Makro Flashcards
- Měření celkového produktu a důchodu. Charakteristika hrubého domácího produktu (HDP) a hrubého národního důchodu (HND).
Tři metody odhadu HDP.
Hrubý a čistý domácí produkt. Nominální a reálný produkt. Deflátor HDP.
HDP a čistý ekonomický blahobyt (NEW).
HDP
Makroekonomický ukazatel - HDP je tržní hodnota veškerých finálních statků a služeb vyprodukovaných v dané ekonomice za dané časové období.
Ekonomický blahobyt = Lze připočíst hodnota volného času, hodnota práce doma, stínová ekonomika a odečítají se škody na životním prostředí.
HND
Zahrnuje přidanou hodnotu vyprodukovanou výrobními faktory v držení rezidentů a je jedno zda je v zahraničí.
Tři metody výpočtu HDP
- Výdajová metoda
- Výrobní metoda
- Důchodová metoda
Výdajová = sečteme všechny výdaje vynaložené na finální statky a služby
C - Výdaje domácností na spotřebu
I - Výdaje na investice
G - Výdaje
NX - Čistý export
HDP = C+I+G+NX
Výrobní = součet přidaných hodnot na jednotlivých stupních výroby. A přičíst nepřímé daně.
Důchodová = sečteme mzdy, renty, úroky, zisky, znehodnocení kapitálu a nepřímé daně zmenšené o dotace.
Hrubý a čistý domácí produkt
čistý domácí produkt zjistíme tak:
HDP = ČDP + znehodnocení kapitálu
Nominální a reálný produkt
HDP vyjádřený v cenách běžného období označujeme jako nominální HDP.
HDP , který vyjadřuje změnu fyzického objemu produkce, se nazývá reálný HDP.
Výjimka je výchozí rok kdy je HDP stejné.
Rozdíl mezi reálným a nominálním HDP v jednotlivých letech je způsoben změnou cen.
Deflátor HDP
Slouží k eliminaci cenových změn
Deflátor HDP = nominální HDP/reálný HDP x (100)
Bez grafu
- Keynesiánský výdajový model. Keynesiánská spotřební a úsporová funkce, mezní
sklon ke spotřebě a mezní sklon k úsporám. Investiční výdaje, vztah mezi výší
úrokových sazeb a rozsahem investic, křivka poptávky po investicích, jednoduchý
výdajový (investiční) multiplikátor. Podmínky rovnováhy ve dvousektorové,
třísektorové a čtyřsektorové ekonomice
Spotřeba = tu tvoří výdaje domácností na statky krátkodobé a dlouhodobé spotřeby a také služby. Spotřeba je největší složkou HDP.
Spotřební funkce : Domácnosti věnují část důchodu na spotřebu a část na úspory. Platí pro krátkodobé období. Spotřebu může změnit:
- disponibilní důchod
- úroková míra
- růst bohatství lidí
- očekávání domácností
(Graf) a vzorek
C= 100 + 0,8YD
C= Ca + cYD
(C = spotřeba, Ca = autonomní spotřeba, c = mezní sklon ke spotřebě)
Autonomní spotřeba = část spotřeby, která nezávisí na velikosti důchodu
Z každých dodatečných 100mld. důchodu utratí domácnosti 80mld a 20mld ušetří. Tomu se říká mezní sklon ke spotřebě.
Mezní sklon k úsporám =
značí, jak se změní úspory, když se změní disponibilní důchod o jednotku. Mezní sklon ke spotřebě a k úsporám musí dávat jedna.
c + s = 1
Úsporová funkce = graf
vzorek: S = -100+0,2YD
Investice = provádějí zejména soukromé firmy.
Dělí se na: Fixní investice a změnu zásob:
Plánované investice (Ip) = nákup budov
Neplánované investice = pokles zásob
Skutečné investice = pl. investice + nep. investice
autonomní investice jsou bez ohledu na výši HDP pořád stejné.
Investice závisí na úrokové míře, daňové politice, očekávání investorů atd.
Graf
Jednoduchý výdajový multiplikátor =
(1/1-c)
rovnováha ve dvou sektoru
Y = AD
Y = C + Ip
rovnováha ve třísektoru
Y = AD
Y = C + Ip + G
Y … produkt ekonomiky, AD … agregátní poptávka, C … spotřební výdaje domácností, I**P ….vládní výdaje, G
rovnováha ve čtyřsektoru
Čtyřsektorová ekonomika je model otevřené ekonomiky.
Y = AD
Y = C + I + G + NX
NX = čistý export
Grafy spotřeby, funkce, investice
- Vznik a vývoj peněz. Definice a funkce peněz. Složky nabídky peněz (peněžní agregáty). Motivy držby peněz, křivka poptávky po penězích a funkční vztah, který vyjadřuje. Vytváření rovnováhy na trhu peněz. Depozitní multiplikátor a jeho
vyjádření, výpočet změny celkových vkladů.
Vznik a vývoj peněz
- Barterová směna (výměna zboží za zboží)
- Komoditní peníze (dobytek, sukno, víno) lidé tyto peníze přijímali, nebot věděli, že mají svou hodnotu
- Papírové peníze (lidé si ukládali zlato v úschovnách a dostávali dlužní úpis - první bankovky. Pokud lidé chtěli své zlato, předložili dlužní úpis a zlato jim vrátili. V současnosti již bankovky nejsou kryty zlatem. přijímání bankovek je dané zákonem. Bankovky s nuceným oběhem.
Peníze vznikají multiplikací depozit, která následuje po nakoupení vládních cenných papírů centrální bankou.
jsou další možnosti
poskytnutí úvěru komerční bance
- snížením sazby povinných minimálních rezerv
- nákupem vládních cenných papírů za hotovost
Funkce peněz
Peníze jsou vše, co funguje jako všeobecně přijímaný prostředek směny.
Existují tři funkce peněz:
- prostředek směny
- zúčtovací jednotka (v penězích jsou vyjadřovány ceny statků a služeb)
- uchovatel hodnoty
Nabídka peněz (agregáty)
Neboli peněžní zásoba, je množství peněz v ekonomice k danému časovému okamžiku.
Peněžní zásoba se vyjadřuje pomocí peněžních agregátů:
- úzký peněžní agregát M1 (zahrnuje oběživo a vklady na požádání (běžné účty)
- střední peněžní agregát M2 (obsahuje M1 + termínované vklady)
- široký peněžní agregát M3 (obsahuje M2 + repo operace, akcie, podílové listy fondů peněžního trhu a emitované dluhové cenné papíry do 2 let)
Motivy držby peněz
- transakční motiv (potřeba provádět transakce)
- opatrnostní motiv (držení peněz z důvodu neočekávaných výdajů)
- spekulační motiv
Křivka poptávky po penězích
Graf
- Značí se MD
- Poptávka po penězích je zde funkcí klesající úrokové míry. Jestliže roste úroková míra, ekonomické subjekty budou dávat přednost cenným papírům a poptávané množství peněz klesá. Pokud úroková míra klesá, lidé opouštějí cenné papíry a dávají přednost penězům
Rovnováha na trhu peněz
- -vzniká spojením poptávky po penězích s nabídkou peněz. V rovnovážném bodě odpovídá nabízené množství peněz poptávanému množství peněz.
Depozitní multiplikátor
Změna depozit = 1 / sazba povinných minimálních rezerv x prvotní vklad
-tvorba peněz
Grafy
Nabídka peněz, poptávka po penězích, trh peněz
- Agregátní poptávka a agregátní nabídka. Odvození agregátní poptávky (Keynesův
efekt a Pigouův efekt). Agregátní nabídka a její odvození. Nabídka při nevyužitých
zdrojích, nabídka při optimálně (plně) využitých zdrojích a nabídka při nadměrně
využitých zdrojích. Důsledky nabídkových a poptávkových šoků v modelu AS-AD.
Agregátní poptávka
Agregátní poptávka vyjadřuje různá množství statků a služeb , která chtějí spotřebitelé, firmy vláda a zahraniční zákazníci nakoupit při různých cenových hladinách.
Agregátní poptávka je součet spotřebních výdajů domácností (C), investičních výdajů firem (I), vládních nákupů statků a služeb (G), a čistého exportu (NX), jejichž výše závisí na cenové hladině.
Agregátní poptávka je poptávka po všech statcích a službách v ekonomice.
Graf - agregátní poptávka
Graf - odvození
Graf - růst a pokles agregátní poptávky
klesající tvar agregátní poptávky se odvozuje 3 způsoby:
- Efekt úrokové míry
- Efekt bohatsví
- Zahraniční efekt
Keynesův efekt je makroekonomickým mechanismem, jehož autorem je britský ekonom John Maynard Keynes. Tento mechanismus popisuje, jakým způsobem by se tržní ekonomika dokázala automaticky zotavit ze stavu vysoké nezaměstnanosti, která se objevuje při recesi nebo hospodářské krizi. Keynes ovšem netvrdil, že se tržní ekonomiky dokážou samy zotavit, říká pouze to, že existují tržní mechanismy, které mohou k „automatickému“ zotavení přispět, jsou však slabé, pomalé a nespolehlivé. Pro zajištění rychlejšího a spolehlivějšího růstu zaměstnanosti a výroby bylo dle jeho názoru třeba užít nástrojů expanzivní monetární a/nebo fiskální politiky.
Pigouův efekt (efekt reálných peněžních zůstatků) je v ekonomii termín označující stimulaci výstupů a zaměstnanosti způsobenou zvyšováním spotřeby kvůli růstu reálných peněžních zůstatků, zejména během deflace.
Agregátní nabídka
Agregátní nabídka vyjadřuje různá množství statků a služeb, která chtějí firmy vyrábět při různých cenových hladinách.
Existují dvě období:
- dlouhé období
- krátké období
Dlouhé období
V tomto období je křivka agregátní nabídky vertikální (LAS) a vždy na úrovni potencionálního produktu.
Potencionální produkt (Y), je produkt, při kterém dochází k plnému využití všech zdrojů: práce, kapitálu, půdy. Více nemůže ekonomika dlouhodobě vyprodukovat. Je to jakési maximum.
Graf - agregátní nabídka, dlouhé období
Krátké období
V krátkém období je křivka agregátní poptávky rostoucí (SAS), čím vyšší je cenová hladina, tím větší budou firmy nabízet.
Pokud je pod potencionálním produktem, výrobní faktory jsou nevyužité a existuje nezaměstnanost. Pokud je nad potencionálem, zaměstnanci se mohou přetížit.
V krátkém období jsou náklady firem neměnné po jistý čas - fixní (Keynesův efekt).
Jakmile dojde k růstu poptávky po produkci firem, poroste cenová hladina. A poněvadž firmy chtějí vydělávat, zvýší svou produkci. Tu ale zvýší tak, že zvýší zaměstnávání pracovníků.
Graf - agregátní nabídka, krátké období
Graf - agregátní nabídka, pokles a růst
Při růstu cen vstupů se posouvá křivka SAS nahoru - agregátní nabídka klesá. (nominální)
Růst cen vstupů může být způsoben:
- růstem nominálních mezd
- růstem cen surovin
- znehodnocením měnového kurzu - (dovážené suroviny budou dražší po přepočtu na domácí měnu)
pokles cen vstupů = agregátní nabídka roste
Existují ale i Reálné faktory
Ty posouvají křivku doprava, nebo doleva
-množství a produktivita výrobních faktorů
Rovnováha A. Poptávky a A. Nabídky
V bodě, kde se protíná křivka agregátní poptávky s křivkou krátkodobé nabídky, je dosaženo rovnovážného reálného produktu (Y0) a rovnovážné cenové hladiny (P0).
Graf - Rovnováha, pokles i růst (2 grafy)
Poptávkové šoky
Změny vedoucí k posunu křivky AD se nazývají poptávkové šoky. Mohou být buď pozitivní nebo negativní. Pozitivní poptávkové šoky vedou ke zvýšení výdajů ekonomických subjektů na nákup zboží a služeb a v grafu (viz graf č. 2) se tato změna projeví jako posun křivky AD směrem doprava nahoru. Negativní poptávkové šoky vedou k poklesu výdajů ekonomických subjektů na nákup zboží a služeb a v grafu se tato změna projeví jako posun křivky AD směrem doleva dolů.
Mezi nejvýznamnější poptávkové šoky patří růst či pokles:
- celkového bohatství domácností,
- počtu obyvatel,
- míry zdanění osobních důchodů,
- vládních výdajů (vládních výdajů na nákup zboží a služeb a transferových plateb),
- úrokových měr
- reálných důchodů v zahraničí
Grafy
Graf - Rovnováha, pokles i růst (2 grafy)
Graf - agregátní nabídka, krátké období
Graf - agregátní nabídka, pokles a růst
Graf - agregátní nabídka, dlouhé období
Graf - agregátní poptávka
Graf - odvození
Graf - růst a pokles agregátní poptávky
- Hospodářský cyklus a ekonomický růst. Vymezení hospodářského cyklu a rozlišení
hospodářských cyklů z hlediska jejich časové délky. Fáze střednědobého hospodářského cyklu a jejich popis. Příčiny cyklických výkyvů. Proticyklická opatření a vestavěné stabilizátory. Potenciální produkt a ekonomický růst.
Hospodářský cyklus
- Hospodářský cyklus představuje kolísání reálného HDP kolem potencionálního produktu.
- Můžou za to poptávkové a nabídkové šoky
Existují dvě fáze hospodářského cyklu:
- Recese
- Expanze
Recese
V této fázi reálný produkt klesá, ekonomika se posouvá pod svůj potenciální produkt. Firmám se hromadí zásoby, začnou omezovat investice a svou produkci. V důsledku toho roste nezaměstnanost, lidé mají nižší příjmy, a proto omezují svou spotřebu. Nastává pokles reálného produktu.
Expanze
Reálný produkt roste, ekonomika se posouvá nad svůj potenciální produkt. Firmy nabírají nové pracovníky , zvyšují výrobu a začínají investovat. Lidem rostou příjmy, zvyšují své spotřební výdaje. Reálný produkt roste.
Mezera produktu - odchylka skutečného reálného produktu od potenciálního produktu.
Stagnace - jestliže se reálný produkt nemění. Pokud je dlouhotrvající, může se označovat jako deprese.
Recese ani expanze nepostihují státy izolovaně. Ekonomiky jsou propojené mezinárodním obchodem tak mezinárodním pohybem kapitálu.
Hospodářské cykly
- krátkodobé
- střednědobé
- dlouhodobé
Krátkodobé - Kitchinovy cykly v délce 18–40 měsíců představují krátkodobé kolísání reálného produktu, které je způsobeno výkyvy v zásobách, příčiny jsou obtížně prokazatelné,
Střednědobé - Juglarovy cykly v délce 8–10 let jsou spojovány s investicemi do fixního kapitálu, střídá se v nich období zvýšeného opotřebení a zvýšeného investování, může jít také o střídání generací komodit, zemědělské výkyvy apod.
Dlouhodobé - Kuznetsovy cykly (též Schumpeterovy, Kondratěvovy vlny) v délce 20–50 let jsou vysvětlovány válkami, vědeckými objevy, značnými investicemi do infrastruktury, inovačními vlnami.
Proticyklická opatření
- neboli stabilizační politika
- vychází z principů keynesiánské ekonomické teorie - zaměřuje se na regulaci (stimulaci či restrikci) agregátní poptávky s cílem snížit hlavně vysokou nezaměstnanost nebo omezit inflaci
- používá 2 nástroje:
- fiskální politika - úroveň zdanění a vládních výdajů
- monetární politika - změna peněžní nabídky (úrokové sazby)
- dochází tedy k ovlivňování souhrnné poptávky v národním hospodářství
- proticyklický charakter mohou mít i jiná hospodářská opatření - př. politika měnových kurzů ovlivňující čistý export ekonomiky (rozdíl mezi vývozem a dovozem)
- k vlivu agregátní poptávky na produkt stabilizační politikou dochází pouze v krátkém období X dlouhodobé hledisko je ovlivněno množstvím a kvalitou výrobních faktorů
- Proticyklickou vládu dělá vláda a centrální vláda
Vestavěné stabilizátory
Vestavěné stabilizátory působí automaticky po svém zavedení, tj. nevyžadují žádná další rozhodnutí. Působí proticyklicky a patří sem zejména systém pojištění v nezaměstnanosti či progresivní zdanění.
Dlouhodobá opatření, která po zabudování do systému působí proticyklicky (za podmínky relativně stabilní P; působí samočinně.
Potenciální produkt
Potenciální produkt odpovídá dlouhodobé agregátní nabídce.
Potenciální produkt je nejvyšší udržitelný výkon ekonomiky za podmínek daného množství a kvality vstupů.
Ekonomický růst
Ekonomický růst znamená růst potenciálního produktu.
Jsou faktory, které ovlivňují potenciální produkt a ekonomický růst:
- Práce (množství pracovníků, odpracované hodiny)
- Fyzický kapitál (stroje, budovy)
- Přírodní zdroje (půda, suroviny)
- Produktivita výrobních faktorů
Grafy
graf - hospodářský cyklus
graf - ekonomický růst
- Trh práce a nezaměstnanost. Měření nezaměstnanosti, nezaměstnaní, zaměstnaní,
ekonomicky aktivní obyvatelstvo, ekonomicky neaktivní obyvatelstvo. Typy (druhy)
nezaměstnanosti. Přirozená míra nezaměstnanosti. Dopady nezaměstnanosti a Okunův
zákon. Politika zaměstnanosti.
Nezaměstnanost
Kdo je nezaměstnaný ?
- Ekonomicky aktivní (zaměstnaní, nezaměstnaní)
- Ekonomicky neaktivní (důchodci, studenti, na mateřské)
Zaměstnaní jsou osoby, které jsou starší 15 let a mají placené zaměstnání, nebo jsou zaměstnány ve vlastním podniku.
Nezaměstnaní jsou osoby starší 15 let, které splňují tři podmínky:
- nejsou zaměstnané
- aktivně hledají práci
- jsou schopné nastoupit do práce nejpozději do 14 dnů
Skupiny, které nezapadají ani do jedné se nazývají ekonomicky neaktivní obyvatelé. Jde zejména o děti, studenty, důchodce, a osoby na mateřské.
Míra nezaměstnanosti se vypočítá podle následujícího vzorce:
u = U / L + U x 100
u = míra nezaměstnanosti v procentech
U = počet nezaměstnaných
L = počet zaměstnaných
Míra nezaměstnanosti tedy znamená, procento nezaměstnaných z ekonomicky aktivního obyvatelstva.
Typy nezaměstnanosti
- Frikční
- Strukturální
- Cyklická
Frikční
Zaměstnanec opouští práci aby si našel lepší místo a nebo když dostane výpověď a hledá si nové místo.
Stejně tak i studenti, kteří po škole hledají první místo.
Strukturální
Útlum v odvětví, změny v ekonomice. Rostou jiná odvětví a je nutné se rekvalifikovat.
Cyklické
Je spojena s cyklickým vývojem ekonomiky. Při recesy, kdy klesá HDP je vyšší nezaměstnanost. Naopak při expanzi roste HDP a zaměstnanost také.
Cyklická narozdíl od strukturální zasahuje celou ekonomiku a ne jen určitá odvětví.
Dobrovolná a nedobrovolná
lidé chtějí pracovat ale ne za daných mzdových podmínek, a lidé chtějí pracovat i za daných pracovních podmínek ale práci nemohou sehnat.
Přirozená míra nezaměstnanosti
Souvisí s plnou zaměstnaností. Je taková zaměstnanost, které je dosaženo, jestliže ekonomika pracuje na hladině potenciálního produktu. A z míry nezaměstnanosti, je potenciální produkt takový, který je dosahován při takzvané přirozené míře nezaměstnanosti.
V ekonomice nacházejícím se na potenciálním produktu bude vždy existovat určitá míra nezaměstnanosti. (Studenti, někteří hledají lepší práci…)
Dopady nezaměstnanosti
Dělíme na Ekonomické a sociální.
Ekonomické
Nezaměstnanost znamená plýtvání zdroji, které má ekonomika k dispozici.
Okunův zákon říká: je-li skutečná míra nezaměstnanosti o 1 procentní bod nad úrovní přirozené míry nezaměstnanosti, skutečný bod bude o 2 procentní body pod svou potenciální úrovní.
Sociální dopady
kriminalita, alkoholismus, sebevraždy, xenofobie atd.
- Charakteristika a měření inflace. Inflace, deflace, dezinflace a stagflace. Cenové
indexy a měření inflace. Druhy inflace. Náklady inflace. Protiinflační opatření.
Phillipsovy křivky v krátkém a dlouhém období.
Inflace a její měření
- Inflace znamená růst všeobecné cenové hladiny
- Při inflaci klesá kupé síla peněz
Všeobecnou cenovou hladinu zjistíme pomocí indexů:
-index spotřebitelských cen
-index cen výrobců
-deflátor HDP
Index spotřebitelských cen
- Nejpoužívanější pro zjištění inflace. Statistikové každý měsíc zjišťují ceny určitého koše statků a služeb. Koš je rozdělen do 12 skupin po 729 statcích. (2005)
- Statistikové měsíčně zjišťují v obchodech ceny jednotlivých statků a služeb. Použité ceny v sobě obsahují daň z přidané hodnoty nebo spotřební daně.
Index cen výrobců
- tento index sleduje několik indexů. ČSÚ sleduje:
- index cen zemědělských výrobcům
- index cen průmyslových výrobců
- index cen stavebních prací atd…
Deflátor HDP
Deflátor HDP = nominální HDP / reálné HDP x 100
Zde se rozeznávají běžné ceny sledovaného roku a stálé ceny základního roku.
Zde jsou zachyceny všechny statky a služby v ekonomice, tudíž zde neexistují žádné fixní koše.
Míra inflace
Je tedy procentní změna za nějaké časové období.
Deflace
opak inflace - pokles cenové hladiny
Desinflace
pokles tempa míry inflace
Stagflace
Stagflace je jedním z makroekonomických témat. Jedná se o kombinaci stagnace ekonomiky s ‘vysokou inflací a vysokou mírou nezaměstnanosti. Jde typicky o situaci, kdy je systém zasažen šokem.
Druhy inflace
Z hlediska příčiny:
- poptávkovou inflaci
- nabídkovou inflaci
- setrvačnou inflaci
ostatní:
- mírná
- pádivá
- hyperinflace
Náklady inflace
a) náklady spojené s řízením struktury aktiv - ekonomické subjekty se snaží minimalizovat držbu peněz a vhodně investovat
b) náklady spojené se změnou ceníků, seřizování prodejních automatů, apod.
Inflace tlačená náklady (nákladová inflace, cost-push inflation, nabídková inflace)
Je nejběžnější případ inflace způsobené negativním nabídkovým šokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka. Dojde, když skutečný produkt je nižší než potenciální. Důvodem je zvýšení nákladů, které se projeví jako posun křivky agregátní nabídky nahoru.
Phillipsova křivka
-Phillipsova křivka je substituční teorie inflace. Zkoumá vztah inflace (změn cenové hladiny) a míry nezaměstnanosti.
Krátkodobá Phillipsova křivka
Předpokládá, že se nemění setrvačná míra inflace. Pokud zůstává vliv setrvačné inflace neutrální, vyjadřuje Phillipsova křivka inverzní vztah mezi inflací a nezaměstnaností.
Graf
Dlouhodobá Phillipsova křivka
Graf
1) V bodě A je míra nezaměstnanosti na přirozené úrovni. Skutečná i setrvačná míra inflace jsou stabilní.
2) Expanzivní politikou snížíme míru nezaměstnanosti pod její přirozenou míru za cenu zvýšení míry skutečné inflace. Posune se tedy po krátkodobé křivce z A do B.
3) Zvýšení skutečné míry inflace vyvolá růst setrvačné inflace. Dojde k posunu křivky vzhůru.
4) Pokud by stát udržoval nezaměstnanosti pod přirozenou mírou, křivka by se neustále posunovala vzhůru a inflace by se zrychlovala.
5) Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své přirozené míře, avšak při vyšší inflaci.
Proinflační politika
- Monetární restrikce (centrální banka snižuje množství peněz v oběhu, nebo navýší úrokové sazby)
- Fiskální restrikce (vláda může omezit své výdaje nebo zvýšit daně)
- Odstranění očekávání (důvěryhodnou politikou ho odstranit)
- Cenová a mzdová regulace (vláda zmrazí růst mezd a cen)
Grafy
Graf - poptávková a nabídková inflace
Graf - Phillipsova křivka krátkodobá a dlouhodobá
- Měnový kurz a systémy měnových kurzů. Nominální měnový kurz, reálný měnový
kurz a kurz podle parity kupní síly. Systémy měnových kurzů. Rozlišení apreciace,
depreciace, devalvace a revalvace. Vliv znehodnocení či zhodnocení domácí měny na
stav platební bilance země.
Nominální měnový kurz
-Nominální měnový kurz je cena jedné měny vyjádřená v jednotkách měny druhé.
-Reálný kurz nám tedy říká, kolikrát více nebo méně zboží a služeb lze za danou částku koupit v zahraničí (po směnění za danou cizí měnu) než na domácím trhu. (kolik si za to koupíš, jestli víc nebo míň než u nás)
Parita kupní síly
Parita kupní síly je ekonomická teorie měnového kurzu, která porovnává různé měny pomocí “spotřebního koše”. Podle této teorie je kurz dvou měn v rovnováze, pokud jsou jejich kupní síly stejné v obou zemích. To znamená, že kurz/poměr dvou měn by měl být stejný jako je poměr jejich cenových hladin.
Základ parity kupní síly leží v “zákonu jedné ceny”, podle kterého by se při eliminaci transakčních a přepravních nákladů mělo identické zboží prodávat na všech trzích po přepočtu na jednu měnu za stejnou cenu.
Systémy měnových kurzů
Volný plovoucí kurz
-stanovuje se na základě nabídky a poptávky
Pevný měnový kurz
-kurz se udržuje v předem stanoveném rozmezí kolem určité výše (neovlivňuje ho nabídka a poptávka)
Apreciace
Apreciace je zhodnocení měnového kurzu vůči zahraničním měnám. K apreciaci dochází v zemích, které mají monetární (měnovou) politiku v režimu flexibilního měnového kurzu (někdy také označován jako floating). V takovém režimu autority neudržují ani nemění hodnotu měny. K apreciaci tak dochází samovolně, na rozdíl od devalvace, nebo revalvace, které jsou důsledkem monetární politiky v režimu fixních kurzů.
Depreciace je znehodnocení měny, oslabení měnového kurzu domácí měny vůči zahraničním měnám. Dochází k ní v zemích, které mají monetární (měnovou) politiku v režimu flexibilního měnového kurzu (někdy také označován jako floating). V takovém režimu autority neudržují ani nemění hodnotu měny. K depreciaci tak dochází samovolně, na rozdíl od devalvace, nebo revalvace, které jsou důsledkem monetární politiky v režimu fixních kurzů.
Devalvace
Devalvace znamená znehodnocení měny: Oslabení domácí měny vůči zahraničním měnám v systému fixních kurzů.
Revalvace
Navýšení nominálního měnového kurzu jedné měny vůči ostatním měnám v systému fixních kurzů.
Graf - měnový trh koruny
- Fiskální politika a její nástroje. Státní rozpočet a soustava veřejných rozpočtů. Druhy
rozpočtových příjmů a druhy rozpočtových výdajů. Vznik rozpočtového deficitu,
skutečný, cyklický a strukturální deficit. Státní dluh a formy jeho financování.
Keynesiánský přístup k fiskální politice a jeho kritika (vytěsňovací efekt, Lafferova
křivka a snahy o minimalizaci úlohy státu).
Fiskální politika
- Fiskální politika znamená ovlivňování ekonomiky prostřednictvím veřejných rozpočtů. A to prostřednictvím příjmové tak výdajové politiky.
- Cílem je zajistit makroekonomickou stabilitu: stabilní ekonomický růst, nízkou nezaměstnanost, stabilní cenovou hladinu.
Nástroje fiskální politiky:
- Automatické stabilizátory – působí stále a automaticky vyrovnávají výkyvy agregátní poptávky a nabídky (např. progresivní daň z příjmu, pojištění v nezaměstnanosti aj.)
- Záměrná opatření – jednorázové opatření vlády, které ovlivňují agregátní nabídku i poptávku (změna daňové sazby, změna struktury výdajů z rozpočtu aj.)
- Daně – představují příjmy do státního rozpočtu.
- Transfery – dotace do podnikatelské sféry, podpora v nezaměstnanosti nebo zdravotně postižených aj.
- Vládní výdaje na nákup zboží a služeb – představují výdaje ze státního rozpočtu.
Státní rozpočet
-Fiskální politiku provádí zejména vláda s jejím hlavním nástrojem je státní rozpočet.
-Obvykle na 1. rok a schvaluje ho poslanecká sněmovna
-Státní rozpočet má určité příjmy a výdaje. (Rozpočtové)
Příjmy: daně, cla, sociální pojištění, příjmy z dříve poskytnutých úvěrů, příjmy z prodeje státního majetku , přijaté dotace
Výdaje: transfery domácnostem (důchody atd..), subvence podnikům, běžné a investiční výdaje jednotlivých kapitol (školství, doprava, policie atd..) dotace,, úroky ze státního dluhu.
Soustava veřejných rozpočtů
zahrnuje:
- Příjmy a výdaje státu, obcí, krajů a dalších institucí
- Státní rozpočet
- Územní rozpočet
- Mimorozpočtové fondy a veřejné zdravotní pojištění
Deficit
Příčiny rozpočtového deficitu mohou být:
- Růst vládních výdajů v souvislosti s restrukturalizací ekonomiky a potřebou průmyslového rozvoje .
- Růst nezaplaceného veřejného dluhu [1] .
- Snížení příjmů státního rozpočtu během hospodářské krize .
- Mimořádné okolnosti ( války , nepokoje , velké katastrofy , přírodní katastrofy )
- Neefektivnost státního finančního systému .
- Politický populismus , vyjádřený růstem sociálních programů, které nejsou poskytovány s finančními zdroji.
- Korupce ve veřejném sektoru.
- Neúčinnost daňové politiky , která způsobuje nárůst stínové ekonomiky .
- *Skutečný deficit** - zaznamenává výdaje, příjmy a deficity v daném období.
- *Strukturální deficit** (cyklicky očištěný deficit) - deficit očištěný o vliv hospodářského cyklu. Představuje vlastně odhad určitého ryzího a vládou zamýšleného deficitu.
- *Cyklický deficit** (rozdíl mezi skutečným a strukturálním deficitem) - odráží autonomní změny ve výši daní a rozpočtových výdajů, ke kterým dochází v souvislosti s cyklickými výkyvy reálného produktu.
- *Cyklicky vyrovnaný rozpočet** (švédský model rozpočtu) - přebytek státního rozpočtu vzniklý ve fázi konjunktury se používá pro krytí rozpočtového schodku vzniklého za krize.
Saldo je: Zůstatek. Rozdíl kladných a záporných hodnot. Rozdíl mezi příjmy a výdaji. Kladný zůstatek se nazývá přebytek, záporný schodek.
Skutečné saldo rozpočtu = Strukturální saldo rozpočtu + cyklické saldo rozpočtu
Státní dluh a jeho financování
Pojem státní dluh je charakterizován jako suma deficitů státních rozpočtů, kterou daný stát dluţí určitým subjektům. Takovým subjektem můţe být jiný stát, centrální banka daného státu nebo jiných států, právnické osoby se sídlem či fyzické osoby s bydlištěm v daném státě nebo mimo něj.
Státní dluh České republiky je financován zejména krátkodobými, střednědobými a dlouhodobými dluhopisy a přímými úvěry.
Keynesiánský přístup
Charakteristika Keynesovy ekonomie:
je ekonomický směr, který ospravedlňuje zásahy státu do veřejné ekonomické sféry. Keynesiánství je tvořeno různými makroekonomickými teoriemi o tom, jak především v krátkodobém horizontu, a obzvláště v době recese, je ekonomická produkce výrazně ovlivněna agregátní poptávkou (celkovou poptávkou v ekonomice).
-v 70. letech 20. století utrpěla tato teorie zdrcující kritiku a byla z větší části nahrazena právě monetarismem. Důvodem byly nové jevy v ekonomii, které keynesiánci nedokázali vysvětlit – například stagflace či slumpflace.
Vytěsňopvací efekt
Vytěsňovací efekt znamená, že vládní výdaje prostřednictvím zvýšení úrokové míry vytlačují soukromé investice. Časové zpoždění je dobou od rozpoznání potřeby přijmout určité fiskální opatření až do doby, kdy toto opatření začne v ekonomice působit.
Lafferova křivka
zobrazuje hypotetickou závislost celkové sumy vybraných daní na míře zdanění.
“Vysoké daně mají negativní dopad na ekonomický růst, protože oslabují motivaci lidí k pracovním výkonům, zvětšují daňové úniky a vyvolávají únik kapitálu.
Jde o jev, který popisuje skutečnost, že zvyšování daní má od určitého bodu negativní výnos pro stát (státní zaměstnance) a zvýšení daňové sazby proto nemusí zapříčinit maximalizaci daňových výnosů. Příliš vysoká daňová sazba bude natolik zatěžovat daňové poplatníky, že v konečném důsledku zapříčiní růst šedé a černé ekonomiky plus únik kapitálů do méně daňově zatížených zemí
Grafy
- expanzivní fiskální politika kr období a dlouhé období
- restriktivní fiskální politika kr a dlouhé období
- lafferova křivka
- Centrální banka a monetární politika. Funkce centrální banky. Cíle a nástroje
monetární politiky. Expanzivní monetární politika a restriktivní monetární politika.
Formy monetární politiky (aktivistická politika, politika stálého pravidla a cílování
inflace). Problémy monetární politiky.
Monetární politika
Monetární politika je součástí a nástrojem hospodářské politiky. Je souhrnem opatření a zásad, které mají prostřednictvím měnových nástrojů prosazovat plnění měnových cílů. Monetární politika je nástroj centrální banky a jejím základním cílem je hlídání a aktivní ovlivňování míry znehodnocení peněz - inflace. V české republice plní funkci centrální banky Česká národní banka (ČNB).
Cíle monetární politiky
Monetární politika představuje regulaci množství peněz v ekonomice za účelem dosažení určitých makroekonomických cílů. Jedná se o peněžní a úvěrovou politiku. Z dlouhodobého hlediska sleduje monetární politika především tyto cíle:
- udržení stability cenové hladiny,
- zabezpečení vyrovnanosti platební bilance,
- dosažení plánovaného ekonomického růstu,
- udržení únosné míry nezaměstnanosti.
Nástroje monetární politiky
Přímé, resp. direktivní nástroje, jsou ve vyspělých ekonomických systémech využívány velmi zřídka a jejich použití svědčí o selhání nástrojů nepřímých. Jedná se většinou o tyto nástroje
Přímé:
- Pravidla likvidity - jsou určována buď stanovením závazné struktury aktiv a pasiv obchodních bank nebo formou některých vzájemných vazeb mezi nimi. Slouží k zajištění likvidity obchodních bank.
- Úvěrové kontingenty - spočívají v direktivním stanovování limitů úvěrů. Rozlišuje se relativní a absolutní úvěrový kontingent.
- Úrokové limity (úrokové stropy) - centrální banka může komerčním bankám stanovit maximální úrokové sazby, které mohou požadovat z jimi poskytovaných úvěrů, nebo naopak minimální úrokové sazby z přijímaných depozit.
- Povinné vklady - většinou se týkají centrálních institucí nebo orgánů místní samosprávy.
Nepřímé :
- Diskontní nástroje - představují úrokové sazby a další podmínky úvěrů, které centrální banka poskytuje obchodním bankám v domácí měně – to významně ovlivňuje úvěrovou kapacitu obchodních bank.
- Operace na volném trhu - znamenají nákup nebo prodej cenných papírů centrální bankou od komerčních bank. Tím jsou zvyšovány nebo snižovány jejich likvidní rezervy a zároveň i jejich úvěrová kapacita.
- Povinné minimální rezervy - jsou stanoveny procentem z celkové sumy primárních vkladů obchodních bank. Každá změna rezerv tedy ovlivňuje úvěrovou kapacitu obchodních bank, protože se změní objem prostředků, se kterými může daná komerční banka disponovat.
- Konverze a swapy cizích měn - Nákupem a prodejem cizích měn centrální bankou od komerčních bank je také ovlivňována úvěrová kapacita obchodních bank – jedná se buď o konverze či swapy cizích měn.
- Intervence ve prospěch (v neprospěch) devizového kurzu - tímto nástrojem centrální banka nejčastěji ovlivňuje vývoj obchodní bilance státu a míru inflace.
Expanzivní monetární politika
V krátkodobém časovém horizontu reguluje monetární politika množství peněz v oběhu a úrokové sazby.
Expanzivní monetární politikaExpanzivní měnová politika je charakterizována zvyšováním nabídky peněz a tím je stimulována agregátní poptávka. Krátkodobým efektem expanzivní měnové politiky je zvýšení úrovně reálného produktu a zaměstnanosti. Nedochází k vysokému růstu cen, ale využití veškerých výrobních zdrojů znamená zvýšení úrovně cen.
Z dlouhodobého hlediska představují efekty expanzivní monetární politiky růst rovnovážné úrovně cen, která odpovídá růstu sumy peněz v oběhu. Nemění se úroveň reálného produktu a přirozené míry zaměstnanosti a nemění se ani výše úrokových měr.
Restriktivní monetární politika
Restriktivní monetární politika představuje naopak snižování nabídky peněz. V krátkodobém časovém horizontu znamenají efekty restriktivní monetární politiky pokles úrovně reálného produktu a zaměstnanosti. Případné volné zdroje výrobních faktorů znamenají pokles cenové hladiny.
Dlouhodobé efekty restriktivní monetární politiky mají za následek snížení rovnovážné úrovně cen, která odpovídá snížení sumy peněz v oběhu. Nemění se úroveň reálného produktu a přirozené míry zaměstnanosti.
Formy monetární politiky
Aktivistická měnová politika
Tato forma měnové politiky velmi zjednodušeně znamená přizpůsobování měnové politiky cyklickému vývoji ekonomiky.
Jestliže je ekonomika v recesi, tzn. Produkt je pod potenciálním produktem, je vysoká míra nezaměstnanosti. Centrální banka provede expanzivní politiku k podpoře ekonomiky. Centrální banka by např. nakoupila cenné papíry, snížila sazbu povinných minimálních rezerv, snížila diskontní sazbu nebo nakupovala devizy za domácí měnu. Tím vším by zvýšila peněžní zásobu a snížila úrokovou míru. Úroková míra se stává klíčovým zprostředkujícím cílem.
Politika stálého pravidla
ekonomové přišli s návrhem stabilního tempa růstu peněžní zásoby ve výši 3-5 % ročně.
Stabilní tempo růstu peněžní zásoby by mělo být udržováno neustále, ať už by se ekonomika nacházela v expanzi nebo v recesi. Prostřednictvím stabilního tempa růstu peněžní zásoby (zprostředkující cíl) by bylo podle monetaristů dosaženo nízkého růstu cenové hladiny (konečný cíl).
Nevýhodou této formy měnové politiky se ukázalo být, že centrální banka není schopna plně kontrolovat peněžní zásobu. Uvedli jsme si, že centrální banka poskytuje komerčním bankám úvěry a tím zvyšuje peněžní zásobu a naopak při splácení dochází k poklesu peněžní zásoby. Zda ale komerční banky využijí této možnosti, záleží převážně na jejich přání.
Cílování inflace
Potíže spojené s dodržováním stabilního tempa růstu peněžní zásoby, jak jsme si uvedli, přispěly ke vzniku nové formy měnové politiky, tzv. cílování inflace. Tuto formu měnové politiky provádí od roku 1998 i ČNB.
Centrální banky veřejně vyhlásí inflační cíl, neboli v jakém rozmezí se bude inflace v určitém časovém úseku vyvíjet, a svými opatřeními se ji snaží v tomto rozmezí udržet.
Jako velká výhoda cílování inflace je uváděna zejména srozumitelnost pro veřejnost, která na základě vytyčeného rozmezí inflace vytváří svá inflační očekávání.
S inflačním očekáváním jsme se již setkali u setrvačné inflace. Pokud se centrální bance podaří pozitivně ovlivnit inflační očekávání (snížit očekávání), vytvoří si nezbytný předpoklad pro skutečné snížení inflace.
Problémy monetární politiky
Měnová politika může být buď expanzivní, restriktivní, nebo případně neutrální. Podívejme se stručně na možné komplikace expanzivní politiky. Analogicky by stejné platilo i pro restriktivní či neutrální měnovou politiku.
Past na likviditu
První z možných komplikací je tzv. past na likviditu, kterou uvedl ve známost J. M. Keynes. Předpokládejme, že centrální banka zvýší množství peněz v ekonomice. Díky tomu by na trhu peněz vznikl přebytek nabídky peněz nad její poptávkou a ekonomické subjekty (lidé, firmy…) by začaly nakupovat cenné papíry. Tím by rostla cena cenných papírů a klesala úroková míra. Pokles úrokové míry by pak podpořil zejména investiční výdaje a díky tomu by rostl reálný produkt a zaměstnanost.
Uvažujme však situaci, že úroková míra je na trhu peněz již velmi nízká (případně nulová). Ekonomické subjekty však za této situace budou očekávat, že úroková míra již dále klesnout nemůže a je možný pouze jejich růst. Ale jestliže je možný pouze růst úrokové míry, nebudou ekonomické subjekty ochotny nakupovat při přebytku nabídky peněz cenné papíry (v případě růstu úrokové míry by prodělaly). Proto budou ochotny držet jakékoliv množství peněz. Jakmile budou ekonomické subjekty držet jakékoliv množství peněz, může centrální banka dále zvyšovat peněžní zásobu, ale úroková míra neklesne. Pokud však neklesne úroková míra, nevzrostou investice a tím ani reálný produkt. Monetární expanze by byla neúčinná.
Necitlivost výdajů na změnu úrokové míry
I kdyby neexistovala past na likviditu a zvýšení peněžní zásoby by vedlo k poklesu úrokové míry, může být monetární expanze i tak neúčinná. Je to v situaci, kdy by investice (a další soukromé výdaje) nereagovaly na pokles úrokové míry. Tím by samozřejmě také nevzrostl reálný produkt a ani nezaměstnanost by neklesla.
Časové zpoždění
Představte si, že centrální banka na základě dostupných dat zjistí, že se ekonomika dostává do fáze recese. Statistická data však nejsou k dispozici okamžitě. Po získání informací se centrální bankéři mohou rozhodnout, že se pokusí omezit hloubku recese a přijmou expanzivní měnovou politiku – např. začnou nakupovat vládní cenné papíry a pouštět tak do oběhu dodatečnou peněžní zásobu. Zvýšení peněžní zásoby povede k poklesu úrokové míry a následkem toho k růstu investic a ostatních soukromých výdajů. Po čase nakonec vzroste reálný produkt a klesne nezaměstnanost. Od prvotního rozpoznání problémů ekonomiky až do doby, kdy přijatá opatření ze strany centrální banky začnou působit, uplyne značný čas. Nebezpečím je, že přijatá opatření se mohou projevit až v době, kdy se ekonomika již
nenachází v recesi, ale v expanzi. Centrální banka by tak vlastně ještě více podpořila expanzi a následkem toho by mohla výrazně vzrůst inflace.
Již zmiňovaný Friedman např. tvrdí, že změna peněžní zásoby se projeví změnou reálného produktu za 6-9 měsíců. Za dalších 6-9 měsíců pak bude následovat dopad na cenovou hladinu.
