otázky 1-3 Flashcards

Question

odvozovací základ

Answer 1

rozpoznáme ho z odvozeného slova

Answer 2

= morfém (popř. hlásková změna), sloužící k utvoření nového slova: -ák, y-y + O, -ka, -ivý, -ský, do-, -í, ch-š + ší. Formantem může být: a) přípona (plzeňský, rychlost, parkoviště, sladší) b) předpona (prastarý, rozpůlit, kontrarozvědka) c) kombinace přípony a předpony (povodeň, pozemek, nahluchlý, ponocný) d) kombinace předpony a koncovky (náměstí, bezvětří)

Answer 3

dochází ke změně hlásek v jiných tvarech slova (matk – a x matc – e, horsk – ý x horšt – í)

Answer 4

Stylistika je nauka o jazykovém slohu (stylu). Zahrnuje v sobě zájem o jazyk ve všech jeho základních významech: ve významu parole /parol/ – zkoumá konkrétní jazykové projevy, ve významu langue /lang/ – zkoumá systém jazykových znaků podle jejich stylistické použitelnosti, ve významu langage /langáž/ – návody k praktickému tvoření.

Answer 5

SLOHOTVORNÍ ČINITELÉ = STYLOTVORNÍ ČINITELÉ Slohotvorní činitelé jsou faktory, podmínky, okolnosti, které určují vznik a realizaci jazykového projevu. ● určují výběr jazykových a kompozičních prostředků. ● ovlivňují výsledný styl jazykového projevu.

Answer 6

A) Objektivní činitele ● plynou ze všeho, co autora ovlivňuje, co podmiňuje, usměrňuje a doprovází jeho projev. ● souvisí s objektem, s okolní skutečností a plynou z ní. ● jsou při utváření projevu vždy přítomni. Patří k nim: - zaměření a funkce projevu – např. prostě sdělná, odborně sdělná, estetická - prostředí a situace – např. oficiální, veřejné, neveřejné, soukromé, intimní apod. - forma projevu – mluvený nebo psaný, - míra připravenosti – připravený, nepřipravený, - kontakt s adresátem – přímý, nepřímý (zprostředkovaný dalším účastníkem nebo prostředkem komunikace – telefon, mail) - počet a zapojení účastníků komunikace – monolog, dialog. B) Subjektivní činitele ● závisí na autorovi projevu, na jeho osobnosti, na subjektu. Patří k nim: - Intelektuální a rozumová vyspělost autora. - Schopnost abstraktního a logického myšlení. - Autorovy znalosti týkající se tématu. - Úroveň všeobecného a odborného vzdělání autora.

Answer 7

* Cílem LV je především postupné utváření schopnosti kultivovaného příjmu literárního textu * (především uměleckého) è tento základní cíl provází cíle dílčí, které naplnění základního cíle podporují: rozvoj myšlení a představivosti (dotváření příběhů), ale i smyslového vnímání, rozšiřování slovní zásoby a osvojování si kultivovaného jazyka, rozvíjení reprodukčních i tvořivých dovedností (slovesných i neslovesných), osvojování si elementárních poznatků z oblasti literární teorie i historie * cílem LV je rozvíjet u žáků literární gramotnosti jako součásti gramotnosti kulturní* : - Literární gramotnost-schopnost poučené recepce literatury, slovesného umění o porozumění jeho specifickým (uměleckým) prostředkům o předpoklad literární gramotnosti - GRAMOTNOST ČTENÁŘSKÁ (je chápána jako schopnost věcně porozumět čtenému textu) -> mezinárodní výzkumy PIRLS (4. třída), PISA (9. třída) - literární gramotnost je součástí čtenářské - Kulturní gramotnost – schopnost participovat na užívání prvků dané kultury, adaptace na daný kulturní prostor

Answer 8

B) čtení a literární výchova plní cíle jazykovědné a literárněvědné. - k jazykovědným cílům patří rozvíjení čtenářských a jazykových dovedností žáků, uskutečňují se při výcviku čtení a při práci s textem, cílem výcviku čtení je osvojení dovednosti číst správně, uvědoměle, plynule a výrazně přiměřeně náročné umělecké a umělecko-vzdělávací texty... - specifickým cílem počáteční literární výchovy je formování kultivovaného dětského čtenáře, naplňuje se prostřednictvím výchovy k literatuře - výchova žáků k literatuře tkví v utváření jeho pozitivního vztahu ke čtení, v podněcování zájmu o školní a zájmovou četbu myšlenkově a umělecky hodnotných knih, ve vytváření a rozvíjení jejich dovednosti citlivě vnímat, chápat, prožívat, jednoduše interpretovat a hodnotit texty, dále vede k osvojování základních literárních pojmů a poznatků - pozn, výchova žáků literaturou - literární text může působit na všechny složky osobnosti, myšlení - literární výchova plní i cíle formativní aktivizuje složku smyslovou, citovou, fantazijní, volní a intelektovou, přispívá k utváření žádoucích vztahů a postojů dětských čtenářů k rodině, škole, vrstevníkům...

Answer 9

1. SLOŽKA OBSAHU: proces recepce uměleckého i neuměleckého textu a jeho usměrňování, proces řízené literární komunikace 2. SLOŽKA OBSAHU: základy literární teorie o osvojení nejzákladnějších pojmů o setkávání s různými dalšími literárními jevy, prozatím bez znalosti terminologie 3. SLOŽKA OBSAHU: elementární informace literárněhistorického charakteru, základní informace o autorech, vlivu doby na dílo

Answer 10

proces recepce uměleckého i neuměleckého textu a jeho usměrňování, proces řízené literární komunikace - na 1. stupni stěžejní složka obsahu předmětu - v každém procesu recepce (komunikace mezi textem a čtenářem) můžeme rozlišit 4 fáze (roviny komunikace): o Percepci-vizuální nebo auditivní vnímání textu § všímání si jeho grafických zvláštností, např. druh písma, velikost, členění textu do odstavců (próza) a slok (poezie) všímání si jeho zvukových zvláštností, např. audiokniha, barva, síla hlasu mluvčího, u básní mě upoutá rytmus o Apercepci vytváření si vlastních představ (vnitřního filmu") na základě podnětů tematické výstavby, čtenář nějak „vidí" postavy, prostředí, situace (projevuje se odraz individuálních zkušeností) o Interpretaci - komunikace s hlubšími (skrytějšími) významy textu § uvědomím si, co mi text chtěl říct, např. bajková alegorie od čtenáře očekává, že alegorii odhadne, s náročnějšími texty stoupá náročnost interpretace o Konkretizaci propojení významů textu s životem čtenáře samotného (nalezení smyslu uvědomím si, jestli setkání s textem k něčemu bylo, 2 způsoby: ztráta času x bavilo mě to ->„Nenapsal autor i něco jiného?") - usměrňování recepčního procesu může představovat zásahy do všech těchto fází - proces usměrňování recepčního procesu je procesem DIDAKTICKÉ INTERPRETACE TEXTU jako metody poznávání (především) uměleckých textů v LV, nejčastěji má podobu problémových otázek a úkolů - VÝSLEDKEM PROCESU RECEPCE (řízeného i neřízeného) uměleckých textů jsou estetické zážitky (prožitky), jejichž hromaděním se vytváří estetická zkušenost, která je předpokladem pro schopnost estetického hodnocení a vzniku estetických soudů

Answer 11

Očekávané výstupy z oblasti procesu recepce textu - Čtení a přednes přiměřených textů ve vhodném frázování a tempu (1.) - Tvořivá práce s literárním textem (1.) - Volná reprodukce textu (2.) - Jednoduchý rozbor literárních textů (2.) - Vyjádření pocitů a dojmů z přečteného (1., 2)

Answer 12

Očekávané výstupy z oblasti poznatkové: - Rozlišování vyjadřování v próze a ve verších (1) - Odlišování pohádky od ostatních vyprávění (1) - Rozlišování různých typů uměleckých a neuměleckých textů (2) - Elementární literární pojmy a jejich užívání (2.) - Z oblasti volné tvořivosti: tvorba vlastního literárního textu (2.)

Answer 13

1) Kořeny v pragmatismu (konec 19. a začátek 20. století) Projektová výuka vznikla jako reakce na tradiční školství, které bylo často mechanické, frontální a málo propojené se skutečným životem. Vyšla z filozofie pragmatismu, která klade důraz na zkušenost, činnost a propojení teorie s praxí. 🔹 2) John Dewey (1859–1952) – 💡 otec myšlenky Americký filozof, psycholog a pedagog. Prosazoval „learning by doing“ – učení činností. Chtěl, aby škola odrážela život a žáci se učili skrze řešení reálných problémů. 📚 Jeho slavná díla: Democracy and Education (1916) Experience and Education (1938) 🔹 3) William H. Kilpatrick (1871–1965) – 💥 formuloval projektovou metodu Byl Deweyho žák. Ve 20. letech 20. století pojmenoval tzv. projektovou metodu výuky. Definoval projekt jako: „cílevědomá činnost prováděná v přirozeném kontextu, která má pro žáky osobní smysl.“ 🔹 4) Důraz na rozvoj osobnosti a samostatnosti Projektová výuka měla: vést k praktickému využití znalostí, rozvíjet spolupráci, podněcovat zvídavost a kreativitu, a formovat demokratickou osobnost. 🔹 5) Moderní oživení (od 70. let 20. stol.) V souvislosti s reformami vzdělávání se projektová výuka opět dostává do popředí – zejména: v souvislosti s alternativní pedagogikou (např. Montessori, Freinet), ve výuce v blokových dnech, mezipředmětových vztazích, a ve výuce zaměřené na kompetence (např. Člověk a jeho svět, EVVO projekty apod.). 🎒 V ČR: Projektová výuka se u nás začala více prosazovat hlavně po roce 1989, kdy do škol začaly pronikat nové metody a důraz na aktivitu žáků.

Answer 14

Definice projektu dle Henryho - žák: 1) vybírá téma projektu 2) vyhledává vlastní zdroje materiálu 3) prezentuje závěrečný výsledek - produkt 4) vede svou práci samostatně - projekt: má rozsáhlejší

Answer 15

Projektová metoda - uspořádaný systém činností učitele a žáků, v němž dominantní roli mají učební aktivity žáků a podporující roli poradenské činnosti učitele, které společně směřují k naplnění cílů a smyslu projektu - komplexnost činností vyžaduje využití různých dílčích metod výuky a různých forem práce => projektová výuka je definována jako výuka založená na projektové metodě Cíle projektové výuky - rovnoměrné formování osobnosti žáka - vede k samostatnosti, tvořivosti a aktivitě žáka - učitel by měl určit, jaký cíl projekt splňuje a jaké přínosy projekt bude mít v rovině dovedností, vědomostí a postojů

Answer 16

Tradiční vyučování X projektové vyučovací - učitel vybírá téma X žák volí téma - učitel dodává materiál, informační zdroj X žáci vyhledávají sami materiál, inf. zdroje

Answer 17

Role učitele - učitel jako rádce, pomocník, průvodce, nezúčastněný pozorovatel, moderátor, podněcovatel, konzultant věnovat pozornost utváření vhodného klimatu třídy, které je nezbytnou podmínkou úspěšné realizace projektu. - širší prostor pro pedagogickou komunikaci nejen na sdělování faktů, poznatků, předávání informací a hodnocení, ale soustředí se rovněž na komunikování emocí, postojů, hodnot, potřeb, zájmů a představ mezi účastníky výchovně vzdělávacího procesu, což umožní pedagogovi i žákovi poznávat nejen to, CO dítě/žák umí, co ví, ale JAK vnímá, JAK se učí, JAK smýšlí, JAK pojímá učivo, ale také JAK co sděluje => projektová a integrovaná tematická výuka souvisí s pojmem INTEGRACE - zde máme namysli obsahové

Answer 18

ODLIŠNOST PV A ITV - první odlišující otázkou je, podle jakého plánu se výuka odvíjí: -> projektová výuka je podnikem dětí - od toho se odvíjí veškerá činnost, včetně jeho plánování a realizace, děti se pod vedením učitele učí plánovat a podle plánu postupovat -> tematické výuka se odvíjí plně podle plánu učitele, který se snaží začlenit do jednoho k výstupu projektu tématu učivo maximálního počtu předmětů, učitel při jeho stanovení vychází z klíčového slova, které je východiskem pro tvorbu integrovaného učebního celku => mnohdy nám napoví samotný název, zda se bude jednat spíše o projekt, nebo téma, i když tomu tak nemusí být vždy, důležitý je proces, jak výuka probíhá -výstup výuky: -> při projektu je výstup znám od počátku projektu, žáci chtějí „něčeho" dosáhnout, např. naplánovat výlet, pořídit si zvířátko, uspořádat výstavu, vytvořit model hřiště... - výstup je zdrojem motivace žáků -> u tematické výuky vzniká spíše řada dílčích výstupů, které jsou výsledkem práce na postupně zadávaných dílčích úkolech – žáky motivují předkládané úkoly -> to, jak jsou zajímavé, pestré, náročné, žáci se s nimi seznamují v průběhu tématu

Answer 19

MOŽNOSTI PROJEKTOVÉ A BLOKOVÉ VÝUKY S VYUŽITÍM UMĚLECKÉHO TEXTU - na daný umělecký text by bylo možné sehrát divadlo, vytvořit kulisy, rozdělit role mezi dětmi - dále by se dalo sehrát loutkové divadlo - popřípadě lze pantomimicky ztvárnit a ostatní by hádali, o co se jedná - pokud s projekty nemáme zkušenosti vůbec, mělo by jejich realizaci předcházet osvojení skupinové, kooperativní a individuální práce - začneme jednohodinovým projektem v rámci jednoho předmětu -> může jít například o projekt FILMOVÝ PLAKÁT: -> jeho výstupem bude plakát lákající na filmovou adaptaci Babičky Boženy Němcové -> během jeho výroby si žáci zopakují hlavní postavy tohoto literárního díla a vymyslí, kteří současní herci je budou hrát -> tento projekt v sobě už integruje literární, estetickou a výtvarnou výchovu – lze ho tedy rozšířit do uvedených předmětů - postupně můžeme zkoušet projekty delší, například dvouhodinové, dopolední, odpolední a celodenní v jejich rámci se pokusíme propojit několik předmětů, například v projektu POHÁDKOVÉ BYTOSTI VE ŠKOLE: -> žáci nejprve malují pohádkové bytosti jako patrony různých předmětů – víla matematiky tak bude vytvořena ze samých číslic a vzorečků, hastrman bude vládnout vodě a jejímu koloběhu v přírodě, princezna a král připomenou dějiny atd. -> v následující hodině mohou žáci zapisovat otázky, které je napadly k jednotlivým pohádkovým bytostem a hledat na ně odpovědi -> ve skupinách žáci vymýšlejí kooperativní formou novou pohádku tak, že první řekne první větu, druhý druhou atd.

Answer 20

do roku 1990 byly jednotné učebnice na celém území ČR, - garantem celostátních učebnic SPN v Praze - učebnice byly tvořeny kolektivem renomovaných autorů, z nichž alespoň jeden byl učitelem ZŠ (člověk z praxe) - byly zpracovávány podle tehdejších osnov pro ZŠ, byly k nim vydávány metodické příručky a jiný pomocný materiál (např. nástěnné tabule - přehled vyjmenovaných slov....+ pracovní listy) - učebnice reagovaly na momentální situaci ve společnosti (výběr textů) - např. aby šli chlapci na vojáky nebo o hornictví - výhoda - učebnice byly na vysoké odborné, didaktické výši - autoři věděli, jak nejlépe jaké učivo vysvětlit přiměřeně věku žáků - učitelé se mohli o učebnici opřít jako o dobrou pomůcku - po Sametové revoluci (1989) - začali vyhazovat učebnice - kvůli článkům (někteří si ale učebnice schovali) - po roce 1990 začali různí autoři tvořit nové učebnice, nové obsahy, atd. - ale v této snaze a honbě zapomněli na odbornou úroveň učebnice - bylo zde kolem 90 nakladatelství, které vydávaly - postupně začali učitelé vytahovat staré učebnice - tento chaos a nekvalita přetrvává až dodnes - učebnice ČJ může vydat kdokoli - postupně bylo rozhodnuto, že učebnice nemohou vycházet nenávazně (např. pouze pr 3. ročník) a že MŠMT bude dávat doložku pouze vydavatelstvím, která mají všechny díly - tato doložka by měla být obměňována každých 5 let

Answer 21

a. plánovací (rozplánuji na celý rok) b. kontrolní (do jaké míry si žáci učivo osvojili) c. řídicí (pokud je

Answer 22

a. motivační (jednotlivé úkoly jsou zadávány tak, aby žáka motivovaly k další práci) + ilustrace, přehlednost učebnic apod. b. informační (získává informace o nových probíraných jevech) c. kontrolní (probíraní učivo procvičujeme na vybraných cvičeních) d. výchovná (50% jsem učitel + 50% jsem vychovatel) - texty o menšinách, o udržování pořádku, ....

Answer 23

- otázky rozvíjející čtenářskou gramotnost (výzkumy PIRLS, PISA) - výzkumy čtenářství dětí a mládeže o výzkumy čtenářství (co děti čtou, chodi do knihoven?, oblíbené žánry) - nepřináší nic nového, jen potvrzují předpoklady většinou - výzkumy čtenářské recepce (Lederbuchová) o vnímání konkr. jevů v konkr, textech - podpora individuálního čtenářství o akce knihoven, škol a dalších institucí (např.: Pasování prvňáčků na čtenáře, Noc s Andersenem - akce knihoven, Čtení pomáhá - projekt) § Noc s Andersenem - akce knihoven na podporu dětského čtenářství, při níž děti nocují v knihovně u příležitosti výročí narození dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena program např.: hromadné čtení knih, sázení Pohádkovníků, divadelní především webové portály (iLiteratura recenze děts. lit.), internetové časopisy představení a na dobrou noc se čtou pohádky - nabídka informací z oblasti nové literatury pro děti a mládež v současnosti (IMPULZY- Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství - vydává jej Centrum dětského čtenářství, které vzniklo v Knihovně Jiřího Mahena v Brně) - literatura pro učitele: MODERNÍ DIDAKTIKA - Robert Čapek (výukové metody), KONEC ŠKOLNÍ NUDY - Sieglová

Answer 24

základní parametry - celkový rozsah, počet ukázek, rozsah ukázek, zastoupení poezie a prózy, množství ilustrací - základní komponenty a subkomponenty (obsah a didaktická vybavenost) a) aparát prezentace obsahu - verbální komponenty - adekvátnost věku, ukázky/zastoupení literárních druhů a žánrů, české a světové literatury, starší, novější a současné literatury, doplňkové texty (doplňující informace o žánrech, o autorovi), informativní prvky (zdroj ukázky, pokud jde o překlad jazyk, ze kterého je to přeloženo + překladatel, výslovnost cizích slov, jmen, vysvětlení cizích slov) - obrazové komponenty nejlépe ilustrace originální - z knihy, ze které je text= ilustrace původní nebo ilustrace doplňkové - aparát řídící otázky a úkoly pro žáky - aparát orientační obsah, rejstřík (ilustrátorů, autorů poezie,...), struktura učebnice - členění na celky (tematické, žánrové)

Answer 25

Pohádky – v pohádce jde o fikci a potěšení z vyprávění hlavním cílem je poučit, čas a prostor je pouze rámcový,

Answer 26

Mýtus – cílem objasnit původ člověka, světa, států… – vysvětlovat jevy, které si lidé nedokázali vysvětlit - pohádka x mýtus – mýtus nevypráví pouze příběh, ale snaží se objasnit události

Answer 27

Pověst – vztahuje se ke konkrétním místům, postavám na pozadí konkrétní historické události - má reálný základ (víme, že Svatopluk byl, o Ježibabě nevíme nic), - původně nebyla určena k dětem, sloužila k poučení nebo informaci, postupně se konkretizuje -> vznik historické prózy - za NO hlavně vlastenecké pověsti, prostředek národního uvědomění - Druhy - etymologické (zabývají se původem), pověrečné (o černé paní z hradu),

Answer 28

Legenda - pojednávající o životě, smrti, mučení a zázracích určitého světce či mučedníka, vyskytují se zde zázraky a postavy křesťanské historie

Answer 29

Pohádka je krátký epický fiktivní příběh, ve kterém objevují nadpřirozené bytosti s obyčejnými lidmi. Původně určen dospělým, k dětem dostaly díky vyprávění od dospělých, rozlišujeme folklórní a autorskou. Folklórní pohádka je útvar lidové slovesnosti (lidé předávali ústně, proto prošla řada změn). Odráží způsob života národa, boj dobra a zla, hrdinové překonávají útlak a bídu dobrosrdečností a mravní sílou

Answer 30

Existuje 5 typů pohádky zvířecí (nejstaší, spjatá s bajkou), kouzelná (prvky magičnosti), dětská (cíl výchovný), novelistická (realistická, blízko k povídce, kouzlo potlačeno ve prospěch moudrosti) a legendární (základem jsou biblické příběhy).

Answer 31

Vznik autorské pohádky souvisí s lidovou pohádkou. V autorské pohádce známe autora a uplatňuje se zde jeho tvůrčí individualita, zatímco u pohádky lidové známe pouze sběratele (K.J.Erben, B.Němcová). V 70. a 80. letech 19. stol. se objevila otázka, zda pohádka je či není vhodná pro děti. R. 1913 v časopise Úhor proběhla diskuze zda pohádka napomáhá dítěti v orientaci v moderním světě. Zasáhl V. Tille – Říha s příspěvkem Pohádky pro děti, kde zdůraznil význam pohádky pro rozvoj fantazie. V r. 1929, se v Lidových novinách objevil článek Pryč s pohádkou! Na obranu pohádky vystoupila M. Majerová. V r. 1942 napsal J. Frey Boj o pohádku!, ve kterém uvedl, že pohádka má zhoubný vliv na dětskou psychiku, na to reagoval F. Kovárna. Na stranu pohádky se přiklonili i spisovatelé pro dospělé. K. Čapek vytvořil dílo Nůše pohádek, do které přispěli V. Dyk či K. Poláček.

Answer 32

Nejvýznamnější představitel autorské pohádky je J. Karafiát, je označován za ,,českého Andersena”, napsal knihu Broučci. Čeští autoři se v této době inspirovali světovou literaturou, H. Ch. Andersen (Pohádky), O. Wilde (Pohádky). Nonsensové poetice v autorské pohádce se věnoval V. Nezval, který napsal Anička skřítek a Slaměný Hubert, pohádka plná poetických nesmyslů je ovlivněna L. Carollem (Alenkou v říši divů a za zrcadlem). Meziválečné období považované za velmi přínosné pro oblast LPDM a české moderní pohádky (psali autoři pro dospělé).

Answer 33

Začalo se hovořit o několika typech moderní autorské pohádky: - čapkovsko-poláčkovská pohádková větev - nezvalovská pohádka nonsensového typu - vzdoropohádky Josefa Lady - zvířecí pohádkový komiks Ondřeje Sekory

Answer 34

Po komunistickém převratu 1948 je pohádka ve službách agitace a je typický schematismus. Propagují se naučné pohádky, které měly děti přesvědčit o prospěšnosti společenských změn,. Dochází k monopolizaci ve vydávání dětských knih a r. 1949 vzniká SNDK. Během pražského jara v 60. letech došlo ke snížení cenzury, rozmachu autorských pohádek a k rozvoji nonsensové pohádky a k inovaci pohádky. Často se v pohádkách prolíná reální příběh s fantazijními prvky. Každý autor má svou uměleckou individualitu. O. Hofman (Hodina modrých slonů), J. Werich (Fimfárum), J. Trnka (Zahrada), V. Čtvrtek (Rumcajs). Po srpnu 1968 došlo k obnovené cenzury a literatura se rozdělila na oficiální, samizdatovou a exilovou, do které řadíme knihu Uzel pohádek (inspirace Nůší pohádek od K. Čapka) Přispěl sem V. Havel se svou pohádkou Pižďuchové (příběh o neustálých spiknutích, odkaz na tehdejší dobu). Roku 1989 došlo nastolení demokracie, k demonopolizace knižního trhu, vzniku nových nakladatelství a nových typů autorských pohádek.

Answer 35

Imitativně-inovační typ - zachovávají princip lidového vypravěčství (imitují folklorní pohádky) + zároveň inovují syžetová témata a motivy (králové v autech, princezny mají mobily...) - návaznost na Čtvrtka a Čapka, pro děti mladšího školního věku - Emil Šaloun (Vodník Žbluňka), Jaromír Kincl, Vítězslava Klimtová, Marie Kubátová nonsensově-parodický typ - námět, syžet i motiv díla vystavěn na absurditě, hravosti a improvizaci (Humor, nonsens, spontánnost) - tradice Carolla a Nezvala, pro děti mladšího šk.věku - Alois Mikulka - (O jelenovi s kulometem), Miloš Macourek (Mach a Šebestová na prázdninách), Pavel Šrut - Lichožrouti, Zdeněk Svěrák (Tatínku, ta se ti povedla) imaginativní typ -texty poetické,ve formě podobenství a filozofických rovin s pohrávají se závažnými myšlenkami o světě - Tradice Andersena a Wildea, pro děti staršího školního věku a dospělým - Karel Šiktanc (Královské pohádky), Daniela Fischerová (Duhové pohádky)

Answer 36

český národní jazyk - soubor různých podob jazyka, systémů a jazykových prostředků - jednotlivé útvary národního jazyka (spisovný jazyk, obecná čeština, interdialekt, dialekt)

Answer 37

spisovný jazyk - základní útvar národního jazyka, jediný kodifikovaný - jazyk prestižní - součástí hovorová spisovná čeština

Answer 38

obecná čeština - nespisovný útvar interdialektové povahy s rysy středočeskými - proniká do polooficiálních a veřejných projevů

Answer 39

interdialekt - nadnářeční nespisovný útvar (združuje blízké dialekty)

Answer 40

dialekt - tradiční teritoriální nespisovný jazykový útvar - nářeční skupiny - česká - středomoravská (hanácká) - východomoravská (moravskoslovenská) - slezská (lašská) - (polskočeská)

Answer 41

český národní jazyk - soubor různých podob jazyka, systémů a jazykových prostředků - jednotlivé útvary národního jazyka (spisovný jazyk, obecná čeština, interdialekt, dialekt) - spisovný jazyk - základní útvar národního jazyka, jediný kodifikovaný - jazyk prestižní - součástí hovorová spisovná čeština - obecná čeština - nespisovný útvar interdialektové povahy s rysy středočeskými - proniká do polooficiálních a veřejných projevů - interdialekt - nadnářeční nespisovný útvar (združuje blízké dialekty) - dialekt - tradiční teritoriální nespisovný jazykový útvar - nářeční skupiny - česká - středomoravská (hanácká) - východomoravská (moravskoslovenská) - slezská (lašská) - (polskočeská)

Answer 42

nestrukturní útvar (poloútvary) - forma, které nemají úplnou strukturu jazykovou (především postrádají vlastní gramatiku) - sociolekty - slang, profesní mluva (profesionalismy), argot

Answer 43

stratifikace národního jazyka - teritoriální - celonárodně rozšířené útvary národního jazyka - geograficky omezené útvary národního jazyka - sociální - útvary národního jazyka charakterizující vrstvy uživatelů profesní, zájmové, sociální… - funkční - prostředky národního jazyka mohou příslušet různým stylovým vrstvám

Answer 44

dělení (zde jen ty nejvýznamnější) - indoíránské - indické (hindština, bengálština, urdština), íránské (perština, tádžičtina, afgánština) - řecký (se starou bohatou literaturou), italické (latina, románské jazyky: ital.,fran.,špan., portug., rumunš.) - keltské (zachovaly jen zbytky (irština, bretonština), jaz. starověkých Galů a Bójů - germánské (něm., holandšt. s vlámštinou, ang., dánš, island, noršt. švédš), slovanské - baltské (litevšt. a lotyšt.; vymřelá pruština), albánština a arménština (v Rusku, Turecku, Íránu) - vyhynulá chetitština (rozluštil ak. Bedřich Hrozný),

Answer 45

- společné rysy v mluvnické stavbě, slovní zásobě, ale i rozdíly (samostatný vývoj) - společný základ praslovanština (2000 př. n. l.) - asi v oblasti mezi Odrou a Dněprem, nedochovala se - základní znaky: - jery - krátké samohlásky (tvrdý a měkký jer) - i v staroslověnštině; výslovnost podobně jako kratičké u, i - nosovky - e (s ocáskem dole doprava), o (s ocáskem dolů) - duál - ve skloňování i časování - 7 pádů při skloňování - kategorie slovesného vidu - dva jednoduché tvary slovesné minulého času - aorist a imperfektum

Answer 46

3 skupiny slovanských jazyků: a) západoslov. -češt, slovenšt., polš. (s kašubštinou), hornolužický, dolnolužický, (vymřelá polabština a pomořanština) b) východoslov. - rušt., bělorušt.a, ukrajinšt. c) jihoslov. - slovinšt., jazyk srbský a chorvatský (srbochorvatština), makedonšt., bulharšt.; - z bulharsko-makedonského území je staroslověnština - nejstarší spisovný jazyk slovanský (cyrilometodějský - od 9. st. na Velké Moravě; písmo - hlaholice a cyrilice)

Answer 47

- srovnání, objasňování útvarů -poslech různých nářečí, čtení různých textů -dramatizace -přepis do různých stylů