otázky 7-9 Flashcards

Question

k čemu je dobrá literatura s přírodní tématikou?

Answer 1

-podporuje vztah k přírodě, zvířatům a ekologickému myšlení -uvědomení si odpovědnost za životní prostředí -témtatika přátelství mezi dítětem a zvířetem -didaktický význam (propojení s Člověk a jeho svět, průřezová témata- enviromentální výchova), rozvoj slovní zásoby

Answer 2

-seznámit děti s národními dějinami -podpora kulturního a historického podvědomí -přiblížení významných osobností -propojení s člověk a jeho svět, s kulturní kompetencí (nová rvp 2025)

Answer 3

Nakladatelství Albatros – nejstarší české nakladatelství zaměřující se na literaturu pro děti a mládež. Založeno v roce 1949. Soustředí se na kvalitní původní i překladovou literaturu především pro děti od 2 do 12 let. Je dlouhodobým nakladatelstvím knih od Astrid Lindgrenové, příběhů Harryho Pottera J.K. Rowlingové. Velký výběr přes od leporel přes poezii, pohádky, knížky pro začínající čtenáře, literaturu populačně-naučnou a vzdělávací až po fantasy, detektivní příběhy a komiksy. Pod Albatros patří také nakladatelství CooBoo. Zaměřuje se spíše na teenagery. Název je zkratkou pro cool books. Fragment – Vzniklo v roce 1991. Mezi zavedené autory patří mnoho českých i zahraničních. Z českých autorů například Zdeněk Svěrák, Zdeněk Miler, Josef Lada a Pavel Kantorek. Ze zahraničních Christopher Paolini, Suzanne Collinsová, Rick Riordan, C. S. Lewis a další. Fragment se zaměřuje také na mladé autory. Vydává knihy pro celou rodinu od leporel, přes populárně naučnou literaturu, beletrii pro všechny věkové skupiny až po odborné tituly a učebnice. Pierot – působí od roku 1993. Zaměřuje se především na původní, ale i převzaté tituly zejména z oblasti cvičebnic a doplňkových učebnic pro základní školy, populárně-naučné literatury a beletrie. Kazda, Amenius, Thovt, Yoli, Samuel, Modrý slon, Librex, Host, Meandr, Baobab…

Answer 4

Správnost, uvědomělost, plynulost, výraznost. K výraznému čtení se připojuje výrazný přednes, vyprávění, dramatizace atd. Tyto znaky spolu úzce souvisejí a vzájemně se podmiňují, vytvářejí ale také osobitý způsob čtení a prokazují úroveň vyspělosti čtenářského výkonu. Čtení správné – psaný nebo tištěný text se přesně shoduje s textem čteným, vyžaduje výbornou znalost písmen a hlásek, automatizace čtení všech typů slabik a slov a dovednost artikulace a správné výslovnosti. Čtení uvědomělé - Očekávaným výsledkem nácviku čtení, jde o správné vnímání grafických obrazů slov spojené s představami, díky chápání jejich smyslu. Čtenář je schopen domýšlet další souvislosti ve čteném textu a dokáže si také vybavit jeho obsah. Čtení plynulé - Čtení slov, vět, v souvětí a větných celků jako souvislý významový a intonační celek. Plynulému čtení musí vždy předcházet dovednost čtenáře číst přiměřeně rychlé, získání a osvojení potřebného zorného pole a také schopnost správného dýchání. čtení výrazné - Je významnou hodnotou hlavně čtení hlasitého, vyznačuje se těmito charakteristikami: frázování šárka intonace, slovní a větný přízvuk, změny síly a tempa, změny výšky a barvy hlasu. Dále sem patří ještě správné dýchání a artikulace, znějící hlas a spisovná výslovnost.

Answer 5

hlasité, šeptavé, tiché

Answer 6

Hlasité čtení – artikulace hlásek, hlasivky a zřetelné pohyby mluvidel. převažuje především v počátcích získávání čtenářské dovednosti, kdy je hlavním cílem osvojení správné techniky čtení. Ve vyšších ročnících dokazuje hl. čtení prožitek a pochopení textu, je posilou do další estetické činnosti. Při nácviku čtení se využívají 3 formy hlasitého čtení: hromadné čtení, sborové čtení a paralelní. a. Sborové čtení – souběžné hlasité čtení většího množství žáků. Důležité je zapojení nesmělých žáků do čtení a posila jejich sebevědomí, upevňuje představy žáků o přiměřené rychlosti čtení a zvyšuje úroveň hlasitého čtení jednotlivých žáků. Nevýhody: významně zhoršuje sluchovou kontrolu jednotlivých výkonů, může docházet k hlasovému přepínání a díky nestejné úrovni čtenářských dovedností k neshodám v tempu. b. Paralelní čtení – souběžné čtení textu dvěma až třemi žáky. Učitel má možnost porovnávat výkony jednotlivých žáků a opravovat chyby.

Answer 7

Šeptané čtení - varianta hlasitého čtení. Je tvořeno zřetelným pohybem mluvidel, ale bez účasti hlasivek. Při nácviku čtení se nepoužívá. Objevuje se při tzv. dvojím čtení, kdy žák přečte slovo nejprve šeptem a poté jej teprve přečte nahlas (poukazuje to na určité nezvládnutí čtenářské techniky).

Answer 8

Tiché čtení – není provázeno akrtikulačními pohyby mluvidel, čtenář vnímá text pouze zrakem. Oproti hlasitému čtení je rychlejší, čtenář má možnost číst libovolným tempem a vracet se k obtížnějším nebo zajímavým úsekům textu. V počátcích nácviku činí tiché čtení začínajícím čtenářům potíže, protože jim schází zvukový obraz slova, nejsou ještě schopni vnímat obsah čteného textu bez pohybu rtů, proto si pomáhají čtením šeptaným nebo polohlasným. Vyspělého čtenáře nestojí čtení vůbec žádné úsilí, nevnímá čtený text, ale soustředí se především na obsah čteného textu. Dyslektika tiché čtení výrazně vysiluje, vyhýbá se mu a tím dochází k tomu, že ve čtení zaostává a má obtíže i v ostatních předmětech, protože se mu špatně učí.

Answer 9

sytetické, analytické, analyticko-syntetické

Answer 10

Metoda syntetická – vychází se od písmen, ta se postupně spojují v slabiky a slabiky v slova. - Metoda písmenková (abecední, slabikovací) – nejstarší metoda, používali Řekové a Římané, naučili se názvy písmen, která poté spojovala ve slabiky a slova. - Metoda hláskovací – nejprve samohlásky, poté souhlásky ve skupinách. - Metoda skriptologická (čtení psaním) – učila sluchovému rozkladu věty ve slova, rozkladu slabiky na slovo. Žáci se učí psát psací písmena a číst písmo učitele a i své vlastní. - Metoda mnemotechnická – skriptologická – nápovědné otázky napovídaly slovo, první hlásku i písmeno, např. jahody namalované tak, že vytvářejí písmeno „J“ apod. - Metoda náslovných hlásek – odvozování náslovných hlásek ze slov, např. ze slova anděl se odvodila hláska a. dnes je tato metoda částečně využívaná v metodě analyticko-syntetické při vyvozování hlásek. - Metoda fonomimická (normálních hlásek) – založená na hláskách, které mohou být také citoslovci, had syčí:sss. Spojován zvukový obraz hlásek s gestikulací a mimikou. - Metoda normálních hlásek – děti čtou nejprve podle obrázků, poté se učí skládání slabik z hlásek podle sluchu. - Metoda fonetická – napodobování při vyslovování učitele - Metoda Petrákova – učí se tiskací písmo - Slabiková metoda souhlásková – všechny souhlásky se spojují se samohláskou a, potom o, e,i… - Metoda genetická (Kožíškova) – zapisovací metoda, nejprve číst a psát velkou tiskací abecedu, píší hůlkovým písmem, přitom písmenko s tečkou značí vždy nějaké jméno – F. Franta, T. Toník.

Answer 11

Metoda analytická – postupuje opačně. Vychází z celých slov, nebo dokonce vět, které dále rozkládají na písmena a vedou žáky k poznání hlásky. - Metoda Jacototova – napsanou větu opakují po učiteli tak dlouho, až dokázali přečíst jakékoliv slovo. Potom až rokźkládali slova na slabiky a na hlásky. - Metoda normálních slov – také Vogelova m. využívalo se 98 normálních slov, která zahrnovala celou abecedu, vycházelo se z celého slova, které má konkrétní význam. - Metoda Rostoharova a Mertova – začíná se od jednoslabičných normálních slov, které se rozkládají na hlásky. Používá se při tom barevná nebo modelovaná písmena. - Metoda globální – čtenář vnímá celky, vychází z celých slov nebo vět, které později dokáže sám rozkládat.

Answer 12

Metoda analyticko-syntetická – metoda hlásková či zvuková, vypracovaná První čítanka, živá abeceda, slabikář. Základem je mluvené slovo, žáci vyvozují nové hlásky ze slov, s hláskami se spojují písmena, která potom žáci čtou ve slabikách a slovech. Při čtení rozkládají slova na slabiky, poté je spojují ve slabiky a slova, využívají tedy při procesu čtení analýzu a syntézu. 1. Etapa jazykové přípravy žáků na čtení - připravuje se fonematický sluch, děti rozeznávají zvuky podle typu, počtu, síly. V této etapě se také žáci učí poznávat souhlásky a samohlásky a trénuje se analýza a syntéza slabik, které děti vyslovují najednou, ne po jednotlivých hláskách. Je důležité, aby žáci nevyslovovali hlásky, slabiky nebo slova nejprve šeptem a potom nahlas – dvojí čtení. 2. Etapa slabičné analytického způsobu čtení - učí se číst slabiky otevřené, zavřené, otevřené třípísmenné, slova se dvěma souhláskami uprostřed a slova se slabikotvorným L a R, a s písmenem ě. Dále se rozvíjí fonematický sluch a procvičuje analýza a syntéza slov. Žáci určují počet slabik ve slovech a osvojují si malá i velká písmena tiskací a psací abecedy. 3. Etapa plynulého čtení slov - osvojují si analýzu a syntézu různých typů slov za spolupráce mluvidel, osvojují si také optickou analýzu a syntézu šárka což je rozklad tištěných a psaných slov a jejich skládání zrakem a tato dovednost se automatizuje. Žáci čtou plynule s porozuměním a správnou intonací i přízvukem, což je hlavním cílem výuky čtení v 1 ročníku.

Answer 13

Nesprávné čtecí návyky - Ukazování prstem - lépe se orientují v textu jak po zrakové tak po prostorové stránce, ale nudí je to k přílišné koncentraci pozornosti na písmena a slabiky ve slovech. Pro odstranění tohoto návyku je dobré nahradit ukazováček záložkou, kterou přiložíme pod čtený řádek. - Obtíže s přechodem zraku na nový řádek - Žák přeskakuje několik řádků najednou nebo se navrací zpět k již přečtenému řádku a čte jej znova. Je třeba tyto oční pohyby procvičovat nejprve bez čtení a na řádcích, mezi nimiž jsou větší mezery, žák musí získat dovednost pohybovat se očima z konce přečteného řádku na začátek řádku následujícího. - Pohyby mluvidel - tento návyk brání žákovi ve vyšší rychlosti čtení, projevuje se takzvaným šepotným čtením.

Answer 14

Algoritmizace Je to metodický postup k vytvoření algoritmu. Algoritmus je přesný postup, který popisuje řešení daného problému v konečném počtu kroků. Není řešení jako takové, ale pouhý návod k dosažení cíle. Výhodou tohoto postupu je neměnnost v čase, můžeme ho uplatnit na jakýkoliv příklad, který splňuje obecné požadavky (Wágnerová, R. – Otázky algoritmizace výuky na druhém stupni základní školy, 2016). Algoritmus = didaktická pomůcka, tj. postup, který nám usnandní proces v zařazení výrazu do kategorie.

Answer 15

-různé typy textů,čtenářské dílny,podpora dětí s spu (obrázky, záznam zvuku, větší písmo),diagnostika čtenářské úrovně

Answer 16

-podporovat porozumnění gramatickým jevům -vytvářet návyk přesného myšlení -zautomatizování postuů

Answer 17

motivační (hry se slovy, jazykové hádánky,pexeso, vyprávění...) fixace (doplňovačky, podtrhování, práce s tabulkou...) aplikační (tvorba vět, krátké textyy,jazyková manipulace...) diagnostická (test, samostatné texty, oprava textu...)

Answer 18

-nedokončená myšlenka (třeba nedokončený podnět..) - špatné jazykové prostředky -přeskakování mezi časy a osobami -chybějící nebo přebývající slovo -monotonost (věty stejné skladby)

Answer 19

-chybí nějaká část -skákání mezi myšlenkama -nesmyslná chronologie -nedokončená myšlenka -odbíhání od tématu

Answer 20

lexikální (založen na pamětném osvojování), morfologický, syntaktický (budován na vědomostech a dovednostech z tvarosloví a skladby.

Answer 21

a) psaní i/y po měkkých, tvrdých a obojetných souhláskách v kořenech slov a ve formantech, b) označování kvantity samohlásek, c) psaní písmena -ě ve skupinách bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně, d) psaní ú/ ů ve slovech, e) psaní předložek s, z, f) psaní předpon s-, z-, vz-, g) psaní velkých písmen, h) psaní znělých a neznělých souhlásek na konci a uvnitř slova, i) spojování a dělení slov

Answer 22

b) psaní i/y v koncovkách přídavných jmen, c) psaní i/í v koncovkách sloves v přítomném čase, d) psaní mě, mně v tvarech zájmena já.

Answer 23

Pravopis syntaktický – skladba věty a souvětí, shoda přísudku s podmětem, větná interpunkce, přímá řeč. Cílem pravopisných cvičení je automatizace pravopisu, tj. taková zběhlost v psaní, kdy grafické zaznamenávání projevu zbytečně neodvádí myšlení žáků od věcné stránky projevu. Opisování, přepisování, doplňovací cvičení,nahrazovací cvičení, konstrukční cvičení, cvičení vyhledávací, vysvětlování, diktát, korektura textu.

Answer 24

🏫 1. ročník ➡️ Slovní druhy se vůbec neřeší. Děti pracují s jazykem přirozeně: říkají, co dělá kočka (slovesa), jaká je (příd. jména), co to je (pods. jména) – ale bez terminologie. 🏫 2. ročník ➡️ Začíná se pracovat s významem slov, ale opět spíš intuitivně. Děti rozlišují věci, činnosti, vlastnosti – tedy základy podstatných jmen, sloves, přídavných jmen. Někdy už se může říct "je to sloveso", ale není to systematická výuka slovních druhů. 🏫 3. ročník ➡️ Začíná systematické učení slovních druhů. Učí se podstatná jména: rod, číslo, pád Slovesa: osoba, číslo, čas Přídavná jména: skloňování, shoda s podst. jménem Základy: zájmena, číslovky, příslovce, spojky, předložky 🏫 4. ročník ➡️ Probírá se víc detailů + nové druhy: Stupňování (příd. jména, příslovce) Rozšířená výuka zájmen, číslovek, částic, citoslovcí Skladba vět – větší důraz na funkci slov ve větě 🏫 5. ročník ➡️ Kompletní opakování a prohloubení všech 10 slovních druhů Určování druhů slov, chytáky (např. „o hodně lepší“ – je „hodně“ příslovce?) Procvičování v různých typech textů

Answer 25

stylizace textu – přizpůsobení textu danému funkčnímu stylu a stylové normě

Answer 26

typy kompozice – chronologická, retrospektivní, paralelní, rámcová, řetězová

Answer 27

1. literárně-vědná příprava: - je základem celkové přípravy učitele na hodinu, stanovuje interpretační hodnoty daného textu - učitel si musí uvědomit - zná údaje o ilustrátorovi a autorovi, zná postavení textu v knize, pokud jde o úryvek - je lepší mít celou knihu - První čtení – seznámení s textem, pak teprve hloubkové čtení, učitel hledá možností, jak s textem pracovat. Sleduje jazykovou stránku, kompoziční stránku, syžetové složky, hlavní dom. myšlenku textu. 2. pedagogická příprava - je nutné brát v úvahu věkové, čtenářské, psychické předpoklady žáků a rozhodnout se, co je pro děti v textu důležité a co nikoli. Učitel rozhoduje o adekvátním způsobu práce Vývoj dítěte: -do 8 let – naivní realismus – málo ovládané cit. Zážitky, dítě se zaměřuje na obsah, preferuje fantazii spjatou s pohádkou -od 9 let – opouští svět fantazie a pohádek, převažuje orientace na realitu a dobrodružství, černo-bílé hodnocení. -od 10 let začíná rozdělení dětí na čtenáře a nečtenáře 3. Metodická příprava - je v ní stanoven cíl hodiny - obsah hodiny - volba metod a forem práce

Answer 28

a) Jazykověvýchovné – směřují k rozvoji čtenářských a vyjadřovacích dovedností, k rozvoji techniky čtení a kultivace čteného a mluveného projevu. b) Literárněvýchovné – rozlišujeme výchovu literaturou a výchovu k literatuře -výhova k lit. – formuje pozitivní vztah k slovesnému umění, čten. Vkus, estetiku, schopnost hodnotit -výchova lit. – směřuje k vlastní chápané osobností žáka Základním lit. celkem je dílo (slovesně umělecké) se svým OBSAHEM A FORMOU.

Answer 29

Ve struktuře rozlišujeme 3 základní složky: tématická, kompoziční a jazyková:

Answer 30

1) tematická složka Ideově tematický základ Zahrnuje téma a ideu. Téma lze definovat jako okruh jevů a faktů, které autor zvolil k uměleckému zobrazení (významu díla, který zahrnuje vypravěče, postavy, prostředí, děj). Téma můžeme určit až po přečtení díla. V lit. díle mohou být i dílčí témata (hlavně ve školské praxi). Idea je vyjádření autorova vztahu a postoje k zobrazované skutečnosti (jeho světový názor, pojetí života a světa). Lze říci, že idea je hlavní myšlenka díla. Autorský postoj Bývá zpravidla humoristický (autor odhaluje směšné a nepodstatné nedostatky svých postav a má k nim kladný vztah – J. Neruda: Malostranské povídky), satirický (nelítostná kritika – Borovský: Tyrolské elegie) nebo idylický (autor harmonizuje a idealizuje skutečnost, optimistický náhled a tvorba mravních vzorů – Němcová: Babička) Literární postava a vypravěč Postava je umělecký obraz člověka zachycující jeho vnější podobu, charakter, jednání, řeč, myšlení, cítění, vztah k ostatním postavám a prostředí a vývojové proměny. Zpodobňuje ji epické vyprávění, zevnějšek ztvárňuje popis a povahové vlastnosti vystihuje charakteristika (přímá/nepřímá – vyvozená z činů a promluv). Druhy postav: hlavní/vedlejší/fiktivní, kladná/záporná/neutrální, exemplární (brána za vzor), kompenzační (nahrazuje co čtenář nemůže prožít), referenční (čtenář se ztotožňuje s touto postavou), postava definice (přesně popsána), postava hypotéza (je jen naznačená, nemůžeme ji hodnotit). Autor má v epickém díle podobu vypravěče – prostředník mezi čtenářem a obsahem sdělení (ale nelze ho ztotožňovat s osobou autora). Vypravěč má různé postoje k postavám (autorský - vševědoucí, použití er-formy: vyprávění ve 3. osobě, personální – vševědoucí pouze o jedné postavě, ostatní pouze zvenčí, užívá vnitřní monolog; přímý – nejčastěji v dětské lit., vypravěč o sobě mluví pouze vnitřně, ostatní postavy i zvenčí, oko kamery – pouze vnější projevy všech postav, nepoužívá s v dětské lit.) Děj, syžet a fabule Děj – ucelená řada událostí, příhod, situací a motivů v časové posloupnosti a souvislosti. Založen na vyprávěcím slohovém postupu a upoutává dětského čtenáře. Má několik fází: expozice (uvedení příběhu seznámení s postavami, prostředím…) kolize (zápletka, střet postav, vzrůstá dějové napětí) krize (vyvrcholení konfliktu) peripetie (náhlý obrat, urychlení nebo zpomalení děje) katastrofa (závěrečné rozuzlení) Syžet – na rozdíl od děje obsahuje všechny tematické složky (děj, postavy, vypravěč, prostředí, jejich uspořádání ) Fabule – příhoda, o které autor vypravuje, tj. souhrn časově seřazených a příčinně podmíněných událostí obsažených v lit. díle. Prostředí Zachycuje vnější svět obklopující postavy a děj (přírodní, společenské, sociální, psychické skutečnosti, atmosféra mezi postavami). Může být reálné či nereálné, určité nebo neurčité. Každý žánr má svůj typ – např. kouzelné + neurčité prostředí je typické pro klasickou pohádku.

Answer 31

Kompozice: záměrné uspořádání jednotlivých tematických i jazykových složek lit. díla v organický celek. Je to způsob, jakým autor provádí výběr a řazení slovesně uměleckých informací (motivů, děje, vypravěče, postav, kapitol, aj.) V epickém díle ji představuje syžet. Kompoziční principy: (viz 1. semestr) paralelní – souběžný, podobný děj kontrastní – rozdílný, rozporný (např. dobré a zlé postavy, jazyk, vypravěč) konvergentní – sbíhavý, 2 děje v 1 klimaxový (gradační) – žebříčkovitý, vzestupný antiklimaxový – žebříčkovitý, klesavý numerický – číselný (diadický, triadický, heptadický…za devatero horami) repetiční – opakující se, hlavně dětská literatura ALIMITNÍ – nekonečné opakování, dětská říkadla (konec=začátek) ADITIVNÍ – opakování + přidaná část (Slepička a kohoutek) ITERATIVNÍ – stejná scéna líčená různými autory iterativní – opakování té samé scény aditivní – přidávání limitní – omezený, hraniční kalendářový – orientace podle času Kompoziční postupy: (viz Toman) chronologický – důsledná časová posloupnost, typické pro kroniku (Bernardinová: Kluci, holky a Stodůlky) paralelní – samostatně se rozvíjí a vzájemně se prostupuje několik souběžných dějových linií (Jirásek: Mezi proudy) rámcová – do počátečního příběhu se včleňují příběhy další (Čapek: Devatero pohádek) retrospektivní – čtenář se nejprve dozví konec příběhu, potom teprve zpětné motivace (detektivní žánr) řetězová – řada samostatných příhod, obvykle spojených pouze hlavním hrdinou, vazba je volnější mezi příběhy (Říha: Honzíkova cesta) Další zpracování učiva o kompozici je ve skriptech od doc. Minářové str 20-22 Do kompozice dále patří i obrazná pojmenování: (metafora, metonymie atd.…viz otázka 15)

Answer 32

paralelní – souběžný, podobný děj kontrastní – rozdílný, rozporný (např. dobré a zlé postavy, jazyk, vypravěč) konvergentní – sbíhavý, 2 děje v 1 klimaxový (gradační) – žebříčkovitý, vzestupný antiklimaxový – žebříčkovitý, klesavý numerický – číselný (diadický, triadický, heptadický…za devatero horami) repetiční – opakující se, hlavně dětská literatura ALIMITNÍ – nekonečné opakování, dětská říkadla (konec=začátek) ADITIVNÍ – opakování + přidaná část (Slepička a kohoutek) ITERATIVNÍ – stejná scéna líčená různými autory iterativní – opakování té samé scény aditivní – přidávání limitní – omezený, hraniční kalendářový – orientace podle času

Answer 33

chronologický – důsledná časová posloupnost, typické pro kroniku (Bernardinová: Kluci, holky a Stodůlky) paralelní – samostatně se rozvíjí a vzájemně se prostupuje několik souběžných dějových linií (Jirásek: Mezi proudy) rámcová – do počátečního příběhu se včleňují příběhy další (Čapek: Devatero pohádek) retrospektivní – čtenář se nejprve dozví konec příběhu, potom teprve zpětné motivace (detektivní žánr) řetězová – řada samostatných příhod, obvykle spojených pouze hlavním hrdinou, vazba je volnější mezi příběhy (Říha: Honzíkova cesta)

Answer 34

Výběr slov a jejich organizacedo vyšších celků, slovních spojení, vět, souvětí, odstavců nebo poloveršů, veršů a strof (v poezii). Autor provádí uspořádání jazykových prostředků podle dvojího kritéria: významového a zvukového. Významové kritérium – využití celonárodní slovní zásoby (patří sem dialektismy, archaismy, neologismy, knižní a odborné výrazy, poetismy, slang, argot a slova citově zabarvená) Zvukové kritérium – pravidelné rozložení nebo opakování hlásek, slabik, slov, vět, veršů…působí to libozvučně, rytmicky (rým, hlásková instrumentace, onomatopoia, anafora, epifora, epanastrofa, epizeuxis,…), neobvyklý pořádek slov… Základem uměleckého lit. projevu je spisovný jazyk. Kromě něj jsou užívány i jazykové prostředky hovorové, a nespisovné. Dále také dialektismy (slova a obraty nářečí) a obecná čeština. Odlišují se tak postavy generačně, charakterově a sociálně. Profesionalismy(slova odborná), slang., argot atd. Poetismy (např. oř, jarý, luzný, zřít…používáno lumírovci, ruchovci a májovci). Literární jazyk obsahuje i neologismy (novotvary – Halas: klobáseń, pepitomec) a archaismy a historismy (historická próza a pověsti).

Answer 35

Hl.cíl: výchova kultivovaného a informovaného konzumenta kultury ve všech jejích podobách, nejen výchova čtenáře, ale i diváka a posluchače

Answer 36

Aktuální literární výchova je důležitou složkou obsahové struktury čtení a literární výchovy. Organicky spojuje školní literární výchovu s mimoškolními prožitky, poznatky a zkušenostmi žáků. Cílevědomým, systematickým a funkčním využíváním mimoškolních literárních, uměleckých a kulturně-politických podnětů a vlivů v hodinách aktuální literární výchovy učitel vychovává nejen uvědomělé a kultivované čtenáře s trvale pozitivním vztahem ke slovesnému umění, ale i televizní, filmové a divadelní diváky, posluchače rádia a angažované účastníky soudobého uměleckého, kulturního a společenského dění v příslušném regionu, v místě školy a bydliště. Tím také zároveň naplňuje jeden ze základních principů pedagogiky – princip těsného spojení školy se životem. V návrhu tematického plánu podle RVP a ŠVP by měly být hodiny aktuální literární výchovy ve 2 – 3 hodinách měsíčně a neměly by chybět tyto dílčí úkoly: pokoušet se o domácí četby společné četby z čítanek a vyprávět o nich ve škole (1. ročník), zajímat se o dětské časopisy a číst jeho snadnější texty (1. ročník), případně ho odebírat (od 2. ročníku), za učitelovy pomoci a se stále větší mírou samostatnosti volit vhodné literární a dramatické pořady v televizi, zvykat si soustředěně je sledovat a informovat o nich rodiče, sourozence a spolužáky (od 1. ročníku), příležitostně navštěvovat hodnotné divadelní (loutková a herecká) a filmová představení pro děti a vyprávět o nich (od 1. ročníku), být schopni jejich samostatnějšího výběru (od 3. ročníku), účastnit se zájmové činnosti literárně dramatických kroužků ve škole a mimo ni (od 2. ročníku), eventuálně se zapojit do literárních soutěží (od 4. ročníku) a podílet se na výzdobě literárního koutku ve třídě (od 3. ročníku). Uvedené úkoly vymezují i specifické zaměřené a konkrétní obsah hodin aktuální literární výchovy pro příslušný ročník a období. Ten si vyučující zpravidla určují sami, a to s přihlédnutím k tematickým námětům a návrhům metodických příruček, k zájmům a potřebám žáků a k místním podmínkám. Z žákovské četby začleňují do náplně těchto hodin pouze individuální zájmovou četbu dětských knih a časopisů, která je spjata s využíváním volného času. Autoři metodických příruček učitelům např. doporučují provádět s žáky různé besedy o oblíbených autorech, ilustrátorech, knihách a časopisech jejich zájmové četby, o individuálně nebo společně zhlédnutých televizních, filmových, divadelních představeních a filmech z kina, výstavách a koncertech, besedovat se spisovateli a ilustrátory dětské knihy, zařazovat do hodin literárně dramatická pásma, literární hry, soutěže, hádanky a kvízy, práci s maňásky, poslech magnetofonových, CD a DVD nahrávek literárních děl a jejich úryvků, práci se čtenářskými deníky, informatickou výchovu spojenou s návštěvou školní knihovny, při orientaci žáků v nejnovější literatuře pro děti a při její propagaci využívat materiálů a názorných pomůcek, obrazových publikací, organizovat literární vycházky apod. Ve školské praxi se můžeme setkat i s dalším, méně obvyklým obsahem hodin aktuální literární výchovy: s využitím zahraničních časopisů pro děti, dětských příloh novin a časopisů určených dospělým, kroniky obce, síně tradic, se spontánní slovesnou tvorbou žáků nebo s literární exkurzí. V těchto hodinách může učitel využít, ovšem tematicky vhodně a přiměřeně, také různých výročí, významných a památných dnů, svátků a aktuálních společenských událostí provázejících žáky během celého školního roku (Vyhlášení samostatného státu Čechů a Slováků, Vánoce, Velikonoce, Svátek práce, Den učitelů, Mezinárodní den dětí, jubileum význačného autora nebo ilustrátora dětské knihy aj.).

Answer 37

Reprodukce textu = znovuvyprávění nebo převyprávění nějakého textu vlastními slovy Produkce textu = vytváření vlastního textu ➡️ Tady už nevycházíš z cizího textu, ale píšeš nebo říkáš něco úplně svého

Answer 38

1. DOSLOVNÁ REPRODUKCE - vzniká doslovným opakováním textu ● např. říkadla, básničky, hádanky, vtipy, pravidla, poučky apod. ● opírá se o přesné pamětné zvládnutí předlohy 2. VĚRNÁ ● není doslovná, ale v naprosté většině jazykových prostředků je shodná s opakovaným souvislým projevem ● žák přesně zachovává stavbu výchozího textu, jeho rozsah a v podstatě přebírá jazyk. prostředky ● je lepší zvolit krátký text, který si žáci přečtou, pak ho učiteli přeříkají -- uchování v paměti jednotlivých obratů vazeb a stylizace vět 3. VOLNÁ ● zachovává obsahové prvky předlohy, jinak žák musí použít pro vyjádření vlastní jazykové prostředky, obraty i adekvátní stylizaci textu ● hlavně v literární vých., prvouce a jiných předmětech 4. ZKRÁCENÁ ● je zapotřebí určitá vyspělost ● vystižení hlavní myšlenky textu a jazykově a stylisticky správné vyjádření ● při tomto typu reprodukce žáci obvykle zdůrazňují některé obsahové detaily, které je v příběhu zaujaly a dokáží je odlišit od hlavní dějové linie; do popředí se dostává kompozice a práce s osnovou (např. vymyslet odstavci nadpis apod.) 5. VÝBĚROVÁ ● kombinace všech typů, využívá se hlavně, když je v textu přímá řeč ● žák přímou řeč řekne doslovně (např. drama) a zbytek převypráví vlastními slovy 6. REPRODUKCE S OBMĚNOU ● dokončení daného příběhu ● změna konce příběhu ● vymýšlení úvodu

Answer 39

Přechod mezi reprodukcí a produkcí textu tvoří obměňování předlohy. To může spočívat ve změně monologu v dialog, v dramatizaci prozaického textu, může se týkat osoby vypravěče (upravit text do tzv. ich-formy) aj.

Answer 40

ano, Reprodukování textu může být východiskem prací produkčních, reprodukce tak tvoří výchozí etapu přípravy produkční slohové práce. Např. přečteme a reprodukujeme výchozí text z učebnice, potom tento text soustavně pozorujeme a analyzujeme. Zjistíme jeho vlastnosti tematické, kompoziční i jazykové. Získané poznání pak aplikujeme při zpracovávání obdobného, příbuzného, blízkého tématu.

Answer 41

Obecně se předpokládá vliv předlohy na projev žáka, avšak tento vliv, jak ukázal výzkum, je velmi diferencovaný, závisí na mnoha faktorech, mj. na vnímavosti subjektu. Reprodukované texty vykazují různý stupeň zachování stylu předlohy, a to i v závislosti na typu reprodukovaného textu, na jeho přiměřenosti vzhledem k percipientovi, na časové vzdálenosti reprodukce od percepce. Nelze tedy automaticky uplatňovat názor, že kdo hodně čte, dobře se vyjadřuje. To záleží jak na subjektu čtenáře (na jeho "otevřenosti" vlivům četby), tak na vlastnostech čteného textu.

Answer 42

sloh, který není vázán na výcozi, reprodukovaný text

Answer 43

I když je úroveň slohové tvorby závislá na nadání, může ji příznivě ovlivnit i dobře organizovaná výuka. Učitel vytváří ve třídě kreativní situaci, volí tvořivé úkoly, dává žákům možnosti, aby se mohli projevit. Učitel ale nepracuje mechanicky, svoji práci promýšlí, dovede se nadchnout pro téma, pro jeho nové zpracování, učitel, kterého okouzluje život kolem něho, je schopen neotřelého pohledu na svět, hledá a má nápady. To se projevuje v navrhování témat, v motivování žáků (např. tím, že řešení určitého problému už nesnese odklad), v povzbuzení jejich inspirace, jejich fantazie. Podmínkou tvořivosti žáka (ne ovšem každého žáka jako jednotlivce) je tvořivá práce učitele. Avšak naopak někteří tvořiví žáci mohou podněcovat tvořivost učitele (viz M. Čechová, ČJL 1996/97).

Answer 44

● dokončení textu, kde je dán jen začátek ● dáno ukončení textu, vymyslet začátek textu ● vymýšlení textu s danými výrazy (např. havran, hvizd vlaku, Vánoce) ● formulace nadpisu - soutěž o nejvtipnější, nejkratší, o nej-... nadpis ● žák dopracovává a využívá vlastních zkušeností (např. téme: Mám problém s ...., Můj nej... den) atd.

Answer 45

Zvolené téma ovlivní příznivý přístup žáků k němu i úroveň jeho zpracování. Téma nemá být ani úzké, těsné, ani příliš široké, absolutně volné. Volná témata se v praxi neosvědčila, protože žáka vůbec neorientují; žák, zvláště s menší invencí, je bezradný, váhá a ztrácí čas i nervy, jeho práce pak bývá mlhavá, povšechná. Ani volení téma učitelem pravidelně, které by si potom žáci připravovali doma za pomoci jiných osob, není dobré. Téma má žáky "nasměrovat", ale má být variabilní, aby se žákům poddalo. Míra řízení při zpracování tématu - v nižších ročnících vyšší než v ročnících vyšších.

Answer 46

Jazykové prostředky se dělí na: ● Prostředky stylově příznakové ■ Jazykové prostředky signalizují svou náležitost k některé z funkčních stylových sfér ■ Stylové vrstvy: hovorová, odborná, administrativní, publicistická, umělecká ■ Jazykové prostředky s opozičními rysy hovorovost a knižnost ● Prostředky stylově nepříznakové, neutrální ■ Nejsou spjaty s konkrétním funkčním stylem, objevují se v komunikaci všech stylových oblastí

Answer 47

Stylistická charakteristika prostředků lexikálních ● Lexikální prostředky – základní stylistické prostředky ● Každé slovo má svou stylistickou hodnotou ● Stylistická klasifikace slovní zásoby: ○ Příslušnost k funkčním stylovým vrstvám, tj. funkčněstylová příznakovost a nepříznakovost slova ○ Příslušnost slova k útvarům národního jazyka ○ Expresivita slova, popř. míra expresivity ○ Sociální omezení při užití slova v komunikaci ○ Vztah k normě současného spisovného jazyka (a umístění výrazového prostředku na tzv. jazykové ose) ○ A další jiné aspekty, a to neméně závažné, např. frekvence výrazu, slova původem domácí a přejatá, pojmenování jednoslovná a víceslovná

Answer 48

Textové – členění textu do odstavců, kapitol, spojování vět do souvětí ■ Tektonické – opakování a gradace projevu ■ Tematické a obsahové ■ Slohové postupy a Slohové útvary Rovina tematická a obsahová – výběr, řazení a uspořádání tématu ■ Slohový postup (základní kompoziční jev) – určité pojetí tématu, obsahu ■ Popisný – předat informaci adresátovi a vytvořit v jeho představě věrný obraz sdělovaného; popisujeme systematicky (zleva doprava, shora dolů) ■ Popis, charakteristika, posudek ■ Vyprávěcí – dějový, dynamický; autor přenáší děje, které sám prožil; předpokládá dějovou linii ■ vypravování ■ Výkladový – je nejnáročnější; objektivní vyjádření složitosti vztahů ■ Pojednání, výklad, úvaha ■ Informační – nejjednodušší, zachycení základních údajů, konstatujeme fakta ■ Zpráva, oznámení, žádost, úřední dopis, zápis, CV ■ Rovina textová ■ Horizontální členění textu ■ Základní (lineární) členění textu ■ Začátek, střední a závěrečná část = úvod, stať a závěr ■ Odstavce, kapitoly, sloky a verše v básni ■ Vertikální členění textu ■ Nelineární členění, liší se podle jednotlivých funkčních stylů ■ Hierarchie závažnosti textu ■ Oddělení základního textu od doplňujícího

Answer 49

Podstata stylu -> možnost výběru · Slohotvorné = stylotvorné faktory (činitele) -> činitelé, kteří určují výběr a kteří ovlivňují výsledný styl jazykového projevu

Answer 50

Objektivní stylotvorné faktory · Jsou vždy přítomny · Faktory (okolnosti, vlivy) souvisejí s objektem, s okolní skutečností · Funkce projevu – nejzávažnější stylotvorný objektivní faktor · Prostě sdělná a estetický sdělná · Agitačně sdělná a ovlivňovací · Odborně sdělná a vzdělávací · Vliv prostředí a celkové situace, za níž projev vzniká (charakter prostředí – hluk, tma, kouř) · Soukromé/veřejné · Známe/neznámé · Ráz projevu – dán funkcí a situací, charakterem prostředí, cílem projevu · Ráz oficiální (slavnostní až patetický) · Ráz polooficiální · Neoficiální, soukromý, důvěrný (až familiární) · Adresáti – známí, neznámí · Forma komunikace – většinou vynucena okolím · Mluvená -> bezprostřednost, spontánnost, citový projev mluvčího · Psaná · Možnost připravenosti komunikace a volba kódu · Většinou vnuceno okolím

Answer 51

Subjektivní stylotvorné faktory · Někdy faktory individuální (protože se spojuje s autorem, jeho odlišnostmi od ostatních, s jeho svérázností a individualitou) · Spojují se s autorem projevu (se subjektem) · Patří sem: · Intelektuální a rozumová vyspělost autora · Větší nebo menší schopnost abstrakce a logického myšlení · Autorovy znalosti týkající se tématu · Úroveň všeobecného a odborného vzdělání autora · Jeho zařazení do určitého sociálního prostředí · Životní zkušenosti a celkovým kulturním a společenským rozhledem · Povahové a mentální vlastnosti člověka · Momentální psychický stav člověka · Osobní sklony, zvyklosti, záliby · Nejvíce se projeví v hovorovém a uměleckém stylu