Peirce - How to Make Our Ideas Clear Flashcards
1
článek “kritizuje Descartovu doktrínu o jasnosti myšlenek a pokračuje v rozvíjení Peirceovy vlastní teorie, Peirce se v první řadě zabývá dvěma základními, historicky rozpracovávanými rozlišeními v logice: mezi jasnými a nejasnými pojmy a mezi zřetelnými a nezřetelnými myšlenkami.
Jasné myšlenky jsou definovány jako takové, které jsou snadno rozpoznatelné a nesmějí být zaměněny za jiné. Zřetelné myšlenky: Obsahují pouze jasné prvky a jsou definovány přesnými termíny.
Na základě těchto rozlišení
Logika by měla učit, jak činit naše myšlenky jasnějšími a o to lépe dospívat k pravdě. Kritizuje dosavadní aprioristicky orientovanou logiku za nedostatečnou pozornost věnovanou tomuto aspektu a vyzývá k modernizaci a přizpůsobení logiky aktuálním intelektuálním potřebám. Mysl je pouze mediátorem poznání, nikoliv jeho původcem, analýzou definic se nelze nikdy naučit nic nového.
Přesto naše stávající
Nicméně naše stávající přesvědčení lze tímto procesem uvést do pořádku a řád je základním prvkem intelektuální ekonomie, jako každý jiný. […] Vědět, co si myslíme, být pány vlastního významu, vytvoří pevný základ pro velké a závažné myšlenky.
Autor navazuje na předchozí myšlenky a uvádí metodu pro dosažení vyššího stupně jasnosti myšlení, která překračuje “zřetelnost” logiků.
Činnost myšlení
činnost myšlení je vzrušena podrážděním pochybností a ustává, když je dosaženo přesvědčení; takže vytváření přesvědčení je jedinou funkcí myšlení.“ Konečným výsledkem myšlení je pak výkon vůle, duševní jednání a toho již není součástí myšlení, ale pouze přesvědčení.
aplikace přesvědčení pak zahrnuje další pochybování a další přemýšlení, je jak místem zastavení, tak ié novým výchozím místem pro myšlení. .celou funkcí myšlení je vytvářet návyky jednání; a…cokoli je spojeno s myšlenkou, ale irelevantní pro její účel, není její součástí.“
Přesvědčení je zcela vymezeno tím, že jde o vědomý akt vznikající v reakci na pochybnost a směřující k návykům/vzorům jednání.
Různá přesvědčení
různá přesvědčení se vyznačují různými způsoby jednání, ke kterým vedou. Pokud se přesvědčení v tomto ohledu neliší a uklidňují stejnou pochybnost tím, že vytvářejí stejné pravidlo jednání, pak žádné rozdíly ve způsobu jejich vznikání z nich nemohou učinit odlišná přesvědčení…
je tím výsledn dospíváno k tomu, co je hmatatelné a praktické jako kořen každého skutečného rozdílu myšlení. je tak třeba zvážit, jaké možné představitelné praktické důsledky by mohl mít určitý pojem. Celý pojem předmětu je pak chápána právě v představě těchto důsledků. skutečný význam myšlení je odvozen z jeho praktických důsledků na jednání a že rozlišení v myšlenkách musí být vždy ukotveno v možných rozdílech v praxi. jde o skeptický a materialistický princip. Je to však pouze aplikace evangelijního principu „Po ovoci je poznáte,“
Jako příklad aplikace
Jako příklad aplikace těchto principů na konkrétní doktríny je uvedena doktrína transsubstanciace, kde autor ukazuje, že spor mezi katolickou a protestantskou koncepcí eucharistie je založen na nedorozumění, pokud obě strany souhlasí s praktickými důsledky předmětných prvků. - totožné smyslově vnímatelné důsledky, totožné vyplývající jednání. Naše představa čehokoli je naší představou o jeho smyslových účincích získatelných pouze v praktickém kontextu.
Pragmatická metoda jako pomoc k vyjasňování myšlenek - nabývání neomylnosti, co se týče obsahu myšlenky, nikoliv ještě její platnosti
Uvažování o vlastnostech
Mají věci vlastnosti mimo situace kdy jsou tyto ověřitelné? Je to jedno. kvantifikace dispozičnosti věcí coby pouhé, přehnané aranžování jazyka. samotné aražmá nikoliv coby fakt, nýbrž řeč bez reálné validity
fakta různě uspořádat, aby odrážela různé perspektivy, což ukazuje, že mnohé filozofické otázky nejsou otázkami faktů, ale jejich uspořádání.
Autor kritizuje zjednodušování a nedorozumění, které vznikají, když se myšlenky redukují na jejich gramatickou strukturu nebo když se mylně interpretuje nejasnost myšlení jako vlastnost předmětu myšlení.
Peirce pokračuje s
Autor používá jednoduché příklady, jako jsou tvrdost a hmotnost, k ilustraci pragmatické maximy. Peirce tak Upozorňuje na chybu v pojetí, kdy lidé rozlišují mezi pojmem (např. silou) a jeho účinky, přestože plné porozumění pojmu zahrnuje porozumění jeho účinkům.
Hmotnost, tvrdost, síla či skutečnost Jsou definovány jejich praktickými účinky - tvrdost znamená nebytí poškrábán mnoha jinými látkami, zatímco hmotnost znamená, že těleso padá, pokud na ně nepůsobí opačná síla.
Na pojmu síly
Na pojem síly se ilustruje jednou z dříve zkoumaných zmatení: záměna nejasné myšlenky za (bytostně) nejasný předmět. […] je uvedeno, že přesně rozumíme působení síly, ale co je to síla sama, nerozumíme! To je prostě seberozpor. Myšlenka, kterou v našich myslích vzbuzuje slovo síla, nemá jinou funkci než ovlivňovat naše činy a tyto činy nemohou mít žádný vztah k síle jinak než prostřednictvím jejích účinků.
V neposlední řadě, sk
realita, stejně jako každá jiná kvalita, spočívá ve zvláštních, smyslných účincích, které věci, které se jí účastní, vytvářejí. Jediný účinek, který skutečné věci mají, je způsobit přesvědčení, protože všechny pocity, které vzrušují, se objevují ve vědomí ve formě přesvěcčení. Otázkou tedy je, jak se odlišuje pravá přesvědčení (nebo víra ve skutečné) od falešné přesvědčení (nebo víra ve fikci). Zde se do popředí stávají diskuse o metodě vědy (protože metoda vědy je jedinou metodou fixace přesvědčení, která se zabývá pravdou). pragmatická metoda jako metoda vědeckého poznávání
Zatímco různí vědci
Podle Peirce, zatímco různí vědci mohou sledovat různé hypotézy nebo metody, jejich výsledky se sbíhají v bodě, který je mimo kontrolu tazatelů. Tuto konvergenci nebo budoucí dohodu považuje za to, co odůvodňuje rozdíl mezi skutečnými přesvědčeními a fikcemi: skutečné můžeme definovat jako to, jehož prvky jsou nezávislé na tom, za co je kdo může považovat.
Pravdou je pak myšlen přesvědčení, se kterým nakonec nevyhnutelně souhlasí právě všichni ti, kdo vyšetřují, a teprve předmět, který tento názor představuje, je skutečný.”
Pravý charakter skutečnosti
Pravý charakter skutečnosti tak lze poznat v rámci časově rozsáhlé a kooperativně pojaté praxe se stupňující se náročností nároků na pravdivé poznání a adekvátnosti přesvědčení. Nemůžeme očekávat, že dosáhneme jeho úplného pojetí; ale můžeme vidět, že je to postupný proces, že zahrnuje realizaci myšlenek ve vědomí člověka a v jeho dílech, a že k němu dochází na základě schopnosti člověka učit se a díky zkušenosti, která na něj neustále nalévá myšlenky, které ještě nemá. dosud získané. Je tak vyjádřen určitý nutný optimismus motivu vědy
