B2 - Vývoj vícehlasé hudby do roku 1600 Flashcards
1
Q
VÍCEHLASÁ HUDBA
A
- od 9. stol. (nepřímé zprávy jsou ze 7. stol.
- důvod vzniku: obohacování stávajícího jednohlasého repertoáru
- základem je vždy úsek z G. CH. (cantus firmus)
- nejprve šlo o praxi improvizační, sólistickou
- údaje o ranném vícehlase z teoretických příruček (Music enchiriadis, Scholia enchiriadis)
- teoretikové popisují nejprve postup v paralelních 4 a 5
- od 11. stol. se objevuje nová technika umožňující překrývání hlasů
- nejdůležitější pramen (Winchesterský tropář)
2
Q
AKVITÁNSKÁ POLYFONIE
A
- objevuje se kolem poloviny 12. stol.
- nové organum (není improvizované, ale komponované
- vedoucím střediskem je klášter St. Martial (Akvitánie, jižní Francie)
- přináší nové jednohlasé formy (conductus a tropus k Benedicamus Domino)
- vícehlas byl aplikován pouze na tyto nové formy
- větší kontrast mezi jednotlivými hlasy (k jedné notě chorální melodie přistupuje bohatší melizma)
3
Q
AKVITÁNSKÁ POLYFONIE - PRAMENY
A
- 4 saintmariánské rukopisy
- Codex Calixtinus
4
Q
NOTREDAMSKÁ ŠKOLA
A
- c. 1180-1250
- vyvrcholení nového typu organa
- časově se kryje s dobou stavby katedrály Notre Dame v Paříži
- organum bylo zpočátku dvojhlasé (duplum), později přibývají další hlasy (triplum, quadruplum)
- hlavní druhy, které se skládaly: conduktus a moteto
- autorem textů (zejména conductů) je Philippe de Grève
5
Q
SKLADATELÉ NOTREDAMSKÉ ŠKOLY
A
- skladatelé byli ještě anonymní, pozdější pramen (Anonymus IV., Anglie 13. století) jmenuje dva:
- Leoninus (opatřoval vícehlasem chorál responsoriálního typu => sborové části v unisonu, sólové ve dvojhlase (organum duplum)
- Perotinus (komponoval diskantové partie (clausulae)
6
Q
NOTREDAMSKÁ ŠKOLA - PRAMENY
A
Magnus liber organi (sbírka se nedochovala v původním stavu, jen opisy)
7
Q
ZPĚVOVÉ TECHNIKY
A
- organum = zdobení nad prodlevou, ve dvojhlasu (duplum) rytmus zůstává volný
- discantus = jeden tón chorálního cantu je provázen jedním nebo více protitóny, nebo melisma proti melismatu, oba hlasy postupují v rytmicky koordinovaných modech, nutnost organizace rytmu, proto zavedení nové notace, tzv. modální
8
Q
TECHNIKY VÍSEHLASÝCH ÚPRAV
A
- pokud byl původní nápěv sylabický, protáhla se každá nota a nad ní se přikomponovalo melisma (-> organum)
- melismatický nápěv, skladba byla neúměrně prodloužena, a proto přistoupila k jedné notě cantu firmu jen jedna nota či drobné melisma druhého hlasu (-> discantus)
- rozšířením organa o další hlasy (triplum, výjimečně quadruplum), došlo k rytmizaci i u organálních partií, oba styly se tak odlišují už jen postupem c. f.
9
Q
CONDUCTUS
A
- latinská píseň s metricky výrazným strofickým textem, původně jednohlasá, doprovodný zpěv pro dobu, než celebrant přešel od oltáře k ambónu ke čtení evangelia
- plnil nejen paraliturgickou funkci, ale protože nebyl vázán na chorál, stal se oblíbeným skladebným stylem intelektuálního prostředí
- v pozdější době se jeho název stal označením pro vážnou duchovní i světskou píseň
- v období ND šlo o vícehlas, nejčastěji trojhlas, jeho základem byla uměle vytvořená melodie v tenoru, základem je strofický písňový text shodný pro všechny hlasy, sylabičnost připouštěla minimální zdobení
- syrrytmický postup hlasů
10
Q
MOTETO
A
- nejvlastnější produkt ND techniky a dovršení jejího vývoje
- hlasy v motetu: c. f. (tenor), motetus, triplum
- vznik: sylabické otextování vrchních hlasů discantových clausulí, latinské, rýmované
- v první fázi texty latinské, později v národních jazycích, každý hlas jiný text (názvy obsahují začátky textů všech hlasů)
- kompozice: sukcesívní – vzniká „zdola“ přidáváním hlasů k pomalu kráčejícímu a stále složitěji rytmizovanému tenoru
11
Q
ARS ANTIQUA
A
- c. 1250-1320
- rozdíl proti epoše Notre Dame = vznik menzurální notace (ND zapsány v modální notaci)
- rozvoj stávajících forem
12
Q
ARS ANTIQUA - SKLADATELÉ
A
- Franko Kolínský (autor traktátu o menzurální notaci Ars cantus mensurabilis, - nedochovány žádné skladby, podle něho tzv. „frankonské moteto“)
- Petrus de Cruce (- „petronské moteto“ – triplum obsahuje kratší a rytmicky pestřejší hodnoty)
- Jacobus z Lutychu (autor traktátu Speculum musicae, reakce na ars novu, obhajoba středověkého systému)
13
Q
VÍCEJLASÉ FORMY (ARS ANTIQUA)
A
- Moteto – hlavní druh epochy, experimenty
- Conductus -> konduktové moteto – všechny hlasy stejný text, rytmicky vyrovnané
14
Q
ARS ANTIQUA - SKLADATELSKÉ TECHNIKY
A
- Hoquetus (škytavka) – technika doplňování hlasů, krátké překrývající se fráze či jednotlivé tóny, komplementárně vytvářející melodii
- Rondeau – předchůdce kantilénové věty – melodie ve vrchním hlase
15
Q
ARS ANTIQUA - PRAMENY
A
- kodex Montpéllier
- kodex Bamberg
16
Q
ARS NOVA
A
- c. 1320-1390
- název: Philipp de Vitry - básník, politik (napsal spis “Ars nova notandi” kde popisuje zdokonalení menzurální notace = zrovnoprávnění imperfekce, semibrevis se stává autonomní)
17
Q
ARS NOVA - HLAVNÍ INOVACE
A
Organizace rytmického a melodického materiálu
18
Q
ARS NOVA - FORMY
A
- Moteto
- Kantilénová věta
19
Q
ARS NOVA - MOTETO
A
- je izometrické
- vzniká „zdola“ přidáváním hlasů k pomalu kráčejícímu a stále složitěji rytmizovanému tenoru
- zůstává stále hlavní formou
20
Q
ARS NOVA - KANTILÉNOVA VĚTA
A
- melodie se nechá ve vrchním hlasu, tím se liší od moteta
- další hlasy jsou pomalejší než c.f., ale pohyblivější a volněji rytmizované než v motetu
- K. věta může mít formu (ballade, rondeau, virelai)
21
Q
ARS NOVA - NOVÉ SKLADATELSKÉ TECHNIKY
A
- Izoperiodicita – týká se větších úseků
- Izomélie – opakování melodického modelu (COLOR - melodický úsek)
- Izorytmie – opakování rytmického úseku (TALEA - rytmický úsek)
- Augmentace - rozšíření všech rytmických hodnot
- Diminuce - zkrácení všech rytmických hodnot
22
Q
ARS NOVA - SKLADATEL
A
Guillaume de Machaut
- byl sekretářem krále Jana Lucemburského
- kanovník katedrály v Remeši
- básník a hudební skladatel
- jako básník proslul již za svého života
- básnické dílo: Soud českého krále
- hudební dílo: La Messe de Nostre Dame )první dochovaná kompletní mše jednoho skladatele
23
Q
KOŘENY RENESANČNÍ HUDBY
A
- Ars subtilior
- Hudba italského trecenta
- Insulární vícehlas
24
Q
ARS SUBTILIOR
A
- c. 1390-1430
- termín použitý poprvé v r. 1960 (Ursula Günther)
- pozdní fáze středověkého vícehlasu, rozrušování rytmu
