Otázky dohromady Flashcards
bonitní modely
K bonitním modelům se řadí:
Index bonity,
bilanční analýzy R. Douchy
Kralickův Quicktest,
Tamariho model,
Argentiho model,
rychlý test prof. J. Vysušila.
Tyto modely odpovídají na
otázku, zda je podnik „dobrý“ nebo „špatný“. Modely si kladou za cíl klasifikovat
podniky podle stupně finančního zdraví, a to v celém spektru od velmi dobrého až po
velmi špatné zdraví.
bankrotní modely
Beaverův model,
Altmanův Z-scóre,
upravený Altmanův model pro podmínky českých podniků,
index důvěryhodnosti „IN“,
model INFA,
Tafflerův model
Bankrotní modely informují o tom, zda je možné, aby se podnik během sledované
doby dostal do tak vážných problémů, které by vedly až k bankrotu. Tyto modely mají
poskytnout včasné varování před pravděpodobným úpadkem. K bankrotním modelům
se řadí:
predikce finanční tísně
Predikce finanční tísně je metoda, jejíž úkolem je odhadnout, zda se konkrétní podnik, který analyzujeme, nachází ve finanční tísni, či nikoliv. Rozhodneme tím tedy, zda podnik směřuje do bankrotu nebo do prosperity.
Jednorozměrné - beaverová profilová analýza
vícerozměrné - altmanův model
Altmanův model
Využití Altmanovy analýzy v praxi: Testování pomocí Altmanova Z faktoru předpovídá relativně spolehlivě bankroty podniků s dvouletým předstihem. Ve vzdálenějším časovém období je statistická spolehlivost nižší. Vylepšené Altmanovy modely jsou používány bankami a velkými průmyslovými společnostmi k hodnocení finančního zdraví a celkové finanční situace podniku.
Z = 3,3 × EBIT / Aktiva + 1 × Tržby / Aktiva + 0,6 × Tržní hodnota vlastního kapitálu / Účetní hodnota dluhu + 1,4 × Zadržené výdělky / Aktiva + 1,2 × Čistý pracovní kapitál / Aktiva + 1 × Závazky po lhůtě splatnosti / Tržby
poměrové ukazatele
Poměrové ukazatele vyjadřují informace o výkonnosti podniku.
Ukazatelé rentability,
* Ukazatelé likvidity,
* Ukazatelé aktivity,
* Ukazatelé zadluženosti,
* Ukazatelé kapitálového trhu.
Ukazatele likvidity
Vyčísluje se běžná, pohotová a okamžitá likvidita.
Běžná likvidita = oběžná likvidita/ krátkodobé závazky
Pohotová likvidita = finanční majetek + krátkodobé pohledávky/ krátkodobé závazky
okamžitá likvidita = finanční majetek + krátkodobé závazky
Běžná likvidita vyjadřuje schopnost hradit krátkodobé závazky podniku z jeho celkových oběžných (krátkodobých) aktiv.
Pohotová likvidita vyjadřuje schopnost hradit krátkodobé závazky podniku z jeho celkových oběžných (krátkodobých) aktiv snížených o zásoby.
Okamžitá likvidita vyjadřuje schopnost hradit krátkodobé závazky podniku z jeho nejlikvidnějších aktiv, finančního majetku.
Ukazatele rentability
Rentabilita aktiv (ROA – Return on Assets)
Rentabilita investovaného kapitálu (ROCE – Return on Capital Employed)
Rentabilita tržeb (ROS – Return on Sales)
Rentabilita vlastního kapitálu (ROE – Return on Equity)
akcionářům vlastnícím kmenové akcie.
Ukazatele aktivity
Doba obratu zásob = zásoby/ (tržby/360)
Doba obratu pohledávek = pohledávky/ (tržby/360)
Doba obratu závazků = závazky/ (náklady/360)
Počet obratu stálých aktiv = tržby/ stálá aktiva
obrat celkových aktiv = tržby/ celková aktiva
Ukazatele zadluženosti
Měří, jak podnik využívá k financování cizí zdroje a jak je schopný hradit své závazky.
Ukazatele zadluženosti můžeme rozdělit na dvě skupiny:
Ukazatele rozvahové - jsou sestavovány z položek rozvahy
-Ukazatel věřitelského rizika (Total Debt to Total Assets)
-Poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv
-Finanční páka
-Poměr kapitálu věřitelů a kapitálu akcionářů (Debt to Equity Ratio)
Ukazatele míry finančního krytí - jsou sestavovány z položek
-výkazu zisku a ztrát
-Ukazatel úrokového krytí (TIE - Times Interest Earned Ratio)
-Míra krytí dluhového břemene
Rozdílové ukazatele
Čistý pracovní kapitál
Čisté pohotové prostředky
Čistý peněžně-pohledávkový fond
Rozdílové ukazatele se vypočítají jako rozdíl určité položky aktiv a určité položky pasiv.
Využití rozdílových ukazatelů v praxi: Rozdílové ukazatele jsou základem finanční analýzy, používají se např. k analýze řízení likvidity podniku.
Vertikální analýza
Vertikální analýza (někdy se uvádí procentuální
rozpad či rozbor) je vyjádřením jednotlivých
položek finančních výkazů jako procentní podíl
k jiné volně (smysluplně) zvolené veličině
(obvykle nejvyšší agregované položce jako jsou
aktiva, pasiva, tržby nebo celkové výnosy, celkové
náklady), která pak činí 100 %, tj. je součtem
příslušných vertikálně analyzovaných finančních
veličin. Vertikální analýza na rozdíl od
horizontální je analýzou provedenou v rámci
jednoho období, např. roku (u horizontální
analýzy potřebujeme logicky finanční údaje
alespoň za dvě – stejně dlouhá období)
Horizontální analýza
Horizontální analýza je zaměřena na absolutní
porovnání jednotlivých položek účetních
výkazů v čase. Zabývá se tedy časovými
změnami. Výpočet je jednoduchý – vypočteme
absolutní výši změny zájmového ukazatele (údaje)
rozdílem v obdobích (např. letech, pololetích,
měsících atp.)
Absolutní ukazatele
Absolutní ukazatele jsou stavové a tokové veličiny tvořící obsah účetních výkazů (rozvaha, výkaz zisků a ztrát, výkaz cash flow):
Veličiny stavové - najdeme je v rozvaze, kde je hodnota majetku a kapitálu uvedena ke konkrétnímu datu
Veličiny tokové - najdeme je ve výkazu zisků a ztrát a výkazu cash flow, vyjadřují objem např. tržeb, kterých bylo za určité období dosaženo
Pomocí absolutních ukazatelů provádíme analýzu extenzivních (absolutních) ukazatelů:
Horizontální analýza (analýza trendů)
Vertikální (procentní) analýza
Uživatele finanční analýzy
Uživatelé interní analýzy jsou zejména finanční manažeři, finanční analytici a vlastníci společností.
Externí finanční analýzu provádějí banky, investoři, obchodní partneři, burzovní makléři, státní instituce, konkurenční podniky atd. Cílem je zjistit, zda je společnost dostatečně solventní, jaký je její investiční potenciál, jaká je rizikovost investice do akcií společnosti apod.
závislost nákladů a výnosů na změnách objemu produkce
Nákladový model (nákladová funkce)
– vyjadřuje závislost celkových nákladů na objemu produkce *
Model výnosů (výnosová funkce)
– vyjadřuje závislost celkových výnosů na objemu produkce *
Výnosové funkce:
Funkce celkových výnosů
– celkové výnosy jsou dány objemem produkce a cenou produkce
Funkce průměrných výnosů
– průměrné výnosy jsou celkové výnosy, vztažené na měrnou
jednotku produkce (např. průměrný výnos na 1 kus výrobku)
Funkce marginálních (mezních) výnosů
– marginální výnosy říkají jak se změní výnosy, pokud se objem
produkce zvětší o malý přírůstek (např. podnik vyrobí o 1 kus
výrobku více)
Nákladové funkce představují závislost výše nákladů na libovolných faktorech, které podmiňují či ovlivňují vynaložení nákladů. V užším pojetí jde o závislost výše nákladů na objemu (rozsahu) produkce.
Rozlišujeme dva typy nákladů:
- Fixní náklady
- Variabilní náklady
– proporcionální
– nadproporcionální
– podproporcionální,
– nákladová funkce typu S-křivka
postup finanční analýzy
-Základní charakteristika společnosti
-Analýza vývoje odvětví
-Analýza stavových a tokových ukazatelů účetních výkazů (analýza majetkové struktury rozvahy, analýza finanční struktury rozvahy, analýza výnosů, analýza nákladů, analýza zisku, analýza cash flow)
-Analýza rozdílových ukazatelů
-Analýza poměrových ukazatelů
-Pyramidové rozklady vybraných ukazatelů
-Souhrnné ukazatele
-Analýza situace
-Identifikace problémů
-Návrhy doporučení pro zlepšení stavu
Obsah, cíl finanční analýzy
Cílem finanční analýzy je provést rozbor finanční situace podniku, zjistit jeho silné a slabé stránky a pomocí ukazatelů předpovídat budoucí vývoj a problémy, které v podniku mohou nastat. Finanční analýza posuzuje také postavení podniku v daném oboru vzhledem k jeho hlavním konkurentům.
-hodnocení majetkové a kapitálové struktury podniku, jakož i zhodnocení struktury nákladů a výnosů
-diagnóza finanční situace podniku pomocí poměrových ukazatelů
-diagnóza finanční situace podniku pomocí pyramidálních rozkladů a bonitních i bankrotních modelů
-odhalení případných poruch a nedostatečné hodnoty ukazatelů
-poznání silných i slabých stránek finanční situace podniku
-zobrazení minulého vývoje finančního hospodaření podniku
-příčiny negativních či pozitivních vývojových trendů
-rezervy v provozní i investiční činnosti podniku
Konečným výsledkem finanční analýzy žadatele bude tedy globální posouzení finanční situace podniku a výsledky finanční analýzy tak mohou sloužit jako podklad pro tvorbu finančních plánů.
Evidence rizik
Registr rizik a opatření, někdy také nazýván jako analýza rizik, je jedním z nejdůležitějších dokumentů z vnitropodnikové dokumentace BOZP, jehož cílem je vyjmenování a identifikace všech potenciálních rizik ve firmě.
každý zaměstnanec by se sním měl seznámit
Druhy rizik
podnikatelské,-finanční,-investiční.
Definice rizika
Riziko je pojem, který označuje nejistý výsledek s možným nežádoucím stavem. Riziko znamená hrozbu, potenciální problém, nebezpečí vzniku škody, možnost selhání a neúspěchu, poškození, ztráty či zničení. Riziko tedy vyjadřuje určitou míru nejistoty, tedy pravděpodobnost dosažení výsledku, který je rozdílný od očekávaného.
Metody hodnocení investic
Technik pro hodnocení investic je celá řada, můžeme je rozdělit do dvou skupin – statické a dynamické.
Statické metody hodnocení investic
Jsou zaměřeny především na sledování peněžních přínosů či poměřování s počátečními výdaji. Nezahrnují faktor rizika, čas berou v úvahu pouze v omezené míře:
-Průměrný roční výnos (AAR - Average Annual Return)
-Průměrná doba návratnosti (Average Payback Period)
Dynamické metody
Zohledňují faktor času a riziko, základem je diskontování vstupních parametrů.
-Čistá současná hodnota (NPV - Net Present Value)
-Vnitřní výnosové procento (IRR - Internal Rate of Return)
-Index ziskovosti (PI - Profitability Index)
Diskontní míra
Diskontní míra je procentní sazba, kterou se diskontují (přepočítávají) budoucí výnosy (zisky/peníze/peněžní toky) nebo náklady v jednotlivých obdobích na současnou hodnotu (Present value).
Faktory ovlivňující diskontní sazbu:
-návratnost kapitálu
-riziko
-inflace
Finanční plán druhy
Měl by být v ideálním případě vypracováván v pravidelných intervalech. Dělí se na dlouhodobý finanční plán (na více let dopředu) a na krátkodobý finanční plán (na následujících 12 měsíců)
Finanční plán
Finanční plán je součástí podnikatelského plánu a je klíčovým předpokladem pro systematické řízení podniku
tvorba finančního plánu
-Určení výchozích předpokladů – finanční analýza, která nám objasní prostřednictvím svých ukazatelů finanční zdraví podniku
-Definování finančních cílů – vychází z finanční analýzy a musí být v souladu se strategickými cíly podniku.
-Sestavení výkazu zisků a ztrát – sestavujeme ho s pomocí dílčích plánů, a to investičního a odpisového, plánu financování investičních potřeb, plánu tržeb a plánu nákladů.
-Na závěr vypracujeme plánovanou rozvahu a plánovaný tok hostovosti.
Finanční cíle
Finanční cíle by měly zahrnovat následující oblasti:
-Investice
-Náklady
-Tržby
-Zisk
-Řízení provozního kapitálu – důležité pro řízení cash flow pro sestavování rozvahy
Výstup finančního plánu
Výstupy finančního plánu představují kritérium pro hodnocení a rozhodování, jeho výsledkem je minimalizace nákladů.
Podnikový rozpočet a principy sestavení
Při zpracování hlavního podnikového rozpočtu je kladen větší důraz na důsledky pro financování, jehož zdroj závisí na dlouhodobém řízení. Jedná se o sloučení tří různých podnikových rozpočtů (rozpočtová výsledovka, rozpočtová rozvaha a rozpočet peněžních toků a vyjadřuje základní cíle podniku pro dané období (většinou rok).
Rozpočtová výsledovka
Skládá se z rozpočtu výnosů a 3 typů rozpočtů nákladů:
rozpočet jednicových nákladů
rozpočet přímých výrobkových nákladů
rozpočet režijních nákladů
Variabilní náklady prodaných výrobků
Zisk před úroky a před daní z příjmu
Zisk po odečtení úroků
Výnosy z prodaných výrobků
Zisk období (po zohlednění úroků a daně z příjmu)
Rozpočtová rozvaha
V rozpočtové rozvaze se podrobně rozpočítává změna stavu jednotlivých skupin aktiv a pasiv. Je méně podrobná než klasická rozvaha jako účetní výkaz.
Rozpočet peněžních toků
Jedná se o nástroj řízení solventnosti a likvidity a poskytuje základní podklady pro řízení koordinačních vztahů mezi základními aktivitami, které představují pro podnik zdroj tvorby finančních prostředků (hlavní výdělečná činnost, investiční aktivity a financování).
Jako u klasického cash flow existují dvě metody sestavení tohoto rozpočtu. Přímá a nepřímá metoda.
Investiční činnost podniku
činnost spojená snabytím (pořízením) určitého aktiva, od něhož se očekává, že vbudoucnu přinese ekonomický prospěchje především zaměřena na obnovu a rozšíření hmotného a nehromotného investičního majetku, vmenší míře může jít i o investování do finančního majetku, do reklamy a výchovy pracovníků
Investice
INVESTICE
*Prostředky, kterých se dobrovolně vzdáme v očekávání, že nám v budoucnu něco přinesou(jedná se o časový horizont delší než 1 rok).
*Investoři při investování obětují dnešní jistou hodnotu ve prospěch budoucí nejisté hodnoty.
*S každou investicí je spojeno určité riziko (čím výnosnější, tím méně bezpečná).
ZÁKLADNÍ SKUPINY INVESTIC
Hmotné, Nehmotné, Finanční
Investiční rozhodování zahrnuje:
1.Plánování kapitálových výdajů.
2.Plánování peněžních příjmů.
3.Zohledňování efektivnosti a rizikovosti investic
ZOHLEDŇOVÁNÍ EFEKTIVNOSTI A RIZIKOVOSTI INVESTIC
Výnosnost-tj.vztah mezi výnosy (resp. peněžními příjmy), které investice za dobu své existence přinese, a náklady, které její pořízení a provoz stojí.
*Rizikovost-tj. stupeň nebezpečí, že nebude dosaženo očekávaných výnosů.
*Doba splacení-tj. doba (rychlost) přeměny investice zpět do peněžní formy (stupeň likvidity)
Cíle Finančního řízení podniku
udržení finanční stability,
*maximalizace hodnoty majetku (akcionářů),
*integrace činností,
*uspokojení zákazníků,
*dosahovat stálé likvidity.
likvidita-schopnost splácet vklady věřitelům (u bank);
likvidnost -schopnost přeměnit finanční instrument (akcie) na peníze
Hmotný a peněžní tok
Hmotná činnost podniku–zásobování, výroba a prodej
Tok peněz–peněžní příjmy nebo peněžní výdaje
Zdroje financování
vlastní zdroje
-základní kapitál
-zisk
-odpisy
-kapitálové fondy (emisní ážio)
-ostatní vlastní zdroje (prodej budov, strojů, zásob)
2.cizí zdroje
-zákonné rezervy
-závazky vůči zaměstnancům
-závazky vůči státu
-dodavatelský úvěr
-přijaté zálohy od odběratelů
-bankovní úvěry
-nebankovní zdroje (dotace, dary, leasing, faktoring)
FIŘ je ovlivněno
faktorem času -rozdílná hodnota peněžní jednotky (koruna dnes a za rok),
*faktorem rizika –dosažené výsledky podnikání se budou příznivě nebo nepříznivě odchylovat od předpokládaného výsledku
Provozní činnost podniku
Provozní činnosti generují většinu peněžních toků pro společnost, protože jsou přímo spojeny s hlavními obchodními činnostmi společnosti, jako je prodej, distribuce, výroba atd., Tyto činnosti také určují ziskovost společnosti a položek zařazených do této hlavy jsou primární výnosové jednotky společnosti.
Co je zahrnuto v provozních činnostech?
Zahrnuje dvě sekce Provozní výnosy a Provozní výdaje, kterými se dostaneme k provozním výnosům. Rozumíme těmto dvěma hlavám s činnostmi kategorizovanými pod každou z nich;
1 - Provozní náklady (peněžní odliv)
Platby zaměstnanců
Úrokové náklady pro věřitele
Úroky z půjčky a dividendy
Daně
Pokuta za soudní spor nebo poplatky za právní urovnání
Výdaje na reklamu
2 - Provozní příjem (příliv hotovosti)
Hotovostní prodeje
Příjmy z kapitálového majetku
Pohledávky
Vrácení peněz od dodavatelů
Vypořádání nároků z pojištění nebo právních sporů
Cash flow
Cash flow nebo také peněžní tok je příjem nebo výdej peněžních prostředků. Cash flow za určité období představuje rozdíl mezi příjmy a výdaji peněžních prostředků za toto období.[1]
V podnikové praxi je cash flow důležitou veličinou, která vypovídá o likviditě podniku a ufinancovatelností podnikání. Schopnost přinést podniku peněžní prostředky je také jedním z rozhodujících kritérií při výběru a hodnocení investičních projektů. V této souvislosti se používají kritéria jako čistá současná hodnota, vnitřní výnosové procento nebo doba návratnosti.
Druhy cash flow
provozní cash flow,
investiční cash flow a
cash flow z financování.
Investiční cash flow
Investiční cash flow jsou zejména „investiční výdaje“, tedy např. nákupy strojů, budov, pozemků, patentů apod. Jedná se o výdaje i příjmy způsobené nákupem a prodejem dlouhodobých aktiv. Investiční cash flow je téměř vždy záporné – nadbytek peněz, které podnik vydělá běžnou činností (tj. provozní cash flow) podnik investuje do své obnovy a rozvoje (nakupují nové stroje atd.). Podnik pochopitelně také často investuje půjčené peníze.
Provozní cash flow
Jedná se o finanční toky spojené s provozem podniku. Zobrazuje pohyb peněz v podniku. Výpočet zahrnuje čistý zisk a změny aktiv dle dopadu na hotovost podniku. Aktivy, majícími vliv na cash flow mohou být: změny pohledávek u odběratelů, změny dluhů u dodavatelů, změny zásob, atd..
cash flow z financování
Jedná se o příjmy/výdaje spojené se získáváním nebo vracením zdrojů pro podnikání. Klasicky se jedná o obdržení bankovních úvěrů a jejich splácení, emise dluhopisů a akcií, splácení dluhopisů a výplata dividend. Toto cash flow může být jak kladné, tak záporné, podle toho, jestli si podnik např. spíše zrovna půjčuje na rozvoj nebo daný úvěr splácí. Může být také nulové.
Přímá metoda sestavení cash flow
přímou metodou, u které se vykáží vhodně zvolené a uspořádané skupiny peněžních příjmů a výdajů, například v návaznosti na členění ve výkazu zisku a ztráty
Nepřímá metoda sestavení cash flow
nepřímou metodou, u které je výsledek hospodaření účetní jednotky upraven zejména o:
- nepeněžní transakce,
- neuhrazené náklady a výnosy minulých nebo budoucích účetních období,
- položky příjmů a výdajů spojených s finanční a investiční činností.
Oběžný majetek
zásoby (suroviny, materiál, nedokončené výrobky, hotové výrobky)
pohledávky (z obchodních styků, vůči sdruženým podnikům atd.)
peníze (hotovost na pokladně, vklad na účtu v bance, ceniny atd.)
cenné papíry krátkodobé
Hotovostní cyklus
hotovost -> zásoby materiálu -> zásoby nedokončené výroby -> zásoby hotových výrobků -> pohledávky -> hotovost.
Řízení oběžného majetku
Řízení OM zahrnuje analýzu, stanovení a udržování optimální výše, struktury a míry využívání oběžného majetku odpovídající potřebám, možnostem a cílům podniku.
Zdroje financování majetku podniku
Vlastní a cizí zdroje
Cizí zdroje financování majetku podniku
Krátkodobé závazky (cizí zdroje):
Krátkodobé bankovní úvěry
Dodavatelské úvěry (dodavatel dodá zboží na úvěr)
Odběratelský úvěr (zálohy přijaté od odběratelů)
Půjčky
Závazky k zaměstnancům (částky dosud nevyplacených mezd a platů)
Nezaplacené daně
Výdaje příštích období (Accrued Expenses)
Dlouhodobé závazky (cizí zdroje):
Dlouhodobé bankovní úvěry
Termínované půjčky
Vydané podnikové obligace
Dlužní úpisy- Směnky vlastní, Směnky cizí
Leasingové dluhy
Rezervy - jsou určeny k financování nepředvídaných výdajů v budoucnosti
Vlastní zdroje financování majetku podniku
základní jmění
kapitálové fondy
fondy ze zisku
hospodářský výsledek minulých let
Základní kapitál představuje peněžní vyjádření vkladů vlastníků (podnikatele, společníků, akcionářů) do podniku; tato základní složka pasiv se navíc ještě zpravidla člení na základní kapitál zapsaný v obchodním rejstříku a položku změn vlastního kapitálu.
Kapitálové fondy vznikají jako důsledek specifických operací vyjadřující určité oceňovací rozdíly.
Fondy ze zisku tvoří zákonný rezervní fond a další fondy, které se tvoří (resp. používají) v rámci procesu rozhodování o použití hospodářského výsledku běžného období nebo minulých let.
Výsledky hospodaření: tato položka se vnitřně člení na výsledky hospodaření minulých let a na výsledek hospodaření běžného (aktuálního) účetního období.
Interní zdroje financování
vnitřní (interní) – samofinancování – zdrojem kapitálu je podniková hospodářská činnost, jejímž výsledkem je
zisk, resp. odpisy a
dlouhodobé rezervní fondy,
prostředky uvolňované rychlejším obratem kapitálu aj.
Externí zdroje financování
emise kmenových a prioritních akcií
odpisy emise obligací
dlouhodobé úvěry finančních institucí
interní nerozdělený zisk externí dlouhodobé dodavatelské úvěry
finanční leasing
dlouhodobé finanční rezervy finanční podpora státu
ostatní externí zdroje
Kapitálová struktura
Poměr mezi vlastním a cizím kapitálem nám vypovídá o zadluženosti podnik. Ukazatel zadluženosti nám charakterizuje úroveň financování a skýtá nám orientaci o míře zajištění pohledávek věřiteli: čím je vyšší zadluženost, tím větší riziko věřitel na sebe bere.
Z teoretického hlediska se za optimální kapitálovou a majetkovou strukturu považuje taková, kdy rozložení kapitálu je spojeno s minimalizací veškerých nákladů na jeho pořízení, a které je zároveň v souladu s předpokládaným vývojem tržeb a zisku a v souladu s majetkovou strukturou podniku.
Náklady na kapitál
Obvykle se používá zkratka WACC, je pojem, který označuje alternativní náklady kapitálu, neboli průměrnou cenu, za kterou podnik využívá poskytnutý kapitál. Skládá se z nákladů na cizí kapitál a nákladů na vlastní kapitál. WACC je vyjádřen v úrokové míře nebo v diskontní sazbě.
Bilanční pravidla pro skladbu kapitálu
Bilanční pravidla jsou doporučení pomáhající finančnímu managementu s tvorbou kapitálové struktury. Tato pravidla vycházejí z dlouhodobých zkušeností a výzkumů.
Obvykle se jedná o čtyři pravidla, kterými jsou:
-zlaté bilanční pravidlo financování,
-vyrovnávání rizika,
-pari pravidlo a
-poměrové pravidlo.
Tato pravidla vyjadřují oblasti, na
které by se měl podnik zaměřit s cílem udržení finanční stability.
Zlaté bilanční pari pravidlo
Zlaté bilanční pari pravidlo vyžaduje, aby byl dlouhodobý majetek krytý pouze kapitálem
vlastním. Jedná se o financování konzervativní s opatrným přístupem. V praxi toto pravidlo
není často dodržováno, protože neumožňuje využití výhod plynoucích z financování
dlouhodobým cizím kapitálem.
Zlaté bilanční poměrové pravidlo
Zlaté bilanční poměrové pravidlo řeší otázky vzájemné souvislosti investic a tržeb
podniku. Principem tohoto pravidla je, aby tempo růstu investic nepředstihovalo tempo růstu
tržeb. Pokud by podnik realizoval velké investice, byl by v budoucnu zatěžován několika aspekty. Těmi jsou například snížená rentabilita, nedostatečné využívání kapacit, ztráta
konkurence schopnosti a problémy s likviditou
Zlaté pravidlo vyrovnání rizika
Zlaté bilanční pravidlo vyrovnání rizika představuje pravidlo, které nemá žádný vztah
k majetku. Týká se pouze zdrojů, které jsou využívány podnikem k hospodaření. Zaměřuje
se na poměr vlastního kapitálu ku cizímu kapitálu a vyjadřuje tedy stupeň zadluženosti.
Maximální doporučený poměr je 1:1 s přihlédnutím na obor, ve kterém daná firma podniká.
Tento poměr říká, že vlastní zdroje vložené majiteli firmy by měly být větší než zdroje cizí.
V krajním případě by se měly alespoň tyto zdroje rovnat. Je nutné mít na paměti, že čím
větší je cizí kapitál, tím větší je riziko věřitele.
Zlaté bilanční pravidlo financování
Zlaté bilanční pravidlo financování vychází z požadavku na sladění doby používání aktiv
s dobou trvání pasiv, tedy jednotlivými zdroji, kterými byla aktiva financována. Toto
pravidlo lze definovat v užším a širším pojetí. V užším pojetí by se mělo dbát na to, aby
dlouhodobý majetek (stálá aktiva) byl financován dlouhodobými zdroji (vlastní kapitál).
V širším pojetí by měl být dlouhodobý majetek v podobě stálých i trvale vázaných oběžných
aktiv financován dlouhodobými zdroji, které zde představují nejen vlastní kapitál, ale
i dlouhodobý cizí kapitál
Pracovní kapitál
Pracovní kapitál, anglicky working capital je kapitál vázaný v oběžném majetku, protože v podniku neustále „pracuje“ (cirkuluje).
peníze a peněžní ekvivalenty
zásoby
pohledávky
Důležitými ukazateli je obrat a doba obratu (zásob, pohledávek), které se řeší v rámci finanční analýzy.
Ukazatele aktivity
Ukazatele měří vázanost kapitálu v jednotlivých formách majetku dvojím typem vztahu:
-kolikrát se za dané období majetek obrátí: Rychlost obratu za období = Tržby (náklady) za období / Stav (průměrný stav) položky aktiv
-jak dlouho je majetek vázán v dané formě: Doba obratu = Stav (průměrný stav) položky aktiv / Denní tržby (náklady)
Ukazateli aktivity (Activity Ratios) sledujeme schopnost podniku využívat majetek (tedy aktiva) – jak podnik využívá jednotlivé podnikové části, zda disponuje relativně rozsáhlými nevyužívanými kapacitami, zda má podnik dostatek produktivních aktiv. Jedná se o kombinované ukazatele, které poměřují položky rozvahy (majetek) a výkazu zisků a ztrát (tržby).
Obratovost aktiv
označuje efektivnost využívání celkových aktiv firmy. Obrat aktiv udává, kolikrát se celková obrátí za jeden rok. Patří mezi ukazatele aktivity.
Jak se vypočítá obrat aktiv?
Výpočet: Obrat aktiv = Tržby / Aktiva celkem
U jmenovatele je vhodné použít při výpočtu průměr z aktiv na konci a na začátku roku (pokud máme tuto informaci k dispozici).
K čemu se obrat aktiv používá?
Měří schopnost firmy generovat tržby z majetku, jako jsou pozemky, budovy a další.
Nákladovost
Nákladovost (anglicky Total Cost Ratio, TCR) je ukazatel celkové efektivnosti firmy. Vypočítá se poměrem celkových nákladů a celkových výnosů.
Náklady podniku
Členit je můžeme:
● podle účelu (náklady provozní, finanční, mimořádné)
● podle druhu (spotřeba materiálu, energie, služeb atd.)
● podle vzniku jako prvotní (externí) a druhotné (interní)
a Fixní a variabilní
Bod zvratu
Bod zvratu (BEP)
* Popisuje vztah mezi ziskem, objemem výroby, cenou
produkce a náklady. Bod od kterého je podnik v zisku
Druhové členění nákladů
Dle účetní osnovy třída 5 – Náklady
* 50 - Spotřebované nákupy
* 51 - Služby
* 52 - Osobní náklady
* 53 - Daně a poplatky
* 54 - Jiné provozní náklady
* 55 - Odpisy, rezervy a opravné položky provozních nákladů
* 56 - Finanční náklady
* 57 - Rezervy a opravné položky finančních nákladů
* 58 - Mimořádné náklady
* 59 - Daně z příjmů a převodové účty
Možnosti pořízení dlouhodobého majetku
-Vklad na začátku podnikání
-nakup na fakturu, nebo za hotové
-ve vlastní režii
-dodatečný vklad od společníka
První je, že jej vložíte jako vklad na začátku podnikání. Potom o pořízení majetku účtujete v agendě Počáteční stavy účtů. Druhou možností je nákup dlouhodobého majetku na fakturu nebo za hotové.
Dále můžete dlouhodobý majetek pořídit ve vlastní režii – tzv. aktivací
Dlouhodobý majetek můžete získat i jako dodatečný vklad od společníka
Koloběh hospodářských prostředků
-Výroba
-Rozdělování
-Směna
-Spotřeba
