hlodavci a zajícovci Flashcards
Kokcidie Eimeria u králíka domácího. Vývojový cyklus, popis infekceschopné oocysty. Které druhy jsou pro králíka zvláště nebezpečné a kde jsou lokalizované? Jak zjistíte, že má králík kokcidiózu?
E. magna, media, pyriformis, irresidua, intestinalis – tenké střevo E. steidai – játra
E. flavescens – slepé střevo, kolon
- nákaza pozřením oocysty s výkaly, ze sporocysty se rozpouští Steidovo tělísko
- sporozoiti vstupují do buněk střeva a merogonují, vznikají merozoiti
- někdy rychlá merogonie = uvnitř merontu vznikají 2 dceřiní merozoiti
- po prasknutí buňky napadají další buňky a opakovaně merogonují
- poslední generace podstoupí gametogonii – vznik samčích mikrogamet a samičích makrogamet, splynutím zygota
- vytváří kolem sebe silnou stěnu a odchází do prostředí jako oocysta (infekceschopná až rok)
- v oocystě vznikají sporulací 4 sporocysty, v každé 2 sporozoiti
- na vrchu pólové víčko a pod ním mikropyle
- nejvíce patogenní: E. flavescens (slepé střevo), intestinalis (tenké střevo)
- poruchy GIT: anorexie, průjmy vodnaté i s krví, zácpy, nadmutí, bolesti břicha, anémie, deprese, ztráta kondice - zjištění koprologií nález oocyst, pitevní nález - změny na střevě (uzlíky, výrony) a přítomnost merozoitů
Encephalitozoon cuniculi. Taxonomicky cizopasníka zařaďte, popište vývojový cyklus, popište infekceschopné stádium i způsob průniku do hostitele, patogenitu, výskyt a význam.
- říše Houby (Fungi), kmen Mikrospora, čeleď Nosematidae
- uvnitř spóry je sporoplasma, pólové vlákno, vystřelovací aparát, na povrchu 2 stěny
- králík se nakazí všemi cestami (ránou, placentou, vdechnutím, polknutím)
- uvnitř hostitele spora vystříkne polárním vláknem infekční sporoplasmu do buněk
- v cyklu se střídají schizogonie a sporogonie, probíhají v buňkách
- nejdříve dochází k schizogonii (vzniká mnoho merontů)
- po té vznikají sporogonií spory, tvoří se stěna, prasknutím buňky se uvolní spory do těla
- nákaza často bez příznaků
- možná migrace do CNS (ztrnutí, křeč, paralýza, diskoordinace) a ledvin (zánět ledvin)
- vyskytují se celosvětově
- pro zdravého člověka dodržujícího hygienu bezpečný, nebezpečný pro imunodeficientní (HIV)
Tasemnice divokých i domácích hlodavců. Hlodavec jako finální hostitel.
Hymenolepis diminuta tasemnice krysí
Hymenolepis nana tasemnice dětská (u hlodavců také)
Hymenolepis microstoma
- MH hmyz – blechy, brouci, tasemnice u nich vyvolává změny chování (menší reprodukce)
- pokud se dospělé tasemnice ve střevě nahromadí, vzniká tzv. „crowding“ efekt = rychlejší tasemnice inhibují vývoj pomalejších, které zůstávají nevyvinuté
- kosmopolitně rozšíření
- u silnějších nákaz GIT problémy: enteritida, zvracení, bolesti břicha, průjem
- hlodavci jako MH (boubel): E. multiocularis, Taenia taeniaeformis, pisiformis, serialis, crassiceps, Mesocestoides
Tasemnice divokých i domácích hlodavců/zajícovců. Hlodavec/zajícovec jako mezihostitel.
- Tasemnice rodu Taenia, Echinococcus nebo Hydatigera parazitují ve střevech psovitých, kočkovitých ale i jiných šelem, přičemž hlodavci, zajícovci a kopytníci slouží jako mezihostitelé
Měchožil bublinatý (E. multilocularis) - cizopasí ve střevě lišek a dalších šelem
- Lokalizace: tenké střevo, cysticerky v játrech
- DH: hlodavci a příležitostně člověk
- MH se infikuje pozřením vajíček – 40-70 dní vyvíjí protoskolexy
o Měchýřky velmi malé – mikroskopické
o Larvocystou je alveokok, který difuzním prorůstáním jater připomíná zhoubný nádor
o infekce po inkubační době 5 – 15 let vede k smrti - Běžně se vyskytuje u lišek v ČR.
Tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium) - Hostitel: výhradně člověk
- MH: prase domácí a člověk, méně medvěd, prase divoké, pes, kočka, některé druhy hlodavců a šelem
- Dospělá tasemnice žije v tenkém střevě
- Zralé články s vajíčky (proglotidy) se odtrhávají a odcházejí stolicí ven; vajíčka mohou v prostředí přežívat řadu měsíců.
- Mezihostitel je infikován požitím proglotid nebo vajíček přítomných v prostředí kontaminovaném lidskými výkaly. V žaludku se uvolní larvy, které pronikají střevní stěnou do krevního oběhu a jsou distribuovány do různých orgánů (zejména do svalové tkáně). Zde se mění v boubel (cysticercus cellulosae). Boubele vydrží v mezi-hostiteli naživu 3-6 let, časem se však jejich schopnost dalšího vývoje ztrácí a dojde k jejich ztukovatění nebo zvápenatění.
Tasemnice kočičí (Hydatigera taeniaeformis) - Definitivní hostitel: kočky domácí a případně volně žijící kočkovité šelmy; výjimečně lišky nebo psi
- Mezihostitel: hlodavci a zajícovci, u kterých vytváří larvocysty v játrech
- Dospělé tasemnice mohou u koček dorůstat délky 70 cm, infekce je však většinou bez příznaků.
- Vývojový cyklus je podobný dalším zástupcům rodu Taenia či Echinococcus
- Larvální forma v mezihostiteli se nazývá strobilocerkus
Hlístice domácích i divokých hlodavců.
- druh: Trichinela spiralis (svalovec stočený)
- hlodavci nejčastěji rezervoárem parazita
- druh: Trichuris campanula, T. serrata, T. muris, T. arvicolae (Enoplida)
- hostitel: hlodavci
- lokalizace - tlusté střevo
- druh: Calodium hepaticum, Capillaria hepatica, Hepaticola hepatica (Enoplida) - kapilárie
- hostitel: hlodavci, člověk, další savci
- lokalizace - játra
- druh: Trichosomoides crassicauda (Enoplida)
- hostitel: divocí i laboratorní potkani
- lokalizace - močový trakt
- druh: Strongyloides ratti, S. venezuelensis (Rhabditida - Háďata)
- hostitel: potkani (ratti), myši (venezuelensis)
- lokalizace - tenké střevo
- druh: Nippostrongylus brasiliensis (Strongylida)
- hostitel: potkan, myš, ostatní laboratorní hlodavci
- lokalizace - tenké střevo
- druh: Heligmosomoides polygyrus (Strongylida)
- hostitel: potkan, myš, ostatní laboratorní hlodavci
- lokalizace - duodenum
- druh: Angiostrongylus cantonensis, A. costaricensis (Strongylida)
- hostitel: potkan, divocí hlodavci, MH plži
- lokalizace - pulmonární arterie
- druh: Heterakis spumosa (Ascaridida)
- hostitel: volně žijící hlodavci (hlavně potkani)
- lokalizace - slepá střeva
- druh: Aspiculuris tetraptera (Ascaridida)
- hostitel: potkani, myši
- lokalizace - slepá střeva
- druh: Syphacia obvelata, S. muris (Ascaridida)
- hostitel: myš domácí, laboratorní (obvelata), potkaní a další hlodavci (muris)
- lokalizace - slepá střeva
Roupi myší, krys a králíků. Uveďte alespoň rodová latinská jména, popište je, uveďte vývojový cyklus a způsob šíření, jak často se vyskytují.
- všichni zástupci do 5mm, rozšířeni kosmopolitně
- oxyuroidní hltan = koncové rozšíření v bulbus, Syphacia a Passalurus navíc prebulbus
- cervikální křídla úzká u Syphacia a Passalurus, široká u Aspiculuris
- kaudální křídla úzká u všech
- spikula samců u Syphacia a Passalurus 1, Aspiculuris 2 - papily u Syphacia a Passalurus
Syphacia obvelata (myš), muris (potkan) - velmi časté 80% - samička lepí vajíčka kolem anusu, larvy ve vajíčkách do L3
- z anusu se mohou odlepovat a roznášet do okolí, možná autoinfekce
- uvolnění v tenkém střevě, dospívají v tlustém, slepém střevě a rektu
Aspiculuris tetraptera (potkan, myš) – poměrně časté 20% - larvy se zavrtávají do slepého střeva, dospívají a kladou vajíčka
- vajíčka odchází výkaly, touto cestou nakazí dalšího hostitele
Passalurus ambiguus (zajícovci) – 100% - ocas samců bičovitý výběžek
- larvy dospívají a parazitují ve slepém a tlustém střevě, samičky kladou vajíčka kolem rekta
- odlepováním z perianální řasy se šíří do okolí - až 100% králíků je má – autoinfekce díky cékotrofii
Roztoči doma chovaných hlodavců.
Liponyssoides sanguineus čmelík myší (hlodavci) - sají krev na povrchu těla
Chirodiscoides caviae (morčata)
- živí se kožními sekrety a lymfou na povrchu těla
Demodex flagellurus a musculi trudník, Psorergates simplex (laboratorní myši) - chlupové váčky
Myobia musculi trudníkovec myší Radfordia affinis trudníkovec Poppův (myši)
- srst
Notoedres muris svrabovka myší alepis (hlodavci) - v kožních chodbách, živí se výměšky, epiteliemi
Původce ušní prašiviny králíků. Celé latinské jméno, vývoj, léčba, prevence.
- druh: Psoroptes cuniculi (prašivka králičí)
- cyklus:
- vajíčka => larva => 2 nymfální stádia => dospělec = 3 týdny
- proděravělým bubínkem mohou vniknout i do středního ucha
- léčba - potírání postižených míst léčivými přípravky, ušní kapky
- patogenita - strupy v ušních boltcích, svrbění, až úhyn,č asto sekundární infekce
- prevence - hygiena, karanténa nově příchozích jedinců, očkování
Blechy hlodavců a zajícovců
Blecha králičí (Spilopsyllus cuniculi)
* Hostitel: zajícovci, hlodavci, masožravci
* Lokalizace: hlava
* Prevalence: Evropa, hojně u divokých králíků, u domácích moc ne
* Příušní hřebínky: samci 5 trnů, samice 6
* Vývojový cyklus
o Spojeno s hormonálním cyklem hostitele -> přenos jen u vysoce březích samic
o Vajíčka na tělo hostitele – srst nebo v hnízdech
o Vývoj přes 3 larvální stádia, kuklu a trvá 3 týdny
* Patogenita
o Dermatitida, svědění, hubnutí, anémie
o Přenáší myxomatózu
Blecha morová (Xenopsylla cheopis)
* Hostitel: hlodavci
* Rozšíření: Afrika, Indie, Střední východ, Severní Amerika
* Tělo: 2-3 mm, světlé žluté, bez hřebínků
* Vývojový cyklus: viz předchozí blechy
* Epidemiologie
o Přenášeč dvou nejvýznamnějších patogenů
Yersinia pestis – původce lidského moru
Rickettsia typhi – endemický tyfus
o Bakterie se množí v proventikulu (část střeva), které ucpávají
o Při nižších teplotách, kdy je blecha mimo hostitele, je masa bakterií v proventikulu koagulována fibrinem z přijaté krve do jakési zátky
o Pokud blecha najde dalšího hostitele a teplota je alespoň 28 stupňů – spuštění bakteriálního fibrinolyzynu -> uvolnění zátky -> při sání putují do hostitel
o
* Délka života dospělce: cca 3 měsíce
Blecha kočičí (Ctenocephalides felis)
* parazitem zejména koček a psů, ale byla nalezena i na ovcích, telatech, kozách, hlodavcích, králících a také na člověku. Je rozšířena po celém světě čili kosmopolitně.