otázky 13-15 Flashcards
historie příběhové prozy s dětským hrdinou
Ze světa – Ch. Dickens (Oliver Twist), R. Dahl (Karlík a továrna na čokoládu), J. Verne (Dva
roky prázdnin)
U nás je stěžejním autorem Jaroslav Foglar. Jeho instruktážní tvorba, městské
dobrodružství, výchovnost a skauting jsou obsaženy ve většině děl. Rychlé Šípy, Stínadla se
bouří zachycují dobrodružství v uličkách města a poukazuje na správné chování chlapců.
Příjemné a naučné prožití prázdnin je sepsáno v díle Hoši od Bobří řeky. V době okupace byl
donucen publikovat do časopisu Správný kluk, měl vést také mladé chlapce. Po získání
ohlasu byl zase vyloučen.
Po hospodářské krizi roku 1928 se začíná v próze objevovat sociální témata zejména u
levicově orientovaných autorů.
M. Majerová a Robinsonka. J.V. Pleva a Malý Bobeš, jež popisuje Plevovo dětství, které
předčítal dětem ve škole a na základě jejich reakcí dílo upravoval. Později jej upravil i pro
komunistický styl života.
Kästner a Emil a detektivové
F. Háj (jež psala Marie Wagnerová pod pseudonymem) seriálové vyprávění Kája Mařík, kde
líčí tehdejší venkov.
Po roce 1948 jsou zakazována témata skautská, naopak jsou vyzdvihováni partyzáni. Próza
musí odpovídat agitaci a ideologii. Próza není rozdělována na dívčí a chlapeckou, vzniká
ideální hrdina jdoucí s dobou, který se účastní brigád, besed a besídek.
Ze života dětí pak píše Bohumil Říha Honzíkovu cestu, kde ukazuje život na vesnici,
fungování JZD. Objevuje se motiv putování, který byl pro tuto dobu častý. Dále pak Jan Ryska
se seriálovým vyprávění o Aničce.
V 50. letech ustává absolutní tlak na naprostou agitaci a ideologii.
V 60. letech se klima dosti liberalizuje a přichází tzv. nová vlna, kdy autoři zobrazují kritický
pohled na dítě ve společnosti, zpracovávají tabuizovaná témata a konfrontují svět
dospělých, v časopise Máj se dokonce vypisuje soutěž: Hledá se hodný táta.
Na tato témata píše Ota Hofman díla Útěk, Hra na třetího nebo Králíci ve vysoké trávě. Vztah
otce a syna se pokouší zaznamenat i Josef Bouček.
Normalizační proces utlumí tuto vlnu a autoři se stahují do exilu nebo vydávají v samizdatu.
Ivan Martin Jirous, představitel českého undergroundu, ve svých dílech zachovává různé
vzkazy a ponaučení, jeho dílem je Magor dětem. Společně se pak s Ludvíkem Vaculíkem
pokusili navázat na Karla Čapka jejich Antologií Uzel pohádek.
Tematikou venkova dále zpracovává Eva Bernardinová dílem Kluci, holky a stodůlky, kde líčí
vztahy a spory mezi dětmi. Markéta Zinnerová podobně vypráví o Klárce v Tajemství
proutěného košíku, která bydlí u své babičky. Její kamarádi se ocitají v těžké situaci, protože
se jim rozvádí rodiče, nakonec ale vše skončí šťastně.
Alena Vostrá zase přibližuje dětem vědu v díle Výbuch bude v 6, upozorňuje ale na to, že je
potřeba všechny pokusy provádět bezpečně s učiteli.
charakteristika příběhové prozy s dětským hrdinou
Příběhová próza – podstatou je sdělit příběh (není to rozsáhlejší román), příběh má
zpravidla jednodušší dějovou linku (je to vhodné pro děti), může dojít k prolínání s
jinými žánry (žánrová synkretičnost) – s pohádkou, s historickými romány
- Příběhová próza s dětským hrdinou – hlavním hrdinou je dítě, na rozdíl od pohádky je
realistické, zdaleka všechna díla nejsou pohádková, ale mohou být (identifikace – dítě se
snáze identifikuje s hrdinou)
- Funkce: identifikace, didaktičnost (J. Foglar), kompenzace (když dítě touží po
dobrodružství a nedostává se mu ho), adaptace, socializace (začlenění se tam, pocit, že
někam patří). Humanizace
- Zdroje inspirací: fantazie (pohádkové prvky, prvky nadpřirozena, netradična), realita
(vlastní život, autobiografické prvky)
kolik % žáků zaostává ve čtení?
V každém ročníku prvního stupně ZŠ zaostává v dovednosti číst asi 15-20% žáků.
jaké faktory mohou ovlivŇovat zaostávající četbu?
Zaostávajícího čtenáře může ovlivnit řada faktorů – nestimulativní rodinná výchova,
dlouhodobá nemocnost, snížený intelekt, smyslové vady, vývojová porucha čtení –
dyslexie…
jak zní modelový postup pro práci se zaostávajícím čtenářem?
o V přípravném období osvojení několika hlásek a jim odpovídajících písmen.
o Zpevnění znalosti písem před čtením slabik.
o Nácvik spojování písem ve slabiku bez vyslovování izolovaných hlásek
o Pohotové čtení slabik jako celků před jejich užitím ve slovech
o Zvládnutí čtení slabik jako součásti slov bez unáhlených pokusů vyslovovat slova jako
celek.
o Nácvik čtení slov po slabikách se zkracováním přestávek mezi nimi
o Automatizace čtení jednoslabičných slov a slabik všech typů
o Postupná automatizace čtení některých 2slabičných slov jako celku
o Plynulé čtení slov s častější frekvencí týchž slov všech typů
dyslexie a dysgrafie
Obtíže se projevují neschopností žáka naučit se číst a psát běžnými výukovými metodami.
Žák má problém se slovy ve čtené formě (dyslexie) a také v psané formě (dysgrafie). Jedná
se zejména o rozpoznání a zapamatování si jednotlivých písmen, především pak v rozlišování
písmen tvarově podobných (b-d-p, m-n, t-j, h-k-l, s-z). Problém může být i v rozlišení
zvukově podobných hlásek (a-e-o, b-p). Pro žáka je náročné spojování hlásek v slabiku a
souvislé čtení slov, související s oslabením v oblasti spolupráce mozkových hemisfér. U žáka s
dyslexií může porucha postihnout rychlost čtení, správnost čtení, porozumění čtenému
textu, rovněž tak žák vynechává nebo přidává písmena, domýšlí si čtený text. Dělá mu
problém udržet pozornost očí na jednom řádku, vrací se, má problém sledovat řádek ve
směru zleva doprava. U žáka může být čtení překotné s chybami nebo i bez chyb, ale
pomalé a těžkopádné, někdy nechápe smysl přečteného textu.
dysortografie
Jedná se o specifickou poruchu pravopisu. Objevuje se velice často právě ve spojení s
dyslexií. Tato specifická porucha má především projevy jako je vynechávání či přidávání
písmen, slabik, slov i celých vět; dále vynechávání či chybné použití diakritických znamének;
záměny písmen, slabik, slov; zkomoleniny slov; nedodržování hranic slov; a také gramatické
chyby, které žák není schopen eliminovat v ústním ani v písemném projevu.
jak je možné ulevit žákům s spu v diktátech?
Povolit dítěti psát pouze část diktátu, například první polovinu. Z toho, co dítě buď
napsat nestihne, nebo má povoleno od učitelů, že psát již nemusí, ho poté lze prověřit
ústně (například při opravě diktátu).
· Umožnit žákovi zaznamenávat diktát na počítači.
· Dát dítěti doplňovací cvičení. Nemusí tedy psát celý diktát, ale soustředí se jen na
vybrané gramatické jevy.
· Umožnit dítěti přípravu doma. Dítě se tedy seznámí s diktátem dopředu.
· Stanovit delší časový limit na kontrolu diktátu.
jak je možné ulevit žákům s spu v slohovkách?
Slohové práce činí jedincům s poruchami učení značné potíže, jelikož se od nich vyžaduje
napsat větší množství textu. Vyučující musí očekávat, že gramatická stránka slohových
cvičení bude u žáků s SPU velmi slabá. Při psaní příběhů, úvah apod. se děti zejména
soustředí na psaní a na strukturu daného slohového útvaru, tudíž na uvažování nad
gramatickými pravidly jim mnohdy nezbývá čas ani energie.
jak je možné ulevit žákům s spu v čtení?
Žáci při čtení často slabikují, nedokážou přečíst komplikovaná či pro ně neznámá slova na
první pokus, ale čtou je vícekrát. Také jim činí značný problém přeskakování z jednoho řádku
na druhý. Z tohoto důvodu se pro jedince s poruchami učení doporučuje záložka na čtení.
Při čtení je důležitá nejen správná technika čtení, ale i porozumění danému textu. Po žákovi
by vyučující či rodiče měli požadovat shrnutí textu, který přečetl, aby poznali, zda došlo k
porozumění. Je důležité sledovat, zda dítě nepoužívá jen doslovné fráze, které se objevovaly
v textu, zda dokáže text hlouběji analyzovat či zda dodržuje časovou posloupnost
přečteného příběhu. V porozumění někdy může bránit čtení nahlas. Žák se totiž soustředí
pouze na techniku, aby text přečetl co nejlépe, ale význam jednotlivých slov nevnímá.
cíle literáněvýchovné a jazykovýchovné
Obecné cíle se dělí na jazykovýchovné a literárněvýchovné:
a) jazykovýchovné - směřují k rozvoji čtenářských a vyjadřovacích dovedností, k rozvoji
techniky čtení a kultivaci čteného a mluveného projevu
b) literárněvýchovné - rozlišujeme výchovu literaturou a výchovu k literatuře
- výchova k lit. - formuje pozitivní vztah s lovesnému umění; čten. vkusu, estetiku,
schopnost hodnotit
- výchova lit. - směřuje k vlastnímu chápání osobnosti žáka
popiš strukturu uměleckého textu
ITZ… ideově tematický základ – proměnlivá složka podle doby
AT…autorský přístup – (tragicky/komicky…)
VO…věcný obsah
KOM…kompozice – architektonika (vnější členění lit. díla);
- v užším slova smyslu (komu je dílo určeno, atd)
J…jazykové prostředky
obsah x forma?
Obsah představuje komplex všech informací, které dílo poskytuje (věcných, ideologických,
estetických) a ideovou pozici autora – jeho hodnotící postoj k zobrazené skutečnosti.
Forma je způsob, jímž je autorova umělecká výpověď sdělena…tj. prvky díla bezprostředně
postižitelné smysly (fonetická a grafická podoba jazyka; lexikální, gramatické a stylistické
jazykové prostředky; kompozice, žánr, styl)
Obsah a forma jsou spolu nedílně spjaty.
idea x téma
Téma lze definovat jako okruh jevů a faktů, které autor zvolil k
uměleckému zobrazení (významu díla, který zahrnuje vypravěče, postavy, prostředí, děj).
Téma můžeme určit až po přečtení díla. V lit. díle mohou být i dílčí témata (hlavně ve
školské praxi).
Idea je vyjádření autorova vztahu a postoje k zobrazované skutečnosti (jeho světový názor,
pojetí života a světa). Lze říci, že idea je hlavní myšlenka díla.
jaký může být autorský postoj?
Bývá zpravidla – humoristický (autor odhaluje směšné a nepodstatné nedostatky svých
postav a má k nim kladný vztah – J. Neruda: Malostranské povídky),
- satirický (nelítostná kritika – Borovský: Tyrolské elegie)
- idylický (autor harmonizuje a idealizuje skutečnost, optimistický náhled a tvorba
druhy vypravěče
autorský – vševědoucí, použití er-formy: vyprávění ve 3. osobě,
- personální – vševědoucí pouze o jedné postavě, ostatní pouze zvenčí, užívá vnitřní
monolog;
- přímý – nejčastěji v dětské lit., vypravěč o sobě mluví pouze vnitřně, ostatní postavy i
zvenčí,
- oko kamery – pouze vnější projevy všech postav, nepoužívá s v dětské lit.
fáze děje
expozice (uvedení příběhu seznámení s postavami, prostředím…)
kolize (zápletka, střet postav, vzrůstá dějové napětí)
krize (vyvrcholení konfliktu)
peripetie (náhlý obrat, urychlení nebo zpomalení děje)
katastrofa (závěrečné rozuzlení)
jak dělíme prostředí?
Může být reálné či nereálné, určité nebo neurčité.
jak dělíme motivační metody
podle obsahu a podle formy
motivační metody podle obsahu
A) PSYCHOLOGICKÉ
- mají navodit vhodnou atmosféru, náladu a pomoci soustředit pozornost, vyvolat potřebné
emoce, oživit dřívější zážitky a zkušenosti žáků. Vhodné využít:
hudbu (poslech náladové hudby – déšť, vítr) - ,,Představte si, že ležíte na rozkvetlé letní
louce, co vše kolem sebe vidíte?“
výtvarné umění – vymyslet k ilustraci krátký příběh, využít plakát, fotografii, reprodukci
uměleckého obrazu - ,,Jak na vás obraz působí?“
- dále sem patří metody, které oživují dětské zážitky, dojmy, poznatky, představy, které
mohou srovnávat se zážitky hrdinů textu.
Využití formy rozhovoru, besedy s celou třídou, formou dialogu žáků ve dvojicích, formou
skupinové práce (např. Kdy jsem se nejvíc polekal?“) – tyto metody jsou zvlášť vhodné při
práci s příběhovou prózou pro děti. Rozhovor je nejrozšířenější formou motivace na 1.
stupni základní školy.
B)VĚCNÉ
- mají zpravidla informativní charakter, žáci se dozvídají potřebná fakta o autorovi, knize,
kontextu ukázky, době, kdy se odehrává, neznámých reálií, objasnění významu méně
známých slov a slovních spojení.
- zde je vhodný prostor pro uplatněné mezipředmětových vztahů
- věcná motivace má většinou ráz monologický (výklad učitele).
- Dále můžeme využít televizní pořad, videonahrávku (srovnání různého zpracování –
literární a filmové).
motivační metody podle formy
2) Motivační metody podle formy:
A) ÚSTNÍ - DIALOGICKÉ – rozhovor
- MONOLOGICKÉ - výklad, poslech
B) NÁZORNÉ
- mapy (pověsti), krabice (představivost – Malý princ)
C) HERNÍ, SOUTĚŽNÍ FORMY
- hádanky, skrývačky, rébusy, křížovky vztahující se k osvojenému textu
spc x ppp
Pedagogicko-psychologická poradna (PPP) je zařízení, které poskytuje diagnostiku, poradenství a podporu žákům, kteří mají potíže v učení, chování nebo prožívání. Zaměřuje se na běžnou populaci žáků (tedy bez výraznějšího zdravotního postižení) a spolupracuje s učiteli i rodiči. Pomáhá například při podezření na specifické poruchy učení (dyslexie, dysgrafie apod.), poruchy pozornosti, nebo výchovné problémy. Učitelům radí, jak diferencovat výuku a nastavovat podpůrná opatření.
Pokud jde o žáky s odlišným mateřským jazykem (OMJ), PPP může pomoci v případě, že žák potřebuje například diagnostiku jazykových schopností nebo pokud se jazyková bariéra promítá do problémů s učením či chováním. Není to ale jejich hlavní specializace.
Speciálně pedagogické centrum (SPC) se zaměřuje na děti se zdravotním postižením nebo narušeným vývojem, jako jsou například děti se zrakovým, sluchovým, tělesným či mentálním postižením, autismem nebo závažnějšími vývojovými poruchami učení. Nabízí speciálněpedagogickou diagnostiku a metodickou podporu – často dlouhodobě sleduje dítě, pomáhá s kompenzačními pomůckami a úzce spolupracuje se školou.
U žáků s OMJ může SPC vstoupit do hry v případě, že se jazyková bariéra kombinuje s dalšími specifickými vzdělávacími potřebami – například pokud má dítě s OMJ podezření na poruchu autistického spektra, mentální postižení nebo závažnou poruchu učení. SPC se také mohou podílet na výuce češtiny jako druhého jazyka, zejména pokud jde o rozvoj základních komunikačních dovedností.
postup náscviku psaného projevu
Nácvik psaného projevu je zařazen až od třetího ročníku. Je však důležité dbát na to, aby
hned po osvojení dovednosti psaní byl výstupem komunikační a slohové výchovy také
„psaný“ projev, může to být např. jedno slovo, později slovní spojení, věta, souvětí. K
dosažení tohoto cíle slouží různá slohová cvičení.
jaké útvary se využívají na 1. stupni při nácviku psaného projevu?
V písemném projevu je kromě výše uvedených slohových útvarů (popis a vyprávění) kladen
důraz na správné psaní adresy , zvládnutí formulace blahopřání a pozdravu z prázdnin, psaní
omluvenky, zprávy, oznámení a pozvánky, zanechání vzkazu (nejen na záznamníku), správnou
stylizaci dopisu a inzerátu, vyplnění jednoduchých tiskopisů (přihláška, dotazník). (s. 10 - 11)
