2. Epitely Flashcards
Epitely - definice
= buňky různého tvaru a funkce, které vystýlají povrch sliznic, vnitřek dutin…
- SEDÍ NA BAZÁLNÍ LAMINĚ
- jsou polarizovány
- mezi sebou jsou pevně spojeny a mají různé typy MB spojů
- Velká většina se rychle obnovuje
- odvozeny od všech tří zárodečných listů!
- mají Bazální, apikální a bazolaterální stranu
- pod epitelem je často pojivová tkáň
Epitely - funkce
- Krytí a vystýlání povrchů - kůže, sliznice
- Absorpce (střevo) - sloupcovité epitely mají vysoce polarizovanou morfologii (apikální a bazolaterální stranu) a apikální povrch je většinou zvětšený do výčnělků
- Sekrece (epitelové buňky žláz)
- Recepce (Neuroepitel)
- Stažlivost (Myoepiteliální buňky)
ROHOVKOVÝ ENDOTEL
- asi jenom jediný resorpční endotel, který je derivovaný od MEZODERMU, v rohovce
- resorbuje z ní vodu, protože kdyby tam byla, tak bychom špatně viděli
- během života se už netvoří ani neregeneruje, naopak se zvětšuje -> časem dochází k poškození zraku
- Epitely dokážou fungovat jako svalové buňky, produkovat myozin a aktin (což dělají svalové buňky)
- Např. myoepitelové buňky v mléčných žlázách, které se při laktaci stahují a tím napomáhají pohybu mléka ven z žlázy
Epitely - Epiteliální tkáně v těle - příklady, co z jakého listu
PŘÍKLADY:
- Endrokrinní žlázy - nemají vývod
- Exokrinní žlázy - ústí do nějakého lumen (slinivka)
- Epitely sloužící k výměně - většinou jednovrstevné a proděravěné (fenestrované), v cévách je to endotel
- Ochranný epitel - na povrchu těla, v dutinách, jícnu…
- Transportní epitel - obsahuje velké množství kanálků a transportních mechanismů , pomocí nichž procházejí nebo jsou různé molekuly přes membránu
- Řasinkový epitel - tam, kde je potřeba pohybovat nějakou tekutinou či třeba vajíčkem ve vejcovodu
ZÁRODEČNÉ LISTY - ODVOZENÍ:
- Ektoderm - např. epitelový pokryv kůže, ústní a nosní dutina, riť…
- Mezoderm - endotel (vystýlá cévy), mesotel (vystýlá břišní dutinu, např. peritoneum)
- Entoderm - např. výstelka dýchacího traktu, trávicí trakt a všechny orgány s ním související (jako játra, pankreas)
- Jediná výjimka, kde nemluvíme o epitelech, pokud něco odděluje nějakou dutinu od zbytku těla, je CNS - zde specializované buňky s řasinkami, ale původem jsou to nervové buňky (ependymové buňky)
Epitely - bazální lamina
- Epitely vždycky sedí na BAZÁLNÍ LAMINĚ, tu si dělají samy nebo za pomocí fibroblastů
- podpůrná tkáň má schopnost samouspořádávání, tvoří ji specializované kolageny, fibriny…, tvoří tenké vrstvičky MB hmoty, pro komponenty bazální laminy mají mají epiteliální buňky na své bazální lamině příslušné receptory - např. INTEGRINY
- Ztráta kontaktu s BL -> diferenciace, např. keratinocyty - postupně se v kůži nahrazují novými buňkami, ty se melanizují, zplošťují a pomalu dostávají na povrch, kde jsou odlupovány
- to jak vypadají epitely na různým místech v těle závisí na BL, ta se odvíjí od toho, jak jsou zde uspořádány pojivové buňky
- vše má ontogenetický základ
- BLAŽKOVY LINIE - kůže se diferencuje podle jednotlivých pásů za sebou
- na prstech máme papilární linie -> jak jsou nadesignované vrstvy laminy pod kůží
Krycí epitely - dělení, 4 typy tkání, nádory
- kryjí zevní povrch nebo vystýlají tělní dutiny
- PODLE TVARU BUNĚK:
- > DLAŽDICOVÝ (plochý) - výstelky cév (endotel), výstelka serózních dutin (perikard, pleura, peritoneum), rohovka
- > KUBICKÝ - povrch ovária, štítná žláza
- > CYLINDRICKÝ - výstelka střev a žlučníku
- PODLE POČTU BUNĚČNÝCH VRSTEV:
- > jednovrstevný x vrstevnatý - ten dokáže měnit tvar
- v našem těle je víc jak 200 různých typů buněk
- 4 základní typy tkání: EPITELOVÉ, POJIVOVÉ, SVALOVÉ, NERVOVÉ, (krev)
- u všech typů buněk (snad kromě diferencovaných neutrofilních granulocytů - jsou skoro před smrtí, a erytrocytů - nemají jádro) může dojít ke vzniku nádorového bujení
- do 10 let - nejvíc nádorů odvozeno od krvetvorné tkáně (při diferenciaci T a B lymfocytů dochází k rekombinaci a tvorbě nových genů pro protilátky -> to je dá snadno pokazit), nervové, pojivové a epitelů
- po 45. roce - 90 % nádorů odvozeno od epitelů (většina epitelů rychle ,,točí” buňky -> spousta mutací)
- nádory odvozené od epitelů = KARCINOMY
- nádory odvozené od epiteliálních žláz = ADENOKARCINOMY
Krycí epitely - Jednovrstevné epitely
- DLAŽDICOVÝ (plochý) - výstelky cév (endotel), výstelka serózních dutin (perikard, pleura, peritoneum), rohovka
- KUBICKÝ - povrch ovaria, štítná žláza
- CYLINDRICKÝ - výstelka střev a žlučníku
Krycí epitely - Vrstevnaté epitely
- VRSTEVNATÝ DLAŽICOVÝ ROHOVĚJÍCÍ EPITEL -> kůže (na povrchu tenké šupiny odumřelých buněk)
- VRSTEVNATÝ DLAŽDICOVÝ NEROHOVĚJÍCÍ EPITEL
- > vystýlá vlhké dutiny (ústa, jícen, pochva)
- > povrch ploché, ale živé buňky
- VRSTEVNATÝ KUBICKÝ
- > vzácný - potní žlázy, vyvíjející se ovariální folikuly
- VRSTEVNATÝ CYLINDRICKÝ
- > vzácný . spojivka, vývody velkých žláz
- PŘECHODNÝ EPITEL
- > vystýlá močový měchýř, močovod - tvar buněk se mění podle rozpětí měchýře, tloušťka moč. měchýře je rezerva pro rozprostření ro většího objemu
- > TKÁŇOVÉ INŽENÝRSTVÍ - když odebereme buňky s kmenovými buňkami z moč. měchýře a je štěstí, můžeme vytvořit nový funkční močový měchýř
- VÍCEŘADÝ EPITEL
- > všechny buňky zakotveny v BL
- > nedosahují všechny k povrchu - např. cylindrický víceřadý epitel s řasinkami v dýchacích cestách (hybrid mezi jedno a vícevrstevným epitelem)
- NEUROEPITEL
- > epitelový původ - specializováno k senzorickým funkcím
- > např. buňky chuťových pohárků nebo čichový epitel
- MYOEPITEL
- > větvené buňky specializované na kontrakci (v mléčných, potních a slinných žlázách)
Krycí epitely - Metaplázie - definice + příklad
- konkrétní buněčný typ se může během života změnit v jiný
- např. u silných kuřáků se řasinkový pseuodstratifikovaný epitel změní v průdušnicích ve stratifikovaný (vrstvený) deskovitý epitel -> místo toho, aby řasinky odváděly z těla hlen, tak se přemění na epitel bez této funkce
- reparace řasinkového epitelu je velmi problematická
Krycí epitely - Epiteliální patologie - Kartagenerův syndrom, průjem, cystická fibróza, poruchy mechanických vlastností kůže
PRŮJEM
- porucha funkce resorpčních epitelů v TS
- v TS dochází k velkým přesunům tekutin - u dospělého člověka 7 l ´
CYSTICKÁ FIBRÓZA
- skoro nejčastější genetická porucha (nejčastější je asi porucha konexinu, který tvoří mezerové spoje ve středním uchu a který je zodpovědný za poruchy sluchu)
- mutace proteinu, který přenáší Cl ionty ven z buněk (CFTR)
- chloridové ionty je dobré vylučovat, bo sebou osmoticky ,,lákají’’ vodu a ta zvlhčuje epitely a sliznice
- pacienti mají suché sliznice, husté hleny -> problém v plicích a některých žlázách
- 1 člověk z 2 500 je postižen
PORUCHY MECHANICKÝCH VLASTNOSTÍ KŮŽE
- mutace v genech pro KERATINY
- buňky kožního epitelu jsou náchylné k poškození
Žlázové epitely - 2 typy, jednobuněčné/mnohobuněčné
= buňky specializované na tvorbu sekretů
- 2 typy žlázové tkáně - jedna vytváří PROVAZCE BUNĚK - lineární soustavy buněk uspořádané mezi cévními kapilárami (nadledvina, příštítná tělíska, přední lalok hypofýzy) a druhá tvoří FOLIKULY - buňky vystýlají váčky, folikuly často vyplněné extracelulární matrix (štítná žláza)
- JEDNOBUNĚČNÉ ŽLÁZY - např. pohárkové buňky, výstelky tenkého střeva nebo v DS
- MNOHOBUNĚČNÉ ŽLÁZY - ty se vyvíjejí z krycích epitelů proliferací a invazí do okolního vaziva
Žlázové epitely - endo/exokrinní, rozdělení podle typu vylučování a struktury
ENDOKRINNÍ ŽLÁZY:
- postrádají vývod, sekret roznášen krví, např. přenos hormonů
- NE VŠECHNY ENDOKRINNÍ ŽLÁZY PATŘÍ MEZI EPITELY! (nepatří hypofýza, hypothalamus a šišinka - CNS)
EXOKRINNÍ ŽLÁZY:
- sekretorní část + vývody, zachováno spojení s povrchovým epitelem, tubulární vývod vystlaný epitelem, např. žlučové vývody nebo slinivka
- Rozdělení podle struktury:
–> Jednoduché žlázy - jeden nerozvětvený vývod tubulózní, stočené tubulózní, acinózní (alveolární)
–> Složené žlázy - větvené vývody tubulózní, acinózní, tubulacinózní (tuoalveolární)
- Rozdělení podle typu sekrece:
–> MEROKRINNÍ - sekreční granula jsou exocytovaná, např. pankreas
–> HOLOKRINNÍ - sekreční produkt uvolněn s celou buňkou - zánik buňky naplněné sekretem, např. mazové žlázy
–> APOKRINNÍ - přechodný typ, sekreční produkt odloučen zároveň s apikální částí cytoplazmy, např. tukové kapénky; apokrinní způsob odvrhování kusů buněk souvisí i s dlouhou životností některých buněk v těle
- existují orgány, které mají jak exokrinní, tak endokrinní funkci (někdy to může dělat dokonce jeden buněčný typ)
- > např. játra (žluč do systému kanálků - exokrinní funkce, produkce látek jako transferin a albumin - endokrinní funkce)
- > pankreas (více buněčných typů, acinózní buňky produkují trávicí enzymy do lumen střeva, ostrůvkové buňky produkují inzulín a glukagon - roznos krví do těla
Kmenové buňky
- NIKY = místa, kde je vazba s jinými buňkami, popř. místa na EM, kde jsou příslušné ligandy či receptory udržující tyto buňky v nediferencovaném kmenovém stavu
- pokud buňky tuto niku opustí, začnou se diferencovat
- ## epitely typicky obsahují niky pro své kmenové buňky
Endoteliální buňky a cévy - endotel, cévy, kapiláry, hypoxie, hemangioblastomy, tvorba nových spojení
- ENDOTEL = epiteliální tkáň tvořící vnitřní stěnu cév, zajímavá dynamika a struktura
CÉVY - cévy jako takové nejsou složeny pouze s endotelu, ale i z extracelulární matrix a svaloviny
- tvoří je TUNICA INTIMA (endotel), TUNICA MEDIA (svalovina), TUNICA ADVENTITIA (pojivová tkáň)
KAPILÁRY - kapiláry jsou složeny téměř jenom z endotelu, poměry vrstev se liší
- při dramatickém průchodu tekutin skrz stěnu (v glomerulu ledvin), jsou tam fenestrované (děravé) kapiláry (krvinky ale neprolezou)
- velikost buňky záleží na ploidii
- V mozku jsou kapiláry, které musí být zcela nepropustné, jejich uspořádání je zodpovědné za intaktnost tzv. HEMATOENCEFALICKÉ BARIÉRY
- tato bariéra odděluje krev v kapilárách od vnitřního prostředí mozku
CÉVNÍ SYSTÉM - reaguje na parciální tlak kyslíku v tkáni
- když je kyslíku moc
-> dočasně se některé kapiláry uzavřou, po určité době se i odbourají
-> všechno funguje normálně - když je kyslíku málo:
-> HYPOXIE
-> vznik slepé větvičky, která roste, dokud se nenajde tepna s žílou
-> reguluje to parciální tlak kyslíku
-> v tělních buňkách se zvýší koncentrace HIF faktoru (hypoxia inducible factor) = protein, v tělních buňkách se produkuje stále, ale když dojde k poklesu kyslíku, tak se zabrání odbourávání této molekuly -> začne se hromadit
-> buňka s vysokou koncentrací HIF v cytoplazmě začne produkovat VEGF (vascular endothelial growth factor) = důležitý růstový faktor pro cévy a endotely, schopný vytvořit koncentrační gradient, který začne lákat výběžek kapilárky a směřuje její růst
-> stabilizace HIF a jeho odbourávaní je regulováno UBIQUITINACÍ (v HIF ubiquitinační sekvence) - mutace ubiquitinační sekvence -> není místo na navázání ubiquitinu -> HIF se nebude degradovat -> hromadí se -> buňka neustále produkuje VEGF -> proliferace a tvorba nových výběžků - tak je to u von Hippel-Landauova syndromu, kdy vznikají tzv. HEMANGIOBLASTOMY
- v naší krvi se pohybují také kmenové buňky endoteliálního typu - lákány do místa poškození, aby zalátaly vzniklou ránu
- když má dojí k logickému spojení ŽÍLA-TEPNA (ne žíla-žíla), je potřeba zabránit homotypické adhezi, na spojení jsou potřeba EPHRINY
- EPHRINY = molekuly tvořené např. při diferenciaci CNS
- nové kapiláry vznikají větvením = ANGIOGENEZE
- Arterie obsahují ephrin-B2. žíly příslušný receptor ephrin-B4, tak vzájemné spojení tvoří jen tak, kde to má smysl
Endoteliální buňky a cévy - Ateroskleróza
- ve stěnách cév nedochází k ukládání cholesterolu
- zánět nebo přítomnost volných radikálu -> LDL částice (odpovědné za přenos cholesterolu) oxidují
- ve zdravém těle téměř nenajdeme oxidované LDL (normálně exocytován a degradován)
- buňky nedokážou metabolizovat oxidovaný LDL -> hromadění v buňkách
- do tohoto místa jsou lákány monocyty, které do cévní stěny prochází DIAPEDÉZOU
- monocyt endocytuje oxidované LDL (umí ho sežrat, ale neumí do odbourat) -> hromadění LDL v monocytu -> tvorba pěnovitých buněk plných vakuol s ox. LDL
- monocyty spustí expresi genů, kterou by normálně nedělaly a vykazují dlouhodobě genotyp aktivovaných makrofágů
- aktivovaný makrofág spouští automaticky signál, že je v těle tkáňové poškození a je sem potřeba buněk, které to opraví
- přilákají mezenchymální buňky a fibrocyty -> diferencují ve fibroblasty -> produkce buněčné hmoty (fibroblasty se mohou diferencovat ve fibroblasty, osteocyty, osteoblasty a chondrocyty) -> osteocyty dělají kost -> v cévě vznikne hrbolek -> céva tak ztrácí mechanickou odolnost
- důležitější než hladina cholesterolu je chování LDL
- důležitou roli hrají zřejmě volné radikály z vnějšího prostředí, možná i infekce přímo cévních stěn
Endoteliální buňky a cévy - Tvorba cév + derivát endotelu
- většinově vznik růstem už vzniklých trubiček
- in vitro: uvnitř endoteliální buňky začne vznikat systém vakuol -> pospojují se -> vznik duté struktury, která je pak schopná spojovat se s jinými trubičkami -> vznik cévní stě
- v některých cévách (žílách) jsou ještě deriváty endotelu, který vybíhá do lumen - fungují jako chlopně, které zabraňují zpětnému chodu tekutiny, jsou pouze v malých a středně velkých žílách
