Vrcholné období antické filosofie Flashcards
Kdo byli sofisté, jejich klady a zápory, sofistika, nejznámější sofisté.
učitelé moudrosti, tzv.sofisté. Jejich kladem bylo, že rozvíjeli schopnost přesvědčovat a přemýšlet, ale jejich záporem bylo, že často považovali pravdu za relativní a zaměřovali se spíše na výhru v debatách než na hledání objektivní pravdy. Sofisté učili své klienty vést rozhovor či rozepři tak, aby z nich vyšli jako vítězové. Způsobům takové argumentace se říká sofistika ( sofistika=překrucování významů i důkazů, sofistikovaný=promyšlený, formálně propracovaný).
Nejznámější sofisté: Prótagorás (,,Člověk je mírou všech věcí“)
Gorgiás
Sókratés – sokratovský rozhovor, čemu se hlavně věnoval,
Sokrates se hlavně věnoval hledání pravdy a moudrosti prostřednictvím filozofických rozhovorů a zpochybňování zavedených názorů pomocí své dialektické metody, známé jako sokratovská metoda.
Chodil mezi lidmi a rozprávěl snimi, vytrvale kladl otázky a záměrně přiváděl partnery do rozporu spředchozím tvrzením. Kladením otázek se mělo dojít k výsledku, tzv.sokratovský rozhovor (otázkami donutit k přemýšlení, dojít k novému poznatku).
Sokrates - daimonion, etický intelektualismus, sókratovské školy.
jsme doprovázeni vnitřním hlasem svědomí, které se odhaluje ve vnitřním zápase člověka. Tento hlas
pojmenoval daimonion.
Podle Sókrata etický intelektualismus znamená, že pokud člověk skutečně pozná, co je dobré, bude podle toho automaticky jednat, protože nikdo dobrovolně nekoná zlo – zlo vzniká pouze z nevědomosti.
Z jeho učení vycházejí sókratovské školy, nejznámější byla kynická (apatie=neúčast). Představitelem Diogénes (způsobem života vsudu získal přezdívku kyón=pes). Traduje se, že při návštěvě Alexandra Makedonského odpověděl: ,,Ustup mi trochu ze slunce.“ Ten prý odpověděl: ,,Kdybych nebyl Alexandrem, chtěl bych být Diogénem.“
Platón – sofokracie, akademie, forma dialogu
Brzy dospěl k přesvědčení, že spravedlnost lze uskutečnit jen tehdy, spojí-li se rozum a moc vjedné osobě (filosof vládcem=sofokracie).
Prakticky se o to pokusil v Syrakúsách, velký nezdar, dluhy,upadl do otroctví a byl vykoupen. Po návratu založil vAténách školu=akademii. Své spisy psal formou dialogu, byl to záměr, chtěl zachytit proces hledání pravdy ve vztahu myšlenka a psané slovo.
Platón – objektivní idealismus (Platonův model), Obrana Sokratova.
Platón si všiml, že svět kolem nás se pořád mění – věci rostou, ničí se, vznikají nové. Věřil ale, že za všemi těmito proměnami existuje něco stálého a pravdivého, co nemůžeme vidět očima, ten pravý a objektivně existující svět idejí=objektivní idealismus.
Platón byl věrný Sókratův žák (spis Obrana Sókratova). Navíc se inspiroval eleaty, číselnou mystikou Pythágora a východní filosofií (pobýval vEgyptě).
Platón – představa ideálního státu (Ústava), podobenství o jeskyni, podobenství o slunci.
Ústava. Zde se snaží vytvořit představu ideálního státu. Představuje si, že lidé budou rozděleni do skupin podle toho, co jim jde nejlépe:
1. Vládcové a státníci – jsou moudří a řídí stát pomocí rozumu.
2. Vojáci a strážci – chrání stát a dbají na čest a spravedlnost.
3. Obchodníci, řemeslníci a rolníci – starají se o věci, které jsou potřeba pro každodenní život, jako jídlo a obchod.
V Platónově státu by vládli filosofové, tedy lidé, kteří mají moudrost. Stát by také řídil věci, jako je vzdělání nebo dokonce umění, aby všichni žili v souladu. Ti nahoře by se o nic hmotného nestarali.
Platón používá známé podobenství o jeskyni: představte si, že jsme připoutaní v jeskyni a vidíme jen stíny věcí, co jsou za námi. Ty stíny považujeme za skutečnost, ale nejsou to pravé věci. Platón tím myslí, že to, co vidíme, je jen zdání a pravou podstatu světa neznáme.
Podobné je podobenství o slunci – jako je slunce zdrojem světla a života, tak je idea dobra zdrojem všeho dobrého.
Aristotelés – jeho charakteristika, Organon, Etika Nikomachova,
Aristotelés byl starořecký filozof, žák Platóna a učitel Alexandra Velikého. Jeho dílo zahrnovalo širokou škálu témat, včetně logiky, etiky, politiky, přírodních věd a metafyziky. Na rozdíl od Platóna věřil, že nejlepším způsobem, jak poznat svět, je pozorovat ho a učit se z našich zkušeností. Hlavním přínosem je, že se nezastavuje u pojmu bytí, zkoumá ho dále, ptá se, co je jsoucno a snaží se nalézt jeho strukturu.
Spisy o logice – už ve starověku shrnuty pod název Organon (tj.nástroj ke správnému přemýšlení)
Spisy etické – Etika Nikomachova
Aristotelés – čtyři základní ctnosti, vztah jednotlivé – obecné.
Stanovil 4 základní ctnosti: rozumnost (řídit se rozumem), statečnost (vážnost), spravedlnost (vyvážené vztahy), zbožnost (žít svobodně a beze strachu).
Rozdílně od Platóna tvrdí, že skutečné jsou pouze jednotliviny (konkrétní, smyslově vnímatelné), zatímco obecniny (druh člověk) vystupují až zmnožství jednotlivin, jsou poznatelné rozumem. Aristoteles nesouhlasil s tím, že Platón oddělil ideje od jednotlivin.
Vysvětlit Aristotelovy základní filosofické kategorie, zoon politikon.
Aristotelés věřil, že každá věc na světě má svou látku (hyle) a formu (morfe).
1. Látka je to, z čeho je věc vyrobená, třeba dřevo. Sama o sobě nic nedělá, jen čeká na to, až se z ní něco stane.
2. Forma je to, co z látky udělá konkrétní věc – třeba židli. Díky formě se dřevo změní a vznikne z něj skutečná věc.
Aristotelés také říkal, že každá věc má svůj účel (proč existuje) a pohyb (jak se vyvíjí, aby svůj účel naplnila). Stejně tak člověk má tělo (látku) a duši (formu), která dává jeho tělu život. Rozlišoval duše rostlin, zvířat a lidí, a jen lidská duše má rozum.
Člověka určil jako bytost společenskou (zoon politikon). Cenil si rozumné střední cesty, preferoval umírněnou vládu.
Helénistická filozofie – časově vymezte, charakterizujte dobu
Zahrnuje období asi od konce 4.stol. do roku 529, kdy Justinián uzavřel antické filosofické školy.
Dochází k rozpadu tradiční řecké polis, lidé hledají jiné jistoty, nejvyššími hodnotami jsou svoboda, nezávislost a vztah k sobě samému. Dochází ke sbližování kultur křesťanských, židovských i orientálních s antikou.
Epikurejci – charakterizujte Epikúra, oč epikurejci usilovali a čemu se vyhýbali
Studoval filosofii vměstech Malé Asie. Jako osmnáctiletý absolvuje dvouletou vojenskou službu vAténách, později se živí jako filosof.
koupil zahradu, kde se lidé scházeli, aby mluvili o životě. Zahrada byla otevřená všem – i ženám a otrokům, a u vchodu byl nápis: „Žij skrytě“, což znamenalo žít klidně, bez zbytečné pozornosti.
Epikúros věřil, že člověk má žít v míru s ostatními. Myslel si, že člověk by měl hledat radost a vyhýbat se bolesti, ať už tělesné nebo duševní, aby mohl být šťastný a v klidu.
Epikurejci – co je vlastně blaženost/eudaimonia a rozkoš/hedoné.
Epikúros Navazoval na atomisty, byl materialista a lidskou duši považoval za smrtelnou.
Podle Epikúra si má každý sám najít smysl života a tím smyslem je být šťastný (blaženost). Věřil, že člověk je nejšťastnější, když prožívá příjemné pocity (rozkoš), jako je klid, radost nebo přátelství.
Stoicismus – vysvětlete název, uveďte dělení, k čemu přirovnávali vědění.
Název od sloupoví (stoa) na aténském náměstí, kde přednášel zakladatel Zenón zKitia. Stoici se časem rozdělili na tři období:
1. Stará stoa – začíná u Zenóna a jeho prvních žáků.
2. Střední stoa – pokračuje s učiteli z města Rhodos, jako byl Cicero.
3. Pozdní stoa – později v Římě, kde ji šířili myslitelé jako Seneca a Marcus Aurelius.
Stoikové věřili, že všechny části vědění spolu souvisí, a přirovnávali je k vejci:
Skořápka je logika (pravidla přemýšlení).
Bílek je fyzika (jak funguje svět).
Žloutek je etika (jak správně žít).
Stoikové – jak vidí uspořádání světa, vysvětlete neúčast/apatheia a vyrovnanost/ataraxie.
Učili, že je svět harmonicky uspořádán a člověk má žít harmonicky stímto řádem. Cestu k tomu vidí v osvobození se od negativních sklonů (tužeb, vášní, závisti…). Toto osvobození se nazývá apatheia (neúčast) a v této vnitřní svobodě dosáhneme vyrovnanosti (ataraxie). Ztotožňují blaženost s morálním cílem, neúčast není lhostejnost
Epiktétos, Seneca, Marcus Aurelius.
Epiktétos – bývalý otrok, popsal cestu k vnitřní svobodě. Některé věci nemůžeme vživotě změnit (fyz.vzhled), ale ty, které můžeme změnit, na těch máme pracovat. Vše má vživotě hluboký smysl, i to trápení.
Seneca – vychovatel a vlivný ministr císaře Nerona, zabýval se etikou.
Marcus Aurelius – římský císař, Hovory k sobě.
