Klinická psychologie základ Flashcards
Teorie stresu
• Stres (z angl. stress – tlak, zátěž, důraz) reakce organismu na podnět zátěže, který
přichází z okolního prostředí.
• Reakce na nerovnováhu mezi vnímaným požadavkem a vnímanou schopností
dostát tomuto požadavku.
• Poplachová reakce
• Obecný adaptační syndrom
• Psychosociální stres
WALTER BRADFORD CANNON 1871-1945
•Experimentální fyziolog.
•Poplachová reakce.
•Cannon zaměřil svou pozornost na sledování fyziologických změn
při působení hladu, bolesti, strachu a zlosti.
•Zajímala ho sympatická složka vegetativního nervstva,
dřeň nadledvinek, prodloužená mícha.
•Sledoval fungování systému sympato adreno medulárního.
•Teorii formuloval v roce 1914.
Poplachová reakce
• Útok, útěk, ustrnutí, volání o pomoc…
• Sekrece látek dřeně nadledvin (adrenalin a noradrenalin).
• Nervovými a hormonálními mechanismy se v těle navozuje stav pohotovosti.
• Aktivace sympatiku.
• Tachykardie, zvýšení srdečního výdeje, hyperglykemie, kontrakce sleziny, rozšíření
zornic, husí kůže…
Hans Selye
Rakousko – maďarský původ.
Působil ve 30. letech 20. století působil v Praze.
Před nacismem uprchl do USA a posléze do Kanady.
Navázal na Cannona.
Obecný adaptační syndrom (1949).
Obecný adaptačný syndróm
• Poplachová reakce: stejné jako u Cannona
• Resistence: hyperaktivita systému ACTH, trvalé nebo opakovaně působící zátěži,
nemoci z adaptace: žaludeční a dvanáctníkové vředy, hypertenze, kardiovaskulární
onemocnění, bronchiální astma, narušení funkce imunitního systému.
• Vyčerpání: organismus v této fázi boje se stresorem podléhá a kolabuje.
Richard Lazarus 1922 - 2002
• Psychosociální stres.
• Stresová odezva ztrácí charakter stereotypie a automatičnosti.
• Poznávací a myšlenkové charakteristiky.
Zhodnocení situace
- Poznat smysl toho co se děje.
- Odkud přichází nebezpečí.
- Jakou má povahu.
- Jakého je druhu.
- Jak moc může být ohrožující.
- Co se děje při kontaktu s takovým nebezpečím.
- Co se dá dělat z hlediska řešení.
Kognitivní ohodnocení situace
• Primární ohodnocení: člověk je v neustálé transakci s okolním světem, přičemž
sleduje uchování vlastního blaha. Transakce - irelevantní, relevantní (pozitivní
a stresové).
• Sekundární ohodnocení: jaké konkrétní postupy jsou k dispozici, aby situace byla
zvládnuta, jaké jsou možnosti v ní uspět, předvídání možného vývoje situace při
použití určitého postupu řešení.
Terciární hodnocení: obsahuje nové vyhodnocení situace a je spojeno s procesem
změny myšlenkového postupu ve vztahu k situaci nebo zdroji ohrože
Stresové transakce
• Hrozba: anticipace ztráty, nutná emoční vazba
• Ztráta: emocionální vazba k objektu ztráty
• Výzva: zvládnutí je obtížné, nicméně možné, objevují se nové podněty, možnosti k
učení, zkušenosti…
Pôsobenie stresu v čase
• Akutní stres: má charakter výzvy, aktivní řešení, situaci můžeme dostat pod
kontrolu. Převažuje při nich sekrece noradrenalinu a adrenalinu.
• Chronický stres: není možno zátěžovou situaci řešit ihned. Nemůžeme ji dostat pod
kontrolu, nemůžeme zvítězit, nemůžeme ji aktuálně zvládnout.
• Intermitentní stres: denní starosti a těžkosti, propojení akutního a chronického
stresu.
Emoční doprovod stresové reakce
• Eustres: emocionální doprovod je pozitivní, podporuje růst, rozvoj. Přináší radost,
ale určitý stupeň námahy je nezbytný.
• Distres: situace subjektivně prožívaného ohrožení dané osoby s jeho průvodními,
často výrazně negativními emocionálními příznaky.
Poruchy osobnosti
• Trvalé povahové odchylky od normy, výrazně snižují kvalitu života dotyčného, jeho
okolí, nebo jsou přítomny oba aspekty.
• Jde o častou komorbiditu u psychiatrických a adiktologických pacientů.
• Jedná se o soubor výrazných, pro okolí či dotyčného nepříjemných osobnostních
rysů, názorů a chování, které jsou výrazně maladaptivní ve většině sociálních situací
a výrazně narušují společenské a pracovní fungování.
• Poruchy se projevují již od dětství.
• Dotyčný si svou poruchu nepřipouští, v případě sociálních neúspěchů viní obvykle
okolí, a patologické rysy osobnosti považuje za své, měnit je nechce.
Paranoidní porucha osobnosti
• Člověk se projevuje jako málo společenský, vztahovačný, nedůtklivý a takřka bez
smyslu pro humor.
• Má sklon vyvolávat konflikty a jeví tendenci k trvalé zášti.
• Postrádá schopnost odpouštět, emočně neutrální poznámky na svou osobu má
tendenci překrucovat a spatřují v nich pohrdání.
• Má pocit, že je okolím nedostatečně doceněn.
• Svým partnerům nevěří, podezřívají je z nevěry.
• Problém nastává zejména u agresivních jedinců, kteří mohou bouřlivě reagovat.
• Časté jsou pocity křivdy.
• Téměř nikdy nepřiznávají vlastní pochybení.
Schizoidní porucha osobnosti
• Výrazný nezájem o vztahy a přátele.
• Citový chlad a uzavřenost.
• Nemají potěšení téměř z žádné činnosti.
• Bývají lhostejní ke chvále i kritice.
• Mohou působit autoritativně i excentricky svými bizarními nápady a neobvyklou
logikou.
• Mají nižší schopnost přizpůsobení se společenským normám.
• Často se zabývají svými fantaziemi a vlastní filosofií.
Disociálni porucha osobnosti
• Společensky nejzávažnější.
• Opakované dopouštění se trestné činnosti.
• Chybí schopnost prožívat pocit viny a poučit se z trestu.
• Ze selhání obviňují okolí a společnost, nikdy sebe.
• Lhostejní a nelítostní ke druhým, postrádají empatii.
• Nevydrží déle v pracovním poměru, jako rodiče opakovaně selhávají,
dítě zanedbávají nebo týrají.
• Partnerské vztahy nemívají delšího trvání.
• Nerespektují společenská pravidla.
• Nemají dostatečně rozvinuté vyšší city.
• Snadno navazují kontakty s druhými, ale nejsou schopni vztahy udržet.
• Frustrují je jakékoliv neúspěchy, velmi rychle je dokáže podráždit jakákoliv
překážka, bývají agresivní, často lžou.
• Rysy poruchy jsou patrné již v dětství (záškoláctví, krádeže, šikana, týrání zvířat)
Emočne nestabilní porucha osobnosti
• Výrazně cholerický člověk, nepřiměřené afektivní jednání.
• Afekty nezvládá - agresivita vůči okolí, vůči sobě.
• Časté jednání bez uvážení rizika.
• Nízká vytrvalost, špatné plánování, střídání sexuálních partnerů a predispozice k
užívání návykových látek.
• Typické jsou pocity prázdnoty – kompenzuje rizikovým jednáním.
• Významně zvýšené je riziko sebevraždy a sebepoškozování.
• Typ impulzivní: jednají neuváženě a vyvolávají konflikty, nepřijímají
kritiku, výbuchy zlosti, může se objevit násilné jednání, ničení majetku.
• Typ hraniční: emoční nestálost, narušená představa o sobě, svých cílech a
preferencích (sexuálních). Partnerské problémy. Partnera střídavě zatracují a
idealizují. Ve vztahu se bojí odmítnutí. Pocit vnitřní prázdnoty (suicidalita a
sebepoškozování).
Histrionská porucha osobnosti
• Sklon k teatrálnosti a dramatizování.
• Labilní a povrchová emotivita, infantilní projevy.
• Touha být středem pozornosti (soupeření o přitažlivost, svůdné chování), vyžaduje
stálý obdiv, ujišťování, že je milován.
• Vyhledávání silných zážitků.
• Pocit trvalého napětí a neuspokojení, prudké afekty.
• Sklony k vyčítání, obviňování druhých osob.
• Manipulace, neztišitelný pláč, pomstychtivost.
• Sklon k bájivé lhavosti, účelové reakce (manipulace tělesným symptomem).
Narcistická porucha osobnosti
• Přehnané pocity vlastní důležitosti, a to i navzdory vnitřní nejistotě.
• Věří ve vlastní výjimečnost a také v to, že je dokáží pochopit jen jiní výjimeční
jedinci.
• Potřebují neustálý obdiv.
• Chovají se arogantně a od ostatních očekávají předností zacházení.
• Jedná se o lidi, kterým chybí empatie.
• Využívají ostatní ke svému prospěchu.
• Přehánějí své úspěchy.
Anankastická porucha osobnosti
• Neustálé pochybnosti, podhodnocování, nedůvěra v sebe sama a své schopnosti.
• Sklony k perfekcionismu.
• V pracovním životě dotyční mohou vynikat nadprůměrnými a bezchybnými
výsledky, potřebují pro neustálou kontrolu mnohem více času než ostatní.
• Rozhodování nechávají na jiných, pokud musí rozhodnout sami, ostatní se jeho
rozhodnutí musí podřídit.
• Ve svých postojích i hodnotách jsou rigidní, neradi vybočují z rutiny.
Anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti
• Tuto poruchu charakterizuje nedostatek sebevědomí, z kterého plyne úzkostné
ladění a obavy.
• Jedinci jsou přesvědčeni o své neschopnosti.
• Považují se za méněcenné, zbytečné.
• Ve společnosti se kontaktu spíše vyhýbají.
• Ke kritice a odmítnutí jsou nadmíru citliví.
Závislá porucha osobnosti
• Označována také jako pasivní osobnost.
• Jedinci s touto poruchou jsou rádi ve společnosti, ale bývají ve svých úlohách
submisivní, rádi a ochotně se podřizují přáním a příkazům druhých.
• Nechají za sebe rozhodovat druhé, mají pocit vlastní neschopnosti v rozhodování.
• Jsou závislí na svých partnerech a velmi špatně snášejí rozchody.
• Potřebují také okolí k tomu, aby jim dodávalo jistotu.