4) Prostředí a výchova, lokální prostředí Flashcards
PROSTŘEDÍ
předměty, jevy existující kolem nás, nezávisle na našem vědomí. Jedná se o určitý prostor, objektivní realitu.
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ČLOVĚKA
ta část světa (prostor, který člověka obklopuje), s níž je člověk ve vzájemném působení, tj. na člověka působí svými podněty, ovlivňuje jeho vývoj a on na tyto podněty reaguje, přizpůsobuje se a také aktivně svou činností mění.
ČLOVĚK <—–> PROSTŘEDÍ
Struktura životního prostředí – sféry vztahů
„lidé – příroda“
„lidé – výsledky lidské aktivity (kultura)“
„lidé – lidé“
Podle
TYPY PROSTŘEDÍ- dělení
1) Podle velikosti prostoru
2) Podle povahy činností
3) Podle podílu člověka na podobě prostředí
4) Podle charakteru, obsahu prvků, jimiž je prostředí tvořeno
5) Podle povahy daného teritoria
6) Podle působících podnětů
TYP - Podle velikosti prostoru
makroprostředí
mezoprostředí dělíme na regionální pr. a lokální pr.
mikroprostředí
TYP - Podle povahy činností
- pracovní
- obytné
- rekreační
TYP Podle podílu člověka na podobě prostředí
přirozené
umělé
TYP - Podle charakteru, obsahu prvků, jimiž je prostředí tvořeno
přírodní prostředí
společenské prostředí
kulturní prostředí
TYP Podle povahy daného teritoria (místa)
prostředí venkovské
městské
velkoměstské
+ sídlištní.
TYP Podle působících podnětů
1)co do frekvence
a) podnětově chudé
b) přesycené
c) optimální
2)co do pestrosti
a) podnětově jednostranné
b) podnětově mnohostranné
3)co do kvality
a) podnětově zdravé
b) podnětově závadné
GENOTYP X PROSTŘEDÍ -> FENOTYP
„Jestliže zpočátku života člověka se více prosazují znaky, s nimiž se člověk narodil, pak v průběhu života se tento poměr do jisté míry mění a více poznamenávají život a jednání člověka podmínky, v nichž vyrůstal a vyvíjí se (prostředí, výchovné vlivy).“
Adaptace
vyrovnání se s podmínkami, s novými situacemi povahy přírodní i společenské
Adjustace
vyrovnávání se s situacemi sociálními, vpravování se do sociálních vztahů
Maladaptace
neschopnosti se vyrovnat s danými podmínkami, novou situací
ÚLOHY PROSTŘEDÍ VE VÝCHOVĚ
A) situační – každá výchovná situace se vždy odehrává v nějakém konkrétním prostředí, které vytváří „kulisu“, jež působí v souladu s vých. cíli, nebo proti záměrům vychovatele, nebo neutrálně.
B) výchovná – prostředí mocně ovlivňuje jednání a podílí se na rozvoji osobnosti.
Pedagogizace prostředí
- Pedagogizovat (organizovat), intervenovat do prostředí znamená využít prostředí jako „výchovného prostředku“.
- Uskutečňováním změn v prostředí působíme na vychovávaného a ovlivňujeme jeho jednání.
- Ovlivňování prostředím se jeví jako cesta schůdnější a efektivnější než přímé výchovné působení (příkazy, zákazy).
LOKÁLNÍ PROSTŘEDÍ
skupina lidí žijících na ohraničeném teritoriu, uznávají společné tradice, symboly, hodnoty, užívající stejných institucí a služeb, žijící v jistém pocitu sounáležitosti a vnitřní bezpečnosti a připravená ke společným činnostem.
MĚSTSKÉ PROSTŘEDÍ - ZNAKY
* Účast obyvatel, mládeže ve velkém počtu v různých cílových a účelových skupinách.
* Dominance konzumního přístupu a povrchnost v charakteru mezilidských vztahů.
* Zánik tradičních autorit, nedostatek výrazných společenských autorit.
* Nefungující neformální společenská kontrola.
* Výrazná anonymita v životě a činnostech v lokalitě.
* Výrazný pokles institutu sousedství.
* Velká proměnlivost, rychlost změn v celém životě.
* Výrazná diferenciace v profesní struktuře a společenském rozvrstvení.
VENKOVSKÉ PROSTŘEDÍ - ZNAKY
- blízkost k přírodě,
- nižší úroveň služeb,
- zachování lidové kultury, folklóru,
- migrační tendence,
- významnější role školy a učitele.
LOKÁLNÍ SPOLEČNOST LZE POSUZOVAT Z RŮZNÝCH HLEDISEK
* velikost, počet obyvatel, hustota zalidnění a rozmístění obyvatel
* komunikační síť, hromadné dopravní prostředky, telefonní síť, dosah hromadných sdělovacích prostředků, počítačová síť
* ekonomická stránka lokality, výrobní a obchodní jednotky
* společensko kulturní charakter lokality – kulturní a vzdělávací instituce
* náboženské a další společenské a politické instituce
Poválečný venkov
„ Venkovský člověk podléhá bezprostředněji přírodním zákonitostem, jeho mentalita vyplývá z jeho způsobů práce a je tedy rovněž jednoduchá. Vlohy venkovského dítěte dostávají málo podnětů z prostředí, jež je chudé, málo diferencované. Pomalý životní rytmus venkova se odráží i v pomalosti jednání venkovského člověka. Nedostatek kontaktu s rodiči a dospělými lidmi, značná izolovanost venkovských chalup způsobuje určitou uzavřenost a menší sdílnost venkovských dětí.“
SÍDLIŠTĚ
Jde o specifický typ městského prostředí, má zvláštní komplex vztahů.
Jsou to bydliště bez tradic, často bez patřičné sítě služeb, zdravotních i kulturních institucí, škol
REGIONÁLNÍ PROSTŘEDÍ
Širší prostředí zahrnující více lokalit označujeme jako regionální.
Jde o komplex různých seskupení obcí typu městského i venkovského, jehož integrujícím jádrem bývá příslušná metropole.
