/.
Mechanizmy nespecifické imunity
Antigeny rozpoznávány na základě tzv. PAMP molekulárních vzorů. Tyto vzory jsou všeobecné pro daný typ patogenu, např. peptidoglykan u baktéríí.
Vzory rozpoznávány pomocí receptorů PPR.
Specifická imunita /adaptivní/
Sekundární, vysoce specifická imunitní odpověd. Buněčnú složku zabezpečují T a B lymfocyty, které mají TCR a BCR receptory. Humorální složku zabezpečují imunoglobulíny produkované B lymfocyty. Vytváří se imunologická pamět.
Primární a sekundární lymfatické orgány
Primární lymfatické orgány- místem vzniku a dozrávání lymfocytů. Kostní dřen a thymus. Zde lymfocyty získavají imunokompetenci pomocí pozitivní a negativní selekce.
Sekundární lymfatické orgány- zde dochází k stretu s patogenem. Patří sem slezina, lymfatické uzliny a appendix.
Vznik a vývin T a B lymfocytů.
Obe typy lymfocytů vznikají z prekurzorových buněk lymfoidní línie v kostní dřeni, B lymfycyty zde i dozrávají, T lymfocyty dozrávají až v thymu.
T lymfocyty
Po dozretí v thymu se tvoří prekurzory Tc lymfocytů a Th lymfocytů. Na jejich povrchu se nacházejí dva hlavní typy membránových proteínů. TCR receptory jsou zodpovědné za vázaní antigenu a CD proteiny slouží pro diferenciaci, Th mají CD4 a Tc mají CD8. Th lymfocyty produkují cytokiníny, látky ktoré jsou schopné stimulovat ostatní imunocyty k odpovědi.
B lymfocyty
Dozrávají v kostní dřeni. Mají receptory BCR pro zachycení patogenního antigenu. Po kontaktu s antigenem podstupují blastickou transformaci, z lymfocytu vzniká pamětová bunka, která je důležitá při sekundární reakci.
Imunoglobulíny
Dvě podoby:zakotvené v plazmatické membráně /BCR, IgM/ a nebo volně přítomné v plazmě /IgG/.
Kontakt membránových imunoglobulínov je nezbytný pro produkci volných imunoglobulínov.
Složky imunoglobulínů
Imunoglobulín se skládá ze dvou lehkých a dvou těžkých řetezců. Lehký řetezec je kódován třemy segmenty /3 segmenty vytváří jeden subgen/. Lehký řetezec je kódován dvěma subgeny, gama a kappa, které mají tři segmenty, segment V, J, C. Těžký rětezec je kódován 5 subgeny pro pět typů imunoglobulínů /MAGDE/.
Genetická podstata variability imunoglobulínů
Somatická rekombinace, somatické mutace v průběhu klonální expanze a náhodné kombinování VJC segmentů.