4

Question 1

Klasifikace dějin alchymie podle různých kulturních kontextů

Answer 1

Helénistická alchymie (řecky psaná raná „protochemická“ a „esoterická“ literatura z Egypta (Alexandrie), cca od 2. stol. př. n.l., a z Byzantské říše (Konstantinopol), až do konce 7. stol.)
• Arabská alchymie (psaná arabsky, od 8.-9. stol. do 10.-11. stol., ovlivněna Čínou přes Hedvábnou cestu)
• Alchymie latinského středověku (psána latinsky, od 9. stol. až do konce středověku, vrchol v 12. stol.)
• Alchymie evropského novověku (od renesance až do konce 17. stol., literatura často psaná v národních jazycích)
Vedle toho existovala alchymie v Číně (od poloviny 1. tisíciletí př.n.l. až do doby kolem r. 1000 n. l.); čínská alchymie se vyvinula nezávisle na helénistické alchymii, ale ovlivnila arabskou alchymii; vliv čínské alchymie na helénistickou alchymii je sporný. Poměrně neprozkoumaná je indická alchymie, která je zřejmě nezávislá na helénistické a čínské.

Question 2

Původ slova chemie

Answer 2

Staroegypstsky „k-m-t“ / „km.t“ („kemet“ / „ta keme“) = „černá země“
(podle Plutarcha – 2. stol. n. l. – název pro Egypt, původně ale název pro Nilské údolí a deltu, kde naplaveniny, které každoročně přinášel rozvodněný Nil, tvořily černou úrodnou půdu, na rozdíl především od neúrodné tzv. Západní pouště).
Řecky „chémeia“ = „učení o vlhku“ („chymos“ = šťáva, „chyma“ = tavení, „cheo“ = lití)  umění pracovat se „šťávami“ nebo lití roztavených kovů. Slovo „chem“ se objevuje v alchymistických spisech ve smyslu „amalgam“. (Diels)
Hypotetické předarabské slovo „kimiya“ odvozené (prostřednictvím syrštiny) z řeckého „chémeia“, založeno na egyptském slově „k-m-t“ / „km.t“ („kemet“ / „ta keme“) ve smylsu „čerň“; v tomto případě může být přímá souvislost s raně helénistickou (alexandrijskou) alchymií, kde „zčernání“ resp. „zčernění“ byl první krok klasické transmutace kovů (tvorba tmavých slitin nebo sulfidů). (Lippmann)
Čínské slovo „jīn“ (= zlato) se ve Fujianském dialektu vyslovuje „kim“. Fujian na východě Číny byl během dynastie Tang (618-907) důležitý přístav tzv. „mořské“ Hedvábné cesty (Maritime Silk Road) a arabští obchodnicí tento přístav znali, mohli tedy vytvořit slovo „al-kimya“ nebo „al-kimiya“ (Needham)

Question 3

Čínská alchymie

Answer 3

Magický čtverec - číselná mystika
Pět „živlů“ („wŭ xíng“, asi od 12. stol. př. n. l.): Oheň, voda, země, dřevo, kov. Pět … barev, planet, světových stran, lidských vnitřních orgánů, smyslů,
druhů obilí, druhů nefritu / jadeitu …
Nauka „yīn“ a „yáng“ (asi od 6. stol. př. n. l.): v pozdějším taoismu získá „dào“ význam „yáng“  čínská alchymie (vznikla v souvislosti s taoismem): zlato = kov s velkým obsahem „dào“, resp. „yáng“ ( elixir).

Question 4

Taoismus

Answer 4

., základní dílo: „Dào Dé Jīng“ – „Klasik o cestě a ctnosti“, Zhuang Zi, 4.-3. stol. př. n. l. –
hlavní interpret klasického taoistického učení)
„Huai Nan Zi“: kniha o taoistické kosmologii psaná ve jménu krále Liu An
(zemř. 122 př. n. l.): „Než vesmír získal konečný tvar, byl absolutně beztvarý a průhledný, a proto byl nazýván velké světlo. „Dào“ vzniklo z prázdnoty a klidu. Prázdnota a klid vytvořily prostor a čas, a prostor a čas tvořily esenci éteru „qì“. Tato esence měla hranice. Ta část, která byla řídká a těkavá vystoupala vzhůru
a vytvořila nebe, zatímco těžká a hustá část kondenzovala, koagulovala a vytvořila zemi. … Yīn-yáng je výsledkem koncentrace esence nebe a země. … Akumulace horkých živlů v Yáng vedla ke vzniku ohně, tj. esence, která se pak stala sluncem, zatímco akumulace studených živlů v Yīn vedla ke vzniku vody, jejíž esence se stala měsícem. Interakcí slunce a měsíce vznikla nebeská tělesa. Zatímco nebe získalo hvězdy a planety, země získala vodu a prach.“

Question 5

Čínská x západní alchymie

Answer 5

Větší důraz na prodloužení života („elixir života“ – „nèi dān“ = esoterický lék), resp. získání mládí nebo „nesmrtelnosti“, transmutace kovů („wài dān“ = exoterický lék) až na druhém místě. Čínské slovo „dān“ znamená „červený“ a také „pilulka“, je ale i součásti slova „dān sha“ = rumělka (tj. cinabarit, HgS), zatímco rtuť je „shuĭ yín“ = vodní kov.
Čínská alchymie = „liàn dān“ („lék pro transmutace“ – tento výraz lze chápat jako „pars pro toto“ – část označuje celek), čínské slovo „liàn“ znamená především „cvičit“, označuje ale také celou řadu chemických procesů, např. „liàn zhì“ = vytavení kovů z rud, „liàn tiĕ“ = tavení železa, „liàn gāng“ = tavení ocele, „liàn jiāo“ = výroba koksu, ale také „liàn yóu“ = rafinace oleje, „liàn rŭ“ = výroba kondenzovaného mléka atd., ale také „liàn qì“ = transmutace dýchání(m) (čínské „qì“  řecké „pneuma“)

Question 6

Čínská alchymie

Answer 6

Lü Bu Wei (zemř. 237 př. n. l.): doporučuje tělesná cvičení pro získání „životního dechu“, tj. zdraví.
Hua To (nejznámější čínský lékař a chirurg, 3. stol. n. l.):
doporučuje fyzickou aktivitu a sport s mírou k udržení zdraví
„Nei Bian“ od Ko Hong (pseudonym Pao Pu Zi, 4. stol. n. l.):
Elixíry života, získání nesmrtelnosti, pravidla asketického života, transmutace kovů
Často se v taoismu objevuje doporučení nejíst obilí (zdržet se „pěti druhů obilí“), jíst „jednoduchá“ jídla, pít čistou vodu a dýchat čistý vzduch.
Občas se objevuje i doporučení nejíst syrovou zeleninu a neslaná jídla. Jinde např. doporučení vyhýbat se tučným jídlům a používat sůl a koření s mírou. „Po Wu Chi“ od Chang Hua (3. stol. n. l.)

Léky“ čínské alchymie („oživené látky“ z nerostů, rostlin a zvířat):
• „Ling yao“ – léky s magickou mocí
• „Shen yao“ – léky obsahující „dao“ (živel s charakterem „yang“) • „Xian yao“ – léky, které používají nesmrtelní
Z nerostů: cinabarit (rumělka, HgS), zlato, stříbro, jadeit / nefrit
Z rostlin: rostlina „qi“ (Sesamum indicum), borovice (pryskyřice, jehly, kořeny), broskev (ze zahrady legendární „královny matky západu“ = Xi Wang Mu)
Ze zvířat: jestřáb, …
„Elixír nesmrtelnosti“ („nei dan“ = esoterický lék, „xian dan“ = lék nesmrtelných, „shen dan“ = božský lék obsahující „dao“) skládá se z 8 složek: cinabarit / rumělka (HgS), auripigment (As2S3), realgar (AsS), síra (S), kobaltová ruda, slída, ledek (KNO3) a salmiak (NH4Cl), popř. čpavek (NH3) [citováno podle „Kuo chi qing yuan“ („Zrcadlo vědeckých objevů“)]
PABST (VŠCHT Praha

Question 7

Helénistická alchymie

Answer 7

vznikla v Alexandrii ve 2. a 1. stol. př. n. l. pod vlivem tří proudů různých tradic:
• Tradované znalosti staroegyptských řemeslníků (zachyceny v papyrech z konce 3. stol. n. l.)
• Řecká přírodní filozofie (základ: Aristotelés – „hylé“ a čtyři živly – ale navíc stoická přírodní filozofie – „pneuma“ a později i
novoplatonismus, založen Plotinem / 205–270)
• Náboženská mystika Blízkého východu
(včetně křesťanství a tzv. gnosticismu, esoterického učení na křesťanských základech, později součástí novoplatonismu)

Question 8

Hlavní postavy Helénistické alchymie (rané fáze)

Answer 8

Hermes Trismegistos (legendární) – „Smaragdová deska“ • Chemes (legendární) – „hen to pan“, had „ouroboros“
• Bolos z Mendesu („Pseudo-Demokritos“, 2. stol. př. n. l.)
– ztracené dílo „Physica kai mystika“ (= „Fyzika a mystika“) • Kleopatra (ne ta egyptská královna!, 1. stol. n. l.) – „Výroba zlata“ • Marie Židovka (= Maria Prophetissa = Marie Prorokyně) – 100 n. l.
– vodní lázeň (francouzsky „bain Marie“), proces destilace
• Apollonios z Tyany (1. stol. n. l.) – možný skutečný autor
„Smaragdové desky“
• Zosimos z Panopole (kolem r. 300 n. l.) – první alchymistická encyklopedie: destilační přístroje, výroba rtuti a arsenu, přístroj „kerotakis“ …

Question 9

Hlavní písemné prameny rané chemické technologii helénistické alchymie

Answer 9

Papyrus Ebers (16. stol. př. n. l., nalezen v r. 1872 u Théb Georgem Ebersem)
• Papyrus Brugsch (14. stol. př. n. l., nalezen u Memphisu),
obsah: farmaceutické recepty a lékařské předpisy ze starého Egypta
• Papyrus Leydensis (3. stol. n. l., nalezen 1828 u Théb, přel. 1885, Leyden)
• Papyrus Holmiensis (3. stol. n. l., nal. 1828 u Théb, přel. 1913, Stockholm)
obsah: chemicko-technologické recepty na „barvení“ kovů (povrchovou úpravou nebo legováním, tj. přípravou slitin), na přípravu surovin (soda a potaš), na moření a barvení textilních látek a na výrobu umělých drahokamů, zřejmě velmi staré znalosti z Egypta

Stockholmský a Leydenský papyrus (vznikly pravděpodobně v Alexandrii v 3. stol. n.l.) obsahují zcela praktické receptury na: přípravu důležitých sloučenin ze surovin (potaš, soda aj.), předpisy k napodobení vzácných kovů pomocí povlaků a slitin a také předpisy k napodobení drahokamů atd.
Příprava „méně hodnotného zlata“ legováním spočívá v přípravě slitin zlata s mědí nebo se stříbrem. Metoda k přípravě čistě zlatých povrchů na předmětech z nečistého zlata spočívá v tom, že se předmět natře směsí kamence, skalice a soli, která při zahřátí rozpustí všechny
kovy kromě zlata a zanechá čisté zlato v povrchové vrstvě.
Tyto receptury nemají nic společného s vírou ve transmutaci kovů.
Nic nenaznačuje, že by egyptští metalurgové věřili v transmutaci kovů. napodobení vzácných kovů (tj. zlata / xanthosis a stříbra / leukosis) povrchovou úpravou (pozlacení amalgamací, resp. povlakování stříbrnou vrstvou amalgamací), pokrytím povrchů nekovovou vrstvou (pouze vzhledem podobná zlatu / stříbru, většinou organická s jemným práškem kovu, slitin nebo nerostů) nebo legováním (tj. přípravou skutečných slitin): převážná většina receptů Leydenského papyru (cca 100), ale pouze 9 z 152 receptů Stockholmského papyru,
• napodobení perel a drahokamů (73 receptů Stockholmského papyru),
• napodobení purpuru, moření a barevní textilních látek (70 receptů
Stockholmského papyru, 3 recepty Leydenského papyru).

Question 10

Leydenský papyrus

Answer 10

Napodobení vzácných kovů (převážná většina receptů Leydenského papyru, cca 100), cca 1⁄4 všech receptů se týká přípravy („poíesis“), resp. namíchání („krásis“) slitiny Au-Ag „elektron“ a jiných slitin (egyptsky „asem“ – v tomto období má „asem“ již širší význam „slitina“); kovy Cu, Sn, Pb, Hg a přísady „kadmia“ (zřejmě kalamín), „orichalcum“ (asi mosaz) a „bilý sandarak“ nebo „arsenikon“ (zřejmě bílý arsenik, získaný pražením červeného realgaru nebo žlutého auripigmentu); „diplosis“ (zdvojnásobení), „triplosis“ (ztrojnásobení) nebo „pleanesmos“ (mnohoznásobení) se docílí přídavkem levnějších kovů (Cu, Sn, Pb); jasné rozlišení Sn a Pb; pro povlaky také „misa“ (pyrit), sloučeniny olova a „theion hydor“ (doslovně „sírová voda“, polysulfid vápenatý CaSx).
Nápodobení purpuru (3 recepty) pomocí rostlinných barviv a octanu železa, ale žádný údaj o vlastním procesu barvení („baphé“).
Další chemické látky v papyru Leydensis: jíl „sinopis“ (tj. rudka z města Sinopis), chrysocolla (k pájení zlata), vínan draselný (k přípravě potaše), skalice („vitriol“, tj. chalkanthos = modrá skalice a melanteria = zelená skalice), kamenec („alum“), sůl (chlorid sodný, NaCl) a soda. Všechny tyto látky znal i Plinius (cca 75 n. l.). Několik odstavců týkajících se těchto látek jsou zřejmě převzaté z Dioskoridovy „Materia Medica“ (cca 75 n. l.)
Doporučuje se jejich „epibale“ (tzn. „projekci“ = doslova „házení do směsi“). Přesně tento pojem „projekce“ používali později alchymisté v souvislosti s přídavkem „kamene mudrců“ („lapis philosophorum“)

Question 11

Stockholmský papyrus:

Answer 11

Napodobení vzácných kovů (9 receptů) se týká prakticky jen napodobení („poíesis“) stříbra (pomocí slitin mědi).
Napodobení perel a drahokamů (70 receptů, příprava / „poíesis“, resp. barvení / „baphé“) se týká čištění perel, přípravy umělých perel (pomocí slídy a organických látek) a především přípravy a barvení „drahokamů“, které lze jen těžce identifikovat (doslovně rubínu, safíru, granátu, ametystu, berylu, chryzolitu atd.), pravděpodobně se jedná většinou o křemen s prasklinami, křemenec nebo pazourek, protože je zdůrazněno, že kameny musí být „porézní“, aby mohly barviva vůbec přijmout.
Napodobení purpuru, moření a barvení textilních látek (70 receptů).
Zlato: Běžný byl názor, že se zlato vyskytuje v různé kvalitě (i přírodní zlato obvykle obsahuje příměsi stříbra a popř. mědi, čímž může získat bílý nebo červený odstín). Aristotelova nauka o čtyřech živlech připouštěla možnost přeměny jedné látky v libovolnou druhou, takže v rámci této teorie bylo rozumné pokusit se např. o zlepšení „zlatosti“ kovu.
Navíc, podle Aristotela („Meteorologie“) vznikly kovy z „mokré exhalace“ pod zemí a potřebovaly určitý čas ke zrání, zvlášť ke zrání do své „nejčistší“ povahy (představa zlata jako nejčistšího kovu). V rámci této teorie bylo tedy „rozumné“ pokusit se o umělé urychlení tohoto jinak pomalého přírodního procesu.

Question 12

Jakou měli pověst metalurgové (hutních a kováři) za Helénismu?

Answer 12

Kouzelníci- lesklý kov z nevzhledné rudy tvořili - zázraky- uměli urychlit “zrození kovů” které by jinak “zrály v útrobách matky země”

Question 13

Z jakého předpokladu vycházela Helénistická alchymie?

Answer 13

Hmotný svět má svůj původ v prahmotě (Aristotelova Hylé resp. Lat. Materiálu prima) jako substrát, který v sobě potenciálně obsahuje vše individuálně existující. Tento substrát představoval podle alchymistické teorie klíč k tajemství přírody, v případě jeho získání bylo možné vyrobit látky s předem stanovenými vlastnostmi: drahé kovy a drahokamy (až mnohem později i elixír života; z řeckého „xerion“ = jemný prášek přes arabské „al-iksir“).
Alchymistům tedy nešlo pouze o napodobování přírody, ale přímo o její vylepšení, resp. napravení pomocí „léků“ = „elixirů“ („kámen mudrců“ = „lapis philosophorum“ má původ v Platónově „Timaiovi“). Další důležitý koncept, který raní alexandrijští alchymisté převzali z dobové řecké (helénistické) přírodní filozofie, bylo stoické „pneuma“.

Question 14

Hermes Trismegistos

Answer 14

Legendární alchymista, údajný autor tzv. Smaragdové desky, skutečným je pravděpodobně Apollonois z Tyany. Zmínky oní u arabského Džábira a u Alberta Velikého, poprvé vytištěna v Norimberku v r. 1541, s komentářem Hortulana = John Garlanda, 1202-1252- zřejmě jedním z nejstarších alchymických dokladů

Question 15

Co jsou to Hermetické spisy?

Answer 15

Spisy jež napsal Hermes Trismegistos, vznikly během několika staletí (do konce 3. stol. n. l.) v okruhu gnostiků a novoplatoniků. Měly velký vliv na helénistickou (alexandrijskou) i na pozdější evropskou alchymii (číselná mystika, vliv hvězd a planet na lidské snažení, analogie makrokosmos-mikrokosmos). Alchymie = „hermetické umění“ v přeneseném smyslu „přístupné jen zasvěceným, resp. vyvoleným“. V konkrétním smyslu „hermetický uzávěr“, resp. „hermeticky uzavřené“.

Question 16

Chemes (raný helenistická alchymie)

Answer 16

“HEN TO PAN” = jedno je všechno, “ouroboros” (had v kruhu…..Ten z Lokiho to nebude)

Question 17

Kdo dále rozvíjel “nauku hen to pan”?

Answer 17

Bolos z Mendesu („Pseudo-Demokritos“) z 2. stol. př. n. l. tuto nauku prý dále rozvíjel v díle „Physika kai mystika“ (= „Fyzika a mystika“)

Question 18

Ouroboros

Answer 18

V helénistické alchymii je stočený had „ouroboros“ symbolem především pro arsen a jeho sloučeniny, hrající v helénistické
alchymii velkou roli (zřejmě ke „zbarvení“ kovových slitin).

V Číně byl stočený had, resp. drak, podobný symbolu „ouroboros“, zcela běžný už v dynastie Shang, tj. v 2. tisíciletí př. n. l. Artefakty od nejstarších dob především z nefritu / jadeitu. Přímý vliv Číny na helénistický symbol „ouroboros“ však není dosud dokázán.

Question 19

Kleopatra (ne ta královna)

Answer 19

hlavní dílo „Chrysopoeia“ = „Výroba zlata“; v jiném díle („Dialog Kleopatry s filozofy“) vysvětluje transmutaci kovů, s tím, že je nezbytné nejdříve neušlechtilý kov „zabít“, třeba i dvakrát, jen aby později znovu „ožil“
jako zlato (oživení mrtvého – křesťanská symbolika „zmrtvýchvstání“!)
Tím vzniká klasická alchymistická představa o transmutaci, založená na představách peripatetické (= aristotelské) školy, podle níž má-li se
měnit poměr živlů, je třeba převést hmotu nejdříve na její prazáklad (řecky „hylé“, latinsky „materia prima“), tzn. na hmotu bez vlastností, která nemá tvar, ani barvu (je tedy černá). Představa transmutace je tedy jiná než v Leydenském papyru, kde transmutace spočívá pouze v úpravě povrchu nebo v přípravě slitin (vědomé „zfalšování“, resp. příprava náhražek).

Question 20

Sled barev při “transmutaci” kovů

Answer 20

Melanosis (nigredo, zčernání): Přídavkem síry zčernají Cu, Pb nebo Ag tvorbou sulfidů, ale také mnoho slitin je tmavých až černých (bronzy, amalgamy aj.).
Leukosis (albedo, zbělení): Přídavkem arsenových sloučenin (tj. realgaru AsS, auripigmentu As2S3 a arseniku As2O3) se Cu bělí (tvorbou slitiny Cu-As, tj arsenového bronzu); to ovšem předpokládá, že po prvním kroku byly případné sulfidy (např. covellin CuS nebo chalkosín Cu2S) opět zredukovány na kov (Cu). Také přídavkem Ag a zvýšením přídavku Sn lze slitiny zbělit, a také niklové mosazi (60 % Cu s až 20 % Ni, tj. čínsky „pakfong“ / arabsky „harsini“) mají stříbrnou barvu a stříbrný lesk.
Xanthosis (citrinitas, zežloutnutí / žlucení): Přídavkem zinkových rud (např. kalamínu ZnCO3) do mědi vzniká mosaz (tj. slitina Cu-Zn, při obsahu pod 20 % Zn také nazýván tombak), přídavkem roztoku polysulfidu vápenatého (CaSx, lat. „hepar sulfuris“, připraveného zahřátím vápna, síry a octa) se povrch kovů zbarví na žluto; podobně může působit přídavek síry tvorbou sulfidů (např. pyritu FeS2 a chalkopyritu CuFeS2), přídavek Au nebo záměrně nízký obsah arsenu v mědi.
Iosis (rubedo, zčervenání): Nejméně jasný krok, jehož výsledkem by mělo být
jakési „nadzlato“ (lepší než přírodní zlato, u alchymistů nazýván „koral zlata“); buď
se jedná opět o povrchové zabarvení pomocí sulfidů nebo o tvorbu komplexních
slitin, tzv. “červených kovů” (tj. slitin Cu-Zn-Sn-Pb); červená iridescence může také
souviset s optickým efektem, který vyvolávají nanočástice zlata („kámen mudrců“).

Question 21

Co je to Tribikos?

Answer 21

destilační přístroj se třemi výstupy / předlohami / jímacími nádobami

Question 22

Marie Židovka

Answer 22

Pravděpodobně Sýrie kolem roku 100 n.l.
Destilace: Princip dlouho znám (např. voňavkářka Tapputi kolem r. 2000 př. n. l.) – výroba vonných olejů – esence z namáčených listů rostlin (v Mezopotámii), ale první popis destilačních přístrojů pochází od helénistických alchymistů – původně kuchyňská nádoba (hrnec) s větší pokličkou (zahnutou dovnitř), pak s pokličkou s okrajem stočeným do žlábku a konečně tzv. „tykev“ („cucurbita“) s oddělenou nádobou (nástavec, jímač) pro kondenzát (tzv. „předloha“, řecky „bikos“, latinsky „ambix“ z toho pak arabsky „al ambiq“  dnešní „alembik“), popř. pak „dibikos“ a „tribikos“ k oddělení vícesložkových směsí (tribikos se stal v 19. stol. symbolem pracovní skupiny vlivného organického chemika Justa Liebiga). Přístroje byly chlazeny vzduchem (ne vodou), proto nebyla možná příprava alkoholu.

Question 23

Co je to kerotakis?

Answer 23

Přístroj helénistických alchymistů, ve kterém páry látky zahřívané na dně válce působily na kovy umístěné nad proděravělým dnem, a současně kondenzovaly na horním víku, stékaly na dno, přičemž s sebou strhávaly jak kovy, tak vznikající sloučeniny, resp. slitiny. Kerotakis sloužila možná k dosažení barevných proměn podle klasické metody transmutace nebo k výrobě sulfidů kovů (dole sublimuje síra, nahoře leží kov, který pak reaguje s parami síry) nebo k výrobě amalgámů (dole se vypařuje rtuť, nahoře leží kov, který pak reaguje s parami rtuti) nebo i k výrobě mosazi za použití zinkových rud (např. smithsonitu ZnCO3 – při zahřátí vzniká dole ZnO, který je velmi těkavý a je v redukčním prostředí redukován na kovový zinek; nahoře tvoří pak zinkové páry spolu s mědí slitinu mosaz).

Question 24

Zosimos z Panopole

Answer 24

První dobře známý a jednoznačně identifikovatelný alchymistický autor, gnostický křesťan z Egypta, cca 4. Stol. n.l.

Question 25

Cheirokmeta

Answer 25

Příručka, Zosimos z Panapole, Encyklopedické dílo o alchymii, 28 svazků, dochovány jen zlomky - řecky, syrsky, arabsky a latinsky, např. „Přístroje a pece“, „O božské vodě“ = „theion hydor“ = roztok CaSx)
• Interpretuje proces transmutace kovů pomocí starých mýtů o utrpení a vykoupení člověka (červený Chalkanthropos  koupel v černé vodě (hydro-)  Argyranthropos  oheň (pyro-)  Chrysanthropos)
• Osobní integrita adepta je předpokladem úspěchu Velkého díla (docílení „kamene mudrců“ vyžaduje vnitřní zrání alchymisty).
• Výchozí materiál alchymistické praxe je pro něho, zřejmě stejný jako pro Marii Židovku (1.stol.), tzv. „tetrasomie“ (doslovně „čtyřtěleso“), tj. slitina čtyř kovů Cu, Sn, Pb a Fe. Tato směs se musí nejprve rozložit na černou „materia prima“, pak následuje znovuuspořádání, fixace těkavých „duší“ („pneuma“, „spiritus“) poté zdokonalení (Au) přídavkem malého množství „kvasnic“ / „droždí“ a následné zrání.
Definuje „chymeiHa“ejalékonbisožtisckké áumaělncíhvyrmábiěet zlato nebo stříbro,
• líčí v alegorických gnostických obrazech („vize“, „vidění“) práci s kovy: musí nejprve „vypustit duši“, aby „tělo“ mohlo být následně
„fixováno“, např. rtuť při tvorbě amalgámů (amalgám = „fixní rtuť“),
• Aristotelská nauka o čtyřech živlech, symbol hada „ouroboros“
• zmínky: Hermes, Chemes, hra barev při transmutaci kovů, zázračný
prášek „xerion“, který umí proměnit velké množství kovu na zlato
• výroba rtuti z rumělky, diskutuje otázku, zda rtuť je kov či nekov,
• zná přípravu arsenu, resp. arseniku, které „zběluje měď ve stříbro“,
• nejstarší chemický návod psaný pouze symboly, tzv. „formule kraba“
• zmiňuje se o skleněných nádobách z Askalonu v Syrii,
• zná vodní lázeň, pískovou lázeň a popelovou lázeň na zahřívání
(s odkazem na Marii Židovku) … aj. znalosti praktické chemie.
Zosimovo dílo se stalo zásadní pro celou alchymii a arabští alchymisté si ho cenili. Úryvky jeho díla se zřejmě nacházejí v latinském spisu „Turba philosophorum“ (kolem r. 1140). Psychologická interpretace alchymie: C. G. Jung (20. stol.)

Question 26

Alexabdrijští alchymisté (raná fáze helínistické alchymie)

Answer 26

Laboratorní přístroje: destilační přístroje (chlazené vzduchem), kerotakis = přístroj spojující pec v dolní části s vypařovací miskou, sítem a kondenzačním krytem v horní části (vhodná pro tvorbu sulfidů, tj. první krok klasické metody transmutace), různé typy pecí a lázní k řízení teploty (písková, popelová, vodní …)
• Laboratorní operace: destilace, sublimace, rozpouštění, srážení, krystalizace, filtrace, ohřev (vaření), mletí (roztírání), sušení …
• Chemické látky hlavního zájmu: rtuť a arsen a jejich sloučeniny (realgar AsS, auripigment As2S3, arsenik As2O3, cinabarit / rumělka HgS …)

Question 27

Sedm kovů (Helénistická alchymie)

Answer 27

identifikováno se sedmi nebeskými tělesy a jim odpovídajícími bohy (předchůdce: Celsus, 1. stol. n.l.)
• Zlato – Slunce • Stříbro – Měsíc • Železo – Mars • Měď – Venuše • Olovo – Saturn • Cín – Jupiter
• Rtuť – Merkur,
Olympiodoros z Alexandrie (konec 5. stol. n.l.) Stefanos z Alexandrie (začátek 7. stol. n.l.)

Question 28

Řecký oheň

Answer 28

chemická zbraň z kapaliny, která se ve vodě vznítí. Tato velmi účinná chemická zbraň byla poprvé použita v námořní bitvě Byzantinců proti Arabům v r. 665 nebo 678 (Kyzikos) a byla zřejmě důvodem, proč Konstantinopole tak dlouho vzdorovala invazi. Přesné složení této zbraně zůstalo utajené do dnešních dnů, ačkoliv Marcus Graecus v “Liber ignium” (Cařihrad / Konstantinopolis kolem r. 1250) uvádí smůlu, síru, petrolej, olej a sůl. Podle moderních dohadů se jednalo o destilát ropy, tedy něco jako petrolej či benzin s příměsí buď páleného vápna a síry nebo spíše fosfidu vápenatého (Ca3P2); jehož reakcí s vodou se uvolňují samozápalné fosfany (ještě dnes se používá do námořních signálních pochodní). Ca3P2 lze připravit zahřátím trikalciumfosfátu Ca3(PO4)2 s uhlím. Při teplotě 1200 °C pak vzniká Ca3P2 podle reakční rovnice

Ca3(PO4)2 + 8C&raquo_space; Ca3P2 + 8 CO.
Možná varianta této metody přípravy by mohla být zahřátí směsi kostí, vápence a moči. Při
reakci s vodou se tvoří hydrolýzou fosfan PH3 podle rovnice
Ca3P2 +6H2O» 2PH3 +3Ca(OH)2.
Vzniklý fosfan jako čistý plyn vzplane při 150 °C. Je-li však kontaminován stopami difosfanu P2H4, je samozápalný:

PH3 + 2 O2&raquo_space; H3PO4.

Question 29

“Corpus řeckých alchymistů”

Answer 29

Na konci 19. Stol přeložen org. Chemikem Marcellinem Berthelotem

Question 30

kniha o helenistické „proto-chemii“ nebo alchymii

Answer 30

1934, A.J.Hopkins, ve které představil svou interpretaci klasického sledu barev při transmutaci kovů a hájil tradiční názor, že alchymie vznikla aplikací řecké přírodní filozofie na egyptské řemeslnické techniky a měla na západě nepřerušenou tradici.

->Spor s Tenneyem Davisem, který byl přesvědčen, že veškerá alchymie vznikla v Číně a dostala se do latinského středověku až mnohem později prostřednictvím Arabů.

Question 31

Kdy se Mohammeda prohlásil prorokem a co říkal, nebo prohlašoval

Answer 31

Kolem r. 612,
Prohlásil, že mu byl „Korán“ („Qurán“) diktován Bohem prostřednictvím anděla Gabriela („Džibríl“) a že hodlá obnovit skutečné staré monoteistické náboženství „hanifů“ (tj. následovníků Abrahama), které bylo židovskou a křesťanskou tradicí jaksi „zkreslené“. Primárně mu tedy nešlo o založení nového náboženství, ale o zásadní reformu starého židovství, resp. křesťanství, o návrat k „hanifským“ kořenům obou těchto monoteistických náboženství a o aplikaci náboženských zákonů v běžném životě. V r. 622 musel opustit Mekku a našel azyl v Medině (tzv. „hidžra“, začátek muslimského kalendáře). Po převzetí moci v Medině se obrátil proti Mekce a krátce před smrtí Mekku dobyl.
Tradiční islám se tedy liší od jiných náboženství tím, že nastoluje zároveň nový společenský řád a zákon pro běžný život („šaría“), který je nadřazen zákonům světské moci. Pro ortodoxní (sunnitský) islám je navíc typický „atomismus“ času, který říká, že Bůh může kdykoliv dělat co chce, a tím de facto vede k popírání přírodních zákonů.

Question 32

Kdy začal arabsko-islámský džihád?

Answer 32

Krátce po smrti Muhammeda (632)

Question 33

Jaké byly záměry a směry Islámu po smrti Muhammeda? Co dělali a chtěli získat?

Answer 33

Islám brzy dokázal utlumit staré vnitroarabské kmenové spory, sjednotit kmeny arabského poloostrova a obracet jejich bojovou sílu navenek k dobývání okolných států s dlouhou kulturní tradicí (během 10 let, tj. do r. 642 Palestina, Sýrie, Mezopotámie a Egypt, cca do r. 650 Irán, pak cca do r. 700 celou severní Afriku a střední Asii až k severozápadní hranici Indie). Krátce poté (711) začala invaze na Iberský poloostrov, která se zastavila v jižní Francii (Narbonne), s ojedinělými výpady do střední Francie (neúspěšná bitva u Tours a Poitiers 832). Expanze na východ se zastavila na západní hranici Činy (úspěšná bitva u řeky Talas 751).
Snaha dobýt Cařihrad byla marná (také kvůli chemické zbrani, kterou měli Byzantinci k dispozici – „řecký oheň“), a expanze do jihovýchodní Evropy (Balkán) pokračovala teprve po pádu Konstantinopole v r. 1453 jako osmansko-islámský džihád ( Turci před Vídni 1529 a 1683).
Snaha dobývat cizí území nebo si podrobit její obyvatelstvo ve jménu islámu je jedním aspektem toho, čemu se obecně říká „džihád“ (od arabského „džahadda“ – „snažit se“, nejedná se nutně o násilnou válku, která se nazývá arabsky „qital“; „džihád“ může a má naopak probíhat i mírovou formou, a to postupným obsazením klíčových funkcí ve státě).
Islám byl od začátku své existence poměrně tolerantní vůči jiným náboženstvím (alespoň podle středověkých měřítek) a nechal jiným náboženským skupinám i právní samosprávu, protože arabská vládnoucí vrstva na dobytých územích žila z daní právě těchto skupin.
Islám nebyl ani vůči přírodním vědám tak nepřátelský jako křesťanství.
V období 8.–11. století byla arabsko-islámská říše největší na světě a arabština se stala světovým jazykem a nejdůležitějším jazykem vědy. Racionální přírodní věda v arabsko-islámské říši měla svůj vrchol v 9. a 10. století, a dostala tvrdé rány kolem r. 1100 s nástupem ortodoxní (sunnitské) teologie al-Ghazálího  tendence k iracionálnímu myšlení.

Question 34

Datace-středověk a arabsko-islámská civilizace

Answer 34

633–640 Palestina a Sýrie (Damašek 634, Jeruzalém 638, Kaisareia 640) – bitvy u Adžnadajn (634) a u řeky Jarmúku / Hieromax proti Byzantincům (636) kolem r. 637 Mezopotámie (Babylon) – bitva u Džalúlá (637)
640–643 Egypt (Alexandrie 642) – bitva u Heliopole (640)
641–651 Perská říše (Írán) – bitva u Nihávandu (641) proti dynastii Sásánovců
697 Severní Afrika (Karthago)
707 zastavení expanze na severozápadní hranici Indie (na řece Indus)
711 invaze na Iberský poloostrov (Berberské kmeny překročily pod vedením Arabů (Táriqa) Gibraltarskou úžinu, v krátkém čase dobytí velké části pyrenejského poloostrova) 732 konec expanze do Evropy – bitva u Tours a Poitiers proti Karlu Martellovi
750 Abbásovci vyvraždili rod Umajjovců a chopili se moci
751 konec expanze na západní hranici Číny – bitva na řece Talas 756 umajjovský emirát (od r. 929 chalífát) v Córdobě (al-Andalus) 762 založení Bagdádu
763–809 Harūn ar-Rašīd (chalífou 786–809)
786–833 Al-Ma’mūn (chalífou 813–833)

Question 35

Jak se dělila Arabsko-islámská civilizace středověku?

Answer 35

Pravověrní chalífové od r. 632 do r. 661 (Korán a Sunna / Hadithy, dobytí Egypta a Blízkého východu)
Umajjovci z Bagdádu od r. 661 do r. 750 (arabsko-islámský džihád, největší expanze islámu) Abbásovci od r. 750 do r. 1258 (vrchol „arabské“ vědy cca 800–1000) – Bayt al-hikma
Umajjovci z Cordoby („španělští umajjovci“, od r. 711 cca do r. 1031, dobytí Cordoby 756) (převzali vládu nad Iberským poloostrovem po jeho dobytí arabsko-berberskou armádou)
Fátimovci v Egyptě (cca od r. 950 do r. 1171) – Dar al-hikma Seldžukovci (Seldžučtí Turci) po r. 1050 až do r. 1300
(Blízký východ, vč. Persie a Malé Asie, především proti nim bojovali křesťanšti „křižáci“) Almoravidé a almohadé ve Španělsku (proti nim začala katolická „reconquista“)
Mongolové na Blízkém východě (zničení Bagdádu v r. 1258) Osmanská říše od r. 1300 (osmansko-islámský džihád na Balkán, zejména po pádu
Konstantinopole v r. 1453 až do r. 1683), pak od 18. století Wahhábovci (Saudská Arábie)

Question 36

Obchodní cesty středověku:?

Answer 36

Hedvábná cesta z Číny přes Střední Asii na Blízký východ

Kadidlová cesta z jižní Arábie (Jemenu) na Blízký východ

Námořní cesty
(v blízkosti pobřeží) z Indie a z východní Afriky, později i z Číny
Na východě: kontakt s Indií a s Čínou (dynastie Tang)
Na západě: „osa“ Karla Velikého a Haruna ar-Rasida proti Cordobě (emirát) a Konstantinopoli (Byzantská říše)

Question 37

Co je to dům moudrosti?

Answer 37

819, (Bayt al-hikma“) v Bagdádu s veřejnou knihovnou – překladatelská činnost ze syrštiny do arabštiny (předtím existovaly překlady řeckých děl do staré syrštiny, resp. aramejštiny od nestoriánských křesťanů, v menší míře i středoperské překlady)

Question 38

V jakém roce se Abd ar-Rahmán III. (912–961) se vyhlašuje chalífou a knížetem všech věřících („amír al-mu’minín“)? V jakém roce po fobytí Toledy se stává neomezeným pánem muslimské části pyrenejského poloostrova?

Answer 38

929 (chalífa), 932 (dobytí Toledy)

Question 39

(Arabsko-islámská civilizace)
Hala Moudrosti: Kde a kdy?

Answer 39

11. Století, Káhira

Question 40

Největší arabští filozofové a jejich díla

Answer 40

Al-Kindi (800–875): „Filozof Arabů“ – aristotelismus s novoplatónským zabarvením, racionalistické pojetí filozofie, uznal propedeutickou úlohu matematiky, tzn. matematiku jako základ všech věd, psal knihu „Kniha o chemii parfémů a o destilaci” / „Kitāb at-tarafuq fi al-itr”.
Al-Fárábí (870–950): „Druhý učitel“ – velký zastánce aristotelské logiky Ibn Rušd (Averroës, 1126–1198) – komentáře k Aristotelovi, učení o „dvojí pravdě“ – filozofická (tj. „vědecká“) a náboženská.

Question 41

Kde již působí Stefanos Alexandrijský (7.stol) (arabská alchymie)

Answer 41

V Konstantinopoli

Question 42

S kým spojuje legenda Stefanose Alexandrijského přes legedárního římského alchymistů Moriena?

Answer 42

S prvním arabským alchymistou Chálidem (660-704, prý z rodu Umajjovců)

Question 43

Kdo byl druhým arabským alchymistou?

Answer 43

prý (již historický) Dža ́far as-Sádik (699–765, šestý imám ší’itů), který byl podle tradice učitelem nejdůležitějšího arabského alchymisty Džábira ibn Hajjána (podle tradice 721–815, tj. kolem let 750–800, ale pravděpodobně celá skupina autorů, asi někdy kolem r. 912, určitě však před r. 987

Question 44

Kdo byl nejdůležitějším arabským alchymistou?

Answer 44

Džábir ibn Hajján (podle tradice 721–815, tj. kolem let 750–800, ale pravděpodobně celá skupina autorů, asi někdy kolem r. 912, určitě však před r. 987 (zde se názory různí, neb někteří tvrdí, že Džábirovy spisy vznikaly ještě dlouho po jeho smrti - 815-987, 986 vyšla bio-bibliografická encyklopedie „Kitáb al-fihrist” / „Kniha seznamu“ od
Muhammada b. Isháka an-Nadíma.

Kovy považovány za směsi (síry (vzniklé ze vzduchu a ohně, nositelky vznětlivosti a spalitelnosti, Aristotelova „suchá exhalace”) a rtuti (vzniklé z vody a země, nositelky tavitelnosti, lesku a tažnosti, Aristotelova “vlhká exhalace“) Tato tzv. “sulfomerkurová“ teorie sice vychází z Aristotela, ale opírá se o dva “principy“ (na rozdíl od Aristotelské teorie opírající se o čtyři “živly“) a je míněna obrazně. Džábir věděl, že ze síry (S) a rtuti (Hg) vzniká rumělka (HgS); vznik sedmi různých kovů vysvětlil tím, že se tyto principy vyskytují v různě čisté formě (zlato = nejčistší síra + nejčistší rtuť). Jako první (na západě) popisuje salmiak NH4Cl

Hájí transmutaci (elixír je lék, který dokáže léčit i kovy->dle této teorie lze izolovat tyto kvality v čisté formě-suchá destilace organických látek (* těkavá hořlavá látka- vzduch, kapalná látka- voda, hořlavá dehtová látka - oheň a suchý zbytek-popel) (teorie kvalit-tyto živly byly složeny ze dvou kvalit, kvality studené z vody by mohlo dle Džábira být dosaženo po 700 destilací za přítomnosti sušidla (cca-důležité je, že je to hovadina), mísením takto dosažených kvalit měl vzniknout elixír vhodný pro “léčení” kovů

Question 45

Jaké bylo dílo Džábira ibn Hajjána?

Answer 45

Džábirovy spisy (Corpus Džábir)

Question 46

ší’itská alchymistické škola

Answer 46

Mluví o ní Paul Kraus (1941), jedná se pravděpodobně o skupinu autorů kolem r. 912 z okruhu tzv. Ichwán as-safá” / „Bratrstvo čistoty“ / „Bratři čistoty z Basry“, který byl blízký ší’itské sektě tzv. „ismá’ílitů“ (tj. „ší’itů sedmi imámů“), dnes druhá nejčetnější
větev ší’itského islámu (po tzv. „isná ašaríja“ / „dvanáctnících“ /
„ší’ítů dvanácti imámů“, ke které se hlásí cca 80 % všech ší’itů). Nicméně, Fuat Sezgin (1971) se přiklání k tradičnímu datování.

Question 47

Jak psali Bratři čistoty z Basry?

Answer 47

psali silně novoplatonsky zabarvenou filozofickou-přírodovědnou encyklopedii. Vedle ibn Síny (Avicenna), al-Bírúního, ibn al-Haithama (Alhazen), ibn Rušda (Averroes) patří právě Bratři čistoty z Basry k posledním vlivným zástupcům
„racionální“ vědy a filozofie v islámském světě. An-Nadím (987) referuje o pracích Bratrů čistoty z Basry,
on však již ale pochybuje o existenci Džábira.

Question 48

Pseudo-Geber

Answer 48

Latinské alchymistické spisy pod jeho (Džábirovo) (latinizovaným) jménem „Geber“ se objevují teprve kolem r. 1300 (tzv. „Pseudo-Geber“) a jsou produktem jihoevropského
(španělského nebo italského) alchymisty. Liší se např. tím,
že latinský Geber znal minerální kyseliny, arabský Džábir nikoliv.

Question 49

Rhazes

Answer 49

Abu Bakr Muhammad ibn Zakarijja ar-Rází (865–925):
Perský lékař, uznával s Džábirem možnost transmutace kovů. Jeho velké lékařské kompendium, rozšířené v latinském středověku pod
názvem „Liber continens“, byla druhá nejvíce rozšířená lékařská kniha arabsky píšícího autora. Jeho malá knížka o neštovicích byla důležitá ještě v 18. stol. ( Edward Jenner – vakcinace proti neštovicím!)
V chemické, resp. alchymistické knize „Kitáb al-asrar” / „Kniha tajemství“ zavádí novou jednoduchou, ale detailní klasifikaci chemických látek:
• Minerální
• Rostlinné
• Živočišné
• Umělé („Odvozeniny“)
Dále obsahuje tato kniha seznam laboratorních přístrojů a procesů.
Rházesova nauka o stavbě hmoty (zcela ojedinělá v rámci arabské
filozofie a bez přímé souvislosti s jeho alchymií): atomismus!
Kombinuje atomismus s klasickými čtyřmi živly staré řecké přírodní filozofie a zdůrazňuje význam hustoty jejího uspořádání (zatímco tvar a hmotnost atomů považuje za bezvýznamné – na rozdíl od Demokrita a Epikura) -> „agregátní stavy“; na rozdíl od jiných arabských filozofů se nenechá od atomismu odradit, ačkoliv ten byl v islámu doménou teologie.

Question 50

Rhazes’ system of chemical substances (c. 920) (tabulka)

Answer 50

Minerals Stones:
Pyrites
Marcasite Magnesia Calamine (”tutty”) Talc
Lapis lazuli (turquoise) Azurite
Malachite
Gypsum
White arsenic (As2O3) Hematite
Mica and asbestos Glass (made of sand and alkali)
Vegetable … (rarely used)
Animal …
hair, brain, bile, blood, milk, urine, eggs, pearls, horn (ivory?)
Artificial products:
litharge (PbO), red lead (minium Pb3O4), copper acetate, copper oxide (CuO), tutia (ZnO), rust (Fe2O3) / FeO(OH)),cinnabarite (HgS), alloys, glassy slag, caustic soda (Na2O), calcium polysulfide (CaSx) etc.
“Spirits”:
Sulfur Mercury Orpiment Realgar Sal ammoniac (NH4Cl)
Salts:
Brine
Table salt Ashes
Naphta (?) Quicklime (?) Urine salt
Rock salt
Sea salt
Soda (qali salt Na2CO3)
Potash (oak ash salt K2CO3)
“Bodies”:
Gold
Silver Copper Iron
Tin
Lead
Zinc
(or “harsini” / “pakfong“)
“Vitriols”:
Alum White Black Red Yellow Green
“Boraxes”:
Borax
”Natron” and other impure borates

Question 51

Dvě sloučeniny a slitina, které antický svět na západě neznal a jejichž znalost přišla na západ přes Araby (Džábir, Rházes)

Answer 51

Salmiak = „sal ammoniac“ = chlorid amonný NH4Cl Borax = (arab.) „tinkal“ = Na2B4O5(OH)4 -> 8 H2O
„Harsini“ = „čínský kov“ = slitina pakfong, tj. Cu-Zn-Ni
Znalost ledku KNO3 na západě se datuje až z 13. stol. (Mongolská invaze).

Question 52

Sloučeniny z různých typů alchymie

Answer 52

Sloučenina helénistické alchymie:
Hepar sulphuris = „sírová játra“ = roztok polysulfidů vápenatých CaSx
Sloučeniny, které znala již starověká chemie (Plinius):
Skalice („vitrioly“) = sírany:
modrá skalice (síran měďnatý): CuSO4 -> 5 H2O, zelená skalice (síran železnatý): FeSO4 -> 7 H2O, bílá skalice (síran zinečnatý): ZnSO4 -> 7 H2O,
Kamenec hlinito-draselný KAl(SO4)2 -> 12 H2O, Lithargyrum = „klejt“ (červený) = PbO (tetr., 9,4 g/cm3), přechází
při 488 °C na „masikot“ (žlutý, ortoromb., 9,6 g/cm3)
Minium = „suřík“ (červený) = Pb3O4 (oxid diolovnato-olovičitý, 8,9 g/cm3)

Question 53

Avicenna / Abu Ali Ibn Sina (cca 980–1037):

Answer 53

Lékař a přírodovědec perského nebo tadžíjského původu (nar. v Buchaře / Střední Asie); jeho kniha „al-Kánún fi-l-tibb“ / „Canon medicinae“ se stala nejvlivnější lékařskou knihou středověku (až do raného novověku). Kromě medicíny se zabýval aristotelovskou filozofií a přírodními vědami včetně fyziky / astronomie a chemie / alchymie); jeho racionalistická filozofie má aristotelovský charakter („Aristotelés islámu“), avšak s vlivem novoplatónské mystiky; Avicenna uznával sulfomerkurovou teorii o složení kovů (ze rtuti a síry), ale pochyboval o možnosti transmutace kovů; ve středověku rozšířený latinský spis „Mineralia“ (překlad, resp. výtah z jeho „Knihy o lécích“) obsahuje soustavu nerostů – 4 třídy:
1. Kameny
2. Kovy a rudy (tavitelné)
3. Síra a síře podobné (hořlavé) 4. Soli (rozpustné)

Question 54

Bratři čistoty z Basry

Answer 54

Skupina arabsky píšících vzdělanců (10. stol.), blízkých tzv. „ismailitům“
Vytvořili filozoficko-vědeckou encyklopedii, obsahující 52 kapitol z oblasti různých věd, včetně matematiky, fyziky, psychologie, filozofie a práva (dokončena v.r. 987, z tohoto prostředí pocházejí zřejmě i „Džábirské spisy“ – podle některých badatelů byl Džábir sám přímo členem této skupiny)
Soustava minerálů – sedm tříd: Minerály svou povahou podobné
1. … vzduchu (síra, arsen)
2. … kamenům, ale netavitelné (karneol, diamant)
3. … rostlinám (korály)
4. … zvířatům (perly)
5. … prachu, tj. měkké a roztíratelné (mastek = talek, sůl)
6. … kamenům, ale tavitelné (kovy)
7. … vodě (rtuť)

Question 55

al-Bírúni / Abú Rajján Muhammad al-Biruni (973–1048):

Answer 55

Učenec a cestovatel; psal mj. „Dějiny Indie“; zřejmě v této souvislosti se začal zajímat o mineralogii; o ní psal knihu „Sbírka zpráv o znalosti drahokamů“;
vycházel z empirie i pokusů, z přesného popisu jevů a jejich zákonitostí; souhrn podstatných mineralogických poznatků arabského středověku; první zprávy o přesně naměřené vlastnosti minerálů:
Hustota různých minerálů naměřená pyknometricky podle Archimedovy metody – velmi přesné hodnoty (později, kolem r. 1120, potvrzené al-Khásíním).
Objev fluidních inkluzí v minerálech (které správně interpretoval jako zbytky tekutých látek, ze kterých se tyto minerály tvořily).

Question 56

Váhy moudrosti

Answer 56

al-Khásíní, kolem r. 1120 = speciální váhy pro velmi přesné určení hustoty s relativní citlivostí 2·10–5 (srov. Egypt 18. dynastie 10–4, konec 19. stol. 10–9)

Question 57

Arabská věda (přehled)

Answer 57

Jābir ibn Hayyān („Džábir ibn Hajján“, kolem r. 750 resp. 9.–10. stol.):
Sulfomerkurová teorie: kov = síra + rtuť, salmiak = sal ammoniac,
borax = tinkal, chemické produkty živočišné říše (vlasy, trus atd.),
destilace za účelem získání domnělých aristotelovských živlů a dokonce čistých kvalit
(primárních vlastností), al-qāli = „z popela“, číselná a písmenková mystika, alembik = ambix atd. ar-Rāzi („Rhazes“, 865–925):
Klasifikace chemických látek do 4 tříd: živočišné, rostlinné, minerální, „odvozeniny“, atomismus Ihwān as-safā („Bratři čistoty z Basry“, 10. stol., před r. 987):
Klasifikace nerostů do 7 tříd: encyklopedie přírodních věd ibn Sīnā („Avicenna“, 980–1037):
Klasifikace nerostů do 4 tříd: kameny, kovy, síra, soli
al-Bīrūni (973–1048):
Dějiny Indie, měření hustoty drahokamů a kovů, a objev fluidních inkluzí v minerálech
al-Khāsīni (zemřel kolem r. 1130):
„Váhy moudrosti“ k měření hustoty z r. 1120 (Kitáb mihan al-hikma)
PABST (

Question 58

Alhazen (Hasan Ibn al-Haytham)

Answer 58

Optika (1038), úhly odrazu

Question 59

Význam arabské vědy pro středověkou Evropu

Answer 59

Zprostředkování znalostí řecké antiky, včetně helénistické literatury, především na základě dřívějších syrských překladů
• Zprostředkování alchymických znalostí, popř. i původní příspěvky (Džábir, sulfomerkurová teorie, salmiak (z Číny), objev boraxu atd.)
• Návrh nové klasifikace chemických látek (ar-Rázi = Rhazes)
• Zdokonalení klasifikace minerálů (Bratři čistoty, ibn Sina = Avicenna), kolem roku 900-1000
• Širší aplikace a zdokonalení měření hustoty (al-Biruni, al-Khasini)
• Původní fyzikálně-matematické práce z optiky (al-Haytham = Alhazen)
• Zlepšení laboratorní techniky (destilační přístroje, pece atd.)
• Zprostředkování matematických znalostí Indie („arabské“ číslice / cifry)
• Zprostředkování mnoha znalostí Číny (papír, střelný prach, kompas)

Arabské číslice pochází z Indie

Question 60

Dobytí Toledy - rok

Answer 60

1085,

Question 61

TOLEDO a jeho vlivy

Answer 61

Tolédská překladatelská škola (založena 1085), nejvýznamnější představitel: Gerard z Cremony (1114–1187) – sám překládal asi 90 děl z oblasti matematiky, fyziky, astronomie, filozofie, alchymie a medicíny. První překlad arabských alchymistických děl předložil v r. 1144 Angličan Robert z Chesteru