Sartre - Bytí a nicota Flashcards
V úvodu
V úvodu kapitoly Sartre předkládá předmětnost jako jeden ze způsobů přítomnosti mnou vnímaného druhého člověka. existence druhého je tak co do předmětnost pouze pravděpodobná, přesto ale předmětné bytí druhého musí být pro svou pravděpodobnosti opět určitým způsobem přístupné. pravděpodobnost existence druhého vůbec tak znamená pravděpodobnost existence lidství druhého, nacházená v uvědomování si druhého jako osobně přítomného
Existenční účast druhého uchopeného jako předmět má ve vztahu k předmětům svého prostředí čistě aditivní povahu a příslušné prostředí jím není nijak ovlivněno či rozvinuto, kdežto uchopením druhého jako člověka se distanční uspořádání věcí mého světa stává nedistačním, nastává transcendence prostoru a předmětných vztahů spjatých s takto vnímaným jedincem.
změnou vnímání
změnou vnímání druhého dochází k mnou patrnému narušení a odcizení těchto vztahů
kontakt mnou uvědomovaného prostoru vnímání druhého a mnou uvědomovaného prostoru svého vnímání, v tomto ohledu mnou do té doby vnímaná prostornost přestává být v asimilací prostorností druhého výlučně mou prostorností
má asistence druhému s reorganizací světa bez schopnosti uchopit distanci cítěnou druhým -> svět mi v rámci jeho zjevení uniká, druhý svým zjevením tvoří výpustný prostor vyprazdňující a dezintegrující můj svět
čtoucí člověk
čtoucí člověk nevnímající okolí udržuje s knihou vztah bez distance -> zapříčinění pouze virtuálního rozpadu mého světa, čtoucí člověk pro mě zůstává předmětem - možnost tohoto člověka vnímat jako jakoukoliv jinou časoprostorovou věc, uzavření jeho formy do sebe x tento člověk-předmět tvoří malou výpusť v mém distančním poznávání – přítomnost výpusti v jeho uzavřeném světě, ve vztahu mezi ním a knihou, vztahu náležícím jeho světu více než mému
ovšem tím, že
ovšem tím, že předmětné sepětí druhého se světem (druhý vnímá stejný prostor - druhého nikdy nelze považovat za oddělené mimosvětské bytí
mé stávání se pro druhého bytím-předmětem v momentě vstupu druhého do mého světa - vidět druhého - být-viděn-druhým - potřeba přehodnotit vztah k němu jako k bytí-subjektu vzhledem k jeho nazření mě -> zesubjektivnění druhého jako pozorovatele vede k zpředmětnění mě ze strany druhého x nemožnost být objektem pro sebe sama -> nelze uznat druhého jako objekt - moje možnost vidět druhého znamená i možnost být-viděn-druhým -> formulace bytí-v-páru-s-druhým
Na Sartrovo ,,bytí
Na Sartrovo ,,bytí v páru s druhým” přímo navazuje ,,být-viděn-druhým,” tedy ,,setrvalá možnost subjektu, jenž mne vidí, ocitnout se na místě toho objektu, který já vidím,” což je dle Sartra i zákonitostí toho, že já vidím druhého.
pohled - vůči mně směřovaný určitý vztah vyjadřující se v mém vjemovém poli, nárokující si moji pozornost svým kladením důrazu na moji ambivalentní existenční přítomnost v dané situaci
v mém vědomí toho, že mohu být a případně jsem pozorován, jsem prozatimně zpředmětňován, ovšem právě proto polidšťován
právě tím, že pohled nelze považovat za projev předmětného bytí - vztah vždy musí být tvořen subjektem a předmětem, potažmo subjektem
oko - médium
oko - médium čehokoliv pohled nesoucího či produkujícího, (nikoliv pouze smyslový orgán - zapraskání křoví, přibližující se dům s rozsvícenými okny, atp.)
pouhá pravděpodobnost být-viděn do momentu uvidění mne
samotné ,,oko” je v mém vjemovém poli méně důležité oproti pohledu. udržovaná distance očí jako předmětu pozorování vůči mé osobě x přímé spočívání pohledu na mé osobě, upření pohledu na moji osobu bez odstupu
Na tomto základě pojem
Na tomto základě pojem druhého koreluje s pojmem já, přičemž pojem druhého mimo pojem já nelze vztahovat a naopak, tím spíše, že vztah mne samého k druhému je konkrétní každodenní vztah zakoušený každým okamžikem.
Dokud jsem nepozorovaným, dokud mé vědomí nedojde ke kontaktu s pohledem, prostřednictvím kterého se mohu zpětně sebeurčit a stát se v dané situaci jsoucím, nacházím se v jakémsi bytí vlastní nicotou neexistujícím stavu, v ,,nejenže nedovedu sebe poznat, nýbrž samo moje bytí mi uniká.”
zpozorování ve své činnosti -> bytí-uviděným - existence jako mne a onoho pozorovatele ohlašujícího se jako vpád mého vlastního jájako druhého pro druhého – bytí-uviděným zapřičiňuje vidění sebe sama prostřednictvím reflexe
subjektivní reakce na
subjektivní reakce na být-(u)viděn
strach
pocit nebezpečí před svobodou druhého)
stud nebo pýcha
bytí sebou samým jinde pro druhého
uznání svého rabství
pocit odcizení mých možnosti
stud coby stud ze
stud coby stud ze sebe sama – moment uvědomění mého bytí předmětem pro druhého coby pozorovatele a soudce + doznání tohoto bytí
simultaneita (spolu-přítomnost) dvou přítomností na světě coby fenomén nepoznatelný v samotě - v samotě lze vidět pouze kontinuitu své vlastní přítomnosti
s uchopením pohledu druhého dostává můj čas novou dimenzi -> mé odcizení se od své přítomnosti v přítomnosti druhého - přítomnost zahrnující přítomnost druhého -> uvrhnutí mne do univerzální přítomnosti
druhý transcenduje
druhý transcenduje svět skýtající mé dosavadní neodhalení - druhý coby podmínka mého neodhaleného bytí - pohled druhého mi dává být vně mého bytí ve světě
druhý - odcizení mých možností vystavující mně samému v mé neodhalitelnosti, aniž by se sám odhaloval -> druhý jako smysl a směr mého odcizení
mé nevšímání si druhého činí jeho přítomnost tím nejpřítomnější a nejnaléhavější - anticipace přítomnosti druhého při mé snaze uchopit sebe sama jako předmět -> danost druhého coby čistého, mnou nepoznatelného subjektu - nutná existence druhého vzhledem k danosti být objektem pro subjekt
uchopení sebe sama jako viděného
uchopení sebe sama jako viděného jako viděného ve světě a ze světa
odcizené já coby pozorované bytí implikuje současně, mnou organizované odcizení světa
mé (mně unikající si) bytí sebou samým ve světě mně rovněž unikajícím
mé unikání sobě samu
mé unikání sobě samu podmiňuje mé vědomí sobě samém - nutnost svého základu vně sebe sama
existence mého já pro druhého -> oddělení mého já ode mne sama nicotou navzdory mého nároku (?) tohoto já - neustálé unikání mého vlastního já bez možnosti mi patřit, bytí sebou samým bez poznání sebe sama
být pozorován - chápat se jako neznámý předmět
mé odhalování svobody druhého skrze neurčitost mého bytí pro něho - mé bytí (a má nepředvídatelnost) se rýsuje ve svobodě a svobodou druhého
já jako předmět pro
já jako předmět pro mne není já - absence znaků vědomí
radikální lišení se od bytí v sobě samém pro sebe sama v případě možnosti sám sebe zřetelně vidět jako objekt - pouhé uchopení svého bytí zvnějšku, právě z perspektivy druhého jako mého bytí pro druhého -> bytím-pro-druhého nejsem tím, čím jsem a jsem tím, čím nejsem
štěpení mého bytí na vnější a vnitřní - viditelnost vnitřního bytí pro mě a mnou, viditelnost vnějšího bytí pouze mnou v rámci pohledu druhého
mé bytí-pro-druhého coby pád k předmětnosti -> odcizení, oddělení od mého já nepřekročitelnou nicotou x nelze bytí pro sebe sama dovést k předmětnosti - za žádných okolností se nelze odcizit sobě samému
druhý mne konstituuje
druhý mne konstituuje jako předmět pouze pro sebe sama, nikoliv pro mne samého - přítomnost druhého nevede k objevení já jakožto předmětu
pohled druhého - pouhý pocit cizí svobody a odtržení mne samého z bytí-pro-mě
nepochybnost druhého a jeho faktická nutnost -> nepochybnost a nutnost mého vlastního vědomí
stálá přítomnost a nezpochybnitelnost mého bytí-pro-druhého ve mně
(?) -> v případě existence druhého nejsem oním druhým - negací druhého se vynořuji já sám a konstitucí mého bytí vzniká druhý -> mé bytí coby nebytí někým druhým -> mé vyprošění se z druhého
