Renesanční filosofie Flashcards
Úvod do renesanční filozofie (časově, změny v oblasti hodnot, konkrétní změny náboženské a společenské)
Renesanční filosofie je dána obdobím přechodu od středověké knovověké filosofii v17.stol., tedy 14.– 16.stol.
V oblasti hodnot to znamenalo, že jedinec byl ve svých rozhodnutích odkázán sám na sebe (individualismus). Filosofie nevychází zcírkevních řádů, ale od soukromých učenců, politiků a
diplomatů. Nepíší se sumy, ale traktáty. Vlivem reformace se hroutí jednota západní církve (protestantismus). Hospodářská moc bohatých obchodníků (svobodná obchodní města) ohrožují
aristokracii, velká selská povstání narušují zažitý systém stavovské společnosti.
Úvod do renesanční filozofie ( jak je nazíráno na pohyb, zásada ve vztahu k minulosti).
Nová věda, místo aristotelské představy látky a formy, skládá vše znejmenších a dále nedělitelných částeček (atomismus). Tato myšlenka se prosazuje i vjiných oborech (společnost je spojení
izolovaných jedinců). Nově je nazíráno na pohyb, příčinou není první hybatel, ale vědecky stanovené zákony (zákon setrvačnosti). Roste znalost o vnitřních pochodech vlidském těle (základ pro nové obory). Kolem roku 1450 vynález knihtisku, J.Gutenberg.
V renesančním humanismu mělo vzdělání směřovat kdůstojným lidským hodnotám, proměny
duchovní (v centru pozornosti ne Bůh ale člověk) a společenské (zámořské objevy, vztah kminulosti – ad fontes, zájem o vesmír).
Co přineslo učení Martina Luthera, k čemu protestantismus přispěl?
Reformace usilovala o nápravu víry, základem byla vnitřní opravdovost věřícího. Heslo Jana Husa:,,Přítelkyně pravda.“ V čele německé reformace stál Martin Luther. Tvrdil, že je třeba Boha přijímat srdcem, a zavrhoval nárok církve být prostředníkem mezi Bohem a člověkem, odkazoval člověka na sebe sama. Protestantismus přispěl ke zdůraznění individuální víry, svědomí a odpovědnosti. V oblasti duchovního života zlomil monopol církve a svým učením o predestinaci a puritánskou teorií mravnosti spoutal konzum a umožnil péči o svěřený majetek. Katolicismus byl pod tlakem vnějšího ohrožení motivován k očistě a koncentraci sil.
Vysvětlete: a) traktát
b) naturalismus
a) Traktát
Traktát je odborný nebo filozofický text, který pojednává o určitém tématu systematicky a do hloubky. Často se zaměřuje na náboženské, etické, vědecké nebo filozofické otázky a je napsán formou eseje nebo rozpravy.
b) Naturalismus
Naturalismus je literární a umělecký směr z 19. století, který kladl důraz na objektivní zobrazení reality. V literatuře se vyznačuje detailním popisem, vlivem prostředí a dědičnosti na postavy, a často zobrazuje drsné a temné stránky života, například chudobu, utrpení nebo zkaženost.
Vysvětlete: a) antropocentrismus
b) co je vlastním obsahem renesance
Antropocentrismus – různé filosofické směry dávají člověka do centra pozornosti.
Vlastní obsah renesance - Vlastním obsahem renesance je obnova zájmu o antickou kulturu, vědu a umění, důraz na lidskou individualitu, svobodu a rozum.
Erasmus Rotterdamský
Předním humanistou této doby byl Erasmus Rotterdamský (15.-16.stol.), původem Holanďan, vlastně Evropan, propagoval nenásilí a obecný mír, usiloval o sloučení antiky skřesťanstvím, velmi kritický k církvi, byl však ostře proti německé reformaci, jeho satirické dílo Chvála bláznivosti.
Nicolo Machiavelli
Rozpad středověkých struktur a vznikání nových vyvolal zájem o sociální otázky. Ital Nicolo Machiavelli prosazoval nutnost silného státu s obratným panovníkem včele, neboť dějiny podle něj už nezávisely na Bohu, ale na lidech a vladařích. Ve svém díle Vladař doporučoval použít veškeréprostředky k dosažení úspěchu.
Hugo Grotius
Holanďan Hugo Grotius (1583-1645) byl právník a obhajoval roli mezinárodního práva, zvláště v oblasti obchodu na svobodném moři. Byl také významným filosofem práva, jeho dílo O právu války a míru (1625) pojednává o právu přirozeném, vlastnickém a mezinárodním.
Thomas More, Thomasso Campanella
Vznikaly také vize o harmonické společnosti. Angličan Thomas More (1478-1535) byl kancléřem Jindřicha VIII. A otevřeně odmítal jeho absolutismus, byl popraven. Jeho slavné dílo O nejlepším stavu státu a o novém ostrově Utopii (1516), zkráceně Utopie, bylo skrytou kritikou tehdejších poměrů v Anglii, psáno latinsky a veršem, vycházel zPlatóna, je to obraz ideálního společenství, ve
kterém je společná výroba, společné vlastnictví, zaopatření ve stáří, volný přístup ke vzdělání. Vlastně odtud dnešní pojem utopie.
Podobnou myšlenku zobrazil i Ital Tomasso Campanella v díle Sluneční stát.
Panteismus, teismus, deismus
Panteismus (řec.pan=vše, theos=bůh) je učení, podla něhož nestojí Bůh vně přírody, ale je přímo v ní. Jakési universalistické pojetí vesmíru, Boha a člověka. Vše je nějak ve všem. M. Kusánský:
,,Příroda je rozvinutím toho, co je zavinuto vBohu.“
Teismus je víra v Boha, který nepřetržitě ovlivňuje vše a je transcendentní. Je to zjevené náboženství
(struktury a patřičná hierarchie).
Deismus vymezuje Bohu pouze roli stvořitele a prvotního vnějšího hybatele.
Mikuláš Kusánský
Německý filosof Mikuláš Kusánský (1401-1464), diplomat a teolog, ve svých spisech bořil představu nkonečnosti vesmíru, naopak vytvořil hypotézu o pohybu Země ještě před vznikem heliocentrické teorie M. Koperníka. Svět a vesmír objevil jako objekt vědy, na který lze aplikovat matematiku. Skutečnost nahlíží jako vzájemné skloubení protikladů, takže vabsolutním bytí Boha je zároveň obsaženo nekonečné množství konečných věcí.
Svět tedy není uspořádán hierarchicky, ale je spletí funkcí, vníž každá jednotlivina odráží celek.
Mikuláš Koperník
Astronomické představy středověku byly založeny na domněnce, že Země je nehybným středem, kolem něhož krouží celá nebesa (geocentrismus). Zásluhou polského astronoma Mikuláše Koperníka (1473-1543) byl tento systém překonán. Jeho učení vycházelo zpředpokladu, že Země krouží kolem Slunce a zároveň se otáčí kolem své osy (heliocentrismus). Jeho dílo O pohybech
nebeských těles vyšlo v roce jeho smrti.
Giordano Bruno
Giordano Bruno (1548-1600) opustil dominikány, přednášel na univerzitách vEvropě, stíhali ho katolíci i protestanti, vědci i politikové. Jeho velkolepá koncepce vesmíru nebyla vsouladu sfaktickými vědeckými znalostmi, nedokázal ji vysvětlit a získat stoupence a zastánce. Po několika letech vězení a mučení upálen v Římě. Jeho systém se inspiruje vPlatónovi, nekonečný vesmír se skládá zmnoha světů, vše je oduševněno, je panteista. Je vytvořena jedna velká jednota, a ta i přes střídání jevů
zůstává identická.
Johannes Kepler, Galileo Galilei
Johannes Kepler (1571-1630) formuloval zákony pohybu planet. Jeho výrok:,,Kde je látka, tam je tvar.“ (Ubi materia, ibi geometria.)
Galileo Galilei (1564-1642) dovršil renesanční vědu, jeho mechanika umožnila složené objekty rozkládat na jednodušší, přírodní děje se staly měřitelnými a definovatelnými, přírodověda se stala základem poznání.
Thomas Hobbes (vysvětlit jeho umírněný empirismus, nauka o státě – Leviathan)
Anglický filosof a politik, jeden z hlavních představitelů anglického osvícenství. Absolvoval oxfordskou univerzitu, poté působil jako vychovatel vhraběcích rodinách ve Francii, Itálii a Švýcarsku. Na svých cestách po Evropě se seznámil s mnoha významnými vědci své doby (Galileem, Descartem). Jako přívrženec monarchie musel po revolučních událostech vAngli ve 40.letech odejít do emigrace, kde píše svá hlavní politologická díla. Po nástupu royalistické restaurace se vrací zpět, ale umírá vústraní.
Jádrem jeho filosofie je nauka o státě, je materialista a odmítá svobodu vůle. Nejznámější dílo Základy přirozeného a politického práva (Leviathan), kde člověka vidí jako egoistu, který usiluje o
vlastní výhody:,,Válka všech proti všem“. Lidé touží po jistotě a tu vidí vnadřazené moci státu. Ten je všemocný a určuje, co je dobré a co je špatné. Stát je lidský a ne božský vynález. Autor je považován za ateistu a zakladatele teorie státního absolutismu. Leviathan se jako mytologická nestvůra objevuje ve Starém zákoně, u Asyřanů a Babyloňanů jako označení pro nepřátelské mocnosti světa. U Hobbese pro nestvůru v podobě státu.
Francis Bacon (osobnost autora, Nové Organon, Nová Atlantida)
Francis Bacon (1561-1626)
Britský filosof, právník a státník. Bývá považován za předchůdce empirismu a filosofického myšlení novověku vůbec. Jako jeden z prvních se začal zabývat kritikou lidského poznání. Utřídil hlavní
předsudky a příčiny omylů a veškerou energii věnoval rozpracování metody indukce. Je autorem proslulého výroku:,,Vědění je moc.“
V díle Nové Organon (opozice k Aristotelovi) chtěl zbavit myšlení předsudků a omylů a použít správný způsob metody. Překážky v myšlení nazývá idoly:
Idol jeskyně (předsudky naší individuality)
Idol kmene (předsudky lidí)
Idol tržiště (nevážíme si slov)
Idol divadla (přebírání názorů autorit)
Vizi ideální společnosti podal v díle Nová Atlantida, kde navazuje na myšlenku mýtického ostrova, kde je stát řízen nejlepšími vědci, je hospodářsky soběstačný a každých 12 let posílá vědce do světa, aby později ostrov využil nových poznatků.
