3 Flashcards
Na které materiály se psalo ve starověku?
Kámen (Egypt, Indie), Hliněné desky (Mezopotámie), Keramické střepy ( “ostraka”, Řecko), Papyrus (Egypt, Řecko, Řím), Pergamen (Mezopotámie, Řecko, Řím), Papír (původně z Číny), Jiné materiály: v Číně např. zvířecí kosti, želvy krunýře, keramické nádoby, bronzové nádoby, bambus, dřevo, rýžová sláma a textilní látky, především hedvábí.
Od kdy se začal vyskytovat papyrus?
od 3. tisíciletí p.n.l.
Z čeho se vyráběl papyrus?
Z druhu šáchoru, jež rost na močálovitých březích Nilu
Jak se papyrus vyráběl?
Papyrový stvol rozřezán na špalíky->dřeň nakrájena na tenké pruhy->pruhy naskládány na sebe (2 vrstvy, přes sebe)-> lisování
Z jednotlivých listů byly vyrobeny pruhy (až několik metrů dlouhé)->stáčení ve svitky.
Po jaké události a kdy se papyrus přestal vyvážet? Čím byl nahrazen?
po vpádu Arabů do Egypta (640 n.l.), nahrazen pergamenem
Kdy pronikla znalost papíru z Číny na Přední východ?
- století
Co je to pergamen?
Upravená zvířecí kůže (ovčí, kozí, telecí), od 3. stol. se začal využívat, Pergam=maloasijské město, zde cca došlo ke zdokonalení výroby, nejvýznamnější psací látka středověku (ale drahý->palimpsesty),
papír
(původně z Číny):vyráběný z hadrů (popř. s přídavkem kůry morušovníku, konopí, lnu, bavlny apod.), v Číně, nejpozději od r. 105 n. l. (Cai Lun), ale možná mnohem starší (původ Thajsko?), první archeologický nález z doby císaře Wu Ti (140–86 př. n. l.); znalost papíru zprostředkována Araby přes Samarkand (na Hedvábné cestě, po bitvě u řeky Talas r. 751 n. l.) a Bagdad (první papírový mlýn, 791 n. l.) do Andalusie(Jativa u Valencie) a Sicílie(cca 900 n. l.)
V Iliadě a Odysee Homér označil:
16 označení nerostných surovin a kovů, kromě obecných označení jako “voda“ a “kámen“ např. měď, zlato, stříbro, železo, cín, olovo … ale např. i síra
Hésiodos: Theogonie
Meteorit, pád z nebe trvá devět dní
Tháles
arché (počátek) - voda, Hylozoismus (hylé=látka, zoe= život) - příroda je všude a vše, co vyrůstá, a všude jsou přítomní “daimoni” (přírodní bohové, tvůrci, hybatelé)
“Vše je plné bohů” (planta plére theón, je připisováno Aristotelem).
Příklad všeobecné oduševnělosti Tháles viděl kupř. ve schopnosti magnetovce přitahovat železo)
Anaximandros
“arché” => apeiron, abstarktní prvopočátek nebo princip
“díké”=”osud” (X “anangké” u atomistů=determinismus)
Anaximenés
konkrétní pralátka (“arché”)=vzduch (apeiron aér)
Ze vzduchu se vytvářejí všechny věci zřeďováním (oheň), resp. zhušťováním (vítr, oblak, voda, země, kameny)
Hérakleitos (z Efesu, cca 540-480 p.n.l.)
Všechno teče, vše plyne., oheň jako symbol pohybu, resp. změny (vč. vzniku a zániku), logos (řeč, slovo, idea, rozum, řád - to co umožňuje porozumění)
Oheň jako živel propagoval i Hippasos z Metapontu, kolem r 450 p n
Empedoklés
4 živly nauka, teorie směsí (mísení živlů), zánik látek=rozlučování (oddělení) živlů, teorie pórů, dvě síly co působí změny látek - philie=přitažlivost, svár-neikos=odpuzování … předchůdce konceptu chem. afinity
Parmenidés (z Eleje, cca 540-470 p n l)
báseň „O bytí“ / „Cesta pravdy“ (dovršil roztržku ryzí filosofie –tj. hlavně ontologie–od přírodní filosofiei od matematiky; předchůdce zakladatelů logiky; ale poněkud odtržený od světa, praxe a skutečnosti) *Ontologický dualismus (bytí –nebytí); pouzejsoucno existuje (je věčnéanezničitelné),nejsoucno neexistuje (ani nemůže, protože je nemyslitelné –identita myšlení a bytí u Parmenida) konkrétně to pak znamená:prázdný prostor(tj.vakuum)neexistuje! *Změnyve smyslu vznikánía zanikání ve skutečnosti nejsou, tj. jsou pouze lidské mínění / zdání („doxa“), předpokládaly by totiž existenci nejsoucna (tj. existence něčeho, co už není nebo ještě není). *Bytí („einai“)není možno odhalit smysly (tj.empirickým zjištěním), jen nahlédnout skrze jeho „odkrytost“ (pravda = „alétheia“), která je poznatelná pouze myšlením (tj.racionálním uvažováním).
Elejská škola
Zakladatel elejské školy(předchůdce eleatů): Xenofanés(z Kolofónu, cca 580–480 př. n. l.)–“Je-li něco, je to věčné.“ Pokračovatelé elejské školy v klasickém období (“Eleaté“) oddělují racionalituod skutečnosti, resp. myšlení od smyslového vnímání *Zénón(z Eleje, 490–430 př. n. l.):paradoxy, tzv. „aporie“ = „bezcestí“, např. “Achilleus a želva“ *Melissos(ze Samu, 4. stol.): jednota bytí nemá začátek ani konec, protože není žádná věc Význam “eleatského problému“ pro přírodní filozofii: *Změna apohyb(tj. všechny procesy, včetně vzniku a zániku, jak v přírodě, tak v umění, resp. v technologii) jsoujen zdání *Jsoucno (tj. materiálový substrát, tzn. to jediné z hmotných věcí, resp. těles, co vlastně doopravdy existuje) je věčné aneměnné *Nejsoucno, tj. prázdný prostor, resp. vakuum, neexistuje
Anaxagorás (z Klazomen, cca 500-430 p n l)
*místo 4 živlů velké množství různých „prvků“, resp. „homoiomerů“(tj. homogenních částí látek), jeden pro každou kvalitativně odlišnou látku („spermata chrémantón“ =„semena věcí“místo milétských počátků /„archai“; Aristotelésje později nazýval „homoiomeré“ =„homogenní části látek“) *„Homoiomery“(homogenní části látek jsou dělitelné do nekonečna) (proti atomismu, podobné konceptu tzv. „materiálových bodů“ v dnešní mechanice kontinua!) *Mísení („mixis“):žádná látka není úplně čistá („en panti panta“ = “vše je obsaženo ve všem“, tj. všechnov reálním světěje směsvšech „prvků“) a různé „prvky“ mohou být současně na stejném místě, kvalitu látky pak určuje převažující „prvek“ (podobný koncept používají některé moderní teorie směsi !) * látky, resp. tělesa vznikají vírovým pohybem, popř. za pomoci rozumu („nús“–příčina pohybu, změny a kosmického řádu, dává vlastní existenci, vydělí látky, resp. tělesa z chaosu, uspořádá věci a působí harmonii)
Atomisté
Leukippos-zakladatel atom.školy v Abdéře, žák Zénóna, atomy mají tvar a polohu i uspořádání-; a Démokritos - atomy mají velikost a náhodný nahodilý pohyb- (první atomisté), Epikúros (helénistické období, atomy mají hmotnost a přirozený jednosměrný pohyb dolů-ke středu 🌏, resp 🌌, atomy jsou fyzikálně a teoreticky nedělitelné), Lucretius (de rerum natura - hlavní zdroj epikurejského atomismu)
Teorie atomistů
Atomy mají i hmotnost (přidáno po smrti Aristotela)
Co neobsahuje prázdno, jenedělitelné („atomos“)a neměnné/ věčné, tzn. atomy jsou to, co Parmenidésoznačil jako jsoucno, resp. jsoucí. Změna látek(tj. procesy jako chemické reakcenebo fázové přechody) spočívá v prostorovém pohybu atomů. Primární vlastnosti atomůjsoutvar, poloha (orientace),uspořádání (sled), velikost,hmotnost („tíže“, „váha“) achaotický (nahodilý), resp. jednosměrný pohybvzájemné působení atomůtlakem anárazem (primární vlastnosti látekjsou pravé / pravdivé kvality těles, postižitelné racionálním, pojmovým myšlením, tzv. „světlé poznání“ / gnésie gnomé, tj. intelektuálním chápáním). Koheze (soudržnost) látekse vysvětluje jednak vírovým pohybem, jednak mechanickým „zaháknutím“. Vnímání smyslyspočívá v pronikání atomů do smyslového orgánu (zrak, sluch, čich, chuť, hmat –„temné poznání“ / skotié gnomé, tj. empirická znalost, získaná smyslovým vnímáním sekundárních vlastností látek(kvalit) jako barva, sladkosthořkost, teplo-chladno, … je pouze mínění / „doxa“).
Pýthagorás ze Samu
(zakladatel polonáboženského řádu v Krotónu v jižní Itálii, rozdělení školy a nauky na exoterní –všeobecně přístupnou a esoterní –přístupnou pouze zasvěceným) *základ přírody (místo milétské „arché“) –číslo („arithmos“) *řád přírody –harmonia *princip a popis vztahů v přírodě –číselný poměr Pokračovatelé pýthagorejské tradice v klasickém období (“Pýthagorejci –Pýthagorovci“): *Alkmaiónz Krotónu *Filoláosz Krotónu *Archytasz Tarentu *Hippasosz Metapontu Sofisté:Protágorás (z Abdéry, 481–411 př. n. l.), „Měřítkem / měrou všech věcí je člověk.“ (proti Platónovi: „měřítkem všech věcí je Bůh.“); další sofisté jsou Gorgias (483–375 př. n. l.)a Antifón (5. stol. př. n. l.); sofisté a po nich Sókratés (cca 469–399 př. n. l.)se odklánějí úplně od přírodní filosofie;místo toho: logika, rétorika, etika.
Platón
založení Akademiekolem r. 385 př. n. l. (zrušena v r. 529císařem Justiniánem) „Nechť sem nevstoupí nikdo neznalý matematiky“ / „Nevstupuj, kdo neznáš geometrii“; dialogy Timaios(a Theaitetos): pravidelné polyedry, hmotný svět (3D) z trojúhelníků (2D) …
Quinta essencia, éter - ne na zemi, ve vesmíru ano
Timaios (Platón)
Platón vybírá tvary podle jejich krásy a na základě určitých analogií tvarů a vlastností: voda–nejméně pohyblivá (kromě země), největší a nejtěžší,nejméně ostrá, oheň–nejpohyblivější (nejméně ploch), nejmenší a nejlehčí (složen z nejmenšího počtu částí), nejostřejší(nejostřejš íúhly), vzduch–střední mezi tím. Podle Platóna je tedy země složena z jiných („stabilnějších“) trojúhelníků než ostatní tři živly a nemůže se tedy přeměnit na tyto tři, zatímco voda, vzduch a oheň mohou vznikat jeden z druhého, lépe řečeno po rozkladu z jejich trojúhelníků:
Jaké jsou tvary pro živly?
Uvšechtěchtotvarůpročtyři živlyse jednáopravidelnémnohostěny (regulární polyedry, tzv. Platónská tělesa). S pátým pravidelným mnohostěnem (pentagondodekaedr), o jehož existenci Platón dobře vědel (vizjehodialog„Theaitétos“),sivšakevidentněneví rady,protože senedáskládatani z jednohoz těchtodvoudruhůtrojúhelníků.Proto píšetmavěanejasně: „Poněvadž byl ještě jeden, pátý, pravidelnýmnohostěn, užil hobůh kpropracovánínákresuvesmíru.“ Aristotelészavádí pátýživel (lat. „quintaessentia“ , „éter“, viz také „pneuma“ a „spiritus“) pro nebeskou sféru, který tedy nemá spozemskými („sublunárními“)živlynicspolečného,alezřejměteprve KeplerhospojujejednoznačněspátýmPlatónskýmtělesem.
Aristotelovo dílo
Hlavní spisy uspořádal v 1. stol. př. n. l.Andronikos Rhódský; v tomto období: renesance Aristotela, která vytlačí stoickou filozofii a přírodovědu (která vládla asi od r. 300 př. n. l.) 1. Logické spisy(tzv. „Organon“, obsahující teorii a pravidla myšlení a argumentace): Kategorie, O vyjadřování, První analytiky, Druhé analytiky, Topiky, O sofistických důkazech. 2. Fyzikální spisy(přírodní filozofie, ontologie a epistomologie, tj. o bytí a o vědění): Metafyzika(částečně), Fyzika, O nebi, O vzniku a zániku, Meteorologie(především 3. a 4. kniha!). 3. Biologické spisy: O částech zvířat, O pohybu zvířat, O vzniku zvířat. 4.Psychologické spisy: O duši, Parva naturalia („Malé přírodovědecké spisy“). 5. Filozofické spisy(teologie, etika a estetika –čemu máme věřit, jak máme jednat a jak máme něco dělat, včetně teorie umění): Metafyzika (částečně), Etika Nikomachova, Etika Eudemova, Politika, Rétorika, Poetika.
Látka
Pralátka / prahmota bez vlastností = „(proté) hylé“ (lat. „materia prima“); přírodně-filozofický předpoklad (substance) alchymistické teorie přeměny hmoty (transmutace)
Látka(pro Aristotela) = homogenní směs(mixis, resp. krasis) čtyř živlů, tvořící kontinuum(potenciálnědělitelné do nekonečna,aktuálněvšak nedělené); její vlastnosti vyplývají z poměru živlů ve směsi; pouze pro organické látkyexistuje dolní hranice dělitelnosti, pod kterou se jejich nejmenší části („minima naturalia“) rozpadají na elementární složky (spolu s počátky chemické analýzy v „Meteorologií“ tvoří nauka týkající se „minima naturalia“ výchozí bod pro vývoj moderní chemiev 17. stol.–Boyle).
Aristotelovy„čtyři příčiny“ (Metafyzika I,3):
- Látka(podstata, hmota, materiál, substrát, substance): „z čeho něco je“ –causa materialis(materiální princip). 2. Tvar (forma): „jak něco je / vypadá“ –causa formalis (formální princip). 3. Účinek(efekt, důvod pohybu či změny): „proč, na základě čeho, něco je“ –causa movens / efficiens(kauzální princip determinismus). 4. Účel (cíl): „k čemu něco je, kam něco směřuje“ –causa finalis (teleologický princip).
Aristotelůvpojmový pár(protiklad)
„forma“ (tvar)<—>„materia“ (hmota):
Pouze působením „formy“(která u Aristotela často zastupuje všechny tři „aktivní“ příčiny, tj. causa formalis, movens a finalis) získá „materia“(prahmota = proté hylé), tj. „pasivní“ materiální příčina (základní –ještě nespecifikovaná –substance, která se „potenciálně“ může stát určitou látkou), skutečnou existenci ve formě skutečných („aktuálních“) látek, resp. těles. Teprve tím je schopná podléhat změnám.
Aristotelova teorie směsí:
Látkya tělesajsousměsi živlů, buďve formě„synthesis –dnes nazývány „vícefázové směsi“ (např. suspenze nebo kompozity) nebo ve formě „mixis“ (= „krasis“) = „jednofázové směsi“, ve kterých živly ztrácí svou skutečnou („aktuální“) identitu (individualitu)a vzniká kvalitativně zcela nová látka –i v této směsi jsou však živlyještě „potenciálně“ obsaženy (např. roztoky nebo chemické sloučeniny).
prvky dle aristotela
Prvky sublunární sféry(= pozemské prvky): * Oheň: teplý, suchý (absolutně lehký) * Vzduch: teplý, mokrý (relativně lehký) * Voda: chladná, mokrá (relativně těžká) * Země: chladná, suchá (absolutně těžká) (podléhají jednosměrnému pohybu ke svému „přirozenému místu“) Prvek supralunární (nebeské) sféry:Éter („pátý element“, později u alchymistů „quinta essentia“) (podléhá časově nekonečnému kruhovému pohybu) Vlastnosti látek a těles: * Primární–„qualitates primae“ (chladný-teplý, mokrý-suchý) * Sekundární –„qualitates secundae“: hutnost a tvrdost (hutný důsledkem chladu –poréznídůsledkem tepla, tvrdýdůsledkem sucha –měkký důsledkem vlhka)
Platon (stručně)
Prostor = hmota (hmota složena z trojúhelníků, tj. 3D tělesaz 2D útvarů, Aristotelés Platónovi vyčítal, že to není možné; Platónovým cílem bylo ale zřejmě využití pythagorejské číselné mystiky pro výstavbu matematické filozofie přírody, tedy jeden z prvních pokusů kvantitativního popisu přírody; Platónovo kritérium pro výběr trojúhelníkůa pro přiřazení pravidelných mnohostěnů, tzv. Platónských těles, jednotlivým živlům, byla krása; pátý pravidelný mnohostěn–pentagondodekaedr nelze skládat z těchto trojúhelníků)
Aristotelés (stručně)
Prostor =hmota (místo= vnitřní hranice prostoru obklopujícího tělesa, pozemská tělesa složena ze 4 „živlů“, nebeská tělesapak z éteru = „quinta essentia“); Aristotelés poznal a detailně vypracoval význam pohybu v prostorua pohybu ve smyslu změny(např. chemického procesu), poznal také kvalitativní odlišnost homogenních smesí (mixis,resp. krasis) odheterogenních směsí (synthesis), ale zavrhlpoužití matematiky a kvantitativních vztahů v přírodních vědách
Novoplatonismus
pěstován v Akademii až do r. 529 n. l., kdy ji zrušil císař Justinián, v poměrně úzkém spojení s raným křesťanstvím
Renesance aristotelské filozofie
v 1 stol. př. n. l.(Andronikos Rhódský), v křesťanském středověku byly rozšířeny pouze logické spisy (překlad Boethius) –a to až do renesance v 12. stol., kdy byla postupně přeložena i jiná díla, včetně přírodovědeckých (Toledo); pouze arabský svět znal a tradoval celé dílo
v 1 stol. př. n. l.(Andronikos Rhódský), v křesťanském středověku byly rozšířeny pouze logické spisy (překlad Boethius) –a to až do renesance v 12. stol., kdy byla postupně přeložena i jiná díla, včetně přírodovědeckých (Toledo); pouze arabský svět znal a tradoval celé dílo
Platónská akadémie:po Platónověsmrti úpadek přírodní filozofie (na úkor matematiky a novoplatónské mystiky); zrušena 529 n. l. *Peripatetická škola („lyceum“):přímí a nepřímí žáci Aristotela (Theofrastos, 372 –288 př. n. l. Stratónz Lampsaku, zemř. cca 269 př. n. l.),spolu s Akademií zrušena 529 n. l. císařským výnosem *Epikúrejci:pokročilý a vypracovaný atomismus (Epikúros, 341–270 př. n. l., Lucretius, cca 97–55 př. n. l.)–Epikúrova kosmologie popírá základy platónské a aristotelské filozofie, na něj navazuje později –v boji proti zkostnatělému aristotelismu scholastiků –Descartův odpůrce Pierre Gassendi (1592–1655)a vzkřísí tím poprvé v novověku antický atomismus *Skepticismus: Pyrrhónz Elidy (asi 360–270 př. n. l.), Arkesiláos (315–240 př. n. l.), Karneadés (214–129 př. n. l.) –bez většího významu pro přírodní filozofii
Přírodní filozofie v helénistickém období(tj. po Aristotelovi): Stoicismus („stoa“ = athénské sloupořadí –filozofická škola vznikla kolem r. 300 př. n. l.):
Přírodní filozofie v helénistickém období(tj. po Aristotelovi): Stoicismus („stoa“ = athénské sloupořadí –filozofická škola vznikla kolem r. 300 př. n. l.): Stoicismus je nejdůležitější a nejvlivnější proud helénistické filozofie
