6 Flashcards
Vynálezy/objevy rozěířené ve středověku
• „Řecký oheň“ – existence známa, ale receptura tajná (Byzanc od 7. stol.)
• Střelný prach a výroba ledku (Čína od 9. stol., Evropa od 13. stol.)
• Alkohol (tj. víceméně čistý líh = etanol, nejpozději v 13. stol.)
• Zdokonalení pecí (včetně lázní) a destilačních přístrojů (chlazené vodou)
• Minerální kyseliny (sírová, dusičná a lučavka královská na konci 13. stol.,
ale kyselina „solná“ = chlorovodíková až v 16. stol.!)
• Lesní sklo = sklo vyrobené z písku, vápna a potaše místo sody (získané
vyluhováním popela listnatých stromů; pouze Benátky měly přístup k sodě!)
• Kamenina = poměrně hutná, tj. neporézní (na rozdíl od póroviny jako fajáns nebo majolika), keramika s vysokým obsahem SiO2, velmi odolná proti korozi
• Výroba papíru (Čína nejpozději od r. 100 n. l., technologie této výroby se dostala na západ přes arabsko-islámskou říši po bitvě na řece Talas (751) přes Samarkand do Bagdádu v druhé pol. 8. stol., ve Španělsku (Jativa u Valencie) od 10. stol., v Itálii později (13. stol.), pak i v Německu (Nürnberg / Norimberk) a okolních zemích do Čech se dostala asi přes Cheb
Hutnictví a metalurgie, sklářství a keramika ve středověku:
• Vysoká pec a vysokopecní proces se objevuje v Evropě přibližně od pol. 14. stol., tj. kolem r. 1350: Vysoká pec až 20 m vysoká, s velkými měchy poháněnými
vodními koly a silným přívodem vzduchu pro vysoké teploty železo s uhlíkem se roztaví (ačkoliv teploty 1535 °C, nutné k roztavení čistého železa, není ani zde dosaženo); produktem tohoto procesu je „surové železo“ s vysokým obsahem uhlíku (např. 3,5 %), tzv. litina pro výrobu ocele (s obsahem uhlíku 0,3–2,1 %), resp. kujného železa je nutno oduhličení (opětným zahříváním za dostatečného přívodu vzduchu).
• Lití zvonů a děl z bronzu nebo z litiny (tj. surového železa s vysokým obsahem uhlíku, primárního produktu vysokopecního procesu).
• Dřevěné uhlí pro výrobu železa a ocele, ale i pro kovářskou činnost, bylo vyráběno v tzv. milířích. Velké množství dřeva evropských lesů (především listnatých stromů) bylo také spotřebováno pro výrobu skla a keramiky.
• Nejstarší vyobrazení sklářské pece v latinském středověku je v rukopisech díla Hrabana Maura „De universo“; barevné ilustrace z 11. stol. (knihovny Vatikánu a Monte Cassini)
Počátky středoevropské hornické činnosti ve středověku:
Oživení hornictví, hutnictví a řemesel nastalo za Karla Velikého (742–814), prvního císaře Svaté říše římské (od r. 800) – za jeho vlády stoupla např. potřeba olova na krytinu nově stavěných katedrál a základ měny bylo stříbro, nikoliv zlato, jako ještě za Merovejců.
8. stol. – výroba soli v oblasti řeky Werra (Německo)
– těžba olova, stříbra a zlata u Banské Štiavnice a Kremnice
(od r. 770, první evropská ložiska těžená ve velkém po rozpadu římské říše) 10. stol. – těžba mědi, olova a stříbra u Rammelsbergu blízko Goslaru a
u Frankenbergu v Hessensku, těžba kamenného uhlí u Cvikova 12. stol. – těžba stříbra ve Freibergu (od r. 1168), těžba mědi a olova v
Mansfeldu (jv. Harz, od r. 1150 / 1200, počátky v „horním“ Harzu v 11. stol.) 13. stol. – hornictví v Jihlavě (těžba stříbra a zlata; „jihlavské horní právo“ Václava I. z r. 1249) a v Kutné Hoře (těžba stříbra, rozkvět 1300–1357 „Pražské groše“; „kutnohorské horní právo“ („Ius regale montanorum“ / „Constitutiones iuris metallici“) Václava II. z r. 1305).
Těžba cínu na české straně Krušných hor je ještě starší, ale těžba stříbra je mladší – 16. stol.
Zavedení knihtisku v EvRroepněesa
Knihtisk jako takový byl vynalezen v Číně (v dynastii Tang / 618–907, první kniha
byla buddhistická tzv. „Diamantová sútra“ z r. 768), ale jednalo se primárně o tisk celých desek („deskotisk“). V následující dynastii Song / 960–1279 byly podobným způsobem vytištěny první hrací karty a první papírové peníze inflace (viz Faust II). Knihtisk s pohyblivými písmeny byl vynalezen zřejmě v Koreji, ale stejně jako v Číně ani tam se kvůli poměrně velkému množství znaků nutnému pro sazbu nikdy nestal
tak populárním jako na Západě, kde byl ideální pro sazbu písmen abecední soustavy.
V Evropě zavedl knihtisk Johannes Gutenberg (1397–1468). Jeho klíčové vynálezy se týkaly složení vhodné slitiny, tzv. „liteřiny“, resp. „písmoviny“ (= slitiny Pb + Sb + Sn), konstrukce licího strojku pro rychlou masovou výrobu jednotlivých písmen („typů“) a chytrá koncepce celého procesu jejich výroby:
=> alchymistická literatura dostupnější (nejúspěšnější autoři na přelomu 15. A 16. Století (léta 1472-1536):
• Albert Veliký (+ Pseudo-Albertové!): 121 vydání různých spisů
• Agrippa z Nettesheimu: 42 vydání
• Ramón Lully: 38 vydání
• Adnaldus z Villanovy: 37 vydání
Heinrich Cornelius Agrippa z Nettesheimu (1486–1535):
Annulatus mirabile
1492, 1. Konec poslední arabské državy na Iberském poloostrově (Granada).
2. „Objevení“ (resp. znovuobjevení) Ameriky Kryštofem Kolumbem.
3. První gramatika národního jazyka (Nebríja: Gramática de la Lengua
Española) -> v 16. století první vědecké knihy v národních jazycích
Liber de arte destillandi“
(1500), Hieronymus Brunschwygk Základní renesanční kniha k umění destilace, shrnuje všechny znalosti středověkých alchymistů v této oblasti. Jedna z prvních renesančních knih s chemicko-technologickým obsahem vůbec (psaná ještě latinsky).
Raně novověká literatura o hornictví a hutnictví
1505 (Freiberg): „Ein nützlich Bergbüchlein“ (Užitečná hornická knížka) –
Ulrich Rülein von Calw (zemř. 1523) – slabikář hornictví, vznik rud a rudních žil
1518: „Probierbüchlein“ (Prubířská knížka) – základy analytiky rud suchou cestou (anonymní) 1526: „Ayn liblichs puechel“ (Milá knížka) – Vok Purovský ze Sovince (rukopis)
1540 (Benátky): „De la pirotechnia libri X“ (Deset knih o pyrotechnice) – Vannoccio Biringuccio (1480-1539)
1552 (Prostějov): „Knížečka prubířská na zlato, stříbro, měď, olovo i na všelijaké kovy“ (jen částečně zachována v rukopise z r. 1670)
1556 (Basilej): „De re metallica libri XII“ (Dvanáct knih o kovech, resp. O hornictví a hutnictví) – Georgius Agricola (1494-1555)
1562 (Nürnberg): „Sarepta oder Bergpostill“ (Sarepta čili hornická kázání) – Johann Mathesius (1504-1565) – hornictví, hutnictví, chemická technologie 1574: „Beschreibung aller fürnemisten mineralischen Ertzt und Bergwercksarten“ (Popis všech nejvýznamnějších druh rud a hornin) – Lazarus Ercker (1528-1594) – velká učebnice „prubířství“, tj. analytické chemie (se zaměřením na rudy)
Hutnictví a chemická technologie v raném novověku
Vannoccio Biringuccio (1480–1539)
1540 (Benátky, knihtisk s dřevoryty) – De la pirotechnia libri X (Deset knih o pyrotechnice): hornictví, minerály a rudy (především železné rudy), metody zkoušení rud, resp. tzv. „prubířství“ (určení obsahu kovu v rudách, předchůdce analytické chemie), hutnictví (především výroba železa a oceli), kovy a slitiny, tvarování kovů (včetně kování, tažení drátů přes tenký otvor a odlévání / kovolitectví = lití kovů do forem např. pro výrobu zvonů, děl a dělových koulí), zpracování kovů (včetně vrtání děr do kovů), ohňostroje („ohněstrůjství“, tj. výroba ledku), výroba skla a (v menší míře) jiná odvětví chemická technologie.
Chemická technologie v raném novověku – keramika
Bernard Palissy (cca 1510–1590): původně hrnčíř, vlastní pokusy, vypracoval se na učence, veřejné přednášky v Paříži v letech 1575–1584
• „Recepte véritable“ (1563): hnojiva, vody a prameny, tvorba hornin, krystalů a kovů
• „Discours admirables“ (1580): vody, kovy, léky, led, sůl, horniny, jíl (hlína), hrnčířství – částečně učebnice geologie
• „L’art de terre“, „Des terres d’argile“ … spisy týkající se keramiky (fajáns), emailů, glazur (s Pb, resp. Sn) a agrikulturní chemie
Cipriano Piccolpasso (cca 1523–1579): architekt a stavební inženýr
„Arte del Vasaio“ (Umění hrnčíře) – nepublikovaný manuskript (cca 1558) o výrobě italské „majoliky“ (s cínovou glazurou), týkající se pecí, jílových surovin, hrnčířského kruhu, glazur a pigmentů.
Hornictví, hutnictví a chem. technol. v raném novověku
Sláva českých středověkých stříbrných dolů (jihlavských a kutnohorských) patřila počátkem 16. stol. již minulosti. Koncem 15. stol. byly však učiněny velmi bohaté nálezy stříbrných rud v Krušných Horách, nejprve na saské straně, kde vznikla nová hornická města Schneeberg (1471, důlní katastrofa 1511), Annaberg (1497) a Marienberg (1521), pak i na straně české (1516 založen Jáchymov).
Největší rozkvět Jáchymova v době Agricolova pobytu (1527–1533). Mincovna od 1518–1528 (“Joachimsthaler“ = jáchymovské groše = „taler“ – „tolary“ => „dolary“), úpadek Jáchymova ve 40. letech 16. stol., zvláště po tzv. Šmalkaldské válce 1546–1547, především kvůli objevení velkých ložisek stříbra v Americe a s tím spojenému poklesu cen stříbra v Evropě.
Georgius Agricola (vlastně Georg Pawer, tj. Bauer, 1494–1555):
Hlavní díla (jeho tři nejdůležitější mineralogické knihy):
• 1530: Bermannus, sive de re metallica (Bermannus aneb rozmluva o hornictví) – ve formě platónských dialogů
• 1546: De natura fossilium (Mineralogie) – první učebnice mineralogie (monografie nerostů)
• 1556: De re metallica libri XII (Dvanáct knih o hornictví) – rozsáhlé kompendium hornictví a hutnictví
Agricola („Bermannus, aneb rozmluva o hornictví“, 1530):
Dialog o minerálech (v nejlepší tradici Platónských dialogů, podobně jako později Galileovy „Discorsi“ z r. 1638!) mezi třemi osobami, a to vzdělaný lékař (Naevius), dále horník s praktickými zkušenostmi (Bermannus) a navíc kritický posluchač a zvědavý tazatel (Anconus), kterého lze možná ztotožnit s Agricolou samotným.
Dialog probíhá v Jáchymově mezi historickými osobnostmi. Johannes Naevius (1499–1574) byl lékařem v saském Annabergu a Agricolův známý ze společných studií v Itálii. Také Laurentius Bermannus je historická osobnost, byl hornickým odborníkem a hutnickým písařem v Jáchymově a evidentně také jedním ze skutečných diskusních partnerů Agricoly v Jáchymově. Přes něho a jiné se Agricola seznámil s detaily hornictví, geologie, mineralogie, hutnictví a prubířství.
Agricola: De natura fossilium (1546)
Klasifikace nerostů:
Aristotelés:
• „orykta“ (kameny ze suché exhalace)
• „metalleuta“ (kovy a rudy, z vlhké exhalace)
Avicenna: lapides – liquefactiva – sulphura – salia Albertus: lapides – metalla – media
Agricola („De natura fossilium“, 1546): „Corpora subterrenea“ (podzemní tělesa) rozdělená na
– „quod effluit et exspiratur“ (tj. „výtoky“ a „výpary“ země) a – „fossile“ („fossilie“, tj. to, co se musí vykopat ze země).
Fossilie“ dále rozdělené na
• „composita“ (horniny) a
• „non-composita“ (homogenní pevné směsi) – poslední rozdělené na
„mista“ („směsi“) a 4 druhy („formy“) jednoduchých látek („simplex“): lapides – metalla – succi concreti („zpevněné šťávy“) – terrae („země“, „zeminy“)
Terrae: Cimolia, Melium, …. (viz Theofrastos, Plinius, Isidor , kterého Agricola však necituje …) – nedokázal však jasně rozlišit bílé jíly a křídy! Succi concreti: macri – sal nitrum, chryzocolla, aerugo, ferrugo, caeruleum (Egyptská modř?) … atramentum sutorium, alumen … pingues – sulphur, bitumen, sandaraca, auripigmentum …
Lapides (tvořeny chladem nebo teplem): lapides (magnes, hematites …), gemmae (crystallus, smaragdus …), marmora … saxa (arenarium, calcarium), Metalla: 7 kovů + „plumbum cinereum“ (antimon nebo bismut?)
Předmětem této knihy není jen hornictví rud a hutnictví kovů, ale také jiné oblasti chemické technologie. Kniha obsahuje detailní popisy zařízení a procesů k výrobě kovů a jiných surovin a materiálů, a to nejen slovně, ale i pomocí obrázků (dřevorytů). Výběr z obsahu:
• Dobývání a třídění rud, drcení a sítování rud, mlýny, síta, pražení rud, příprava keramických nádob k redukci rud na kovy (např. cinabaritu HgS na Hg), vysoká pec (tzv. šachtová pec) na výrobu železa, detailní konstrukce dvojčinného měchu, různé nářadí pro výrobu železa v šachtové peci, tzv. kusová pec (korutánská pec), prubířské pece, přenosné laboratorní váhy atd.
• výroba soli z mořské vody a ze solanek, sody ze „sodnaté vody“ či z louhu, „boraxu“ („chrysocolla“), ledku, kamence, skalice (ze „skalicové vody“, z „melanterie“ a ze „sorye“), síry, asfaltu a skla.
Hornictví, hutnictví a chem. technol. v raném novověku
Lazar Ercker (Lazarus von Schreckenfels, 1530–1594)
„Beschreibung aller fürnemisten mineralischen Ertzt und
Bergwercksarten“ (Popis nejvýznamnějších rud a hornin)
– velká učebnice „prubířství“, tj. analytické chemie, zaměřená hlavně na rudy, ale obsahuje i jiná odvětví chemické technologie (navazuje na Agricolu).
• Proces propírání rudy
• Pec a nástroje k pražení mědi
• Tzv. „uherská pec“ (= kupolová pec, ve které se olovo získané
pražením mědi tavilo a oxidovalo na klejt PbO, další oxidací klejtu se získá červený pigment minium Pb3O4)
• Výroba skalice
• Výroba ledku (KNO3) = sal nitri ( sanytr) = sal petrae ( salpetr),
včetně „prubířství“ (chemická analýza) při „vaření“ (tj. rafinaci) ledku
Antonio Neri (zemř. 1614):
L’Arte Vetraria“ / „O umění sklářském“ (1612)
• Příprava rubínového skla pomocí koloidního zlata
• Příprava tmavě modrého skla pomocí kobaltových rud („smalty“)
Neriho kniha byla velmi vlivná. Důležité byly především anglické a německé překlady doplněné informacemi překladatelů, kteří byli sami významní vědci, resp. sklářï
Christopher Merrett (1614–1695
spoluzakladatel Royal Society: „The Art of Glass“ (1662)
