Firemni Bankovnictvi Flashcards
Marže přidané hodnoty
Ukazatel marže přidané hodnoty se vypočítá z výsledovky: ukazatel marže přidané hodnoty = přidaná hodnota / (tržby za prodej zboží + tržby za prodej výrobků a služeb).
Ukazatel marže přidané hodnoty je velmi důležitým ukazatelem vývoje rentability firmy, doslova pilířem finanční analýzy výsledovky, na který má vliv velké množství faktorů: vývoj obchodní marže, změna nákupních cen materiálu a energií (především u výrobních společností) a pohonných hmot (zejména u dopravců), změna cen výrobků či služeb z důvodu konkurence, odběratelskýc
Obchodní marže
Marže je pojem používaný ve finanční analýze, který vyjadřuje rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou na zboží nebo službě. Vyjadřuje se buď absolutně nebo v procentech podle následujícího vzorce:
m=\frac{p-n}{p}\cdot100%, kde m je marže (v procentech), p je prodejní cena a n je nákupní cena. Marže nikdy nepřesáhne 100%.[1]
Důležité je si uvědomit, že marže obchodníka není zisk. Zisk je marže snížená o náklady spojené s prodejem zboží či služby, jako například mzdové náklady, nájemné, elektřina atd.
Provozní cash flow
Výsledek hospodaření je ovlivněn mnoha mimořádnými operacemi (prodej dlouhodobého majetku a CP, mimořádný zisk/ztráta aj) a nepeněžními operacemi (odpisy, rezervy vč. daňových a opravné položky aj.). Pokud chceme znát reálný výsledek hospodaření čistě z provozní činnosti bez vlivu nepeněžních a mimořádných operací, musíme výsledek hospodaření o tyto účetní operace očistit. Výsledkem je tzv. provozní CASH FLOW společnosti. Pokud banky hodnotí rentabilitu společnosti či schopnost splácet dlouhodobé úvěry, používají pro výpočet provozní CASH FLOW (název může být různý, výpočet se tolik lišit nebude) a je mu přikládán větší význam než výsledku hospodaření. Provozní cash flow říká, kolik peněz firma vydělá z pravidelné činnosti bez vlivu nepeněžních a mimořádných účetních položek. Vypočtená kladná hodnota znamená, že firma dosahuje provozní činností kladný výsledek. Záporná hodnota znamená, že firma je z provozní činnosti ztrátová. Například pokud je provozní CF záporné a výsledek hospodaření kladný, tak to znamená, že hospodářský výsledek je dotovaný zpravidla prodejem majetku, mimořádnými výnosy, anebo nepeněžními účetními operacemi (rozpuštěním rezerv, opravných položek aj.).
Rentabilita tržeb
Výpočet rentability tržeb = výsledek hospodaření / (tržby za prodej zboží + tržby za prodej výrobků a služeb)
Ukazatel rentabilita tržeb, někdy označován jako zisková marže, vyjadřuje procentuelní podíl výsledku hospodaření na tržbách za prodej zboží, výrobků a služeb (obecně popisováno jako % podíl zisku na 1 Kč tržeb). Na vývoj trendu ukazatele rentability tržeb má vliv především: změna ceny (prodejní marže), změna nákladů, výše tržeb, kurzové rozdíly a změna struktury prodejního sortimentu. Ukazatel rentability tržeb má vyšší vypovídací schopnost pokud:
Při jeho výpočtu vycházíte z upraveného výsledku hospodaření (EBITDA či provozního CF). Pozn: Výpočet provozního CF či EBITDA poskytuje software finanční analýza firmy.
Znáte hodnoty rentability tržeb hlavních konkurentů. Pozn: Hodnoty odvětví v ČR, které poskytuje ČSU jsou určitě zajímavé, nicméně příliš obecné. Pro zajímavost ROS celého průmyslového odvětví v ČR v roce 2007 činil 7,03%.
Ukazatel rentabilita tržeb je při finanční analýze účetních výkazů vždy hodnocen v trendu (srovnání více období). Trend lze zdůvodnit nejčastěji prostřednictvím:
vývoje obchodní marže (obchodní marže/tržby za prodané zboží). Ukazatel se počítá z výsledovky a poskytuje informaci o výši marže, s kterou společnost prodává své zboží.
vývoje marže přidané hodnoty (přidaná hodnota/(tržby za prodej zboží + tržby za prodej výrobků a služeb). Klíčový ukazatel pro hodnocení rentability, který se počítá z výsledovky. Ukazatel nám říká, s jakou marží společnost prodává své zboží, výrobky a služby po odečtení nákladů na prodané zboží, spotřebovaného materiálu a energii a nákladů na služby (nájmy, doprava, subdodávky, leasing, marketing atp.) bez zohlednění především mzdových nákladů, daní, odpisů, ostatních provozních nákladů a výnosů a výsledku finančního hospodaření.
krytí mzdových nákladů z přidané hodnoty (absolutní výše, % poměr) - velmi užitečný ukazatel, který zohledňuje vývoj přidané hodnoty a mzdových nákladů. Pozn: U hodnocení trendu mzdových nákladů jen na základě finančních výkazů je vhodné poměřit % poměr mzdových nákladů k výši celkových tržeb za prodej zboží, výrobků a služeb v několika obdobích.
trendu dalších významných položek výsledovky jako např. finančního výsledku hospodaření.
úvah nad skutečnostmi které ovlivňují rentabilitu dané firmy: trend tržeb (bod zvratu), citlivost na změnu kurzu koruny či cen nákladů (např. ropa, elektřina, plyn, úroky aj.), postavení na trhu vs. cenotvorba; druh zboží, výrobku či služby, které firma dodává – výrobky s vyšší/nižší marží, kdo jsou dodavatelé a odběratelé, mzdová či materiálová náročnost firmy (podíl na celkových nákladech) atp.
Samostatnou kategorií při analýze rentability tržeb (výsledovky) je analýza bodu zvratu
Rentabilita aktiv
Return of Assets
Výpočet ukazatele rentability aktiv (ROA) = (výsledek hospodaření/celková aktiva).
Ukazatel rentability aktiv vyjadřuje z pohledu aktiv výnosnost aktiv, nebo-li jaká část zisku byla vygenerována z investovaného kapitálu (efektivita využití investovaného kapitálu), respektive z celkových aktiv. Čím vyšší je hodnota ukazatele rentability aktiv tím lepší pro hodnocení rentability firmy.
Rentabilita aktiv měří z pohledu pasiv výsledek hospodaření získaný z peněz od majitelů a věřitelů na rozdíl od ukazatele rentability vlastního kapitálu, který měří výsledek hospodaření dosažený pouze z peněz majitelů.
Ukazatel rentability aktiv vyjadřuje také míru krytí rizikových aktiv společnosti – například pokud společnost generuje nedobytné pohledávky či neprodejné/znehodnocené zásoby ve výši 3% aktiv ročně a ROA je 3%, tak rentabilita aktiv pokrývá tyto problematická aktiva a ostatní výdaje (investice, splátky dlouhodobých úvěrů atp.) jsou financovány z jiných zdrojů, než z provozní činnosti. Pozn.: většina firem zoprávkováním znehodnocených aktiv “nespěchá”, jelikož jim může zhoršit bonitu při hodnocení bankami.
Rentabilita aktiv má vyšší vypovídací schopnost pokud při výpočtu vycházíte z upraveného výsledku hospodaření (EBITDA či provozního CF). Podobně je pro zpřesnění ukazatele možné upravit výši aktiv o položky, které aktiva zkreslují - nedobytné nezoprávkované pohledávky, účelová přecenění majetku atp. Tuto úpravu výpočtu umožňuje program FAF.
Rentabilita vlastního kapitálu
Return on equity ROE
Výpočet rentability vlastního kapitálu (ROE) = (výsledek hospodaření/vlastní kapitál).
Ukazatel rentability vlastního kapitálu vyjadřuje výnosnost vlastního kapitálu a je tudíž zajímavý především pro majitele firmy či konkurenci. Výpočet ukazatele pro má mnoho nedostatků:
ukazatel rentabilita vlastního kapitálu nezahrnuje informaci o rizikovosti návratnosti vlastního kapitálu. Paradoxně vysoká zadluženost (nízký podíl vlastního kapitálu) vede zpravidla k lepší hodnotě ukazatele.
ukazatel měří výnosnost na základě účetní hodnoty vlastního kapitálu a nikoliv hodnoty tržní
výpočet ukazatele standardně nezohledňuje inflaci a náklady na vlastní kapitál
výpočet ukazatele by měl být také upraven o pohledávky vůči majitelům (ponížené o případné závazky), které svou povahou mají dlouhodobý charakter
Informace o rentabilitě vlastního kapitálu (ROE) je zajímavá pro majitele firmy či konkurenci, nicméně pro věřitele má nízkou hodnotu. Zejména má ukazatel ROE nízkou vypovídací schopnost u společností, kde majitelé odčerpávají významnou část zisku přes vlastní mzdové náklady a další výhody. Automatický výpočet ukazatele rentabilita vlastního kapitálu z výsledku hospodaření, z EBITDA či provozního CASH FLOW nabízí program FAF.
EBITDA
Ukazatel EBITDA je vhodný k mezinárodnímu srovnání rentability firem (oborů), jelikož vylučuje daňové a úrokové zatížení a současně zohledňuje zpravidla hlavní nepeněžní náklad, odpisy. Název EBITDA vychází z anglické definice výpočtu “Earnings Before Interest, Taxes, Depreciation and Amortization”. EBITDA se vypočítá jako zisk před úroky a zdaněním (tzv. EBIT) plus odpisy. Výpočet EBITDA není nikde závazně definován, tedy pokud někde narazíte na tento ukazatel, raději si ověřte způsob jeho výpočtu:
Výpočet EBITDA dle českých účetních standardů = výsledek hospodaření před zdaněním + odpisy + nákladové úroky.
V praxi si však firmy tento ukazatel upravují dle svých potřeb, například jednoduše jako výpočet EBITDA = provozní výsledek hospodaření + odpisy + změna stavu rezerv a opravných položek. Takto upravená EBITDA vyloučí z výpočtu daň z příjmů a finanční a mimořádné výnosy a náklady. Dále ve výpočtu zohlední zpravidla hlavní nefinanční položky výsledovky, odpisy a změnu stavu rezerv a opravných položek.
EBITDA je pro posouzení rentability společnosti zpravidla přesnější než výsledek hospodaření, ale i tak má významné nedostatky, pro které nedoporučuji ukazatel používat při standardní finanční analýze firmy. Otázkou zůstává, zdali se EBITDA stala populární pro její užitečnost při porovnání rentability firem. Anebo proto, že je vypočtená hodnota EBITDA vždy významně větší než hodnota hospodářského výsledku a lépe se firmám (managementu firem) prezentuje. Ať již je pravda jakákoli, EBITDA je v současnosti jeden z nejpopulárnějších ukazatelů při analýze rentability firmy, a proto pokud s EBITDOU budete pracovat, měli byste znát níže uvedené nedostatky:
EBITDA nebere v úvahu platbu úroků a daní, tedy výdaje, které mají významný vliv na CASH FLOW
EBITDA upravuje výsledek hospodaření o nepeněžní operace (odpisy) a tím ho částečně zreálňuje, nicméně tyto nepeněžní operace nezahrnuje všechny. EBITDA nezohledňuje účtování o změně rezerv, odložených daní a opravených položek. Tyto nepeněžní operace mají často velmi významný vliv na prezentovanou rentabilitu firmy.
EBITDA nevylučuje mimořádné položky včetně zisku z prodeje majetku, tedy zisk, který nebyl dosažen pravidelnou provozní činností. Např. firma mimořádně prodá stroj na zpětný leasing, nebo prodá nepotřebnou budovu a z těchto operací dosáhne zisk. Při hodnocení rentability firmy je nutné o tento mimořádný zisk rentabilitu firmy upravit.
Pokud chceme znát nikoli účetní zisk, ale zisk = cash flow, ve smyslu výnosů, které přinesly či teprve přinesou příjem, je nutné použít jiný ukazatel a to ukazatel CASH FLOW.
Pozn: Existují různé další úpravy ukazatele EBITDA. Nejznámější je EBITDAR, což je hospodářský výsledek před zdaněním, úrokovými náklady, odpisy (tedy EBITDA) a dále nákladů na pronájem nebo restrukturalizační náklady. Zkratka EBITDAR znamená “Earnings Before Interest, Taxes, Depreciation, Amortization and Rent costs (or Restructuring costs)”.
Celková likvidita
Celková likvidita je hlavním ukazatelem pro finanční analýzu likvidity firmy a hodnotí poměr krátkodobého majetku firmy ke krátkodobým cizím zdrojům. Pokud je krátkodobý majetek vyšší nebo roven krátkodobým závazkům, tedy celková likvidita >= 100%, je společnost likvidní - společnost nemá záporný pracovní kapitál. Pokud však má společnost více krátkodobých závazků než krátkodobého majetku, společnost není likvidní - společnost má záporný pracovní kapitál. Celková likvidita 100% znamená, že krátkodobé závazky jsou v té samé výši kryté krátkodobým majetkem. Pozn: V české literatuře je celková likvidita nazývána také jako likvidita 3. stupně či běžná likvidita.
Výpočet ukazatele celkové likvidity = (krátkodobé pohledávky + zásoby + kr. finanční majetek) / (krátkodobé závazky + krátkodobé bankovní úvěry a výpomoci)
Běžná likvidita
quick/acid test ratio)
Ukazatel běžné likvidity snižuje krátkodobá aktiva o zásoby, tedy o krátkodobé aktivum, které negeneruje peníze v případě, že nedojde k jeho prodeji. Běžná likvidita vyjadřuje, jaká část krátkodobých závazků je krytá pohledávkami a finančním majetkem v případě, že nedojde k prodeji zásob. Z hlediska věřitele platí tak jako u celkové likvidity, že čím větší je tento poměr tím lépe, ačkoli nemusí to platit vždy. Běžná likvidita je oblíbeným ukazatelem likvidity v kreditní analýze. Banky raději financují firmy, kde je běžná likvidita vyšší, jelikož je lépe financovat pohledávky, které představují již realizovaný prodej, než zásoby, které jsou teprve určené k prodeji. V české literatuře je běžná likvidita nazývána také jako likvidita 2. stupně či rychlá likvidita. Pozn: Optimální hodnoty ukazatele běžné likvidity jsou uvedené v programu finanční analýza.
Pohotová likvidita
Pohotová likvidita
Pohotová likvidita (cash ratio)
Ukazatel pohotové likvidity snižuje krátkodobá aktiva o zásoby, tedy o krátkodobé aktivum, které negeneruje peníze v případě, že nedojde k jeho prodeji a zároveň i krátkodobé pohledávky, které již představují realizovaný prodej, nicméně nikoli pohotové prostředky. Pohotová likvidita vyjadřuje, jaká část krátkodobých závazků je krytá pouze finančním majetkem. Tento ukazatel je významný především při finanční analýze likvidity velkých korporací. Ukazatel může být významně zkreslený náhodnými/sezónními/účelovými pohyby na účtu ke konci roku – tento ukazatel s proto v praxi příliš nevyužívá a při hodnocení pohybu finančního majetku stačí pohled do výkazů společnosti či lépe výkazu cash flow. Standardní finanční analýza preferuje ukazatel celkové likvidity a běžné likvidity. V české literatuře je pohotová likvidita nazývána také jako likvidita 1.stupně.
Výpočet ukazatele rychlé likvidity = krátkodobý finanční majetek / (krátkodobé závazky + krátkodobé bankovní úvěry + krátkodobé finanční výpomoci)
Doba obratu splatnosti pohledávek
Ukazatel doby obratu pohledávek z obchodního styku měří rychlost/dobu s jakou společnost zinkasuje v průměru své pohledávky od odběratelů. Čím je tento ukazatel nižší (například doba obratu 30 dnů), tím méně zdrojů k financování pohledávek firma potřebuje a naopak ( např. doba obratu 150 dnů). Ostatně průměrná doba splatnosti pohledávek neznamená nic jiného než průměrnou dobu po kterou firma financuje, zpravidla bezúročně, své odběratele. Ukazatel je dobré analyzovat v trendu. Rozhodnutí o délce splatnosti a toleranci inkasa po lhůtě splatnosti však zpravidla vychází z obchodních vztahů s odběrateli, řízení dodavatelského rizika a oboru podnikání. Vysoký ukazatel doby obratu pohledávek může odrážet dlouhé splatnosti pohledávek, nicméně zpravidla vyjadřuje problematické portfolio odběratelů se špatnou platební morálkou či vysoký podíl nedobytných pohledávek.
Ukazatel doby obratu pohledávek může být zkreslen např. sezónní fakturací, chybným účtováním pohledávek z OS např. do jiných kr. pohledávek, vysokým podílem prodejů v hotovosti (viz. níže) či ponížením pohledávek o factoringové financování. Pokud chcete znát reálnou dobu splatnosti likvidních pohledávek, odečtěte při výpočtu ze salda nedobytné pohledávky. Pozn: Optimální hodnoty ukazatele doby inkasa pohledávek včetně zhodnocení platební morálky jsou uvedené v programu FAF.
VÝPOČET DOBY OBRATU POHLEDÁVEK Z OBCHODNÍHO STYKU
Výpočet doby obratu (splatnosti) pohledávek z obchodního styku (dny) = ((krátkodobé pohledávky z obch. styku + krátkodobé dohadné položky aktivní) * počet dnů v období) / (tržby za prodej zboží + tržby za prodej výrobků a služeb)
Pro zpřesnění výpočtu ukazatele je dobré znát:
Podíl tržeb v hotovosti na celkových tržbách za zboží, výrobky a služby. Důvodem je, že jednou z položek při výpočtu doby splatnosti pohledávek z obchodního styku jsou celkové tržby. Nicméně výpočet předpokládá, že většina těchto tržeb je na fakturu s odloženou splatností (vzniká pohledávka). Čím má firma větší podíl tržeb v hotovosti, tím více je ukazatel doby splatnosti pohledávek zkreslený (hodnota je lepší než je realita). Např: Při zohlednění tržeb v hotovosti ve výši 50% celkových tržeb bude výpočet ukazatele doby splatnosti pohledávek dvojnásobný oproti standardnímu výpočtu, ve kterém se prodej v hotovosti nezohlední. S tímto zkreslením se setkáte především u hodnocení doby splatnosti pohledávek firem zabývajících se malo/velkoobchodem.
Výši krátkodobých pohledávek z OS, které jsou svým charakterem dlouhodobé či nedobytné – Nedobytné pohledávky nadhodnocují reálnou dobu inkasa pohledávek z obchodního styku. Pozn: Zjednodušeně je vznik nedobytných pohledávek cenou za obchod na fakturu. Firmy zpravidla odhadují roční výši problematických pohledávek jako procento z celkových tržeb (či tržeb na obchodní úvěr) a nebo jako absolutní výši pohledávek více jak např. 180 dnů po splatnosti.
Výše uvedená zpřesnění výpočtu ukazatele doby obratu pohledávek zreální výstupy finanční analýzy účetních výkazů. Nicméně je potřeba vnímat i pohled věřitelů, kteří zpravidla takovéto úpravy neprovádějí. Pokud věřitelé (především banky) znají výši nedobytných pohledávek, zpravidla sníží o tyto pohledávky výši pohledávek ve výpočtu ukazatele celkové/běžné likvidity a v závislosti na dodatečných informacích případně o tuto výši sníží i výši vlastního kapitálu, jelikož nedobytné pohledávky by měly být plně zoprávkovány.
