Tabulkový kalkulátor II. Flashcards
Používaný software:
Microsoft Excel, OpenOffice Calc, LibreOffice, Lotus 1-2-3, Quattro Pro a Lotus Improve.
Funkce dělíme do kategorií:
Datum a čas (DATUM, DENTYDNE, DNES) Logické (A, KDYŽ, NEBO) Matematické (ZAOKROUHLIT, SUMA) Text (ČÁST, HODNOTA.NA.TEXT) Vyhledávací (VYHLEDAT) Databáze, Finanční, Informační, Kompatibilita, Statické
Vnořené funkce
Vnořené funkce používají funkci jako jeden z argumentů jiné funkce například =KDYŽ(PRŮMĚR(F2:F5)>50;SUMA(G2:G5);0)
Jak pracují s daty
Data, která chcete analyzovat v aplikaci Excel, není třeba znovu zadávat, stačí je importovat z databází a souborů. Dále je možnost importovat pomocí aplikace Microsoft Query, dále je možnost importu z webu.
řazení dat
Nedílná součást analýzy dat je řazení. Lze seřadit takto:
Seřazení textu – od A do Z a naopak
Seřazení čísel – od nejnižšího po nejvyšší
Seřazení podle data – od nejnovějšího po nejstarší
Vlastní řazení – barvy buněk, barva písma, ikony
Filtrování
Je rychlý a snadný způsob vyhledávání a práce s podmnožinou dat. Po filtrování jsou zobrazeny jenom řádky, které splňují zadaná kritéria. Zbylé řádky jsou skryty.
Ověření dat
Je funkce, kterou lze použít k definici omezení dat, která mohou být nebo by měla být zadána do buňky.
Použití souhrnů je jasné. Rozsáhlejší tabulku můžeme zpřehlednit a doplnit ji o součty sloupců, které požadujeme (např. cena, prodané kusy), tyto součty budou provedeny na základě seskupení shodných dat v dalších sloupcích (např. roční období, lokalita). Místo souhrnu lze využít i jiné možnosti např. kontingenční tabulku nebo VBA.
Kontingenční tabulky
Pomocí ní můžeme analyzovat data, provádět souhrny, třídění, výpočty, tvořit kontingenční grafy. Prezentovaná data budou snáze pochopitelná, a nejen pro prezentování, ale také pro následné rozhodování.
Kombinované grafy
Je běžné adresování v Excelu a kdykoliv napíšeme vzorec např. =C3*B3, tak se jedná o relativní adresování. Nejprve píšeme název sloupce a pak okamžitě a bez mezery číslo řádku.
Absolutního adresování
Adresa se definuje bez možnosti jakékoliv pozdější automatické změny. Absolutní adresování spočívá v přidání znaku $ před prvek, který potřebujeme absolutně adresovat ($C$3).