otázky 10- 12 Flashcards
co je to literární komunikace
Literární komunikace = rozvoj dovednosti komunikovat s literárním textem, schopnost
porozumět textu.
jaké jsou metody didaktické interpretace (ty metody co používá učitel ve výuce)
- Metody poznávání literatury – metody pro LV specifické, vázané na konkrétní
postupy poznávání umělecké literatury a prostředků jí užívaných. - Metody výukové – metody realizace a řízení interpretačních činností ve výchovné
práci (tyto metody jsou obecné, univerzální, využitelné a využívané i při práci s jinými
vzdělávacími obsahy).
co je výsledkem literární komunikace?
Výsledkem procesu literární komunikace (řízené, ale i neřízené) jsou estetické zážitky
(prožitky), jejich hromaděním se vytváří estetická zkušenost, která je předpokladem pro (v
počátcích zcela jednoduchou a intuitivní) schopnost estetického hodnocení a vzniku
estetických soudů
jaké jsou fáze lit. komunikace?
- percepce – auditivní či vizuální vnímání textu, jeho zvukových, resp. grafických
zvláštností - apercepce – vytváření si vlastních vnitřních představ na základě impulzů tematické
výstavby textu (postavy, místo děje, jednání postav apod.) “vnitřní film“ - interpretace – nalézání hlubších (skrytějších) významů textu nebo jeho složek
- konkretizace – propojení, střetnutí významů textu s životem, životní situací
příjemce
jaké jsou fáze dětské recepce?
Vývojové fáze dětské recepce:
I. Fragmentární (do zhruba 9 let)
Vnímání syntetické, bez analýzy, ulpívání na detailech, vztahování jevů k vlastní osobě
(silně emocionální projekce), zájem o zvukově formální rysy slovesnosti, myšlení zpravidla
nepřekonává fantazii. Oblíbené žánry: pohádka, příběhy o malých dětech, poezie s rysy
lidové slovesnosti.
II. Narativní (9 – 10/11)
Zaměření na obsah, sledování příběhu, často reálné chápání literatury, hledání vzorů
(potřeba identifikace), racionálnější pohled na svět.
III. Integrační
Adekvátní vnímání obsahu i formálních rysů textu, chápání fiktivnosti literatury jako
výtvoru autorského subjektu, emocionální prožitek doplněný přiměřenou racionální
analýzou.
v jaké podobě- jakými činnostmi je realizován rozvoj komunikačních a tvořivých estetických činností
Rozvoj komunikačních a tvořivých estetických dovedností je realizován v podobě
reprodukce textu: věrná / volná / výběrová / obměněná – převyprávění – největší rozsah
rozvoje komunikačních dovedností).
co je to jazyk
Jazykem rozumíme specifickou vlastnost určitého, přesně vymezeného uskupení lidí, pomocí
které přenášíme smysluplné informace různým kódem (zvukovým, písemným aj.).
co rozvíjíme v mluveném projevu?
plynulost, srozumitelnost, vyjadřování emocí a myšlenek, intonace a modulace řeči
jak charakterizujeme české hlásky?
samohlásky (krátké, dlouhé,dvojhlásky)
souhlásky (tvrdé, měkké, obojetné x znělé, neznělé)
Dvojhláska
▪ Jediná česká dvojhláska je OU
▪ Přejaté jsou AU, EU
co je to fonem
Foném
▪ základní zvuková jednotka závažná z hlediska dorozumívací
funkce jazyka
▪ jednotka fonologická, abstraktní, rovina lang
▪ dají se spočítat (10 samohláskových fonému, 25 souhláskových
fonému, 1 dvojhláskový foném)
▪ základní jednotka jazyka schopná rozlišit význam
(hrabě/hrábě, les/pes)
fonetický protiklad
▪ zjištěný relevantní zvukový rozdíl
▪ dva fonémy v témže okolí (ten-den, pes-les)
korelační příznak
– vlastnost, kterou se od sebe dva fonémy liší (délka,
znělost)
asimilace
asimilace = spodoba znělosti
▪ jenom u párových souhlásek (znělé a neznělé)
▪ zpravidla se netýká tzv. jedinečných hlásek = SONORY (jsou
vždy znělé – M, N, Ň, L, R, J)
co je to řeč
Řeč je biologická specificky lidská vlastnost, kterou charakterizují tři podstatné rysy – za
prvé člověk si řeči obvykle nevšímá, za druhé řeč není vázána k mé osobě, ale obrací se k
druhým, za třetí je velmi univerzální – co nezvládneme vyjádřit řečí, o tom nemůžeme ani
přemýšlet.
rytmus x frázování
Rytmus se realizuje prostřednictvím přízvučných a nepřízvučných slabik. Mluvní takt je
rytmická jednotka řeči, která vznikne spojením jedné slabiky přízvučné s jednou nebo
několika slabikami nepřízvučnými. Sled taktů tvoří rytmus řeči.
Jednotlivé mluvní takty se seskupují v taktové skupiny. Seskupování má dvě zásady:
výdechovou a logickou. Skupiny logické tvoří větné (výpovědní) úseky = kolón (obsahuje 2-5
mluvních taktů). Větné úseky a pauzy jsou základem členěné řeči = frázování.
modulace
Modulace se projevuje nestejností tónové síly, výšky a tempa (rychlosti), případně i
hlasového zabarvení.
Modulační prostředky: síla, výška, tempo a barva.
Modulace je tedy silová (dynamika řeči), tónová (intonace, melodie řeči), časová (tempo
řeči), a barvy hlasové (modulace barvy hlasu).
větný přízvuk
Větný přízvuk (‘‘) je silnější slovní přízvuk, který je ve větě jenom jeden, a to na místě, která
se označuje jako významové jádro věty nebo větného úseku. Na slově, které je
nejdůležitější ve větě. Při klidné výpovědi se klade na konec věty. Citově zabarvené věty
(tázací, zvolací) – na začátku věty a často se mu říká důraz. Př. Zítra je ‘‘neděle.
intonance
Intonace je důsledek změn tónové výšky lidského hlasu při mluvení. Rozlišujeme dva typy
intonace: klesavá = kadence (věty oznamovací, rozkazovací a doplňující otázky) a stoupavá =
antikadence (otázky zjišťovací – dá se odpovědět ano/ne).
optické prostředky řeči
K porozumění řeči přispívají i tzv. OPTICKÉ PROSTŘEDKY ŘEČI: mimika – různá utváření
obličeje mluvčího podmíněná činností obličejového svalstva a gestikulace – doprovodné
tělesné pohyby, zejména pohyby rukou.
historie umělecko naučné literatury
‒ jedná se o naučnou literaturu s větší mírou beletrizace
‒ počátky žánru – ve 2. pol. 19. stol.
‒ začala vznikat v kontextu rozšiřování škol
‒ začaly se vyučovat nové předměty (vlastivěda, přírodověda)
‒ vedla od výchovnému působení ke vzdělávacímu
‒ má naučně vzdělávací obsah
‒ toto všechno se tedy začalo odrážet v LPM
František Hrnčíř
‒ byl učitelem, zasloužil se o rozvoj historické literatury pro děti
‒ literatura vlastivědného a historického rázu
‒ Země koruny české (1902)
umělecko-naučná literatura v meziválečném období
pro větší děti
‒ vznikala málo
‒ historií se zabýval – J. Hořejší
‒ technikou se zabývali – E. Holan, J. K. Čemus (Svět elektřiny) a J. Hons
‒ J. Hons díla výrazně beletrizoval, díla ostatních autorů si
zachovala spíše naučný charakter pro menší děti
J. Hostáň
‒ zabýval se vlastivědou, technikou a přírodou
‒ O filmu
J. V. Pleva
‒ Kapka vody (1955)
‒ velká míra beletrizace
‒ přibližuje dětem koloběh vody v přírodě na pohádkovém příběhu
‒ hlavní hrdinkou je kapka domácí
‒ dostává se do rodiny, kde žije malý chlapec, který je zrovna nemocný
‒ kapka se dostává do hrníčku chlapce, který ji vypije – uvnitř v jeho těle
bojuje s bacily, pak se dostává z těla ven a nakonec se stane oblakem
‒ ve své době taková kniha byla zvláštnost
‒ za umělecko-naučnou literaturu můžeme považovat také kvalitní
dobrodružnou literaturu, která vznikala v meziválečném období
‒ dříve děti neměly tolik encyklopedií a jiných informačních zdrojů jako
dnes, proto se poučovaly v knihách F. Běhounek
‒ poučení o vědeckém pokroku
‒ Trosečníci na kře ledové (1929)
‒ toto dílo ještě nebylo určeno mládeži
‒ bylo přesyceno informacemi (Běhounek byl fyzik)
‒ pro děti přepracoval jako Trosečníci polárního moře
F. Flos
E. Štorch
‒ ve svých dílech se zabýval prehistorií a raným pravěkem
‒ psal také o počátcích našeho státu
‒ jeho nejznámější díla: Bronzový poklad (1932), Osada Havranů (1930),
Lovci mamutů (1918, současná podoba 1937)
‒ jeho knihy jsou poutavé, napínavé, poučné, a přitom působí mravně
‒ čerpá z encyklopedií a opírá se o skutečná fakta (např. hořec jarní kvete v
dubnu a v květnu, vlci běhají ve sněhu řadou za sebou a našlapují do
těchž stop, jako by běžel 1 vlk)
‒ vždy uvádí přesné citace – byl velmi precizní a pečlivý
‒ svá díla několikrát přepracoval
‒ obsahují také ilustrace, které mladé čtenáře vždy velmi
zaujmou (O. Sekora, Z. Burian) ‒ tvrdí, že je lepší, když je v
knize více kapitol a jsou kratší
‒ podkladem jeho děl byly jeho archeologické nálezy
Lovci mamutů
‒ zaměřuje se na období pleistocénu, to je ale u nás příliš dlouhé (250
000 let), proto se orientuje na nejvýznamnější úsek u nás – období
aurignácké
‒ mládež se seznamuje se základním stupněm sociální
organizace – s loveckou tlupou ‒ Štorch to činí v souladu
s vědou a snaží se vyvarovat laciného fantazírování
‒ v tomto směru pracoval dlouhá léta, a proto se neobává žádné kritiky
‒ obsah knihy je v podstatě marxistický, předvádí obraz lidské společnosti v
duchu historického materialismu ‒ pro mládež je podán zábavnou formou
‒ mládež se učí nenásilně porozumět sociálnímu vývoji
‒ kniha je plná živého děje a loveckých příhod, proto je u
mladých čtenářů stále velmi oblíbená ‒ to také dokazují překlady
do mnoha cizích jazyků
jaké jsou zvláštnosti práce s umělecko naučným textem
uměleckými ‒ u textů uměleckých si všímáme jazyka, vyjadřovacích
prostředků, kompozice atd. u textů naučných si všímáme především
obsahu
‒ texty umělecko-naučné stojí na přechodu mezi texty naučnými a
umělecko-naučnými – měly by nám poskytnout věcné informace, ale
jazyk a umělecké ztvárnění zde hrají neméně důležitou roli ‒ naučné
texty jsou vhodné hlavně pro studijní čtení
‒ poskytuje věcné informace
‒ např. texty u učebnic ČJ, Prv, Vl, Př, encyklopedie
Vztah literární výchovy k jiným esteticko výchovným předmětům:
spojování literární výchovy s jejich mimoškolními kulturními aktivitami
- cílevědomé, systematické a funkční využívání mimoškolních literárních a
uměleckých podnětů 🡪 kultivovaní čtenáři s trvale pozitivním vztahem ke
krásnému písemnictví, ale i televizní, filmové a divadelní diváci, posluchači
rozhlasu, angažovaní účastníci současného literárního, uměleckého a
kulturního i společenského dění - aktuální literární výchovy
- specifické činnosti – domácí četba, domácí knihovnička, návštěva dětského
oddělení veřejné knihovny, dětské časopisy, literární, dramatické a hudební
pořady v televizi, divadelní a filmová představení, koncerty a výstavy,
výzdoba a aktualizace tzv. literárního koutku ve třídě, zapojení se do zájmové
činnosti v literárně-dramatickém
kroužku nebo literární soutěže, besedy o autorech, ilustrátorech, knížkách,
magnetofonové kazety, kompaktní disky, videozáznam, literární kviz, soutěže,
čtenářské sešity, informatika, nástěnka… - hlavní je motivace žáků a
propagace těchto činností – předčítání, přednes, vyprávění, prohlížení knih,
diskuze, výstavka přečtených knih, exkurze do knihovny, beseda s autorem
nebo ilustrátorem knihy - využití rozmanitých pomůcek, didaktických technik,
uplatnění mezipředmětových vztahů a souvislostí - znané nároky na učitelovu
přípravu, prostor pro pedagogickou tvořivost
fáze literárně výchovného procesu
- motivace
2.recepce
3.orientační rozhovor
4.interpretace - tvořivé činnosti, reprodukce
- závěr
