01 Racionalismus, empirismus, asocianismus, osvícenství Flashcards
René Descartes
RACIONALISMUS = gnoseologický směr, který považuje lidský rozum za jediný spolehlivý zdroj poznání
- Francouzský filozof a matematik
- “ROZPRAVA O METODĚ” - kritika dosavadních vědeckých metod
○ Má cíl vytvořit filozofii, která by byla založena na nesporných rozumových axiomech
○ Nelze důvěřovat smyslovému, ba ani rozumovému poznání
○ Řešení vidí v tzv. metodické skepsi = systematicky pochybovat o všem s cílem najít nezměnitelnou pravdu - Cogito, ergo sum - myslím, tedy jsem
- Dualismus - 2 rozdílné substance
○ Duch (res cogitans) - základním atributem je myšlení
○ Hmota (res extensa) - základním atributem je rozlehlost
○ Duše je nehmotná a nesmrtelná substance, která se projevuje ve vědomí subjektu především myšlením
○ Tělo je pouhý stroj, který automaticky reaguje na některé podněty (nástin teorie reflexů)
○ Také zvířata jsou stroje, zvíře nemá ducha - Teorie afektů - spis “VÁŠNĚ DUŠE”
○ 6 prvotních: radost, smutek, láska, nenávist, touha, údiv => ostatní emoci vznikají jejich kombinací
○ Smíšené afekty: naděje, závist, stud,….
○ Silné afekty považuje za škodlivé a doporučuje se pokoušet je ovládnout pomocí rozumu a vůle (duševní prostředky)
○ Místo spojení 2 substancí = epifýza - Karteziání - následovníci Descarta
○ Řešili vztah mysli a těla - jak může nehmotné působit na hmotné
○ Arnold Geulinex - tělo a mysl = 2 hodinové stroje, které Bůh natáhne a seřídí; má to vypadat, že se ovlivňují, ale není tomu ve skutečnosti tak
○ Nicola Malebranche - tělo a mysl = k jejich ovlivnění dochází okazionálně zásluhou božího zásahu
Baruch (Benedikt) Spinoza
- Kritizoval Starý zákon, chce náboženskou toleranci
- Monismus
○ Odklon od Descartova dualismu
○ Existuje pouze 1 substance - její projevy však mohou být duchovní i hmotné
○ Jediná substance je Bůh (čili příroda čili podstata) s 2 vlastnostmi - myšlením a rozlehlostí
○ Provázanost tělesných a duševních jevů je zvláště patrná u afektů (psych. Zážitky provázené fyziologickými změnami)
○ Z tohoto pojetí mysli a těla vyplývá psychofyzický paralelismus, resp. Monistický paralelismus = předpoklad, že duševní děje jsou provázeny fyzickými procesy, ale nedochází ke vzájemnému ovlivňování - “ETIKA” - popis a analýza lidských citů
○ 3 afekty: radost, smutek, touha => všechny ostatní z nich vychází (kolik předmětů, tolik afektů)
○ Silné afekty jsou škodlivé (poživačnost, opilství,…)
○ Tyto afekty vyplývají ze žádosti = označení lidských motivů
○ Žádosti - jejich součástí je snaha o sebezachování a touha po sebezdokonalení (radost=od menší k větší)
Problém svobodné lidské volby - svoboda = přijmout, co je nutné; svobodu nemáme-bouříme se a pak přijmeme nutné)
Gottfried Wilhelm Leibniz
- Kritizoval empirismus a Johna Locka
- Jeho koncepce = imanentismus či nativismus (mentální dispozice jsou vrozené, zděděné)
- Monáda
○ Ohraničená duchovní jednotka, jediná substance, základní stavební kámen
○ Svět se z nich skládá, jsou oduševnělé, ale v různém stupni
○ Nejnižší - mají temné nevědomé představy => nevědomí
○ Vyšší - např. Lidská duše, mají vědomí
○ Nejvyšší - Bůh - nekonečné vědomí, vševědoucí
○ Mají imanentní, tj. v ní samé tkvící síly a schopnosti
○ Jakýsi mikrokosmos odlišný od jiných = každá se liší => každý člověk má tedy své vlastní vjemy, představy a myšlenky
Předzjednaná harmonie - vysvětluje tím, že lidé mají podobné, korespondující představy; nastavil ji Bůh a existuje i ve vztahu mysli a těla, kde probíhají změny, aniž by se navzájem ovlivňovali => rozvíjí tím koncepci psychofyzického paralelismu
- dílo: „TEODICEA“ (ospravedlnění Boha)
• uvádí, že Bůh je naprosto dobrý – je nejlepší, jaký by mohl být – udělal, co mohl – žijeme v nejlepším ze všech možných světů
o z tvrzení vyplývá, že Bůh není všemocný, protože není dokonalý svět
o boží dobrost vzal na úkor všemohoucnosti
• Bůh stvořil nejlepší svět, jaký se stvořit dal
• do díla se obořil Voltaire v knize Candide (v díle se vysmívá tomuto tvrzení)
Christian Wolff
- Leibnizův žák a následovník, uspořádal jeho dílo
- Filozoficky zpracoval psychologii - chápe ji jako součást přípravy ke studiu filozofie
- Psychologii rozdělil na 2 obory:
○ empirickou - zkoumání duševního života introspekcí, zavedl pojem psychometrie
○ Racionální - metafyzické spekulace o podstatě lidské duše
Francis Bacon
EMPIRISMUS je gnoseologický směr, který pokládá za hlavní zdroj poznání senzorické a percepční zkušenosti – empirii
- Aktivní politik¨
- “NOVÉ ORGANON” - v opozici proti Aristotelovu Organon
- Byl orientován a přírodní vědy
- Účelem poznání je pokrok, ovládnutí přírody člověkem
- “vědění je moc”
- Odpůrce spekulativních metafyzických systémů, především antických
- Požadoval, aby se poznání začalo budovat znovu - poznatky ve školství považoval za nesmyslné
- Zdrojem poznání by měla být především smyslová zkušenost (empirie), jejíž výsledky lze zobecňovat na úroveň axiomů
- Byl odpůrce dedukce, příznivcem indukce (=myšlenkový postup, při kterém vyvozujeme obecné závěry z jednotlivých pozorování)
- Je třeba hledat i data, která teorie vyvrací => protipříklady (vědecká metodika)
- Idoly = předsudky bránící rozvoji poznání, kterých by se měl člověk zbavit:
○ Rodu - pramení z lidské přirozenosti, subj. Vidění světa dle národa, kultury, rodu
○ Jeskyně - původ v individuálním založení, výchově, četbě, úctě k autoritám, “klapky na očích”
○ Trhu - pramení ze spol. kontaktů, nesprávné používání slov (řeči) překáží rozumu a myšlení
○ Divadla - z tezí starých filozofů; lidé se domnívají, že tyto nauky postihují skutečnost, lidé hrají divadlo (nevíme, co je divadlo a co skutečnost)
John Locke
- Anglický lékař
- “ESEJ O LIDSKÉM ROZUMU” - lidská mysl je po narození bílým papírem, beze všech idejí = nemáme nic vrozeného
- Předpokládá, že lidé získávají ohromnou zásobu idejí (psych. Obsahů) na základě 2 druhů zkušenosti:
○ Smyslové vnímání (sensation) - vede ke vzniku vjemů
§ Primární vlastnosti - předměty vnímáme v podstatě takové, jaké jsou ve vnějším světě (tuhost, rozlehlost, tvar, pohyb, klid a počet)
§ Sekundární vlastnosti (kvality) - vznikají teprve v naší mysli na základě prvotních kvalit vnějších objektů (barvy, chuť, vůně, teplo, chlad a bolest)
○ Reflexe - vnímání činnosti naší vlastní mysli (introspekce) - vnímání, myšlení, pochybování, chtění,… - Ideje
○ Jednoduché - zdrojem je smyslové vnímání a reflexe
○ Složené - kombinace a abstrakce jednoduchých => vede ke vzniku obecných idejí
§ Otázku, kde se v lidské psychice vzala schopnost vytvářet obecné ideje neřeší
George Berkeley
- Biskup anglikánské církve
- Zajímá se o čití (poprava)
- “POJEDNÁNÍ O ZÁKLADECH LIDSKÉHO POZNÁNÍ”
○ Popírá rozdíl mezi primárními a sekundárními vlastnostmi, vše je pouze fenomén našeho vědomí
○ “být je totéž, co být vnímán (esse est percipi) = hmotný předmět existuje pouze tehdy, je-li vnímán pomocí smyslů (neexistují věci, pouze vjemy) - Zakladatel konstruktivní percepce
○ Vnímání je něco, čemu se učíme, vychází ze zkušenosti
○ Binokulární konvergence, akomodace čočky - Důsledný idealismus - nevěří v existenci hmoty
- Nedůsledný solipsismus - existuje Bůh a ten drží vše pohromadě (solipsismus=existuje pouze vnímající osoba, tedy jen já sám)
- upozornil na to, že vnější realitu si vždy dotváříme nebo utváříme ve své mysli
- Odvolávají se na něj radikální konstruktivisté (teorie poznání, podle níž vnější svět naším poznáním neodhalujeme, nýbrž si ho vytváříme; vnější realita je sociální konstrukcí)
David Hume
ASOCIANISMUS= navazuje na empirismus, vysvětluje psychické dění především na základě asociací (spojů) mezi psychickými obsahy, nejvýznamnější psychologický směr v rámci filozofie
- dílo: „ZKOUMÁNÍ O LIDSKÉM ROZUMU“ (1748/1996) – výcuc z prvního díla, navazuje na Locka, nazývá psychické obsahy jako percepce
Dělil duševní obsahy na:
Imprese - bezprostřední výsledek vnější i vnitřní zkušenosti (vnímání i reflexe)
Ideje - kopie impresí, které se od nich liší menším stupněm působivosti a živosti
Jednoduché ideje lze pomocí paměti a fantazie spojovat ve složené, ale mají stejně původ v impresích
Asociační principy - existují pouze 3 druhy spojení mezi idejemi: podobnost, sousednost (dotyk) v čase a místě a vztah příčiny a účinku (kauzalita); kauzalita je pouze vnitřní očekávání založené na zvyku
David Hartley
- dílo: „POZOROVÁNÍ O ČLOVĚKU“
- Uznával pouze jeden asociační princip - kontiguitu (dotyk)
- Kontiguita se týká buď podnětů, které si uvědomujeme současně (simultánní) nebo krátce po sobě (sukcesivní)
- Síla asociace závisí na opakování
John Stuart Mill
- Liberál, prosazoval volební právo žen
- “SYSTÉM LOGIKY”
- Mysl hraje při spojování idejí aktivní roli. Probíhá tvořivá syntéza mentálních elementů.
Rozvoj lingvistiky - denotativní a konotativní významy slov (denotativní=sdílení určitých společných vlastností, člověk; konotativní=vlastnosti objektů, špatný)
Voltaire
- Pseudonym
- “král” filozofů, rozsáhlé dílo, ale nikdy nevytvořil žádnou systematickou filozofii - spíše jen kritizoval (církev, soudy, fanatismus)
- Ovlivnil společenský vývoj i vývoj filozofie svým “duchem svobody”
- “Candide” - nejvíce aktuálně čtené, výsměch Leibnizově myšlence “nejlepšího ze všech možných světů”, Candide je optimista, je vyhnán ze dvora a zažije krutost a hrůzy světa=>vzdává se optimismu
- Definoval se jako teista, což se shodovalo s deismem, nebyl vyslovený ateista, věřil v kosmickou sílu, která řídí svět, základem jeho deismu byl řád v přírodě (deismus=svět vznikl působením boha, a pak ponechán působení vlastních zákonů)
- Dějiny lidstva vnímal jako nepřetržitou řadu krvavých scén, pochyboval o smyslu lidské existence - ke zlepšení života by přispělo vyhlazení pověr a fanatismu, zdokonalení vzdělávacího a právního systému
La Mettrie
- Původně lékař
- Představitel materialismu a ateismu (=popírání existence boha)
- Materialismus=filozofický směr, který při výkladu světa připisuje rozhodující význam nějakému hmotnému principu
- “POJEDNÁNÍ O DUŠI” - kritizuje náboženství, které podle něj slouží pouze k mocenským účelům, aby udrželo lid na uzdě
- “ČLOVĚK STROJ”
○ Duševní život, jehož centrem je mozek, je naprosto závislý na hmotě
○ Zastává zde materialismus - dokládá na lékařských zkušenostech
○ Vliv hmotného na psychiku lze prokázat účinkem drog, nemocí, výživou, poškozením mozku, počasím,..
○ Přirovnává lidské tělo ke stroji, není nic než jen hmota - Předchůdce srovnávací psychologie (i sociální)
○ Odmítá Descarta, že mezi lidmi a zvířaty je rozdíl, zvířata mají více instinktů než člověk, který je zase učenlivější než všichni ostatní živočichové
○ Zvířata nemají např. pocit hanby (ta je důsledkem společenské výchovy a předsudků) - Smyslem lidské existence je štěstí, je-li ovšem nějaký (hédonismus)
Jean-Jacques Rousseau
- Plný vnitřních rozporů a neštěstí
- Známý svými názory na výchovu - sám svých 5 dětí dal do nalezinců
- “VYZNÁNÍ”
○ Výpověď o svém životě, obdobích štěstí i zoufalství
○ Zřejmě pokus o obhajobu před sebou samým a před veřejností
○ Klasické dílo sebeanalýzy, přijato nepříznivě - Radikální kritik soudobé společnosti
- “O SPOLEČENSKÉ SMLOUVĚ”
○ “člověk se narodil svobodný, ale všude je v okovech…”
○ Za největší neštěstí ve vývoji společnosti pokládá vznik soukromého vlastnictví, které je zdrojem nerovnosti, moci a násilí - “EMIL ČILI O VÝCHOVĚ”
○ Pedagogický 5 svazkový román, psychologicky nejvýznamnější
○ Vize výchovy chlapce od narození až do dospělosti
○ Základní myšlenka=člověk vychází z rukou přírody jako dobrý
○ Příčinou zkaženosti jsou autority, záporné vzory, předsudky i celé společenské zřízení
○ V přirozeném stavu se jedinec vyznačuje zdravou sebeláskou provázenou přirozeným soucitem
○ Rozdíly v inteligenci a síle nejsou ve spojení s přirozenou svobodou podstatné
○ Nezdravá sebeláska vzniká teprve ve společnosti na základě srovnávání s ostatními lidmi=>ješitnost, pýcha, pohrdání - lidská povaha se kazí
○ Nejvhodnější prostředí pro výchovu=venkov
○ Hlavní úkol vychovatele=rozvoj přirozených vloh dítěte
○ 2-12 let - tělesný výcvik dítěte, hry, zpěv, zacházení jako s dítětem-vše vysvětlovat; bez trestů - díky trestům se naučí lhát, nemusí umět číst, učí se výhradně zkušeností
○ 12.-15. let - intelektuální poznatky a dovednosti, čtení, doporučuje jen Robinsona Cruseoa
○ 15. let - seznámení se náboženstvím a společenským uspořádáním
○ Po dosažení mravní a rozumové autonomie by měl člověk převzít svou občanskou odpovědnost i určitá osobní omezení v zájmu společnosti jako celku