06 Dějiny TOP Flashcards
must
WILHELM MAXIMILIAN WUNDT (1832-1920)
- špatně se učil tvrdil, že díky nadměrnému dennímu světlu
- studoval medicínu již pilný (měna daná smrtí otce a přebráním zodpovědnosti)
- stál se žákem Helmholtze (německý fyziolog, matematik, fyzik, …)
- dostal místo na univerzitě v Lipsku
- vznik samostatné psychologie
a) vydání Wundtových „ZÁKLADY FYZIOLOGICKÉ PSYCHOLOGIE“ v roce 1874
b) přejmenování Wundtovy lipské laboratoře na „Psychologický institut“ v roce 1879 - proč se zrovna Wundt stal zakladatelem psychologie? měl místo na univerzitě, byl striktním pozitivistou, měl hromadu žáků
• V Lipsku se školila řada významných evropských i amerických psychologů: Oswald Külpe, Felix Krueger, Hugo Münsterberg, Emil Kreapelin, Edward Titchener, James M. Cattell, T. G. Masaryk, Mihajlo Rostohar
• s většinou se však rozešel ve zlém (byl hodně nesnášenlivý, když nebylo po jeho) - v „Psychologickém institutu“ byla hlavní výzkumnou metodou introspekce, prováděná školenými pracovníky za těchto podmínek:
• pozorovatel musel přesně vědět, kdy zkušenost začíná a končí
• měl za úkol udržovat napjatou pozornost
• pokus bylo možné opakovat
• vnější podněty se daly pozměňovat (variace vnějších podmínek) - zkoumaly se verbální asociace, pozornost, paměť, cítění, jednoduchý i diskriminační čas aj.
• veškeré kognitivní procesy se dají odvodit z vnímání následovníkem asocianismu - často se zaměřovali na diskriminační reakční čas (pomáhal stanovit dobu k rozlišení dvou podnětů – na jeden reagovali (jednoduchý reakční čas) a na druhý neměli reagovat (diskriminační reakční čas) DRČ-JRČ = doba rozlišení podnětu
- zakládá časopis Filizofické studie publikace výzkumů z Lipska
- Wundt napsal také desetisvazkové dílo: „O PSYCHOLOGII NÁRODŮ“ – mýty, jazyky, rituály
- celkem uveřejnil asi 50 000 textu; česky vyšly dvě jeho práce; spisy poměrně obtížné na čtení, dílo příliš rozsáhlé žádné jeho dílo se dnes nečte, žádný jeho koncept se nepoužívá
- Wundt považoval za předmětem studia psychologie bezprostřední zkušenost = vědomí
• vědomí lze analyzovat na psychické elementy, kterými jsou počitky, pocity a volní akty
o počitky vznikají na základě stimulace smyslových orgánů (zrakové, čichové, sluchové, chuťové, …)
o pocity lze popsat z hlediska tří obecných dimenzí: libost – nelibost; napětí – uvolnění; vzrušení – uklidnění (každý pocit lze popsat těmito třemi dimenzemi)
o volní akty jsou projevem vnitřních pohnutek (vůle); sahají od automatických, téměř reflexních činností až po komplexní rozhodování a jednání směřující k cíli
• nejvyšší projev lidské vůle je rozvoj logického myšlení
• snažil se rozložit psychické jevy na co nejmenší elementy – James v rozporu, máme to chápat dohromady v kontextu
• integrující činitel v mentálním dění – apercepce, což je výběrové zaměření pozornosti, která je projevem vůle
o apercepce vede ke kreativní syntéze elementů vědomí, jejímž výsledkem jsou celistvé psychické rezultáty
- vzájemný vztah mysli a těla – princip psychofyzického paralelismu (duševní děje jsou provázeny tělesnými, ale navzájem se neovlivňují); (karteziáni – podobnost) – duše a tělo jsou dvě jiné věci
- odmítal jakákoliv zkoumání mimo laboratorní podmínky, stejně jako praktické aplikace psychologie – psychologie jako striktní akademická disciplína (psychologie má být jen laboratorní věda)
- snažil se vytvořit univerzální psychologii pro všechny lidi (nepředpokládá, že by různí lidé mohli reagovat různě nebere v ohled individuální rozdíly)
• obecné zákony, které se dají aplikovat na všechny lidi (x novodobá psychologie – individuální rozdíly)
FRANCIS GALTON (1822-1911)
- nové psychologické téma – studium individuálních rozdílů, zejména rozdílů ve schopnostech
- dílo: „DĚDIČNÝ GÉNIUS“ (1869)
• inspirován Darwinem
• říká, že inteligence je dědičná
• inteligence je klíčovou vlastností pro tělesně slabý druh (lidi) – umožňuje přežít
• zkoumání inteligence u rozsáhlého mužského souboru
o věhlasní muži (N=977) mají často také významné syny (ženami se nezabýval!)
• dědičnost: z generace na generaci se přenáší i typ nadání (umělec, vědec)
• nezabýval se ale prostředím, matkami,… - dílo: „ANGLIČTÍ VĚDCI“ (1874) – nature vs. nurture
• příroda vs. výchova
• kritika na Dědičného génia
• vliv prostředí - první pokus o měření inteligence
Měření - = inteligenci zjišťoval podle senzorické diskriminace
- Galton v návaznosti na Locka předpokládal, že nejchytřejší jedinci mají nejpřesnější smysly (dříve se předpokládalo, že velikost hlavy nebo mozku má souvislost s inteligencí velikostí mozku se nikdo nezabývá od Fr. držitele NC, který měl malý mozek); „vše vychází ze smyslů“; retardovaní mají pomalé senzorické reakce
- navrhl řadu metod k měření senzorických schopností: píšťalka vyluzující ultrazvuky (Galtonův nápad), série závaží k měření kinestetické citlivosti, láhve s různými substancemi – čichová diskriminace aj.
- antropometrická měření – vztah lidských schopností k tělesným proporcím, zejména velikosti hlavy
- vědecky prokázal validitu otisků prstů
- meteorologie (vytvořil první meteorologické mapy)
- antropometrická měření – vztah lidských schopností k tělesným proporcím (zejména velikosti hlavy – mozku)
- nakonec zjistil, že neexistuje vztah mezi citlivostí smyslů a inteligencí
- zabýval se také vztahem mezi představivostí a inteligencí, pamětí a inteligencí apod.
Nejvýznamnější příspěvky do psychologie
- zavedl matematiku do psychologie
- zabýval se používáním statistiky v psychologii – objev pozitivní a negativní korelace
• = těsnost vztahů dvou měření jde stanovit matematicky
- Karl Pearson (1857-1936) Galtonův postup matematicky zdokonalil – jeho korelační koeficient se označuje zkratkou r na počest Galltonova objevu regrese k průměru (stírají se extrémní rysy – např. dva vysocí rodiče mají menší dítě); průměrné schopnosti pomáhají k přežití
• zjistil, že ve všech vlastnostech je tendence vracet se k populačnímu průměru (když mám obrovské rodiče, budu pravděpodobně menší)
• průměrná velikost sýkorek – Hawkins
- je považován za zakladatele psychometrie – měření duševních procesů a stavů
- začal měřit inteligenci
• řešil rozdíl mezi inteligencí a vzděláním - první použití dotazníků (x Wundt – věda se měří v laboratoři; co si myslí lidé sami o sobě není důležité) – poměrně nedokonalé
- metoda srovnání dvojčat – co je dáno geneticky, co je dáno výchovou
- tvořil první slovní asociační test/experiment – první projektivní metoda na světě (asociace jsou individuální, asociace můžou něco vypovědět o osobě)
• standardizovaný seznam podnětových slov (75) – probandi měli říct slovo, které je jako první napadne velký rozdíl mezi jedinci
• tuto metodu zdokonalil Jung – měřil reakční čas (jak dlouho člověku trvá na něco přijít) – pokud je slovo problematické, čas se prodlužuje můžu vybrat problematická/neproblematická slova k měření komplexů - výzkumy imaginace – představy ranní snídaně
• Galton sledoval přesnost, jasnost, barevnost představ
• zjistil, že ve schopnosti vytvářet představy existují značné individuální rozdíly
Eugenika
- vytvořil pojem eugenika – nauka o šlechtění lidí
• jak ze společnosti dostat lidi, kteří jsou pro ni zátěží?
• čím nižší HDP, tím vyšší porodnost – když mám děti, snažím se jim dát stejnou sociální úroveň, jakou mám já sám
o když jsem bohatý, chci, aby se měli dobře; když jsem chudý, budou také chudí, ale nebudou na tom hůř, jak já můžou mi pomoct s prací
- pod jeho vlivem vznikaly první testy inteligence, které později sloužily k eugenickým účelům (imigranti, duševně nemocní)
- Henry Herbert Goddard (1866-1957)
• Američan
• testoval imigranty: 80 % bylo podle jeho měření slabomyslných (nepřemýšlel nad tím, koho testoval – cizinci – neuměli dobře anglicky byli použity verbální testy špatně měřené)
o měl vybrat ty, kteří nejsou hodni vstupu do USA
• sterilizační programy: sterilizace duševně nemocných
HERMANN EBBINGHAUS (1850-1909)
- dílo: „O PAMĚŤI“ (1885)
• prezentuje výsledky experimentů paměti - E. využíval sebe sama jako jedinou pokusnou osobu
- dva roky se učil zpaměti řady bezesmyslných slabik MIB DAX BOK
- kapacita krátkodobé paměti – 7 prvků
- Ebbinghausova křivka zapomínání – úbytek zapamatovaného je zpočátku velmi rychlý, ale postupně se zpomaluje (úplně to ale neplatí v případě, že se učím něco smysluplného)
- věnoval se paměti, ale pořádně stále platné (x Wundt)
- zkoumal paměť ve špatný čas paralelně s ním vystoupil Wundt s názorem, že vyšší duševní procesy nelze experimentálně zkoumat
- zkoumal také vědomí
- navazovali na něj Frederic Bartlett, František Krejčí
WILLIAM JAMES (1842-1910)
- původně byl filozof – představitel pragmatismu
- byl velmi vzdělaný a měl velké mezinárodní kontakty
- jako první v USA projevil zájem o psychoanalýzu
• v roce 1909 přivítal Freuda na Harvardu; sešel se také s Jungem - seznámil se s Wundtem – neshodli se (James chtěl praktickou psychologii, nesouhlasit s jeho koncepcí vědomí)
- dvousvazkové dílo: „PRINCIPY PSYCHOLOGIE“ (1890)
• kritika Wundtovy snahy o analýzu elementů vědomí (byl u Wundta na stáži)
o počitky – výsledky momentálního zaměření pozornosti
o vědomí – proud proměnlivých psychických stavů
je vždy osobní, proměnlivé, je vnímáno jako spojité a výběrově zaměřené
o pozornost – výběrové zaměření a soustředění vědomí (zaměření je dle důležitosti)
• existuje rozdíl mezi vědomými rozhodnutími a návyky
o návyky – jsou mimovolní a nevědomé, tvoří konzervativní sociální činitel (výslovnost, gesta, mimika, …), tendence k automatizaci
• popsal zde instinkty – vrozené účelné chování; schopnost jednat způsobem, který směřuje k cíli, aniž by to jedinec předvídal a měl s tím zkušenost (bojovnost, lovecké instinkty, imitace, žárlivost, strach)
=>velká část lids. chování je regulováno podvědomě převážně vrozenými instinkty a zautomatizovanými návyky
• rozlišuje já poznávající („I“), já poznávané („me“)
o „I“ = „já činné“ – jsem aktivní pozorovatel; „I“ je vlastním subjektem duševního dění jsme si někdy subjektem – identifikujeme se s ním
o „me“ = „já trpné“ – pasivní složka, nemáme ji pod kontrolou, je nezávislá; jsme si objektem (označíme jako „jeho“ ne „naše“) – někdy se překvapíme jako cizí
má tři složky:
1. materiální (vlastní tělo, oblečení, příbuzní)
2. sociální (to, jak náš vidí ostatní)
3. duchovní (naše konkrétní stavy vědomí – vlastnosti, dispozice)
- James-Langeova teorie emocí – nezávisle na Jamesovi ji zformuloval také Carl Lange (1834-1900) – dánský fyziolog
• citové zážitky jsou odezvou na tělesné změny vyvolané emocionálně významnými podněty
• jsme smutní, protože pláčeme
• dnes v oblasti aplikované psychologie jako obličejová zpětná vazba (když se budu usmívat, budu se cítit dobře, ostatní se budou usmívat) může to fungovat do jisté míry - dílo: „Druhy náboženské zkušenosti“ (1902/1930)
• zakladatel psychologie náboženství; studoval náboženské prožívání
• zabýval se hlavně osobním náboženstvím – založené na zkušenosti oproštění od pověr
o city, skutky lidí ve své osamocenosti, pokud si uvědomují svůj vztah k božstvu (ať už je to cokoliv)
• říkal, že osobní náboženská zkušenost má kořeny v mystických stavech vědomí – popsal jejich čtyři základní znaky:
- nelze je vystihnout slovy
- Noetická kvalita – poznávací kvalita; mystické stavy jsou zdrojem poznání (nepochybujeme o tom, že jsou významné)
- pomíjivost – zážitky netrvají moc dlouho
- pasivita – necítíme se jako ten, kdo ty zážitky vyvolal, přicházejí nevědomě
• experimentoval s psychedelickými látkami (peyotl, oxid dusný = rajský plyn)
Edward Bradford Titchener (1867-1927)
- nové termíny a nové významy starých termínů:
• mysl (mind): souhrn duševních jevů během života
• vědomí: souhrn psychických procesů v daném okamžiku
• mentální elementy: počitky, pocity, představy - laboratorní pokusy, zjednodušení Wundta
- psychologie by měla zjistit elementární složky (momentální procesy – počitky, představy, pocity), metodou introspekce
