2. Epitely Flashcards
Epitely - definice
= buňky různého tvaru a funkce, které vystýlají povrch sliznic, vnitřek dutin…
- SEDÍ NA BAZÁLNÍ LAMINĚ
- jsou polarizovány
- mezi sebou jsou pevně spojeny a mají různé typy MB spojů
- Velká většina se rychle obnovuje
- odvozeny od všech tří zárodečných listů!
- mají Bazální, apikální a bazolaterální stranu
- pod epitelem je často pojivová tkáň
Epitely - funkce
- Krytí a vystýlání povrchů - kůže, sliznice
- Absorpce (střevo) - sloupcovité epitely mají vysoce polarizovanou morfologii (apikální a bazolaterální stranu) a apikální povrch je většinou zvětšený do výčnělků
- Sekrece (epitelové buňky žláz)
- Recepce (Neuroepitel)
- Stažlivost (Myoepiteliální buňky)
ROHOVKOVÝ ENDOTEL
- asi jenom jediný resorpční endotel, který je derivovaný od MEZODERMU, v rohovce
- resorbuje z ní vodu, protože kdyby tam byla, tak bychom špatně viděli
- během života se už netvoří ani neregeneruje, naopak se zvětšuje -> časem dochází k poškození zraku
- Epitely dokážou fungovat jako svalové buňky, produkovat myozin a aktin (což dělají svalové buňky)
- Např. myoepitelové buňky v mléčných žlázách, které se při laktaci stahují a tím napomáhají pohybu mléka ven z žlázy
Epitely - Epiteliální tkáně v těle - příklady, co z jakého listu
PŘÍKLADY:
- Endrokrinní žlázy - nemají vývod
- Exokrinní žlázy - ústí do nějakého lumen (slinivka)
- Epitely sloužící k výměně - většinou jednovrstevné a proděravěné (fenestrované), v cévách je to endotel
- Ochranný epitel - na povrchu těla, v dutinách, jícnu…
- Transportní epitel - obsahuje velké množství kanálků a transportních mechanismů , pomocí nichž procházejí nebo jsou různé molekuly přes membránu
- Řasinkový epitel - tam, kde je potřeba pohybovat nějakou tekutinou či třeba vajíčkem ve vejcovodu
ZÁRODEČNÉ LISTY - ODVOZENÍ:
- Ektoderm - např. epitelový pokryv kůže, ústní a nosní dutina, riť…
- Mezoderm - endotel (vystýlá cévy), mesotel (vystýlá břišní dutinu, např. peritoneum)
- Entoderm - např. výstelka dýchacího traktu, trávicí trakt a všechny orgány s ním související (jako játra, pankreas)
- Jediná výjimka, kde nemluvíme o epitelech, pokud něco odděluje nějakou dutinu od zbytku těla, je CNS - zde specializované buňky s řasinkami, ale původem jsou to nervové buňky (ependymové buňky)
Epitely - bazální lamina
- Epitely vždycky sedí na BAZÁLNÍ LAMINĚ, tu si dělají samy nebo za pomocí fibroblastů
- podpůrná tkáň má schopnost samouspořádávání, tvoří ji specializované kolageny, fibriny…, tvoří tenké vrstvičky MB hmoty, pro komponenty bazální laminy mají mají epiteliální buňky na své bazální lamině příslušné receptory - např. INTEGRINY
- Ztráta kontaktu s BL -> diferenciace, např. keratinocyty - postupně se v kůži nahrazují novými buňkami, ty se melanizují, zplošťují a pomalu dostávají na povrch, kde jsou odlupovány
- to jak vypadají epitely na různým místech v těle závisí na BL, ta se odvíjí od toho, jak jsou zde uspořádány pojivové buňky
- vše má ontogenetický základ
- BLAŽKOVY LINIE - kůže se diferencuje podle jednotlivých pásů za sebou
- na prstech máme papilární linie -> jak jsou nadesignované vrstvy laminy pod kůží
Krycí epitely - dělení, 4 typy tkání, nádory
- kryjí zevní povrch nebo vystýlají tělní dutiny
- PODLE TVARU BUNĚK:
- > DLAŽDICOVÝ (plochý) - výstelky cév (endotel), výstelka serózních dutin (perikard, pleura, peritoneum), rohovka
- > KUBICKÝ - povrch ovária, štítná žláza
- > CYLINDRICKÝ - výstelka střev a žlučníku
- PODLE POČTU BUNĚČNÝCH VRSTEV:
- > jednovrstevný x vrstevnatý - ten dokáže měnit tvar
- v našem těle je víc jak 200 různých typů buněk
- 4 základní typy tkání: EPITELOVÉ, POJIVOVÉ, SVALOVÉ, NERVOVÉ, (krev)
- u všech typů buněk (snad kromě diferencovaných neutrofilních granulocytů - jsou skoro před smrtí, a erytrocytů - nemají jádro) může dojít ke vzniku nádorového bujení
- do 10 let - nejvíc nádorů odvozeno od krvetvorné tkáně (při diferenciaci T a B lymfocytů dochází k rekombinaci a tvorbě nových genů pro protilátky -> to je dá snadno pokazit), nervové, pojivové a epitelů
- po 45. roce - 90 % nádorů odvozeno od epitelů (většina epitelů rychle ,,točí” buňky -> spousta mutací)
- nádory odvozené od epitelů = KARCINOMY
- nádory odvozené od epiteliálních žláz = ADENOKARCINOMY
Krycí epitely - Jednovrstevné epitely
- DLAŽDICOVÝ (plochý) - výstelky cév (endotel), výstelka serózních dutin (perikard, pleura, peritoneum), rohovka
- KUBICKÝ - povrch ovaria, štítná žláza
- CYLINDRICKÝ - výstelka střev a žlučníku
Krycí epitely - Vrstevnaté epitely
- VRSTEVNATÝ DLAŽICOVÝ ROHOVĚJÍCÍ EPITEL -> kůže (na povrchu tenké šupiny odumřelých buněk)
- VRSTEVNATÝ DLAŽDICOVÝ NEROHOVĚJÍCÍ EPITEL
- > vystýlá vlhké dutiny (ústa, jícen, pochva)
- > povrch ploché, ale živé buňky
- VRSTEVNATÝ KUBICKÝ
- > vzácný - potní žlázy, vyvíjející se ovariální folikuly
- VRSTEVNATÝ CYLINDRICKÝ
- > vzácný . spojivka, vývody velkých žláz
- PŘECHODNÝ EPITEL
- > vystýlá močový měchýř, močovod - tvar buněk se mění podle rozpětí měchýře, tloušťka moč. měchýře je rezerva pro rozprostření ro většího objemu
- > TKÁŇOVÉ INŽENÝRSTVÍ - když odebereme buňky s kmenovými buňkami z moč. měchýře a je štěstí, můžeme vytvořit nový funkční močový měchýř
- VÍCEŘADÝ EPITEL
- > všechny buňky zakotveny v BL
- > nedosahují všechny k povrchu - např. cylindrický víceřadý epitel s řasinkami v dýchacích cestách (hybrid mezi jedno a vícevrstevným epitelem)
- NEUROEPITEL
- > epitelový původ - specializováno k senzorickým funkcím
- > např. buňky chuťových pohárků nebo čichový epitel
- MYOEPITEL
- > větvené buňky specializované na kontrakci (v mléčných, potních a slinných žlázách)
Krycí epitely - Metaplázie - definice + příklad
- konkrétní buněčný typ se může během života změnit v jiný
- např. u silných kuřáků se řasinkový pseuodstratifikovaný epitel změní v průdušnicích ve stratifikovaný (vrstvený) deskovitý epitel -> místo toho, aby řasinky odváděly z těla hlen, tak se přemění na epitel bez této funkce
- reparace řasinkového epitelu je velmi problematická
Krycí epitely - Epiteliální patologie - Kartagenerův syndrom, průjem, cystická fibróza, poruchy mechanických vlastností kůže
PRŮJEM
- porucha funkce resorpčních epitelů v TS
- v TS dochází k velkým přesunům tekutin - u dospělého člověka 7 l ´
CYSTICKÁ FIBRÓZA
- skoro nejčastější genetická porucha (nejčastější je asi porucha konexinu, který tvoří mezerové spoje ve středním uchu a který je zodpovědný za poruchy sluchu)
- mutace proteinu, který přenáší Cl ionty ven z buněk (CFTR)
- chloridové ionty je dobré vylučovat, bo sebou osmoticky ,,lákají’’ vodu a ta zvlhčuje epitely a sliznice
- pacienti mají suché sliznice, husté hleny -> problém v plicích a některých žlázách
- 1 člověk z 2 500 je postižen
PORUCHY MECHANICKÝCH VLASTNOSTÍ KŮŽE
- mutace v genech pro KERATINY
- buňky kožního epitelu jsou náchylné k poškození
Žlázové epitely - 2 typy, jednobuněčné/mnohobuněčné
= buňky specializované na tvorbu sekretů
- 2 typy žlázové tkáně - jedna vytváří PROVAZCE BUNĚK - lineární soustavy buněk uspořádané mezi cévními kapilárami (nadledvina, příštítná tělíska, přední lalok hypofýzy) a druhá tvoří FOLIKULY - buňky vystýlají váčky, folikuly často vyplněné extracelulární matrix (štítná žláza)
- JEDNOBUNĚČNÉ ŽLÁZY - např. pohárkové buňky, výstelky tenkého střeva nebo v DS
- MNOHOBUNĚČNÉ ŽLÁZY - ty se vyvíjejí z krycích epitelů proliferací a invazí do okolního vaziva
Žlázové epitely - endo/exokrinní, rozdělení podle typu vylučování a struktury
ENDOKRINNÍ ŽLÁZY:
- postrádají vývod, sekret roznášen krví, např. přenos hormonů
- NE VŠECHNY ENDOKRINNÍ ŽLÁZY PATŘÍ MEZI EPITELY! (nepatří hypofýza, hypothalamus a šišinka - CNS)
EXOKRINNÍ ŽLÁZY:
- sekretorní část + vývody, zachováno spojení s povrchovým epitelem, tubulární vývod vystlaný epitelem, např. žlučové vývody nebo slinivka
- Rozdělení podle struktury:
–> Jednoduché žlázy - jeden nerozvětvený vývod tubulózní, stočené tubulózní, acinózní (alveolární)
–> Složené žlázy - větvené vývody tubulózní, acinózní, tubulacinózní (tuoalveolární)
- Rozdělení podle typu sekrece:
–> MEROKRINNÍ - sekreční granula jsou exocytovaná, např. pankreas
–> HOLOKRINNÍ - sekreční produkt uvolněn s celou buňkou - zánik buňky naplněné sekretem, např. mazové žlázy
–> APOKRINNÍ - přechodný typ, sekreční produkt odloučen zároveň s apikální částí cytoplazmy, např. tukové kapénky; apokrinní způsob odvrhování kusů buněk souvisí i s dlouhou životností některých buněk v těle
- existují orgány, které mají jak exokrinní, tak endokrinní funkci (někdy to může dělat dokonce jeden buněčný typ)
- > např. játra (žluč do systému kanálků - exokrinní funkce, produkce látek jako transferin a albumin - endokrinní funkce)
- > pankreas (více buněčných typů, acinózní buňky produkují trávicí enzymy do lumen střeva, ostrůvkové buňky produkují inzulín a glukagon - roznos krví do těla
Kmenové buňky
- NIKY = místa, kde je vazba s jinými buňkami, popř. místa na EM, kde jsou příslušné ligandy či receptory udržující tyto buňky v nediferencovaném kmenovém stavu
- pokud buňky tuto niku opustí, začnou se diferencovat
- ## epitely typicky obsahují niky pro své kmenové buňky
Endoteliální buňky a cévy - endotel, cévy, kapiláry, hypoxie, hemangioblastomy, tvorba nových spojení
- ENDOTEL = epiteliální tkáň tvořící vnitřní stěnu cév, zajímavá dynamika a struktura
CÉVY - cévy jako takové nejsou složeny pouze s endotelu, ale i z extracelulární matrix a svaloviny
- tvoří je TUNICA INTIMA (endotel), TUNICA MEDIA (svalovina), TUNICA ADVENTITIA (pojivová tkáň)
KAPILÁRY - kapiláry jsou složeny téměř jenom z endotelu, poměry vrstev se liší
- při dramatickém průchodu tekutin skrz stěnu (v glomerulu ledvin), jsou tam fenestrované (děravé) kapiláry (krvinky ale neprolezou)
- velikost buňky záleží na ploidii
- V mozku jsou kapiláry, které musí být zcela nepropustné, jejich uspořádání je zodpovědné za intaktnost tzv. HEMATOENCEFALICKÉ BARIÉRY
- tato bariéra odděluje krev v kapilárách od vnitřního prostředí mozku
CÉVNÍ SYSTÉM - reaguje na parciální tlak kyslíku v tkáni
- když je kyslíku moc
-> dočasně se některé kapiláry uzavřou, po určité době se i odbourají
-> všechno funguje normálně - když je kyslíku málo:
-> HYPOXIE
-> vznik slepé větvičky, která roste, dokud se nenajde tepna s žílou
-> reguluje to parciální tlak kyslíku
-> v tělních buňkách se zvýší koncentrace HIF faktoru (hypoxia inducible factor) = protein, v tělních buňkách se produkuje stále, ale když dojde k poklesu kyslíku, tak se zabrání odbourávání této molekuly -> začne se hromadit
-> buňka s vysokou koncentrací HIF v cytoplazmě začne produkovat VEGF (vascular endothelial growth factor) = důležitý růstový faktor pro cévy a endotely, schopný vytvořit koncentrační gradient, který začne lákat výběžek kapilárky a směřuje její růst
-> stabilizace HIF a jeho odbourávaní je regulováno UBIQUITINACÍ (v HIF ubiquitinační sekvence) - mutace ubiquitinační sekvence -> není místo na navázání ubiquitinu -> HIF se nebude degradovat -> hromadí se -> buňka neustále produkuje VEGF -> proliferace a tvorba nových výběžků - tak je to u von Hippel-Landauova syndromu, kdy vznikají tzv. HEMANGIOBLASTOMY
- v naší krvi se pohybují také kmenové buňky endoteliálního typu - lákány do místa poškození, aby zalátaly vzniklou ránu
- když má dojí k logickému spojení ŽÍLA-TEPNA (ne žíla-žíla), je potřeba zabránit homotypické adhezi, na spojení jsou potřeba EPHRINY
- EPHRINY = molekuly tvořené např. při diferenciaci CNS
- nové kapiláry vznikají větvením = ANGIOGENEZE
- Arterie obsahují ephrin-B2. žíly příslušný receptor ephrin-B4, tak vzájemné spojení tvoří jen tak, kde to má smysl
Endoteliální buňky a cévy - Ateroskleróza
- ve stěnách cév nedochází k ukládání cholesterolu
- zánět nebo přítomnost volných radikálu -> LDL částice (odpovědné za přenos cholesterolu) oxidují
- ve zdravém těle téměř nenajdeme oxidované LDL (normálně exocytován a degradován)
- buňky nedokážou metabolizovat oxidovaný LDL -> hromadění v buňkách
- do tohoto místa jsou lákány monocyty, které do cévní stěny prochází DIAPEDÉZOU
- monocyt endocytuje oxidované LDL (umí ho sežrat, ale neumí do odbourat) -> hromadění LDL v monocytu -> tvorba pěnovitých buněk plných vakuol s ox. LDL
- monocyty spustí expresi genů, kterou by normálně nedělaly a vykazují dlouhodobě genotyp aktivovaných makrofágů
- aktivovaný makrofág spouští automaticky signál, že je v těle tkáňové poškození a je sem potřeba buněk, které to opraví
- přilákají mezenchymální buňky a fibrocyty -> diferencují ve fibroblasty -> produkce buněčné hmoty (fibroblasty se mohou diferencovat ve fibroblasty, osteocyty, osteoblasty a chondrocyty) -> osteocyty dělají kost -> v cévě vznikne hrbolek -> céva tak ztrácí mechanickou odolnost
- důležitější než hladina cholesterolu je chování LDL
- důležitou roli hrají zřejmě volné radikály z vnějšího prostředí, možná i infekce přímo cévních stěn
Endoteliální buňky a cévy - Tvorba cév + derivát endotelu
- většinově vznik růstem už vzniklých trubiček
- in vitro: uvnitř endoteliální buňky začne vznikat systém vakuol -> pospojují se -> vznik duté struktury, která je pak schopná spojovat se s jinými trubičkami -> vznik cévní stě
- v některých cévách (žílách) jsou ještě deriváty endotelu, který vybíhá do lumen - fungují jako chlopně, které zabraňují zpětnému chodu tekutiny, jsou pouze v malých a středně velkých žílách
Kůže - kmenové buňky, melanocyty, barva kůže, Merkelovy buňky
- 16 % hmotnosti
- SLOŽENÍ: epidermis, dermis, hypodermis
EPIDERMIS: - na povrchu, jediná epiteliálního původu
- sedí na BL (nejspodnější vrstva, KERATINOCYTY), která pořád proliferuje -> buňky se posouvají vzhůru -> dehydrují -> keratinizují a odloupnou se
- jsou zde MELANOCYTY - produkce melaninu, zabarvují buňky okolo + příslušné kožní deriváty, slouží jako ochrana před ultrafialovým zářením
- KMENOVÉ BUŇKY:
-> v záhybech na BL
-> postupně se diferencují a dostávají se na povrch
-> nejsou schopné diferencovat se v melanocyty (ty jsou derivovány z neurální lišty)
-> vznikají KERATINOCYTY
-> LANGERHANSOVY BUŇKY - derivované z kostní dřeně, v podstatě dendritická buňka prezentující antigen, nese MHC II. třídy (v uzlinách presentuje na svém povrchu, co sežrala), tvoří jednu vrstvičku rovnoměrně rozloženou pod kůží
-> zásoba KB pro deriváty kůže - kde je vychlípenina s kmenovými buňkami, tam roste vlas či chlup - MELANOCYTY:
-> musí se neustále diferencovat z KB
-> nevznikají v kůži, ale vlezou tam z neurální lišty
-> obsahují deriváty lysozomů = MELANOZOMY
-> melanozomy naplněné melaninem jsou pomocí výběžků předávány epidermálním buňkám (keratinocytům) - tmavá kůže: kultivace v látkách, které okyselují pH -> melanin v kůži zesvětlá (a opačně)
- tyrokináza bělochů je v důsledku kyselejšího prostředí v melanozomech méně aktivní než u černochů
- jediný rozdíl mezí světlou a tmavou barvou pletí je v pH endozomálního systému
- Mutace v genu pro KIT (kit, receptor pro stem cell factor SCF, je na epiteliální buňce v nice a udržuje buňky v kmenovém stavu) -> když není dost KB, není dost diferencovaných buněk melanocytů
- mutace v genu PAX3 - může dojít až ke ztrátě sluchu a depigmentace vlasů, očí a kůže
MERKELOVY BUŇKY - mechanoreceptory pro citlivé hmatové vjemy
- nejvíc na konečcích prstů a na rtech
- převod mechanického podráždění v sekreci serotoninu
- Karcinom Merkelových buněk
Neuroepitely
- výrazně se liší schopností regenerace a rychlostí obměny buněk
- např. senzorický neuroepitel ve středním uchu a na sítnici máme jednou provždy a není schopen se regenerovat
- čichový epitel se neustále obnovuje, má rychlou dynamiku
- Neurony jsou obklopeny PODPŮRNÝMI BUŇKAMI, které mají podobné vlastnosti jako gliové buňky v mozku
- ## senzorické neurony přežívají 1-2 měsíce, pak nahrazeny diferenciací BAZÁLNÍCH BUNĚK (KB senzorických neuronů)
Řasinky (cílie)
- Tubulinový cytoskelet - řasinky a bičíky
- MOTILNÍ = pohyblivé
- NEMOTILNÍ = nepohyblivé (na skoro všech typech buněk, slouží zde jako specializovaná senzorická struktura)
Nodální cílie
- speciální typ
- tvoří přechod mezi motilními a nemotilními
- přítomná na časném embryu
- uspořádání mikrotubulů je podobné primární cílii + dyneinová raménka -> rotační pohyb ve směru hodinových ručiček -> pohyb extraembryonální tekutiny -> aktivace nodální signalizace -> pravolevá asymetrie gen. exprese
Primární cílie
- ,,Buněčná anténa’’ + koordinuje buněčné děje vč. pohybu, dělení a diferenciace
- podíl na chemo-, termo- a mechanorecepci vnějšího prostředí
- schopné i vysoce polarizované specializované exocytózy
- uspořádání: axonéma, typicky ,,9+0’’
- součástí je bazální tělísko
- transport materiálu pomocí dyneinu a kinezinu
Pohyblivé cílie
- koordinovaný pohyb
- jen na málo buňkách (např. vejcovody, řasinkové buňky dýchacího epitelu)
- často ve velkém množství
- funkce závislá na přítomnosti mukózního sekretu
- změna vlastností mukózního sekretu -> např. Cystická fibróza
- identické uspořádání jako bičíky (9+2, přítomnost dyneinových ramének)
Cíliopatie - Bardet-Biendlův syndrom (BBS)
= multiorgánové pleiotropní onemocnění
- selhání ledvin, obezita, polydaktylie, hypoganadysmus, retinitis pigmentosa
- postižené proteiny BBS v bazálním tělísku a v těle cílie, uplatnění: intraflagelární transport
- BBSom = rodina proteinů BBS, zapojení do váčkového transportu
Cíliopatie - Kartagenerův syndrom - primární ciliární dyskineze (PCD)
- autozomálně recesivní onemocnění způsobující nefunkčnost řasinkového epitelu (plíce, Eustachova trubice, střední ucho, vejcovod), sníženou pohyblivost spermií a nodálních cílií
- nefunkční transport mukusu z plic -> opakované chronické plicní infekty -> poškození plicní funkce
- častá ztráta sluchu, situs inversus
- genetická příčina: mutace v pohybovém aparátu cílií, nejčastěji proteinů vnějšího dyneinového raménka
Cíliopatie - Polycystická nemoc ledvin
- autozomálně recesivní/dominantní
- tvorba mnohočetných ledvinných cyst
- častější autozomálně DOMINANTNÍ varianta - mutace v genech PKD1, PKD2, PKD3
- autozomálně RECESIVNÍ varianta - vzácnější, nedovyvinutí ledvin, 30% mortalita novorozenců
- u obou postižení signalizace primárních cílií, hl. proteinů POLYCYSTINU 1 a 2
Pohárkové buňky
- cylindrické epiteliální buňky, součástí jednovrstevných epiteliálních vrstev, jednobuněčné
- Pohárkový tvar a merokrinní sekrece mucinů
- vysoce polarizované, apikální část obsahuje hypertrofovaný sekretorický systém (včetně sekrečních granul s muciny)
- v DS, TS, rozmnožovacím traktu
- nadprodukce buněk -> nadprodukce mucinu (chronické bronchitidy, astma)
Mezotel
- derivát mezodermu, coelomu
- jednovrstevný deskovitý epitel
- pokrývá vnitřní orgány, tělní dutiny - hrudní dutina (pleura), břišní dutina (peritoneum), pohlavní orgány
- pokryv vnitřních orgánů = VISCERÁLNÍ MEZOTEL
- pokryv tělní stěny = PARIETÁLNÍ MEZOTEL
- apikální strana s MIKROVILI
- nádory odvozené od mezotelu = MEZOTELIOMY
Dýchací epitel
- Řasinkový pseudostratifikovaný cylindrický epitel:
- -> všechny buňky kontakt s BL, jádra nejsou v jedné rovině
- -> zvlhčení a ochrana DS
- -> fyzikální bariéra před průnikem patogenů, čištění (díky řasinkám)
- -> Hlouběji přechod na jednovrstevný kubický epitel -> jednoduchý deskovitý epitel plicních sklípků a alveolárních duktů
- v koncových částech (hrtan. nosohltan) je (stejně jako v jícnu a ústní dutině) deskovitý stratifikovaný epitel - vyšší odolnost vůči možnému mechanickému poškození
- ŘASINKOVÉ, POHÁRKOVÉ, CLAROVÉ, BAZÁLNÍ buňky, inervované NEUROENDOKRINNÍ buňky
- nově i IONOCYTY - exprimují CFTR, důležité pro vznik a vývoj plicní patologie cystické fibrózy
- ŘASINKOVÉ b. - 50-80 % epitelu DS, 200 cílií na buňku, orientovaný směr k hltanu
- POHÁRKOVÉ b. - produkce hlenu, ,,pracholapka, bakteriolapka’’
- BAZÁLNÍ b. - kmenové buňky
- PLICNÍ SKLÍPKY:
- -> jednovrstevný deskovitý epitel složeny ze pneumocytů (I. a II. typ) a alveolárních makrofágů
Epitel žaludku
- jednovrstevný, cylindrické buňky
- OSTIUM CARDIACUM = místo, kde ostře přechází vícevrstevný deskovitý epitel na jednovrstevný žaludeční
- Barrettův jícen = změna epitelu v důsledku refluxu
- na rozdíl od střeva obsahuje odlišný typ žaludečních žláz ústících do žaludeční jamky
- povrch výrazně invaginován, v invaginacích koordinovaná produkce trávicích a ochranných sekretů vylučovaných žaludeční jamkou na povrch střeva
Epitel žaludku - 3 typy žláz
1) ŽLÁZY PŘI ČESLU
- produkce mukusu tzv. foveolárními buňkami
2) ŽLÁZY FUNDU A TĚLA ŽALUDKU
- ZYMOGENNÍ (hlavní-> chief) buňky produkující pepsinogen, horní část (zde i KB)
- PARIETÁLNÍ buňky produkující HCl
3) ŽLÁZY PYLORICKÉ
- tubulózní, často větvené a stočené
- kratší
- produkce hlenu a lysozymu
- mezi nimi G buňky
Epitel žaludku - G buňky
- rozptýlené, endokrinní buňky
- produkce GASTRINU (= hormon stimulující produkci HCl parietálními buňkami)
Epitel žaludku - Enterochromafilním buňkám podobné buňky (ECL), A buňky, Enterochromafilní buňky, D buňky
ECL:
- produkce histaminu (stimulátor produkce HCl)
A buňky:
- produkce glukagonu
Enterochromafilní buňky:
- produkce serotoninu stimulujícího kontrakci hladkých svalů žaludku
D buňky:
- produkce somatostatinu -> inhibice produkce HCl
Epitel žaludku - Parietální buňky
- ve střední části žláz typických v žaludečním epitelu
- produkce HCl
- vysoce rozvětvený systém invaginovaných kanálků - zvýšení povrchu jejich apikální strany. aktivním transportem sekrece HCl
- endocytóza a enxocytóza
- aktivní transportér: vodíko-draslíková ATPáza (H+/K+ ATPáza):
- > suverénně nejstrmější chemický gradient v těle
- > schopnost transportace protonů proti koncentračnímu gradientu 3 mil. : 1
- > protony vznikají disociací kys. uhličité (ta vzniká reakcí CO2 a H2O pomocí karbonické anhydrázy) -> vysoce kyselé pH žaludku - optimální např. pro denaturaci proteinů, aktivaci zymogenů (pepsinogen na pepsin)
- Regulace produkce HCl: histamin, gastrin, acetylcholin
- sekrece proteinu CBLIF -> nezbytný pro absorpci vitaminu B12
Střevní epitel
- jednovrstevný cylindrický epitel
- tenké + tlusté střevo
- absorpce potřebných živin, ochrana těla před účinky vnitřního prostředí střeva (bakterie + agresivní trávicí prostředí)
- ochranná mukózní vrstva díky pohárkovým buňkám
- regenerace - 3-5 dní
- Kmenové buňky - uvnitř krypt
Střevní epitel - tenké střevo - zvětšení povrchu
- enormní zvětšení povrchu:
–> Kruhové záhyby střeva zpomalující průchod tráveniny, zvýšení povrchu 3x
–> Invaginace a klky - zvýšení povrchu 10x
–> Mikroklky - zvýšení povrchu cca 20x - ## tzv. kartáčový lem - vysoce glykolyzován - hydratovaná forma daných glykoproteinů = glykokalyx)
Střevní epitel - typy buněk
- deriváty kmenových buněk + dendritické buňky, intraepiteliální lymfocyty
- Deriváty KB:
- > ENTEROCYTY - nejvíc, vstřebávání živin
- > POHÁRKOVÉ BUŇKY - sekrece mukusu
- > ENTEROENDOKRINNÍ BUŇKY - několik typů, sekrece gastrointestinálních hormonů
- > PANETOVÝ BUŇKY - produkce antimikrobiálních peptidů (beta-defenziny), v těchto buněk žijí nejdéle
- > TUFT (BERTOVY) BUŇKY - exprimace chuťových receptorů, rozpoznání patogenů
- > M-BUŇKY - transport antigenů
- > CUP BUŇKY - exprimace vimentinu, kartáčový lem na povrchu, neznámá funkce
Podocyty
= filtrační buňky ledvin
- vysoce specializované buňky ledvinového glomerulu
- obalují kapiláry, podíl na glomerulární ultrafiltraci
- zabraňují průniku proteinů do primární moči
- PRETEINURIE - nefunguje podocytární filtrační aparát, pronikání bílkovin do moči
Pericyty
- v mikrocirkulaci ve stěně kapilár a žilek
- těsná vazba na BL a endoteliální buňky
- regulace průtoku krve, aktivní fagocytóza, hematoencefalická bariéra
- při vzniku HE bariéry indukují vznik těsných spojů
- Hematoencefalická bariéra = místo propojení mezí cévním systémem a CNS
