B1 - Středověký jednohlasý zpěv Flashcards
1
Q
GREGORIÁNSKÝ CHORÁL
A
- jednohlasý bohoslužebný zpěv římskokatolické církve
- mylně spojován s papežem Řehořem Velikým (pontifikát)
- vznik 8. stol.
- důvod vzniku: snaha o jednotnou liturgii ve Francké říši
- za vlády Pipina Krátkého a Karla Velikého
- jak vznikl: syntézou římského a galského chorálu
- notace: souvisí se vznikem notace, požadavek zachytitelnosti, aby se šířila sjednocená verze (do té doby jen ústně)
2
Q
VÝVOJ GREGORIÁNSKÉHO CHORÁLU
A
- stol. = vznik
- stol. = přidává se nový paraliturgický repertoár – tropy a sekvence – a vzniká také liturgické drama
- 1134-1140 = prošel cisterciánskou reformou (upravuje a uspořádává užívaných zpěvů podle systému církevních modů)
- cca 12. - 16. stol. = s rozvojem vícehlasu vývoj G.CH. ustrnul
- stol. = zreformován Tridentským koncilem
- stol. (později) = zreformován kodifikací v medicejské edici (Palestrina)
- / 20. stol. = mniši z benediktinského kláštera Solesmes na základě původních pramenů - zreformovali ve vatikánské edici
(1979 = vyústilo to v publikaci Graduale Triplex)
- / 20. stol. = mniši z benediktinského kláštera Solesmes na základě původních pramenů - zreformovali ve vatikánské edici
3
Q
LOKÁLNÍ TRADICE JEDNOHLASÉHO LITURGICKÉHO ZPĚVU
A
- (staro)římská
- galikánská
- ambroziánská (milánská)
- mozarabská
4
Q
LITURGICKÝ ROK
A
- Liturgický kalendář se dělí na temporál a sanktorál
- SANKTORÁL (svátky s pevným datem)
- TEMPORÁL (výchozím datem jsou Velikonoce - první neděle po prvním jarním úplňku - z termínu Velikonoc se pak dále odvozují další pohyblivé svátky
- Liturgický rok začíná první adventní nedělí
- Vánoční i velikonoční svátky mají své přípravné doby – advent a půst
- Každý svátek má své vlastní texty mešní i hodinkové bohoslužby
- Když se setkají dva svátky v jeden den - přednost má temporál
5
Q
LITURGICKÉ KNIHY
A
- Misál - texty k mešní bohoslužbě
- Breviář - texty k hodinkové bohoslužbě
- Graduál - zpěvy k mešní bohoslužbě
- Antifonář - zpěvy k hodinkové bohoslužbě
- Žaltář - sbírka žalmů
- Hymnář – sbírka hymnů
- Sanktorál – texty ke svátkům svatých
6
Q
TYPY ZPĚVŮ
A
- antifonální – jednodušší, sylabický, sborový, odpovídají si dvě poloviny sboru → antifona (zpěv na úvod a závěr žalmu)
- responsoriální – složitější, melismatický, ozdobný, sólistický, první polovina verše sólo, odpovídá sbor → responsa (část zpěvu uvozující versiculus)
7
Q
TYPY LITURGIE
A
- mše
- liturgie hodinek
8
Q
MŠE
A
- veřejná bohoslužba
- skládá se z ordinaria (stále texty) a propria (proměnné)
- dělí se na bohoslužbu slova a bohoslužbu oběti
- Bohoslužba slova (Introit, Kyrie, Gloria, Graduale, Alleluja, Credo)
- Bohoslužba oběti (Offertorium, Sanctus a Benedictus, Agnus Dei, Communio, Ite, missa est a Benedicamus Domino)
9
Q
LITURGIE HODINEK
A
- neveřejným monastickým rituálem prováděným v klášterech
- součástí je recitované čtení, zpěv žalmů (s promělivými antifionami), zpěv kantika, hymnu
- dělí se na (Matutinum, Laudy, Nešpory, Kompletář)
10
Q
ŽALMOVÝ ZPĚV (TYPY)
A
- ŽALM
- KANTIKUM
- ANTIFONA
- RESPONSORIUM
11
Q
ŽALM
A
- lyrický zpěv
- texty ze Starého zákona
- nejstarší složkou zpěvu katolické církve
- skládá se z dvojverší
- přednes je buď antifionální nebo responsoriální
- celé žalmy se zpívají pouze v hodinkové bohoslužbě
- Ze mše žalm časem odpadl
- později se žalmy zhudebňují jako samostatné kantáty (A. Dvořák - Žalm 149)
- jednotlivá dvojverší mají části (intonace, recitanda, flexa, medianta, terminace)
12
Q
KANTIKUM
A
- zpěv formálně i obsahově totožný s žalmem
- texty jsou převzaty z Nového zákona
13
Q
ANTIFONA
A
- vznikl s cílem obohatit jednotvárné nápěvy melodicky bohatšími úseky
- nacházely se před prvním a posledním dvojverším žalmu
- texty pochází z Bible
- provozovaly se antifonním způsobem
14
Q
RESPONSORIUM
A
- je vázáno na předchozí text čtený na mši
- je zdobný a melizmatický
- způsob provedení je rosponsoriální
- vyskytují se v mešní i mimomešní liturgii
15
Q
PARALITURGICKÝ ZPĚV (NOVÁ CHORÁLNÍ TVORBA)
A
- vznik v 9. stol. (v souvislosti se vznikem nových svátků)
- nežalmový zpěv
- společným znakem pro všechny typy nežalmových zpěvů je strofičnost, sylabyčnost a odstranění nadvlády biblických textů
- zpěvy jsou jednoduché, symetrické a přehledné
- vznikají tropy, sekvence, hymny, konduktus, cantio a vznikají liturgické hry
- nejsou na biblické texty, ale na duchovní náměty (mohou se zpívat při liturgii)
16
Q
TROPY
A
- přepracované části existujícího žalmu
- vznikají buď otextováním delšího melizmatu (textové), nebo rozdělením fráze a vsunutím nové melodie (melodické) a kombinované
- nejvíce tropovaným zpěvem byl introit
17
Q
SEKVENCE
A
- vznikla otextováním závěrečné části po verši s alleluia
- poslední samohláska (-a) byla vokalizována dlouhým dozvukem not
- melodie se začala prokládat textem
- sekvence mají bistrofickou stavbu (dvojí opakování melodického úseku s jiným textem – aabbcc atd.)
- za prvního autora sekvence považován Notker Balbulus
18
Q
HYMNUS (chvalozpěv)
A
- původně starořecká oslavná píseň
- ve 4. století pronikla do křesťanské liturgie jako duchovní píseň
- v bohoslužbě se objevují od 6. století
- prvním tvůrcem byl nespíš milánský biskup Ambrož (4. stol.)
- strofické s veršovým schématem 8x4x8 (8 slabik v jednom verši, 4 verše v jedné sloce, 8 slok v jednom hymnu)
- skladba složena k liturgickým účelům volně navazující na biblické texty
- znovu se tento žánr obnovil v romantismu, kdy začaly vznikat národní hymny s ceremoniální funkcí
- dnes hymny představují krátkou slavnostní hudební skladbu jako jeden ze symbolů státu
19
Q
KONDUKTUS
A
- jednohlasá latinská píseň se strofickým textem
- zazníval původně při mši nebo liturgickém dramatu jako časová výplň (např.: doprovod při cestě celebranta k pultu)
- textově nebyl vázán na chorál a neměl souvislost s liturgií
- později se stal označením pro vážnou duchovní i světskou píseň
- v době notredamské školy (1180-1250) to byl nejčastěji trojhlas, jehož základem byla uměle vytvořená melodie v tenoru
- strofický text byl stejný pro všechny hlasy, byl sylabický, a proto minimálně zdobený
20
Q
CANTIO
A
- latinská umělá píseň
- později se uplatňovala při církevních i dvorských slavnostech
- patří sem i lidová duchovní píseň, odlišuje se použitím národního jazyka
- zdrojem jsou žalmy a litanie
- vznikaly také metodou kontrafaktury (podložení nápěvu novým textem) nebo kontrapozita (nová melodie na stávající text)
- ve 14. stol. se na našem území skládaly hojně
- byly tak oblíbené, že se i přes zákaz prosazovaly do liturgie
- prameny: Vyšehradský sborník (15. stol.), Jistebnický kancionál (15. stol.) ad.
21
Q
LITURGICKÁ HRA
A
- začaly se skládat v 10. století
- největší rozkvět zaznamenaly v 11.-13. století
- vznikaly především rozšířením tropů
- hry byly na biblické náměty (O třech Mariích, Vzkříšení Páně, O nevěřícím Tomášovi atd.) a na náměty ze života svatých (Panna Maria, sv. Marie Magdalena, Mikuláš atd.)
22
Q
SVĚTSKÝ JEDNOHLAS
A
- neliturgický zpěv
- nejstarší zachované ukázky mají latinské texty
- byl to repertoár vagantů (vandrující studenti nebo klerici) - opěvovali potulný způsob života
- texty jsou často satirické
- jazyk: převážně latina a makarónština (směs několika jazyků)
- zachovalo se pouze pár zápisů (v neumatické notaci)
- největší repertoár vagantských písní se nachází v Rukopisu z Cambridge a ve sbírce Carmina burana (c. 1300)
- žánry písní světského jednohlasu určoval jejich námět
- světské písně “přenášeli” potulní umělci
23
Q
ŽÁNRY SVĚTSKÉHO JEDNOHLASU
A
- chanson (milostná touha a nenaplněná láska)
- alba (svítáníčko)
- pastorela (naplněná smyslná „nižší“ láska, např.: vztah rytíře a chudé dívky)
- serenáda (večerní zpěv)
- sirventés (politické, moralizující, sociálně kritické náměty)
- chanson de geste (o hrdinských činech)
- chanson de croisade (o křížových výpravách)
- lamentace (nářky)
- planch (smuteční)
24
Q
POTULNÍ UMĚLCI (světský jednohlas)
A
- světské písně “přenášeli” tzv. žongléři (jongleuri) - potulní umělci
- patřili k úplné spodině společnosti
- vandrovali světem a vydělávali si zpěvem a hrou na nástroj
- jejich způsob života nebyl uznávaný (považování za přenašeče nemocí)
- někteří byli ale přímo najímání šlechtou jako profi baviči
- v naprosté většině sami písně netvořili (osvojili si repertoár někoho jiného, někdy najímání básníkem / trubadůrem)
25
Q
FORMY SVĚTSKÉHO JEDNOHLASU
A
- melodická složka byla většinou sylabická, obohacená krátkými melizmaty, ozdoby byly improvizované
- Ambitus měl rozpětí max oktávu
- většina zpěvů byla v I. nebo II. církevním modu
- melodie prokomponovaná, nebo vycházela z některého z žánru gregor. chorálu
- texty i nápěv vznikal paralelně
- melodie se přizpůsobuje textu
- metrum a rytmus se odvíjí od verše
- typy (litanie, sekvence, hymnu, rondelu)
26
Q
TYPY SVĚTSKÉHO JEDNOHLASU
A
- typ litanie – nekonečné opakování stejných melodií
- typ sekvence – založeno na dvojím provedení každé melodické části (aa-bb-cc)
- typ hymnu – rýmovaná báseň s ustáleným rozložením přízvuků, opakováním prvních dvou řádků vzniká canzona, typická je barová forma (aab tedy ab-ab-cde)
- typ rondelu – písňové formy s refrénem, písně ovlivněné lidovým prostředím, prováděly se při tancích kruhového typu, podle pořadí střídání zpěváka a sboru se vyhranily tři písně tohoto typu: rondeau, virelai a ballade
27
Q
TRUBADÚŘI
A
- jižní Francie
- stol.
- tvořili v jihofrancouzském dialektu
- skládali slova i melodii
- náměty: o lásce a uctívání ženy
- prvním známým trubadúrem byl Vilém IX. Akvitánský
28
Q
TRUVÉŘI
A
- severní Francie
- stol.
- tvořili ve starofrancouzském jazyce
- převzali repertoár trubadúrů a dále ho rozvíjeli
- tématika byla velice podobná
- zpracovávali mytologické, fantastické a legendární náměty, historické události
- dochoval se podstatně větší repertoár
- Truvéři: Richard Lví Srdce, Adam de la Halle
29
Q
MINNERSÄNGŘI
A
- severní Německo
- v polovině 12. století
- navazují na trubadúry i truvéry a opět dále rozvíjejí písně
- opěvují lásku ve smyslu rytířských ctností, oblíbeným tématem je i mariánský kult, reagují na křížové výpravy a války
- představitelé: Jindřich VI., Friedrich von Hausen, Tannhäuser