ped Flashcards
1
Q
čím se zabývá ped
A
výchovou a vzděláváním v různých edukačních prostředích
2
Q
výchova =
A
působení, které se projevuje všestranným
formováním osobnosti
3
Q
vzdělávání =
A
proces, který vede k osvojování vzdělávacích obsahů v rámci
dlouhodobého časového horizontu
4
Q
vzdělání =
A
formuje se prostřednictvím vzdělávání (je tedy výsledkem vzdělávání
5
Q
vzdělanost =
A
, kdy se vzdělanost chápe jako
produkt čistě formálního (tj. školního) vzdělávání.
6
Q
první profesor pedagogiky
A
y G. A. Lindner
7
Q
pedocentrismus
A
soustředěný na individuální dítě
8
Q
základní disciplíny
A
obecná pedagogika, didaktika, dějiny pedagogiky,
srovnávací pedagogika, pedagogická diagnostika, metodologie, soc ped, evaluace,
9
Q
hraniční disciplíny
A
filozofie výchovy, ped psy, sociologoe výchovy, ped. antropologie, školní hygiena
10
Q
aplikované
A
předškolní a mimoškolní, speciální,andragogika, vojenská ped., ped. volného času
11
Q
determinace:
A
vymezení - určení pojmů
12
Q
pedeutologický model -
A
plně řízený proces ovlivnění nehotového člověka
pedagogem nebo institucí, naplněný snahou podřídit jej normálm společnosti (vše se
odvíjí od učitele jako reprezentu, dlouhou dobu bylo dokonce dítě bráno jako
méněcenné)
13
Q
pedocentrický model -
A
akcentující úlohu samotného vychovávaného jako
subjektu vlastního formování s výrazným podílem osobnosti na vlastním utváření (v
centru dění je dítě, vše se přizpůsobí jeho potencím)
14
Q
integrující-vyvážený mode
A
proces akcentující interakci mezi učitelem a žákem;
účinnost výchovy je závislá na míře interiorizace výchovných vlivů vychovávaným
jedincem, jeho otevřenosti pedagogickému působení, adekvátní jeho zkušenosti a
potřebě zdokonalovat se (spolupráce pedagoga a žáka)
15
Q
pedagogický pesimismus
A
člověk je již k nějaké roli a chování předurčen narozením -
teorie samovývoje
16
Q
pedagogický utopismus
A
pedagogický utopismus - „Dejte mně tucet dětí a
možnost zcela usměrňovat jejich prostředí a já vám z nich
udělám, co si budete přát!”
je možné výchovou dosáhnout všeho
17
Q
pedagogický
realismus
A
je v něm optimismus, který se opírá o význam
vnějších faktorů vývoje člověka, ale reálný, respektující
hranice, vymezené vrozenými a dědičnými předpoklady
pro vývoj jedince
18
Q
- 4 pilíře pro utváření vzdělanostní společnosti ve 21. století:
A
- učit se poznávat
- učit se jednat
- učit se být
- učit se žít společně a s ostatním
19
Q
vnější podmínky výchovy
A
sociální a přírodní okolnosti, které výchovu ovlivňují
20
Q
vnitřní podmínky výchovy
A
tvoří je dosažená úroveň a předpoklady vychovávaných jedinců a skupin
(jejich věkové, individuální, skupinové zvláštnosti
21
Q
sociální mikroprostředí
A
(rodina, škola - zájmová skupina,
interpersonální kontakty
22
Q
sociální mezoprostředí
A
sdělovací prostředky, lokální a
regionální prostředí
23
Q
sociální makroprostředí
A
(společnost, její instituce
24
Q
model fází utváření lidské povahy:
A
- situační fáze (motivy, role)
• 2. generalizační fáze (zvyky, rysy)
• 3. osobnostní fáze (jáství, osobnost)
25
pedagogičtí pracovníci
```
- Pedagogoickým pracovníkem je ten, kdo koná přímou vyučovací, přímou
výchovnou, přímou speciálně-pedagogickou nebo přímou pedagogickopsychologickou činnost přímým působením na vzdělávaného.
• učitel
• vychovatel
• speciální pedagog
• pedagog volného času
• asistent pedagoga
• trenér
```
26
pomáhající profese
omáhající profese - souhrnný název pro veškeré profese, jejichž teorie, výzkum
a praxe se zaměřují na pomoc druhým, identifikaci a řešení jejich problémů a na
získávání nových poznatků o člověku
27
feminizace pedagogických profesí
85 % v základním vzdělávání
28
kariérní systém a standard učitele:
- 3 stupně (začínající, samostatný, vynikající; průběžné atestace při
přechodu na další stupeň) - zamítnuto
29
oborové kompetence -
musím být odborníkem na svůj předmět
30
• psychodidakticé kompetence
musím umět svůj předmět i nějak slušně předat
| žákům
31
komunikativní kompetecnce
- komunikace jako základní prostředek výuky
32
organizační a řídící kompetence -
učitel by měl být „manažerem” třídy
33
diagnostická a intervenční kompetence
- stanovení výsledků a další kroky
| jednání na základě těchto diagnostikovaných výsledků
34
• poradenská kompetence
musím umět poradit rodičům, pokud má dítě nevhodný
| vztah k učení
35
sebereflektivní kompetence
- vnímání sebe sama v roli učitele, vnitřní komu
36
- etapy profesního vývoje učitele:
začátečník, pokročilý začátečník,kompetentní učitel,zkušený učitel, učitel-expert
37
fáze reflexe
akce (Action)
• pohled zpět na akci (Looking back on the action)
• uvědomění si základních aspektů (Awareness of essential aspects)
• vytváření alternativních postupů v jednání (Creating alternative methods of action)
• pokus, který je zároveň novou akcí, a proto i startovací čárou nového cyklu (Trial)
(ALACT model podle Korthagena)
38
popisné otázky
si učitel klade o učivu, žácích, metodách, způsobech jednání v
pedagogických situacích, svých emocionálních prožitcích
39
• hodnotící otázky
se týkají názorů, postojů, způsobech jednání ve vyučovací
| hodině
40
kauzální otázk
směřují k odhalení příčin a zdrojů postojů a způsobů jednání
41
rozhodovací otázky
y vedou ke změně postupů, způsobů jednání (jak)
| • nalézat odpovědi
42
: Kdo je (sebe)reflektivní učitel?
(Sebe)reflektivní učitel je takový učitel, který upřímně a současně efektivně kriticky
reflektuje pedagogickou praxi, obzvláště pak vlastní myšlení, jednání a důsledky
vlastní činnosti. K sebereflexi učitele může přispět profesní portfolio.
43
reformní směry 1. pol. 20. st.
```
Waldorfská pedagogika
• Montessoriovská pedagogika
• Daltonský plán
• Jenská pedagogika
• Freinetovská pedagogika
```
44
dítě v centru: personalistické teorie vzdělávání (C. R. Rogers
všechny lidské bytosti mají pozitivní směřování
• nutnost být sám sebou, autentický
• zkušenostní učení (opírá se o iniciativu žáka, hodnocení svěřeno žákovi, k
uchovávání poznatků dojde při vykonávání činností)
• dítě vnímáno jako zdroj originality a jedinečnosti
45
adultocentrického expertního obrazu dítěte:
: vnímání dítěte jako
| jedince s vlastními přáními, plány, teoriemi, …
46
kurikulum
zkušenost, kterou žáci získávají ve škole a v aktivitách se
školou souvisejících (prostřednictvím školního klimatu), veškeré učení, jež probíhá
ve škole (plánované i neplánované)
47
NADNÁRODNÍ KURIKULUM
Evropská vzdělávací politika: EU stanovuje cíle a principy vzdělávací politiky, nikoli
konkrétní kurikulum
48
Lisabonský proces
(2000)zlepšování kvality a efektivity systémů vzdělávání a odborné přípravy v
Evropské unii
- zajištění přístupu ke vzdělávání a odborné přípravě pro všechny
- otevření systémů vzdělávání a odborné přípravy okolnímu světu
49
národní kurikulum
Bílá kniha (2001)
- národní program rozvoje vzdělávání v ČR
• problematika stanovení cílů a obsahu vzdělávání
• veškeré formy systematicky prováděného hodnocení kvality vztahující se jak k
činnosti vzdělávacích institucí, tak k žákům v podobě zkoušek a diagnostických
postupů
- Nový školský zákon:
Strategie vzdělávací politiky 2020
dvoustupňové kurikulum
- tvořeno rámcovými vzdělávacími programy (RVP - národní úroveň) a
školními vzdělávacími programy (ŠVP - školní úroveň)
50
klasifikace ISCED -
0 - preprimární vzdělávání (mateřská škola)
1 - primární vzdělávání (1. stupeň ZŠ)
• 2 - nižší sekundární vzdělávání (6.—9. třída ZŠ, nižší stupeň víceletých gymnázií
3 - vyšší sekundární vzdělávání (10.—13. třída, SŠ)
• 4 - nástavbové školy
5 - vyšší odborné školy, bakalářský a magisterský stupeň VŠ
6 - doktorské studijní programy
51
odkdy je povinný poslední rok MŠ
od roku 2017 povinný poslední rok mateřské školy
52
kolik % lidí jde do výššího sekundárního vzdělání a kolik ho dokončí
96%, 94%
53
kolik procent maturantů pokračuje na VŠ
60%
54
Česká
| školní inspekce
, na kvalitu poskytovaných
| vzdělávacích prog
55
í PISA
mezinárodní úroveň výsledků vzdělávání
56
nejlepší úroveň vzdělání
asijské státy a Estonsko, Finsko a Kanada
57
horizontální členění
dle obsahu pedagogické disciplíny
58
vertikální členění
dle věku jedince
59
normativní pedagogika
normativní stanovuje co a jak se má dělat,
| spíše historický přístup,
60
explanativní pedagogika
ychází z výzkumu - co se vlastně tedy děje
| porozumění reality
61
paradigma
- neboli způsob, kterým přistupujeme k určitému jevu - je
| spíše multiparadigmatistická
62
interdisciplinarita
To, že je moderní pedagogika prostoupena teoriemi a výzkumnými metodami z
jiných vědních disciplín, označuje pojem: interdisciplinarita
63
obecné cíle výchovy
společné více výchovným procesům
64
autonomní cíle výchovy
(ty které si dáváme sami
65
heteronomní cíle výchovy
(ty, které nám dává
| okolí
66
cíle výchovy
obecné, specifické, heteronomní, autonomní, adaptační, anticipační
67
studentské portfolio v učitelském studiu
soubor aktivit, názorů, postojů a produktů činností studenta, které si průběžně
vytváří od role začínajícího studenta učitelství až po absolvování vysoké školy a
který odráží vývoj jeho pedagogické kompetence a je významným prostředkem
pro studentovu sebereflexi a sebehodnocení
68
profesní portfolio učitele plní řadu funkc
reprezentační, hodnotící, reflektivní a
| sebereflektivní
69
portfolio v pregraduální přípravě učitelů
v reflektivním a konstruktivistickém modelu vzdělávání je učitel/student
učitelství jako hlavní aktér profesního vývoje spolutvůrce profesní identity
- učí systematickému zaznamenávání a reflektování stávání se učitelem
- podpora v individualizovaném procesu stávání se učitelem
- podpora odpovědnosti za svůj rozvoj
70
Genderově citlivá výuka
je výuka, která se zaměřuje především na: vytváření
| prostoru pro individuální a komplexní rozvoj žáků
71
Lisabonský proces
(2000): „Evropa by se měla stát nejkonkurenceschopnější a
nejdynamičtější ekonomikou na světě, která čerpá ze znalostí a dovedností a je
schopna nepřetržitého hospodářského růstu při současném dosažení většího
množství lepších pracovních příležitosti a větší sociální soudržnosti.”
- zlepšování kvality a efektivity systémů vzdělávání a odborné přípravy v
Evropské unii
- zajištění přístupu ke vzdělávání a odborné přípravě pro všechny
- otevření systémů vzdělávání a odborné přípravy okolnímu světu
72
normativní pojetí pedagogiky
(latinsky norma, f., úhelnice,
pomůcka na měření pravého úhlu; měřítko, míra,
pravidlo, předpis) stanovuje ideál, ke kterému má
výchova vzdělávání směřovat.
73
explorativní pojetí ped
latinsky explōrātiō, f.,
vyzvídání, výzvědy, špehování, zkoumámí) je
založené na výzkumu
74
explanační pojetí ped
(latinsky explānātiō, f.,
vysvětlení, výklad, objasnění) objasňuje výchovné
a vzdělávací jevy.
75
ped časopisy
```
Pedagogika
◼ Pedagogická orientace
◼ Studia Peadagogica
◼ Orbis scholae
◼ E-pedagogium
◼ Komenský
◼ Učitelské listy
◼ Učitelské noviny
◼ Moderní vyučování
◼ Česká škola
◼ Informatorium
```
76
ped výzkum
Vědecká činnost, zabývající se popisem,
| analýzou a vysvětlováním pedagogické reality
77
druhy ped výzkumu
Teoretický (základní)
• Empirický (terénní): Kvantitativní
Kvalitativní
Akční výzkum
78
Kvantitativní výzkum
Vzorem je zkoumání v přírodních vědách.
Zkoumá jevy, které lze měřit a počítat. Využívá
statistické metody, jsou stanovené hypotézy,
které se ověřují. Sleduje rozložení proměnných v
populaci a měří vztahy mezi nimi.
79
kvalitativní výzkum
Výzkum, který neužívá statistických metod. Na
zkoumaný problém se dívá celostně a do hloubky.
Čerpá data z přirozeného prostředí. Do široka
rozprostřený sběr dat, na počátku nejsou
stanovené hypotézy ani proměnné. Pátrání po
pravidelnostech, na tomto základě jsou
formulovány nové hypotézy či teorie.
80
akční výzkum
Prováděný za účelem ovlivnění, zlepšení praxe,
| často jej provádí samotný učitel.
81
výzkumné metody
Historickosrovnávací (teoretický výzkum)
2. Experiment (kvt.)
3. Dotazník (kvt.)
4. Pozorování (kvt. i kvl.)
5. Rozhovor (kvl.)
6. Analýza edukačních produktů
7. Projektivní metody
8. Kazuisitka
82
kvalifikace učitele
```
Fyzická odolnost a
psychická vybavenost
◼ Všeobecné vzdělání
◼ Odborné vzdělání
◼ Pedagogické a
psychologické
vzdělání
◼ Akademické znalosti
oboru
◼ Profesní znalosti
◼ Znalosti morálních
pravidel
◼ Znalosti kurikula
◼ Znalosti
pedagogických teorií
◼ Znalosti dětského
rozvoje
```
83
Dovednosti učitele
```
Plánování a příprava
◼ Realizace vyučovací hodiny
◼ Řízení vyučovací jednotky
◼ Klima třídy
◼ Kázeň
◼ Hodnocení prospěchu
◼ Reflexe vlastní práce a evaluace
```
84
transmisivní pojetí edukace
Tradiční pojetí: žák je pasivním činitelem
| edukačních procesů
85
konstruktivistické pojetí edukace
Moderní pojetí: žák je aktivním činitelem
edukačních procesů
učení orientované na dítě, humanistické pojetí
pedagogiky
86
předpoklady žáka
Fyzické předpoklady
◼ Psychické předpoklady
◼ Sociální předpoklady
87
Psychické předpoklady žáka
Inteligence:
◼ Starší pojetí: to, co se měří inteligenčními testy
◼ Novější pojetí: obecná mentální kapacita (general
mental capability
88
Teorie mnohočetné/vícenásobné
| inteligence
Autorem teorie je americký psycholog Howard Earl
Gardner (1943), kterou publikoval v knize Frames of
Mind: The Theory of Multiple Intelligences (1983).
Získala velkou oblibu v pedagogické komunitě, ale
je i kritizována. Je jí vytýkána nedostatečnost
empirických podkladů a nesourodé mísení
osobnostních a intelektových charakteristik jedince
Logicko-matematická
2. Jazyková
3. Prostorová
4. Tělesně pohybová
5. Hudební (akustická)
6. Intrapersonální
7. Interpersonální
89
Sociální předpoklady
Basil Bernstein: teorie jazykového kódu
◼ Benjamin S. Bloom (1968): teorie Learning for
mastery, učení k úplnému zvládnutí
90
pojetí výchovy
normativní, situační, systemove
91
rysy výchovy
(záměrný vnější vliv, permanentnost, hetero a
autoedukace, dynamičnost, cykličnost, univerzálnost, komplexnost,
internacionálnost, globálnost, mnohostrannost, pluralita, integrace,
hodnoty
92
principy výchovy
(cílevědomost, názornost, systematičnost a soustavnost,
aktivnost, přiměřenost, uvědomělost, trvalost, vědeckost, spojení školy
se životem, emocionálnost, úcta, demokratický vztah, podpora
kladných vlastností, jednota výchovného působení
93
formy výchovy
školní, mimoškolní, rodinná, sebevýchova
94
metody výchovy
(základní, komplexní, odražené; přímé a nepřímé výchovné
působení; vysvětlování a přesvědčování, metoda příkladu, metoda
režimu, cvičení, kontrola a hodnocení
95
typy rodin
základní a rozšířená; úplná a neúplná; harmonická,
| konsolidovaná, disharmonická, nefunkční; náhradní, pěstounská
96
Eugen Fink
Smyslem výchovy je pochopit sám sebe (najít se) a
své místo ve světě. Výchova obsahuje lidskou touhu
a úsilí vedoucí k pochopení lidské existence v
kosmu. Člověk je tak rozštěpen mezi potřebu:
◼ být bezprostředně, naplněně tady a teď
◼ směřovat k absolutnu, překračovat svou
nehotovos
97
výchova ve spartě
Výchova byla věcí státu, základem byl tělesný a vojenský výcvik, založený na přemáhání tělesného
nepohodlí, únavy, hladu a bolesti. Dále se dbalo na základy čtení, psaní a počítání. Četl se Homér a
Ezopovy bajky. Slabí a nemocní byly eliminováni, do společenství rovných mohli patřit jen silní
jedinci. Děti byly do sedmi let vychovávány v rodině, do osmnácti let ve státních ústavech. Touto
výchovou procházeli chlapci i dívky, měla být předpokladem rození silných dětí. Sparťanky se
chlubily, že jsou v Řecku „jediné ženy, které rodí muže“. V době války byla ženám svěřena obrana
obce (Zamarovský, V. (1972). Řecký zázrak, s. 161–166). Součástí výchovy byly tzv. krypteie,
pravidelně pořádané „hony“ na heilóty
98
kalokagathie
výchovný ideál (syntéza tělesné, rozumové, etické a mravní výchovyv athénách
99
sokrates
Způsobem Sókratova učení byl dialog, forma přátelské debaty, který označoval jako umění
maieutiky (porodnické umění, což byla narážka na povolání jeho matky). Cílem dialogu je tříbení a
vyjasňování pojmů, nejvyšším úkolem není poznání, ale umění žít. Základem je systematické
kladení otázek, které přivedou žáka k poznání. Nejprve je třeba uvést diskutujícího do rozporu s
jeho počátečními výroky (sokratovská ironie), dalšími otázkami tento rozpor učitel překonává a
„přivede žákovo poznání na svět“
100
Typy středověkých škol
školy církevní
◼ rytířská výchova
◼ školy měšťanské
◼ univerzity
101
uni
Úplná středověká univerzita měla čtyři fakulty:
artistickou, teologickou, právnickou a lékařskou. Nejstarší univerzita ve střední
Evropě byla založena v Praze (1348) císařem Karlem IV., po ní vznikla univerzita
v Krakově (1364) a ve Vídni (1365)
102
sedm svobodných umění
Základem výuky na středověkých univerzitách bylo sedmero svobodných umění
jako sedm základních oborů, předpokladů středověké vzdělanosti. Mohli se jim
věnovat svobodní lidé, tj. ti, co se nezabývali manuální prací
103
trivium
představovalo základ a zahrnovalo oblasti, které se vyučovaly
nejdříve. Cílem bylo dokonalé osvojení latiny, jako vyučovacího jazyka, jazyka
učenců. Trivium tvořila gramatika (mechanika jazyka), logika (mechanika
myšlení, někdy též zvaná dialektika) a rétorika (užití jazyka v podobě cvičení v
instruování a přesvědčování
104
kvadrivium
sem patřila aritmetika, geometrie, musika (hudba byla ve
středověku pojímána jako teoretická věda na matematickém základu) a
astronomie
105
Didactica magna
Lešno: první velká teoretická práce, dnes považovaná
| za základ moderní pedagogiky
106
Informatorium školy mateřské
, Lešno: koncept výchovy dětí
| předškolního věku
107
Janua linguarum reserata
Lešno: učebnice latiny pojatá jako
| encyklopedie
108
Orbis sensualium pictus
Blatný/Šarišský Potok: obrázková jazyková
| učebnice
109
Schola Ludus
Blatný/Šarišský Potok: osm divadelních her určených k
| výuce latiny
110
Opera didactica omnia
Amsterdam: souborné pansofické a didaktické spisy
111
J. J. Rousseau
Položil základy moderním výchovným idejím, vymyslel a zpopularizoval kult přírody (Emil, čili
o výchově). Uznává roli instinktů a intuice v lidském chování.
112
Emile, čili o výchově dětí
Základní myšlenkou je teze, že člověk je od přírody dobrý, je pouze
zkažen civilizací, uměním a vědou. Dítě se má vyvíjet přirozeně.
Jádrem vzdělání je náboženství. Výchova (mravní) má nastat až od
patnáctého roku života, do té doby je třeba jen rozvíjet smysly a
cvičit tělo. Dítě má k vědním poznatkům docházet samo, ne něco
memorovat.
◼ Obrátil pozornost k přírodě, propagoval pobyt na čerstvém vzduchu,
víkendové chaty, studené koupele a tělesné cvičení, což byly na svou
dobu revoluční myšlenky.
113
Metoda přirozených následků
Výchovná metoda, kterou popsal J. J. Rousseau v knize Emile, čili o
výchově. Trest by neměl přijít od vychovávající osoby, ale přirozeně ze
situace a prostředí. Metodu objasňuje na příkladu: „je-li dítě mrzuté a
rozbije okno ve své světnici, nechte vítr foukat, lepší, když dostane
rýmu, než aby zůstalo bláhovým; rozbije-li okno podruhé, řekněte mu
"okna náležejí mně" a přestěhujte ho do místnosti bez oken, kde ho
nikdo neuslyší“. Až se ze situace dostatečně poučí, můžete s ním
„uzavřít smlouvu“
114
všeobecný školní řád
6. prosince 1774 vstoupil v platnost Všeobecný školní řád (Schulpatent), který zaváděl vzdělávací
povinnost dětí od 6 do 12 let.Reforma školství šla ruku v ruce s pokusem o germanizaci, snahou
země jazykově sjednotit, což se ale nepodařilo, protože učitelé němčinu ovládají nedostatečně,
rodiče němčinu nepodporují a žáci ji k výkonu hospodářských povolání nepotřebují
115
Systém organizace nižšího školství po roce
| 1774
triviální, hlavní, normální
116
triviální školy
1‒2 třídní) zřízeny většinou u far. Zde se žáci učili číst, psát a
počítat (čtyři početní úkony a trojčlenku), základy hospodaření a průmyslu
(výchova k industrii), hlavním předmětem je náboženství. Dívky se učily šít a
plést.
117
hlavní školy
3 třídní), zřízeny v každém kraji, ve větších městech. Měly
ředitele, katechetu a tři až čtyři učitele. Zde se žáci učili triviu, základům latiny,
zeměpis, dějepis, přírodopis, sloh, kreslení, geometrii.
118
školy normální
4 třídní), v hlavním městě země. Zde se vyučovalo jen v
| němčině, obdobné předměty jako na hlavní škole, ale v širším pojetí
119
Johan Ignatz von Felbiger
. Hlavními rysy bylo
hromadné vyučování, učení nazpaměť a veřejné zkoušky.
1775 vyšla jeho Methodenbuch. Měla tři díly a byla psána německy. Slučovala vliv
Komenského myšlenek a německého filantropismu. Mnozí učitelé neovládali
němčinu, proto musela být přeložena do češtiny
120
Zaháňský vyučovací způsob
pospolné hromadné vyučování, pospolné čtění. Písmenková (literní) metoda, Tabulková (tabelární) metoda, Katecheze
121
pospolné hromané vyučování
Dříve učitel vyučoval jednoho žáka po druhém. Nyní žáci
poslouchali učitelův výklad, sledovali zápis na tabuli a konali zadané úkoly ve stejný čas na stejném
místě. Byli rozdělení do tříd a oddělení podle svých schopností, nikoliv podle věku a pohlaví.
122
pospolné čtení
hlasité čtení nanejvýše dvaceti dětí společně, učitel musí zabránit křiku či vydávání
nepřirozených zvuků. Opakovaným čtením se ukládá text do paměti. Četlo se z čítanek, texty byly
praktickými návody, jak správně žít, tzn. zbožně a mravně.
123
písmenková metoda
: Bylo to mnemotechnická pomůcka, kdy byla slova nebo věty určené
k zapamatování zaznamenána na tabuli pouze počátečním písmeny z každého slova. Každé písmeno
odpovídalo vyřčenému slovu, např. Hřích jest dvojí. H.j.d. Při předříkávání učitel ukazoval prstem
nebo ukazovátkem na napsaná písmena a žáci opakovali celá slova. Načež se písmena smazala a
žáci reprodukovali naučené věty.
124
tabulková metoda
Byla náročná na pamětné zapamatování. Podobala se písmenkové
metodě, ale písmena byla psána do tabulky, která měla zachycovat hierarchickou strukturu
myšlenek.
125
katecheze
Představovala vrchol zaháňské metody. Šlo o vyučování formou otázek a odpovědí,
která se formálně hlásila k sokratovskému dialogu. Ve skutečnosti však byla od tohoto způsobu
vzdálená, nešlo o poznání sebe sama, ale spíše o opakování naučených odpovědí. Učitel musel
vědět, čeho chce otázkami dosáhnout. Požívala se zejména při výuce náboženství
126
josefínský učitel
usiluje o dvojjazyčnou výuku
127
vlastenecký učitel
podporuje rozvoj české národní školy, češtinu
| prosazuje jako hlavní vyučovací jazyk
128
Jan Jakub Ryba
Stojí na hranici mezi josefinským a vlasteneckým typem
učitele. Usiloval o náležitou školní docházku, své žáky učil dvojjazyčně, česky a
německy. Zároveň prosazoval industriální vyučování ‒ zavedl reálné předměty a
tělesnou výchovu, pěstoval mateřský jazyk a psal příručky pro mládež, je například
autorem průkopnické učebnice hudební teorie, Kancionálku pro školní mládež.
Marně snil o kapelnickém pultu v opeře, otec ho donutil stát se vesnickým
učitelem, protože to považoval za stabilnější zdroj obživy
129
Opatrovny a mateřské školy
Předškolní výchova se utvářela jen pomalu, protože je dlouho chápána jako ženská a rodinná
záležitost. Myšlenka péče o děti předškolního věku mimo rodinu se začala objevovat v souvislosti s
filantropií ve snaze pomoci dětem z nejchudších a nejbědnějších vrstev, nejdříve se zaměřovala na
děti továrních dělnic. Šlo o to, vymanit děti z prostředí, které ohrožovalo jejích zdravý vývoj a
někdy i život, především je obléci, umýt a zajistit jim alespoň jedno teplé jídlo denně
130
Jan Vlastimír Svoboda
Vychovatelé byli zejména muži a výchovný plán
kopíroval vyučování v elementárních školách, včetně pololetních zkoušek. Děti se učily základům
čtení, psaní a němčiny. Ženy se objevovaly spíše v opatrovnách vesnických, neměly žádnou
kvalifikaci ani zkoušky. Většinou šlo o starší dámy.
131
František Jan Mošner
. Nemělo by se v
ní prát, vařit ani mýt nádobí. Je zde patrný vliv Komenského principů od jednoduchého ke
složitému, názornost, přiměřenost, důslednost, výuka správné mluvy. Zdůrazňuje užitečnost
pohybu; celý rok si děti hrají s míčem, tančí, na podzim jim Dorotka zhotovila draka. Dále je zde
patrný vliv Pestalozziho pedagogického optimismu. Podle některých badatelů Pěstounka
inspirovala B. Němcovou k napsání Babičky
132
Marie Riegrová-Palacká
Její zásluhou se v 60. letech 19. století rodila mateřská péče jako pomoc
sociálně slabým rodinám. Dalším cílem bylo odvrácení hrozby poněmčování českých dětí ve
výchovných zařízeních.Barbora pak sama učila v kurzu pro pěstounky. V témže roce byla otevřena první česká
mateřská škola po vzoru francouzských salle d´asille u sv. Jakuba na Starém městě pražském, nesla
název Škola mateřská na počest J. A. Komenského
133
reforma středoškolského vzdělávání
1848-9 Exner Bonitzova
134
1869 Říšský školský zákon
tzv. Hasnerův: zavedena povinná osmiletá školní docházka do
čtrnácti let pro hochy i dívky; zrušeny tělesné tresty; úvazek učitele byl 30 hodin týdně,
maximum je 80 žáků ve třídě; učitelé měli pevný plat a nárok na penzi. Kvalifikaci mohli získat
na čtyřletých učitelských ústavech, studium bylo oddělené pro muže a pro ženy, pro které platil
celibát, jako učitelky musely zůstat svobodné
135
Marie Montessori
Součástí její práce byly
návštěvy ústavů pro choromyslné. Tady se setkala s psychicky nemocnými dětmi, které byly považovány za
nevzdělatelné. Marii podmínky, ve kterých děti žily, šokovaly. Začala proto hledat způsoby, jak je vrátit do
běžného života. Věřila, že mají potenciál, který je možné rozvinout. vymýšlela pro děti speciální smyslové pomůcky. Její práce měla ohromné
výsledky. Děti dělaly velké pokroky, dokonce úspěšně skládaly státní zkoušky
136
sensitimní fáze dle montessori
3‒6 let fáze sebeuvědomění, 6‒12 let fáze morálky, 12‒18 let fáze samostatnosti a
sociálních vztahů
