Klinická psychologie základ Flashcards
Teorie stresu
• Stres (z angl. stress – tlak, zátěž, důraz) reakce organismu na podnět zátěže, který
přichází z okolního prostředí.
• Reakce na nerovnováhu mezi vnímaným požadavkem a vnímanou schopností
dostát tomuto požadavku.
• Poplachová reakce
• Obecný adaptační syndrom
• Psychosociální stres
WALTER BRADFORD CANNON 1871-1945
•Experimentální fyziolog.
•Poplachová reakce.
•Cannon zaměřil svou pozornost na sledování fyziologických změn
při působení hladu, bolesti, strachu a zlosti.
•Zajímala ho sympatická složka vegetativního nervstva,
dřeň nadledvinek, prodloužená mícha.
•Sledoval fungování systému sympato adreno medulárního.
•Teorii formuloval v roce 1914.
Poplachová reakce
• Útok, útěk, ustrnutí, volání o pomoc…
• Sekrece látek dřeně nadledvin (adrenalin a noradrenalin).
• Nervovými a hormonálními mechanismy se v těle navozuje stav pohotovosti.
• Aktivace sympatiku.
• Tachykardie, zvýšení srdečního výdeje, hyperglykemie, kontrakce sleziny, rozšíření
zornic, husí kůže…
Hans Selye
Rakousko – maďarský původ.
Působil ve 30. letech 20. století působil v Praze.
Před nacismem uprchl do USA a posléze do Kanady.
Navázal na Cannona.
Obecný adaptační syndrom (1949).
Obecný adaptačný syndróm
• Poplachová reakce: stejné jako u Cannona
• Resistence: hyperaktivita systému ACTH, trvalé nebo opakovaně působící zátěži,
nemoci z adaptace: žaludeční a dvanáctníkové vředy, hypertenze, kardiovaskulární
onemocnění, bronchiální astma, narušení funkce imunitního systému.
• Vyčerpání: organismus v této fázi boje se stresorem podléhá a kolabuje.
Richard Lazarus 1922 - 2002
• Psychosociální stres.
• Stresová odezva ztrácí charakter stereotypie a automatičnosti.
• Poznávací a myšlenkové charakteristiky.
Zhodnocení situace
- Poznat smysl toho co se děje.
- Odkud přichází nebezpečí.
- Jakou má povahu.
- Jakého je druhu.
- Jak moc může být ohrožující.
- Co se děje při kontaktu s takovým nebezpečím.
- Co se dá dělat z hlediska řešení.
Kognitivní ohodnocení situace
• Primární ohodnocení: člověk je v neustálé transakci s okolním světem, přičemž
sleduje uchování vlastního blaha. Transakce - irelevantní, relevantní (pozitivní
a stresové).
• Sekundární ohodnocení: jaké konkrétní postupy jsou k dispozici, aby situace byla
zvládnuta, jaké jsou možnosti v ní uspět, předvídání možného vývoje situace při
použití určitého postupu řešení.
Terciární hodnocení: obsahuje nové vyhodnocení situace a je spojeno s procesem
změny myšlenkového postupu ve vztahu k situaci nebo zdroji ohrože
Stresové transakce
• Hrozba: anticipace ztráty, nutná emoční vazba
• Ztráta: emocionální vazba k objektu ztráty
• Výzva: zvládnutí je obtížné, nicméně možné, objevují se nové podněty, možnosti k
učení, zkušenosti…
Pôsobenie stresu v čase
• Akutní stres: má charakter výzvy, aktivní řešení, situaci můžeme dostat pod
kontrolu. Převažuje při nich sekrece noradrenalinu a adrenalinu.
• Chronický stres: není možno zátěžovou situaci řešit ihned. Nemůžeme ji dostat pod
kontrolu, nemůžeme zvítězit, nemůžeme ji aktuálně zvládnout.
• Intermitentní stres: denní starosti a těžkosti, propojení akutního a chronického
stresu.
Emoční doprovod stresové reakce
• Eustres: emocionální doprovod je pozitivní, podporuje růst, rozvoj. Přináší radost,
ale určitý stupeň námahy je nezbytný.
• Distres: situace subjektivně prožívaného ohrožení dané osoby s jeho průvodními,
často výrazně negativními emocionálními příznaky.
Poruchy osobnosti
• Trvalé povahové odchylky od normy, výrazně snižují kvalitu života dotyčného, jeho
okolí, nebo jsou přítomny oba aspekty.
• Jde o častou komorbiditu u psychiatrických a adiktologických pacientů.
• Jedná se o soubor výrazných, pro okolí či dotyčného nepříjemných osobnostních
rysů, názorů a chování, které jsou výrazně maladaptivní ve většině sociálních situací
a výrazně narušují společenské a pracovní fungování.
• Poruchy se projevují již od dětství.
• Dotyčný si svou poruchu nepřipouští, v případě sociálních neúspěchů viní obvykle
okolí, a patologické rysy osobnosti považuje za své, měnit je nechce.
Paranoidní porucha osobnosti
• Člověk se projevuje jako málo společenský, vztahovačný, nedůtklivý a takřka bez
smyslu pro humor.
• Má sklon vyvolávat konflikty a jeví tendenci k trvalé zášti.
• Postrádá schopnost odpouštět, emočně neutrální poznámky na svou osobu má
tendenci překrucovat a spatřují v nich pohrdání.
• Má pocit, že je okolím nedostatečně doceněn.
• Svým partnerům nevěří, podezřívají je z nevěry.
• Problém nastává zejména u agresivních jedinců, kteří mohou bouřlivě reagovat.
• Časté jsou pocity křivdy.
• Téměř nikdy nepřiznávají vlastní pochybení.
Schizoidní porucha osobnosti
• Výrazný nezájem o vztahy a přátele.
• Citový chlad a uzavřenost.
• Nemají potěšení téměř z žádné činnosti.
• Bývají lhostejní ke chvále i kritice.
• Mohou působit autoritativně i excentricky svými bizarními nápady a neobvyklou
logikou.
• Mají nižší schopnost přizpůsobení se společenským normám.
• Často se zabývají svými fantaziemi a vlastní filosofií.
Disociálni porucha osobnosti
• Společensky nejzávažnější.
• Opakované dopouštění se trestné činnosti.
• Chybí schopnost prožívat pocit viny a poučit se z trestu.
• Ze selhání obviňují okolí a společnost, nikdy sebe.
• Lhostejní a nelítostní ke druhým, postrádají empatii.
• Nevydrží déle v pracovním poměru, jako rodiče opakovaně selhávají,
dítě zanedbávají nebo týrají.
• Partnerské vztahy nemívají delšího trvání.
• Nerespektují společenská pravidla.
• Nemají dostatečně rozvinuté vyšší city.
• Snadno navazují kontakty s druhými, ale nejsou schopni vztahy udržet.
• Frustrují je jakékoliv neúspěchy, velmi rychle je dokáže podráždit jakákoliv
překážka, bývají agresivní, často lžou.
• Rysy poruchy jsou patrné již v dětství (záškoláctví, krádeže, šikana, týrání zvířat)
Emočne nestabilní porucha osobnosti
• Výrazně cholerický člověk, nepřiměřené afektivní jednání.
• Afekty nezvládá - agresivita vůči okolí, vůči sobě.
• Časté jednání bez uvážení rizika.
• Nízká vytrvalost, špatné plánování, střídání sexuálních partnerů a predispozice k
užívání návykových látek.
• Typické jsou pocity prázdnoty – kompenzuje rizikovým jednáním.
• Významně zvýšené je riziko sebevraždy a sebepoškozování.
• Typ impulzivní: jednají neuváženě a vyvolávají konflikty, nepřijímají
kritiku, výbuchy zlosti, může se objevit násilné jednání, ničení majetku.
• Typ hraniční: emoční nestálost, narušená představa o sobě, svých cílech a
preferencích (sexuálních). Partnerské problémy. Partnera střídavě zatracují a
idealizují. Ve vztahu se bojí odmítnutí. Pocit vnitřní prázdnoty (suicidalita a
sebepoškozování).
Histrionská porucha osobnosti
• Sklon k teatrálnosti a dramatizování.
• Labilní a povrchová emotivita, infantilní projevy.
• Touha být středem pozornosti (soupeření o přitažlivost, svůdné chování), vyžaduje
stálý obdiv, ujišťování, že je milován.
• Vyhledávání silných zážitků.
• Pocit trvalého napětí a neuspokojení, prudké afekty.
• Sklony k vyčítání, obviňování druhých osob.
• Manipulace, neztišitelný pláč, pomstychtivost.
• Sklon k bájivé lhavosti, účelové reakce (manipulace tělesným symptomem).
Narcistická porucha osobnosti
• Přehnané pocity vlastní důležitosti, a to i navzdory vnitřní nejistotě.
• Věří ve vlastní výjimečnost a také v to, že je dokáží pochopit jen jiní výjimeční
jedinci.
• Potřebují neustálý obdiv.
• Chovají se arogantně a od ostatních očekávají předností zacházení.
• Jedná se o lidi, kterým chybí empatie.
• Využívají ostatní ke svému prospěchu.
• Přehánějí své úspěchy.
Anankastická porucha osobnosti
• Neustálé pochybnosti, podhodnocování, nedůvěra v sebe sama a své schopnosti.
• Sklony k perfekcionismu.
• V pracovním životě dotyční mohou vynikat nadprůměrnými a bezchybnými
výsledky, potřebují pro neustálou kontrolu mnohem více času než ostatní.
• Rozhodování nechávají na jiných, pokud musí rozhodnout sami, ostatní se jeho
rozhodnutí musí podřídit.
• Ve svých postojích i hodnotách jsou rigidní, neradi vybočují z rutiny.
Anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti
• Tuto poruchu charakterizuje nedostatek sebevědomí, z kterého plyne úzkostné
ladění a obavy.
• Jedinci jsou přesvědčeni o své neschopnosti.
• Považují se za méněcenné, zbytečné.
• Ve společnosti se kontaktu spíše vyhýbají.
• Ke kritice a odmítnutí jsou nadmíru citliví.
Závislá porucha osobnosti
• Označována také jako pasivní osobnost.
• Jedinci s touto poruchou jsou rádi ve společnosti, ale bývají ve svých úlohách
submisivní, rádi a ochotně se podřizují přáním a příkazům druhých.
• Nechají za sebe rozhodovat druhé, mají pocit vlastní neschopnosti v rozhodování.
• Jsou závislí na svých partnerech a velmi špatně snášejí rozchody.
• Potřebují také okolí k tomu, aby jim dodávalo jistotu.
Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka
• Normální způsob osvojení jazyka je narušen od časných vývojových stádií.
• Tyto stavy nelze přímo přičítat neurologickým abnormalitám nebo poruchám
řečového mechanismu‚ smyslovému poškození‚ mentální retardaci nebo faktorům prostředí.
• Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka jsou často následovány přidruženými problémy‚ jako jsou obtíže ve čtení (dyslexie) a psaní (dysgrafie, dysortografie)‚ obtíže v meziosobních vztazích a poruchy emocí a chování.
Specifická porucha artikulace řeči
• Vývojová porucha‚ kdy dítě užívá řečových zvuků pod úrovní svého mentálního
věku‚ ačkoliv řečová dovednost je na normální úrovni.
Expresivní porucha řeči
• Specifická vývojová porucha‚ při které schopnost dítěte užívat expresivně
mluvenou řeč je zřetelně pod úrovní jeho mentálního věku.
• Jazykové chápání je normální.
• Mohou být‚ ale nemusejí‚ poruchy artikulace
Receptivní porucha řeči
• Specifická vývojová porucha‚ kdy chápání řeči dítětem je pod úrovní jeho
mentálního věku.
• Téměř ve všech případech je také výrazně porušena expresivní řeč.
• Jsou časté též poruchy tvorby slova a zvuku.
Pervazivní vývojové poruchy
• Pervazivní vývojové poruchy neboli poruchy autistického spektra jsou vývojové
poruchy charakterizované obtížemi úspěšně se adaptovat ve společnosti v důsledku kvalitativních abnormalit osobnosti a psychosociální úrovně (abnormity motorické,
emocionální, volní, kognitivní, řečové).
• Typický je omezený‚ stereotypní a opakující se soubor zájmů a činností.
• Slovo “pervazivní” znamená “všepronikající, všeprostupující“.
• Pervazivní porucha “zasahující všechny oblasti psychiky či sociální situace a
vyjadřuje fakt, že vývoj dítěte je narušen do hloubky v mnoha směrech.
• Pojem autismus je odvozen od řeckého slova autos – sám.
• Chybí sociální reciprocita.
Dětský autismus
• Projeví se před dosažením tří let věku.
• Narušená je reciproční sociální interakce a komunikace s druhými.
• Opakující se omezené stereotypní chování. Spoluvýskyt dalších příznaků - jako
fobie‚ poruchy spánku a jídla‚ návaly zlosti, agrese namířená proti sobě.
Atypický autismus
• Typ pervazivní vývojové poruchy‚ která se odlišuje od dětského autismu především
věkem nástupu – po třetím roce.
• Atypický autismus vzniká často u výrazně retardovaných jedinců a jedinců s těžkou
vývojovou receptivní poruchou řeči.
Rettův syndrom
• Stav až dosud zjištěný pouze u dívek s obvyklým nástupem ve věku 7-24 měsíců.
• Období časného vývoje probíhá normálně.
• Posléze se objevuje částečná nebo pozvolná ztráta řeči.
• Porucha obratnosti při chůzi a užívání rukou‚ současně se zástavou růstu hlavy.
• Ztráta účelných pohybů rukou‚ stereotypní kroutivé pohyby rukou a spontánní
hyperventilace.
• Je zastaven vývoj hraní a vývoj sociální.
• Téměř vždy je výsledkem těžká mentální retardace.
Aspergerův syndrom
• Vrozená porucha autistického spektra.
• Vyskytuje častěji u chlapců.
• Pacienti mají potíže zejména v sociálním chování, komunikaci a v oblasti emocí.
• Mají zpravidla vysoké IQ a často se zajímají o jedno téma, o kterém mívaj
rozsáhlé znalosti.
• Řeč u pacientů nebývá opožděna.
• Aspergerův syndrom je nevyléčitelný a vrozený, lze však zlepšit sociální
schopnosti pomocí psychoterapie.
Demence
• Demence je globální porucha intelektu, paměti a osobnosti, která výrazně narušuje
běžné denní aktivity.
• Vzniká až po ukončení rozvoje kognitivních funkcí (tj. po druhém roce života).
• Procento nemocných narůstá s věkem, v 65 letech trpí demencí 5 % populace.
• Základní příznaky: zapomnětlivost; porucha prostorové představivosti a orientace;
bloudění; poruchy exekutivních funkcí (plánování, rozhodování, cílesměrná aktivita); snížení intelektové výkonnosti; amnestická dezorientace – porucha krátkodobé
paměti, kdy si postižený nepamatuje, kde se právě nachází.
Atroficko-degenerativní demence
• Alzheimerova choroba.
• Nejčastější, časný nástup před 65 rokem, pozdní nástup po 65 roce.
• V počátečním stádiu dochází k poruše učení, hledání odložených předmětů,
zapomětlivost, zapomíná dělat běžné denní úkony.
• Posléze se stav prohlubuje - nevybavuje si, kde je, kde bydlí, jména blízkých apod.
Soběstačnost je vážně narušena.
• Poslední fáze – úplná ztráta paměti, nepoznává blízké.
• Demence při Parkinsonově chorobě:
Celková zpomalenost myšlení. Poruchy paměti – paramnézií (doplňování nepřesných údajů), ekmnézií (nesprávná časová
lokalizace vzpomínky), kryptomnézií (přesvědčení o autorství něčeho, co udělal někdo jiný). Jsou porušeny exekutivní funkce. Třes či svalová ztuhlost.
• Demence s Lewyho tělísky:
Postižená je pozornost, paměť, exekutiva, objevují se deliria, zrakové halucinace, paranoidní bludy, poruchy chůze, hrozí pády, svalová ztuhlost.
• Demence u Pickovy choroby:
Narůstající poruchy paměti, přidávají se změny
nálady. Nemocný je přehnaně smutný nebo naopak neadekvátně veselý. Pacient ztrácí některé vyšší city, (schopnost cítit lásku). Nemoc rychle postupuje a po 10-15 letech od prvních příznaků zpravidla dochází k těžkým změnám osobnosti a úplnému rozkladu duševního zdraví.
Vaskulární demence
• Poškození mozku – mrtvice či infarkt.
• Vzniká často náhle – důsledek infarktu či mrtvice.
• Možnost postupné deteriorace – hypertenze, mnohočetné ikty.
• Typické jsou neurologické symptomy – ztráta hybnosti končetin, ztráta či oslabení
smyslové funkce (zrak, sluch…)
• Nemocný si dlouho svůj stav uvědomuje – deprese, suicidalita.
• Poruchy paměti, exekutivy, oslabení intelektu.
Schizofrenie
• Narušené myšlení (bludy) a vnímání (halucinace), emotivita neodpovídá situaci
nebo je oploštělá (nezúčastněnost, nezájem, lhostejnost).
• Narušení pocitu osobitosti, jedinečnosti a sebekontroly.
• Pozitivní příznaky – nadměrné nebo zkreslené vyjádření normálních funkcí (bludy,
halucinace…).
• Negativní příznaky – oslabení, ztráta normální funkce (emoční oploštělost,
neschopnost cílesměrného jednání, narušení produktivity myšlení).
• Paranoidní schizofrenie – typické paranoidní bludy.
• Hebefrenní schizofrenie – nevhodné, nepředvídatelné chování.
• Katatonní schizofrenie – psychomotorické příznaky (stupor, hyperkineze).
• Simplexní schizofrenie – plíživý rozvoj podivínského chování, neschopnost
fungovat ve společnosti postupně narůstá.
Paranoidní schizofrenie
• Dominují paranoidní bludy, doprovázené sluchovými halucinacemi.
• Narušení emotivity, vůle, řeči – většinou chybí nebo jsou nenápadné.
• Paranoidní bludy se týkají převážně pronásledování, lásky, nenávisti, žárlivosti,
velikášství či nadpřirozenosti (vysílá myšlenky, atd.)
Hebefrenní schizofrenie
• Začátek v adolescenci nebo časné dospělosti.
• V popředí změny emotivity.
• Proměnlivé bludy a halucinace.
• Nevhodné a nepředvídatelné chování.
• Tendence k sociální izolaci.
• Oploštění emocí a ztráta volních schopností.
• Negativní prognóza.
Katatonní schizofrenie
• Zřetelné – rušivé psychomotorické příznaky jsou v popředí.
• Hyperkineze či stupor.
• Povelový automatismus a negativismus.
• Kritické mohou být epizody zuřivého neklidu.
• Mohou se vyskytovat halucinace živých scén.
Simplexní schizofrenie
• Plíživý, postupný rozvoj podivínského chování.
• Neschopnost plnit a zvládat sociální role – fungování ve společnosti.
• Celkový pokles výkonu.
• Pomalé psychomotorické tempo.
• Pasivita – ztráta iniciativy.
• Chudá řeč a myšlení.
• Zhoršená péče o sebe.
Porucha s bludy
• Rozvoj jediného bludu (porucha myšlení) nebo několika vzájemně propojených
bludů.
• Blud je setrvalý – někdy celoživotní.
• Nejsou přítomny halucinace, pouze u straších pacientů se mohou objevit
halucinace sluchové a to pouze přechodně.
• Chybí oploštění emotivity.
Schizoafektivní porucha
• Objevuje se kombinace afektivních a schizofrenních symptomů.
• Rozlišujeme manický, depresivní a smíšený typ.
• Manický typ: bludy, halucinace a příznaky mánie.
• Depresivní typ: bludy, halucinace a depresivní příznaky
• Smíšený typ: bludy, halucinace, střídají se projevy mánie a deprese.
Afektivní poruchy
• Změna nálady nebo afektu ve smyslu zvýšení (hypománie, mánie) nebo snížení
(deprese).
• Dochází ke změně životní aktivity jedince.
• Začátek jednotlivé epizody může být spojen s významnou životní událostí.
• Hypománie
• Mánie
• Deprese
Deprese
(lehká, střední a těžká): smutek, ztráta energie, únava, nedokáže zažívat
potěšení, snížené sebevědomí, sebevražedné myšlenky, depresivní myšlenky o vlastní postradatelnosti a bezcennosti, výčitky vůči sobě, myšlenky na smrt, ztráta chuti k jídlu, poruchy spánku (brzké probouzení), úbytek hmotnosti, prožívání bezmoci a beznaděje.
Mánie
Nálada je zvýšená bez ohledu na okolnosti. Zvýšená energie, hyperaktivita,
nadměrná hovornost, nízká potřeba spánku, není možné udržet pozornost,
myšlenkový trysk, přehnaná sebedůvěra, riskování a nezodpovědnost – často dochází k újmě (okolí nebo postižená osoba).
Hypománie
Trvale mírně nadnesená nálada, nárůst energie, aktivity,
dobrá pohoda, fyzická i duševní výkonnost. Zvýšená hovornost, sociabilita,
menší potřeba spánku. Nedochází k narušení pracovních návyků.
Trvalé poruchy nálady
• Cyklotymie: 2 roky období nestabilní nálady, periody deprese (příznaky), tak
hypománie (příznaky).
• Příznaky nejsou natolik závažné, aby mohla být diagnostikována deprese či mánie
(afektivní porucha). Lehčí forma deprese či hypománie.
• Dystymie: 2 roky neustále se vracející depresivní nálada. Normální nálada se
objevuje jen zřídka. Příznaky nejsou natolik závažné, aby dosahovaly významnosti
depresivní poruchy.
Úzkostné poruchy
• Úzkost i strach jsou běžné emoce – ochranný význam.
• Úzkost – nepříjemná emoce, příčinu není možné přesněji určit, často je úzkost
doprovázená vegetativními příznaky.
• Strach – obava z konkrétního nebezpečí.
• Intenzita úzkosti – mírný neklid až po stav paniky.
• Situační či fobická úzkost – vzniká za určitých okolností, které lze předvídat.
• Pokud se úzkost rozvine při pouhé představě události či okolnosti, hovoříme o
anticipační úzkosti.
• Neuróza – duševní nerovnováha, způsobující emoční tíseň (úzkost), která se
projevuje ve fyziologické (tělesná nepohoda jako bolest hlavy, břicha,
kardiovaskulární obtíže)
Příklady úzkostných poruch
• Agorafobie
• Sociální fobie
• Generalizovaná úzkostná porucha
• Obsedantně-kompulzivní porucha
• Agorafobie:
Strach z opuštění domu, vstupu do obchodů, shluku lidí, veřejných
prostranství nebo z cestování ve veřejnou dopravou. Často se vyskytuje anticipační
úzkost, panické reakce (silný somatický, vegetativní doprovod).
• Sociální fobie:
Strach ze zkoumavých pohledů, strach ze sociálního kontaktu,
strach z kritiky. Nízké sebevědomí, možnost panické ataky spojené s vegetativními
příznaky.
• Generalizovaná úzkostná porucha:
Všeobecná, trvalá úzkost bez vazby na
zvláštní okolnosti (neustálá nervozita, chvění, svalové napětí, pocení, točení hlavy).
Časté jsou obavy, že pacient onemocní, že se něco zlého stane blízkým, že utrpí
úraz.
• Obsedantně-kompulzivní porucha:
Do mysli se opakovaně vkrádají myšlenky
(vtíravé), které jsou spojené s úzkostí. Následně vznikají kompulze, což je
opakované chování (ritualizované), které po provedení snižuje úzkost a na určitou
dobu upozadí vtíravou myšlenku.
