psy Flashcards
1
Q
co je psychologie
A
zabývající se
zkoumáním psychických jevů
- psychologie jako:
• věda o duši
systematické studium lidského chování a prožívání
(vnitřních duševních procesů), které není vztaženo pouze k jednotlivci, ale k člověku
jako takovému (sociální aspekt)
2
Q
základní psychologické vědy
A
obecná psychologie - základní mechanismy psychiky
• vývojová psychologie - změny psychiky v čase (důležitá pro každého, kdo pracuje s
lidmi, potažmo dětmi)
• psychologie osobnosti
• sociální psychologie
• psychopatologie - zkoumání „nemocné” psychiky
• (dějiny psychologie)
3
Q
aplikované psychologické vědy
A
klinická psychologie (+ psychoterapie) - má nejblíž k psychiatrii, ale neléčí, spíše
hledá příčiny určitému stavu a snaží se mu předcházet
• poradenská psychologie - souvisí s poradnami (manželské, pedagogickopsychologické)
• pedagogická psychologie (+ školní)
• forenzní (soudní psychologie)
• psychologie organizací
• psychologie reklamy
• psychologie sportu
• politická psychologie
• interkulturní psychologie
4
Q
speciální psychologické vědy
A
psychofarmakologie - vliv chemických látek na psychiku
• psycholingvistika - vztah mezi myšlením a řečí
• neuropsychologie - vztah mezi činností mozku a chováním
• zoopsychologie - chování zvířat a případná aplikace do oblastí lidské psychiky
• psychometrie - konstrukce testů, např. IQ
5
Q
metody zkoumání v psychologii
A
- získávány různé typy dat (čas x příběhy)
- odlišné způsoby zpracování (statistika x obsahová analýza)
- odlišné interpretace získaných výsledků
• není „lepší” a „horší” přístup
• smíšené metody - „nedostatky” jednoho způsobu zkoumání odlišným typem
výzkumu
6
Q
- další metody zkoumání
A
• experiment - většinou uměle vytvořené podmínky (snaha připodobnit se „tvrdým”
exaktním vědám), které ovšem svazují a zobecňují a tudíž nepopisují pravý stav věci
• pozorování - jiných i sebe, krátkodobé (většinou) i dlouhodobé
• rozhovor - strukturovaný, polostrukturovaný, volný - různá míra „připravenosti”
psychologa
• anketa
• dotazník (standardizovaný)
• obsahová analýza
• kazuistika - jednotlivé případy, ze kterých vyvozuji závěry (nemůžou se však týkat
všech žáků - tj. žádné zobecňování)
7
Q
tři „světy” člověka:
A
• jedinec se nachází ve třech nedělitelných světech (oblastech): biologickém,
psychickém a sociálním
8
Q
stavy vědomí
A
dbělé vědomí
spánek
ospalost
změněné či rozšířené stavy vědomí
9
Q
dbělé vědomí
A
koncentrovaná pozornost, dobrá orientovanost (schopnost přijímat
podněty z okolí), schopnost reagovat
10
Q
spánek
A
vše výrazně omezeno (reakce, pozornost..)
11
Q
ospalost
A
vše v nízké míře (reakce, pozornost..)
12
Q
změněné či rozšířené stavy vědomí
A
(odpoutání se od „tady a teď” a „já”): spánek,
hypnóza, meditace, holotropní dýchání, alkohol, drogy, patologické změny vědomí
(halucinace)
13
Q
vnímání (
A
základní poznávací proces
- čití - naše „čidla” (zrak, sluch, hmat) nám umožňují kontakt s předměty okolního
světa
14
Q
tělesné schéma
A
nevnímáme jen okolí, ale i sami sebe; subjektivní vývoj tělesného
schématu nám může rozházet život (poruchy přijmu potravy - naše tělesné schéma
je jinačí, než vnímání druhých - vidíme se tlustší než ostatní
15
Q
synestézie
A
na vnímání podnětu se podílí jiný receptor, než ten předpokládaný
(barevné slyšení, zvukové vidění, lexikálně-chuťové synestézie)
16
Q
automatizace vnímání -
A
Stroopův efekt (jmenujte barvy slov …)
17
Q
pozornost
A
- funkce vědomí (tj. ne kognitivní jev jako takový), nutná abychom si něco
zapamatovali
18
Q
vlastnosti pozornosti:
A
koncentrace (vyčlenění určitého počtu podnětů - nemůžeme se koncentrovat na
všechno)
• distribuce (rozdělení pozornosti mezi více podnětů, souvisí s automatizací činností
- „ženy dovedou dělat více věcí naráz” - vlastně ne, jen si zautomatizuju jednu
činnost, a můžu tím pádem dělat další)
• vigilita (přenášení pozornosti mezi podněty)
• stabilita (v čase, jak dlouho jsme schopni sledovat jeden podnět)
• selektivita (výběr podstatného pro jedince)
19
Q
paměť
A
paměť - komplex vlastností a dějů, které se podílejí na
vštěpování, uchovávání a vybavování (+ reprodukování)
informací
- paměť jakožto součást adaptace jedince na okolní
podmínky
20
Q
senzorická paměť
A
okamžitá paměť (počitek)
21
Q
krátkodobá paměť
A
trvá max. desítky sekund,
omezená kapacita, také tzv. pracovní paměť (např. telefonní číslo - když si jej zapíšu,
tak jej zapomenu)
22
Q
dlouhodobá paměť
A
v krajním případě po celý život, uchovávání významných
vzpomínek, důležitých informací či dovedností (čtení, psaní, jízda na kole…)
23
Q
- dělení dlouhodobé paměti:
A
• explicitní (deklarativní, dokážu to předat) - epizodická (uchovává osobní
zážitky); sémantická (uchovává poznatky, souvislosti mezi nimi)
• implicitní (nedokážu to druhým předat) - uchovávání dovedností a emočních
obsahů (v pedagogice - tzv. tacitní znalosti - dovedu předat informaci, ale jak
předat dovednosti?)
24
Q
představivost
A
vytváření obrazů věcí, které nevnímáme
- představy vznikají častěji mimovolně, ale i úmyslné vyvolávání představ jedincem,
případně vnějšími vlivy (podněty, asociace, psychotropika)
25
- dělení představ:
vzpomínkové - mají reálný základ
| • fantazijní - nelze je ztotožnit s nějakou vnímanou „objektivní” realitou
26
- asociační zákony
• dotyk v prostoru a čase
• kontrast a podobnost
• novost, častost, živost
- eidetický obraz - značně „živý” a „přesný”; svou povahou má blízko k vnímání
- eidetik - může i po odstranění předlohy tuto předlohu „vidět” ve svém subjektivním
prostoru při zavřených očích, popřípadě si ji „promítat” na projekční plochu a zkoumat
ji jakoby byla stále přítomná
- fotorafická paměť tak není přímo paměť, ale spíše eidetická představivost
27
myšlení
poznávání skrytých vlastností a vztahů, které překračují bezprostředně dané a
přítomné
- mentální manipulace s kognitivními prvky (vjemy, představy, symboly, znaky)
- proces adaptace a orientace v okolním světě
28
myšlenkové operace
účelné mentální manipulace s psychickými obsahy, které směřují k řešení
teoretických i praktických problémů
29
asimilace
užití dřívějších návyků a postupů u nových předmětů a jevů (včlenění
do stávajících schémat)
30
akomodace
změna schématu, jeho nahrazení vhodnějším (přizpůsobení se
| novému předmětu či jevu)
31
evilibrace
vyvážené užívání obou strategií (asimilace, akomodace)
32
analýza
- celek členěn v mysli na části
33
syntéza
spojování části do vyššího celku
34
indukce
od konkrétního k obecnému (z pozorování jednotlivosti se postupně
vyvozuje teorie, obecnější poznatky)
35
dedukce
od obecného ke konkrétnímu (teoretické poznatky aplikovány na konkrétní
situace a jevy)
36
abstrakce
vyčlenění podstatných znaků předmětu či jevu a odhlédnutí od
| nepodstatných (vznik pojmu
37
generalizace
• generalizace - zobecnění zkušenosti na veškeré dění určitého typu (nesprávná
generalizace)
38
problém
situace, v níž známe cíl, ale zatím nemáme prostředky k jeho dosažení,
nevíme, jak se k cíli dostat (diskrepance mezi požadovaným a současným stavem),
dobře a špatně strukturované problémy, různá důležitost problému pro jedince
39
produktivní řešení problémů
ešení problémů novým způsobem, hledání nových cest (tvořivost)
• reproduktivní - využívání již známého
40
konvergentní řešení problémů
(řešení vyplývá z daných informací) a divergentní (tvořivé,
| není jasné řešení)
41
vhled výběrového kódován
např. zápis z přednášky je výběrem toho, co je a
| není podstatné
42
vhled výběrového srovnávání -
jde o to originálně a vtipně hledat staré v
| novém a nové ve starém
43
jazyk a myšlení
různé názory na vztah myšlení a řeči – dvě psychické funkce, které se vzájemně
ovlivňují: jazyk odrazem myšlení X jazyk základem myšlení
44
egocentrická řeč
bez sociální funkce; egocentrické myšlení dítěte přechodnou
formou mezi autistickou (malý kontakt mezi subjektivním a objektivním světem) a
realistickou (socializovanou) formou myšlení
45
fluidní inteligence (cattel)
(obecná, více vrozený aspekt)
46
krystalická intelgence(cattel)
(více vliv prostředí, učení, vzdělání)
47
test IQ
problematičnost testů - většinou se měří krystalická inteligence (a hlavně
to, co je v testu, nebere v úvahu to ostatní
48
Stanford-Binetova zkouška
nejstarší psychologická zkouška určená k hodnocení
stupně intelektového vývoje dětí; Binet se jako první zmaěřil na hodnocení celku
myšlenkových procesů, škála hodnocení je založena na vývojovém principu
49
Wechslerovy zkoušky inteligence
Wechsler uvažoval o inteligenci jako
o složité globální funkci (složena z dílčích vzájemně nezávislých schopností) a
zahrnoval do ni i faktory mimointelektové (osobnost); testy měly verbální a
28
neverbální část, řešily se problémy, počty, podobnosti, doplňování obrázků, kostky,
50
obrázkový inteligenční test
(J. A. Stuart) - krátký neverbální test, který obsahuje tři
typy úkolů (vyloučení obrázků, který k ostatním nepatří; obrázkové řady; obrázkové
analogie; kromě schopnosti neverbálního úsudku vyžaduje i dostatečnou zralost
vizuální percepce
51
Ravenovy testy
základem pojetí obecné inteligence jako schopnosti chápat a
| vyvozovat vztahy na různé úrovni komplexnosti
52
• učení
získávání zkušeností, utváření a pozměňování jedince v průběhu života
- veškeré behaviorální a mentální změny, které jsou důsledkem životních
zkušeností
53
vědomosti
- osvojené soustavy informací, představ a pojmů
54
dovdnosti
předpoklad pro vykonávání činnosti či její části, znalost postupu či
„strategie” určité činnosti
55
návyky
učením získaná pobídka chovat se v určité situaci určitým
| způsobem; obsahuje motivační prvek
56
kompetence
- zahrnují do různé míry vše výše uvedené; zdůrazňována praktičnost a
provázanost s běžným životem
57
geneticky dané typy učení
přivykání (habituace) - ustávání reakcí na bezvýznamný podnět
• zcitlivění (senzibilace) - s opakovaným působením podnětu postupně narůstá i
reakce na něj
• vtiskování (imprinting) - učení bez opakování a posilování; v senzitivních
vývojových fázích stačí jediný kontakt s důležitým podnětem
58
elementární učení
- tvoření asociací nebo podmiňování
59
komplexní učení
osvojení postupů při řešení problémů, mentální mapy prostředí,
osvojování principů a systémů učiva
60
sociální učení
komunikace, interakce a percepce, sociální role
61
• učení prostým opakováním
- memorování, senzomotorické učení (pohybové
| dovednosti)
62
klasické podmiňování
organismus se učí, že dvě události jdou za sebou nezávisle na aktivitě jedince
63
nepodmíněný podnět
bez učení vyvolává vrozenou nepodmíněnou reakci
64
podmíněný podnět
původně neutrální stimul, který po naučení vyvolává
| vrozenou reakci
65
podmíněná reakce
původně nepodmíněná reakce, kterou vyvolal podmíněný
podnět (viz Pavlov a jeho psi - naučili se, že po rozsvícení žárovky bude žrádlo,
sliněním reagovali už na žárovku)
66
operantní (instrumentální) podmiňování
- druh učení, při kterém pozitivní či negativní důsledky určitého chování vedou ke
změně pravděpodobnosti jeho dalšího výskytu
- učení pokusem a omylem - při opakování se výskyt neúspěšných pokusů
snižuje; vzniká spoj mezi stimulem a reakcí
67
emoce
komplexní psychické jevy spojené s prožíváním životních situací; jsou subjektivní
(a tudíž obtížně definovatelné)
68
úlohy emocí
adaptační mechanismus („nižší” úrovně)
• mají hodnotící aspekt (indikátor významností podnětů pro jedince)
• motivační aspekt (regulace aktivit jedince - když nás něco baví, děláme to raději)
• sociální aspekt
69
projevy emocí
zážitkové obsahy (hněv, soucit, láska, strach)
• fyziologické reakce (spojené s aktivací organismu)
vnější projevy
70
aktuální emoční stavy
okamžité reakce, např. úlek
71
emocionální procesy
emoční epizody (vyrovnávání se s určitou situací)
• emocionální dispozice (připravenost na situaci či podnět reagovat, souvisí s
temperamentem)
• nálady (déle přetrvávající emoční zabarvení prožívání, které nemusí mít
specifický podnět a objekt - můžu být smutný i z ničeh
72
emocionální vztahy
v průběhu čase se opakující a poměrně konzistentní projevy
| vůči urč. objektu, např. láska nebo žárlivost
73
osobnost
pojem osobnost v psychologii (rozdíl mezi osobností v psychologii a osobností „v
novinách“)
- hypotetický konstrukt = něco, co nevidíme a co v realitě ani neexistuje, avšak co
zároveň do jisté míry můžeme, na základě vnějších projevů, pozorovat, subjektivně či
objektivně srovnávat a měřit
74
charakteristiky osobnosti:
temperament - spíše biologická predispozice (souvisí s emocemi)
• charakter - ovlivněn společností
• rys - přetrvávající charakteristika individua, která jej umožňuje odlišit od okolí
75
dynamické, rysové modely osobnosti
zkoumají dané vlastnosti osobnosti; osobnost „tvořena“
| vlastnostmi
76
situační modely osobnosti
behaviorismus B. F. Skinnera) osobnost jedince utvářena okolím,
situacemi, v nichž se nachází („tím, co se mu děje”)
77
interakční modely osobnosti
(A. Bandura) - osobnost vzniká jako produkt interakcí mezi jedincem a
situacemi, v nichž se nachází
78
integrativní modely osobnosti
osobnost tvořena působením interpersonálních,
intrapsychických, biologických, kognitivních, sociálních či čistě vývojových
faktorů (bio-psycho-sociální model); problematičnost zkoumání podle tohoto modelu
79
dynamika
motivy a principy lidského chování, slouží k udržení psychického
ekvilibria
80
• motivace
proč se člověk chová tím kterým způsobem
- proces, který zahrnuje všechny nevědomé i vědomé faktory, které nás vedou k
uskutečnění určitých činností a směřování k určitým cílům
81
zvládání (coping
– proces zvládání vnitřních nebo vnějších požadavků, které jsou
často pociťovány jako namáhavé nebo překračující možnosti jedince; může mít
různé podoby
82
obranné mechanismy
cílem uchovat konstantní sebepojetí a zmírnit či odstranit
| úzkost vznikající jako následek ohrožení sebepojetí, uchovat psychickou pohodu
83
vytěsnování
vytlačení pocitů úzkosti, viny, studu či nepříjemných zážitků do
nevědomí
84
potlačení
tendence zbavit se pocitů a pohnutek, které jsou subjektivně
| nepříjemné a nepřijatelné
85
projekce
jedinec připisuje svému sociálnímu okolí nebo jiným lidem vlastní
potlačované sklony a pocity
86
racionalizace
- jedinec zpětně přikládá svým činům logické a společensky i
| osobně žádoucí motivy
87
kompenzace
když je cíl nedosažitelný, stanoví si jedinec náhradní cíl (Adler –
pocity méněcennosti)
88
regrese
sestup na vývojově nižší stupeň psychické činnosti v situacích těžké
frustrace
89
fantazie
únik ze skutečnosti, v níž je jedinec frustrován, vytváření světa
„náhradního“, v němž zažívá, co nemá ve skutečnosti
90
stereotypie
ednotvárné opakování stejných pokusů i přes neúspěch
91
sublimace
jedinec převede pudové impulsy do tvůrčího, společensky
| akceptovatelného chování
92
introjekce
mechanismus přejímání idejí, pravidel od významných osob;
| přijetí něčeho bez přemýšlení, jde o přijetí postojů, přesvědčení
93
popření
zaměřuje svou pozornost jinam a popírá skutečnost, která ho
| ohrožuje, jiné než ohrožující informace nepřijímá
94
identifikace
pokus o posílení vlastní hodnoty ztotožnění se s někým, koho
| lze obdivovat, posiluje sebevědomí a snižuje méněcennost
95
sublimace
nahrazení cíle, který jedinec nemůže nebo nechce přijmout cílem,
který je dostupný nebo přípustný; neodstraní zcela frustraci, ale přispěje ke
snížení intenzity zklamání
96
potřeba
obecně se tímto pojmem vyjadřuje stav nějakého nedostatku organismu
- potřeby jsou základní motivy, které vyjadřují nedostatky na fyzické nebo sociální
úrovni bytí
- člověk je motivován k aktivitě, která vede k redukci těchto potřeb a která je
spojena s pocity uspokojení
97
základní typy potřeb motivujících žáky:
poznávací (smysluplné poznávání, řešení problémů)
• sociální (pozitivní vztahy, někam patřit, vliv, spolupráce…)
• výkonové (být kompetentní, potřeba výkonu, vyhnout se neúspěchu/úspěchu)
• potřeba perspektivy (mít cíl, strukturovanou budoucnost)
98
hierarchie potřeb (A. Maslow):
• fyziologické potřeby (vývojově nižší: hlad, spánek, sex)
• psychogenní potřeby (vývojově vyšší: potřeba bezpečí a jistoty, potřeba náležení a
lásky, potřeba ocenění a uznání (sebeúcta)
• potřeba sebeaktualizace a seberealizace – potřeby růstu
99
frustrace:
stav zklamání, zmarnění, většinou je vyvolána překážkou na cestě k
cíli, ohrožením, oddálením nebo znemožněním uspokojit potřebu; souvislost
s motivací
- frustrace: každodenní, významné životní, existenciální
100
deprivace
psychický stav vzniklý následkem takových životních situací, kdy subjektu
není dána příležitost k uspokojení některé jeho základní (vitální) psychické
potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu
101
stres
působení nadměrně silného podnětu po delší dobu; situace psychické zátěže (nutně
není jen negativní - distres x eustres (pozitivně vnímán
102
stresory
fyzikální - všechny změny v prostředí jedince (změny ročních období, změny
tlaku
emocionální - „vnitřní“ stresory (např. úzkostnost, obavy a strach, nepřátelství
103
• kataklyzmatické události -
neočekávané události (např. záplavy) postihující
| mnoho lidí a vyžadující velké adaptivní reakce organismu
104
stresující životní události -
měna v sociálním postavení (například svatba) nebo
| změny v ekonomickém statusu (například změna pracovní pozice
105
každodenní starost
způsobující především frustraci či napětí
106
stresory prostředí
relativně stabilními prvky prostředí, ve kterém jedinec žije
| např. znečištěné ovzduší
107
• psychohygiena
obor zabývající se udržováním duševního zdraví (v širším smyslu – tedy nejen jako
nepřítomnost nemoci)
108
vůle
ednotící složka osobnosti
- záměrné a cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytyčeného cíle
- dispozice k autoregulaci, která se projevuje vědomým sebeovládáním a vědomým
sebeprosazováním
109
volní jednání
je projevem vůle
| - cílevědomé jednání (vědomé a úmyslné), směřující k dosažení stanovených cílů
110
pasivní vůlí
í - schopnost vytrvat v uskutečnění zvoleného cíle
a odolávat různým tlakům, prostřednictvím určitých pasivních volních vlastností:
• stálost, odolnost, neovlivnitelnost, neústupnost - schopnost koncentrace na
dosažení vytčeného cíle, odolávání tlaku vnějších vlivů
111
abulie –
plná ztráta vůle, ztráta schopnosti zahájit určitou činnost; výskyt u
některých závislostí a organických mozkových poruch
112
hypobulie
přechodná redukce vůle, typický je nedostatek aktivity, spontaneity,
zájmu, nerozhodnost k zahájení určité činnosti; výskyt u silné duševní
vyčerpanosti
113
hyperbulie
olární stav k hypobulii, vysoká aktivita pouze ke sledování
| určitého cíle
114
aspirační úroveň
souhrn očekávání, stanovení cílů nebo požadavků ve vztahu k
vlastnímu budoucímu výkonu; po prožitku úspěchu mírné zvýšení a po neúspěchu
snížení aspirační úrovně („nastavování si laťky“
115
prokrastinace
horobné odkládání povinností, důležitých věcí a jejich nahrazení
nepodstatnými či žádnými
116
behaviorismus
směr který vnímal psychologii především jako zkoumání lidí a jejich reakcí na
různé podněty:
117
psychoanalýza
Zkoumání pudů a nevědomých procesů se zabývá: psychoanalýza
118
kognitivní procesy
(vnímání, paměť, myšlení,
představivost, učení, …)
- kognitivní = poznávací
- kognitivní psychologie = zaměřena na poznávací procesy, či na vztahy mezi procesy
119
zákonitosti vnímání (z Gestalt psychologie) a principy
figury a pozadí (nemůžeme vnímat všechno a všechny - vždy je něco v popředí)
• blízkosti (časové, prostorové)
• podobnosti (seskupování objektů dle podobnosti)
• uzavřenosti
• dobrého tvaru a symetrie
• konstantnosti (důležitá zkušenost - projevuje se vývoj člověka a jeho znalosti, vím
jak něco vypadá, tak to vnímám celistvé, i když vidím jen kus)
• (nad nimi zákon pregnantnosti: co nejjednodušší uspořádání prvků do jednoznačně
definovaného celku - vše vedeno tendencí zjednodušovat si vnímání okolí)
120
výběrová funkce paměti
snáze si pamatujeme
„relevantní” informace, informace, které vyvolávají
emoční či kognitivní konflikt, máme tendenci si
zapamatovat hůře
121
syndrom
| falešné pamět
Pamatujeme si událost odlišně od toho, jak se stala.
122
Stadia paměťového procesu:
vštípení, uchování, vybavení
123
vhled
dyž v nějaké situaci zdánlivě náhodně a náhle přijdeme na její řešení
124
schopnost metakognice
přemýšlení o myšlení, znodnocení vlastních znalostí,
| dovedností, sebereflexe
125
S činností které části našeho mozku úzce souvisejí emoce
limbický systém
126
ambivalence
Nejednoznačnost a proměnlivost některých emocí a citových prožitků můžeme
označit termínem: ambivalence
127
frustrační tolerace
Míra frustrace, kterou snášíme bez porušení ekvilibria (psychické homeostázy)
se nazývá: frustrační tolerace
128
typy deprivace
biologická (nedostatek jídla, spánku)
• motorická (nedostatek pohybu, prostoru)
• senzorická (nedostatek smyslových podnětů)
• citová (nedostatek lásky, jistoty, …)
• sociální (izolace; separace - přerušení již vzniklého vztahu)
129
Kdo se zabýval deprivací
matějček
130
dělení psych věd
základní X aplikované
| teoretické X empirické
131
pozorování
Pozorování – jiných i sebe (introspekce)
– krátkodobé, dlouhodobé
(longitudinální)
132
rozhovor
strukturovaný, polostrukturovaný,
| volný – různá míra „připravenosti“ psychologa
133
Čím je vnímání ovlivňováno:
➢zaměřeností jedince (selekce reality);
➢zvyklosti a zkušenosti (co je známé „nevnímáme“);
➢aktuální potřeby jedince;
➢emoce.
134
Vývojový test zrakového vnímání
hodnocení úrovně
| zrakového vnímání dětí, které měly nějaké potíže v učení.
135
Zkouška sluchové diferenciace
(Wepman): zkouška slouží
k posouzení schopnosti dětí sluchově rozlišovat zvuky mluvené
řeči (rozlišování, zda dvojice bezesmyslných slov je stejná, či
nikoli).
136
Zkouška sluchové analýzy a syntézy
hodnocení úrovně
schopnosti rozkládat slova na hlásky a naopak, z hlásek
skládat slova.
137
Pozornost snadněji upoutávají podněty
```
nové (+ spojené s nebezpečím);
➢ podněty spojené se změnou známého;
➢ intenzivní, měnící se podněty;
➢ „relevantní“ pro jedince (emocionálně, sociálně…);
➢ srozumitelné podněty
```
138
Testy neverbální paměti (reprodukce obrázků)
Rey-Osterriethova komplexní figura (vizuální
percepce, paměť, pozornost) – v předloze
složitý obrázek, který má dítě obkreslit.
Pak 3 minuty pauza po které dítě kreslí
znovu bez předlohy
139
Testy verbální paměti (slova, čísla)
Paměťový test verbálního učení – přečtou se slova, která má dítě opakovat…
140
Škála aktuální paměti (ŠAP)
hodnocení problémů se zapomínáním
(na svou paměť se mohu spolehnout; na data výročí, narozenin, svátků apod. zapomínám.) + hodnocení kvality paměti (jak si pamatuji názvy ulic, narozeniny apod.
141
Hlavní funkce myšlení:
vytváření pojmů (mentální kategorie, do kterých zařazujeme
předměty, události, zkušenosti nebo ideje, které jsou si v jednom
nebo více aspektech podobné);
➢ rozpoznávání a nacházení vztahů;
➢ usuzování a hodnocení (vyvozování závěrů
z předpokladů + jejich posouzení);
➢ vytváření něčeho nového;
➢ řešení problémů (někdy chápáno jako
„synonymum“ myšlení…).
142
logické myšlenkové operace
přesná pravidla, zjištění pravdy či
| správnosti
143
heuristické myšlenkové operace
neformální, spíše intuitivní,
spekulativní strategie vedoucí či nevedoucí k efektivnímu
řešení
144
Obecný postup řešení problémů
nastane překážka (př. nejede auto; nefungují vztahy v pedagogickém
sboru)
➢ identifikace problému – různé způsoby identifikování problému (např.
srovnáním s historickou (osobní) zkušeností; srovnáním s postřehy
druhých osob (využíváme hodnocení situace druhými lidmi)
➢ tvorba hypotézy (kladení si otázky Čím by to mohlo být?) využívání
metod algoritmizovaných (např. SWOT analýza) či tvořivých (volné
asociace, brainstorming…)
➢ vyvození důsledků z hypotézy – plán nápravy
➢ verifikace – ověření, zda plán nápravy funguje.
145
Syntax
teorie vnitřní struktury jazyka, který se skládá z určitých prvků
(znaků). Zkoumá vzájemné vztahy mezi různými znaky.
146
Sémantika
význam slov; jaký význam danému slovu připisuje osoba
sdělující a jaký osoba přijímající sdělení (zda oba shodně rozumějí
symbolům, metaforám apod.). Zjišťuje vztahy mezi znaky a tím, co označují
(tedy předměty).
147
denotát
základní význam; „definice“; pro všechny stejné
148
konotát
individuální, emocionálně podložené
149
paragmatika
vztah znaků k reálnému životu lidí; znaky jako lidmi užívané
prostředky ke sdělování významů; zjišťuje vztahy mezi sdělujícím a
příjemcem v konkrétním kontextu a záměr komunikace.
150
diskurz
zkoumání užití jazyka, které přesahuje rámec jednotlivých vět a sdělení;
myšlení jedince výrazně ovlivňují podvědomě přijaté významy, jež mu nabízí kultura a různé
sociální skupiny
151
J. Piaget
vývoj řeči a myšlení („biologický“ pohled)
Předpokládá, že myšlení se zpočátku rozvíjí nezávisle na řeči.
Později využívání znaků k vyjádření svého porozumění okolnímu světu.
Spolu s rozvojem symbolické funkce nabývá řeč stále větší důležitosti
pro myšlení, až se nakonec provádění konkrétních i formálních
myšlenkových operací bez řečových či jiných znaků nemůže obejít (viz
Plháková)
152
L. Vygotskij
vztah mezi myšlením a řečí se mění; různá rychlost
| vývoje v různých obdobích
153
řeč
slouží k dorozumívání + je nástrojem myšlení
154
prvnotní řeč dítěte
řeč sociální (sdělování informací +
prostředek sociálního styku), z ní postupně řeč egocentrická a
komunikativní. Na základě egocentrické řeči vzniká vnitřní
řeč dítěte, která je základem jak myšlení autistického, tak
myšlení logického.
155
různá pojetí inteligence
schopnost myslet, chápat vztahy;
➢ schopnost učit se (mechanické; pojmové učení);
➢ schopnost adaptace (vyrovnávání se s „novým“, překonávání
problémů);
➢ schopnost metakognice (přemýšlení o myšlení; zhodnocení
vlastních znalostí, dovedností; sebereflexe; implicitní a
explicitní metakognice)
Inteligence jako osobnostní vlastnost, ne jen kognitivní
schopnost (vytrvalost, motivace, temperament….
156
Spearman – dva faktory inteligence
obecná rozumová schopnost (g-faktor);
| ➢ s-faktory (specifické schopnosti jedince)
157
Thomson, Thurstone a inteligence
inteligence komplexní schopnost, tvořená více
faktory (základními mentálními schopnostmi – paměť, usuzování,
chápání slov…
158
gilford a inteligence
základní složky myšlení a paměť
159
gardner a inteligence
multidimenzionální inteligence (více typů inteligence;
| nemusí mít kognitivní povahu – pohybová, hudební inteligence…
160
faktory inteligence
```
pohotovost vnímání;
➢ prostorová představivost;
➢ paměť;
➢ verbální inteligence (rozumět slovům, číst, psát…);
➢ matematická inteligence;
➢ usuzování;
➢ schopnost metakognice;
➢ sociální inteligence;
➢ emocionální inteligence (znalost a
zvládání emocí, empatie…)
```
161
Funkce učení – adaptační mechanismus
přizpůsobování organismu prostředí a změnám v prostředí;
| přizpůsobování společnosti a jejím požadavkům.
162
Vědomosti
osvojené soustavy informací, představ a pojmů
| (srv. deklarativní znalosti
163
dovednosti
předpoklad pro vykonávání činnosti či její části; znalost
postupu či „strategie“ určité činnosti
(srv. procedurální znalosti
164
návyky
učením získaná pobídka chovat se v určité situaci určitým
| způsobem; obsahuje motivační prvek
165
kompetence
zahrnují do různé míry vše výše uvedené; zdůrazňována
| praktičnost a provázanost s běžným životem
166
senzorické dovednosti
např. rozlišování výšky a barvy tónů, odlišení správného a
| špatného chodu stroje podle zvuku atd.
167
senzomotorické dovednosti
koordinace vnímání a pohybů – např. psaní, řemeslné práce,
| sport…
168
intelektové dovednosti a schopnoti
např. matematické, jazykov
169
Návyky, postoje, vlastnosti osobnosti
vytrvalost svědomitost
170
sociální dovednosti
komunikativní dovednosti, orientace v sociálních vztazích, pojetí
sociálních rolí, schopnost obhájit vlastní názor atd.
171
Učení jako zpevňování asociací
spojení mezi jednoduchými zážitky, vjemy, představami a
jednoduchými city;
spojuje se to, co jsme opakovaně prožívali současně nebo
po sobě (asociace podle dotyku). Při vybavování se při
zážitku prvním vybavuje i asociovaný druhý;
asociace se vybavují i při prožívání podobných zážitků
(asociace podle podobnosti).
172
Operantní (instrumentální) podmiňování
Druh učení, při kterém pozitivní či negativní důsledky
určitého chování vedou ke změně pravděpodobnosti jeho
dalšího výskytu
173
B.F. Skinner
experimenty s odměnami a tresty
posilování reakce
Pozitivní posílení (zpevnění) – určitý projev chování odměněn něčím, co
vyvolává příjemné pocity
Negativní posílení (zpevnění) – důsledky chování kladné v tom smyslu,
že vedou ke zmírnění nebo zastavení působení nepříjemných
podnětů
174
emoce a fyzické změny
Probíhá aktivace sympatického a parasympatického oddílu
autonomního nervového systému – změny v organismu
(uvolňování zásob glukózy, zvyšování krevního tlaku, svalové
napětí, zúžení zornic; zrychlené dýchání a činnost srdce…+
vylučování adrenalinu
Vše spouštěno především limbickým
systémem mozku
175
Emoce – vnější projevy
Primární emoce – vrozené, typické výrazové projevy napříč
kulturami; S. Tomkins: zájem, radost, překvapení, trýzeň (úzkost),
strach, hněv, zahanbení (pokoření), hnus; odpor k nepříjemným
pachům
Sociální modifikace výrazů emocí – zcela spontánní pouze v
dětství, pak vliv kultury; skrývání emocí (maskování); modulace
emocí (zvýraznění či zmírnění); simulace emocí; genderově
podmíněné vyjadřování emocí...
„Měření“ emocí (subjektivní, objektivní, projektivní...)
Facial Action Coding System (FACS) – standard pro kategorizaci
výrazů tváře (přímé pozorování či video)
Měření bezdrátové – článek z MIT (spíše zajímavos
176
Intencionalita emocí
emoce (téměř) vždy vztaženy k něčemu,
| někomu…
177
polarita emocí
protikladnost) emocí – láska/nenávist;
| strach/odvaha;
178
síla emocí
intenzita) emocí – výrazné emoce spojeny i s výraznými
| tělesnými projevy (afekt) + trvání emocí
179
Aktuální emoční stavy
(např. úlek při náhlém silném
| zvuku
180
Emocionální procesy
emoční epizody (v čase se odvíjející emoční výměna, např.
reakce na překvapivou zprávu);
emocionální dispozice (připravenost reagovat na danou
skupinu podnětů určitou emocí, např. hněvem –
hněvivost; analogie s temperamentem osobnosti),
nálady (déle přetrvávající emoční zabarvení prožívání,
které nemusí mít specifický podnět a objekt
181
emocionální vztahy
v průběhu času se opakující a
poměrně konzistentní projevy vůči určitému objektu, např.
láska nebo žárlivost.
182
Hypotetický konstrukt
– něco, co nevidíme a co v realitě ani
neexistuje, avšak co zároveň do jisté míry můžeme, na
základě vnějších projevů, pozorovat, subjektivně či
objektivně srovnávat a měřit.
183
osobnost
je individualizovaný systém psychických procesů,
stavů a vlastností, které jednak vznikají socializací, jednak
přetvářením vrozených vnitřních podmínek bytí člověka, a
determinují a řídí předmětné činnosti jedince, jeho sociální
styky a duchovní vztahy
184
Dynamika OSOBNOSTI
motivy a principy lidského chování, slouží k
| udržení psychického ekvilibria (rovnováhy
185
Základní typy potřeb motivujících žáky
poznávací (smysluplné poznávání, řešení problémů);
➢ sociální (pozitivní vztahy, někam patřit, vliv, spolupráce…);
➢ výkonové (být kompetentní, potřeba výkonu, vyhnout se
neúspěchu/úspěchu);
➢ potřeba perspektivy (mít cíl, strukturovanou budoucnost
186
stres
```
působení nadměrně silného podnětu po delší dobu;
situace psychické zátěže
Stres nutně není jen negativní
distres x eustres (pozitivně vnímán)
Selye – všeobecný adaptační syndrom
(general adaptation syndrome, GAS)
mechanismus mobilizace energie jedince
```
187
jak dojde ke stresu
Mechanismus stresu: poplachová reakce (aktivace) → rezistence → adaptace → (pokud ne) tak vyčerpání
188
fyzikální stresory
všechny změny v prostředí jedince (změny ročních
období, změny tlaku, nízký obsah kyslíku ve vzduchu, viry,
bakterie, nehody, úrazy, ale i genetická zátěž nebo návykové
látky)
189
emocionální stresory
vnitřní“ stresory (např. úzkostnost, obavy a
| strach, nepřátelství, nedostatek spánku…
190
hlavní záady psychohygieny
```
Životospráva
pracovní prostředí
time management
Nastavení „adekvátního“ systému hodnot
relaxace
```
191
Pozitivní psychologie
konec 20. století (Seligman, Diener a
Cziksentmihalyi; u nás např. Křivohlavý, Míček, Mareš)
Vznik – zkoumání kladných psychických jevů, kvality života či
faktorů subjektivní spokojenosti (well-being) X zkoumání
psychických „problémů“ (nemoci, odchylky od normy, stres,
deprivace…). Spojena se snahou o prevenci výskytu negativních jevů
a podporou pozitivního prožívání;
192
charakteristiky vůle
záměrné a cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytyčeného
cíle;
➢ schopnost rozhodnout se pro určitý cíl (vnitřní energie);
➢ je vlastní jen člověku a umožňuje regulaci chování (člověk je schopen
své úsilí reflektovat na rozdíl od zvířat);
➢ prostřednictvím regulovaného chování se jedinec zaměřuje na
realizaci vytyčeného cíle;
➢ ve vůli se aktivně uplatňuje já; subjekt se prožívá jako zdroj svého
chtění, jako aktivně jednající bytost usilující o dosažení konkrétního
cíle.
193
Fáze volního jednání:
uvědomění si potřeby (motivu) a promýšlení cíle;
➢ konkretizace cíle volního jednání pomocí rozhodování
(zvažování, boj motivů) + překonávání překážek;
➢ realizace rozhodnutí – dosahování cílů.
194
Platon a Aristoteles a vůle
rozlišují smyslovou žádost (spojena s pudy) a
vůli; u zvířat se projevuje spíše smyslová žádost, která je u člověka
ovládána vůlí
195
Wundt a vůle
chápe vůli jako základní duševní funkci a spojuje ji s afekty;
oddělování intelektuálního chtění a citových sklonů považuje za
nesmyslné.
196
kant a vůle
člověk jako přírodní bytost determinován, ale jako bytost mravní
je svobodný; má možnost rozhodovat se mezi dobrem a zlem (vůle –
rozumové chtění)
197
frankl a vůle
staví proti sobě svobodu (zahrnuje možnosti a volby,
tedy vůli) a osudovost:
➢ biologický osud (vrozené, dané podmínky);
➢ psychologický osud (výchova);
➢ sociologický osud (národnost).
198
konflikty při rozhodování
dvou kladných alternativ (apetence-apetence) –
krátkodobé, projevem je kolísání mezi
dvěma možnostmi (Buridanův osel);
➢ dvou negativních alternativ
(averze-averze) – konflikt negativních cílů;
tendence vyhnout se obojímu;
➢ mezi kladnou a zápornou komponentou
(ambivalence, apetence-averze);
➢ dvojitý ambivalentní konflikt – model multivalence.
199
pasivní vůle
schopnost vytrvat v uskutečnění
zvoleného cíle a odolávat různým tlakům, prostřednictvím určitých
pasivních volních vlastností:
➢ stálost, odolnost, neovlivnitelnost, neústupnost – schopnost
koncentrace na dosažení vytčeného cíle, odolávání tlaku vnějších vlivů;
➢ vytrvalost – „aktivní odolnost“; schopností pokračovat v aktivitě bez
ohledu na překážky;
➢ sebevláda a sebekázeň – schopnost obecné regulace vlastní aktivity,
ovládat sám sebe, eliminovat nežádoucí impulsy
