Tropy a figury Flashcards
anafora
opakování slov na začátku sousedních veršu nebo vět (Smutná odpoledne nedělní / Smutná starými paními)
epifora
opakování slov na konci sousedních veršů nebo vět (Co to máš na té tkaničce? / Na krku na te tkaničce!)
epanastrofa
opakování slov na konci jednoho verše a na začátku toho následujícího (Střela ta se zaryla v bílá ňadra / V bílá ňadra prvního Tatařina
epizeuxis
opakování slov za sebou v jednom verši (Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon)
aliterace
opakování hlásky nebo skupiny hlásek na začátku slov ve verši (Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon)
refrén
opakování delší části textu nebo celého verše, většinou v pravidelných intervalech (např. po každé sloce)
asyndeton
hromadění slov bez použití spojek (Mluviti stříbro, mlčeti zlato)
polysyndeton
nadměrné používání spojek (Vy byste pořád seděla / a nevydala hlásku / a to se přece nedělá / a já vás varuju)
inverze
přehození slovosledu pro dramatický efekt, kvůli rýmu atd… (Ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín.)
řečnická otázka
otázka, na kterou tazatel neočekává odpověď anebo kterou hned sám zodpoví (Víš, co se mi dnes stalo?)
elipsa
vypouštění části věty tak, že si vynechaná slova lze domyslet (Bude děvět, takže jsem pro!)
aposiopeze
nedokončená nebo přerušená výpověď, často značená třemi tečkami /Proč a proč jsem…, jak to jen říci…. Jsou snad…. )
apostrofa
oslovení neživé věci nebo nepřítomné osoby (Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!)
metafora
přenesení významu pomocí vnější podobnost, společné vlastnosti atd… (např. hlava rodiny)
personifikace
neživým a abstraktním věcem dává lidské vlastnosti a schopnosti (přichází jaro)
přirovnání
vlastnost se vyjadřuje zmíněním něčeho, co má také tuto vlastnost (je starý jako Metuzalém)
epiteton
netypický umělecký přívlastek, který zdůrazňuje vlastnost, emoci nebo autorův názor (“stříbrné ticho”)
synestezie
míchání několika různých smyslů dohromady (“hořký zápach”)
oxymorón
nelogické spojení dvou protikladných slov (“Svítání na západě”)
alegorie
alegorie - text nebo dílo, které je celé jedna velká metafora, protože doslovně popisuje jednu věc, ale přitom vypovídá o jiné (např. Orwellova Farma zvířat)
metonymie
přenesení významu pomocí vnitřní souvislosti nebo vztahu (“posloucháme Beethovena”)
hyperbola
záměrné přehánění pro zdůraznění (“Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí”)
synekdocha
názvem celku se označuje jeho část anebo naopak (“Nebyla tam ani noha!”)
symbol
obecně známý znak, který asociuje např. nějakou vlastnost nebo situaci (“Přeběhla mi černá kočka přes cestu.”)
ironie
vyslovení opaku toho, co je opravdu míněno, většinou s humorným záměrem (“Nehlaste se všichni.”)
sarkasmus
posměšný, kousavý až útočný komentář (“Tvoje slohovka je skvělá ukázka toho, jak nepsat úvahy.”)
eufemismus
mírnější výrazy pro negativní věci (“navždy nás opustil” místo “zemřel”, “prostorově výrazný” místo “tlustý”)
dysfemismus
hrubší výrazy (“že tě huba nebolí!” místo “že se opovažuješ takhle mluvit!”)
kakofonie nebo nelibozvučnost
nepříjemně znějící nebo špatně vyslovitelné uspořádání hlásek, často K, CH, R, Ř. (“Už jede rytíř / v brnění kosti chrastí”)
eufonie / libozvučnost
příjemně znějící uspořádání hlásek, často díky opakování dvojhlásek a hlásky L. (“Ach v zemi krásnou, zemi milovanou”)
onomatopoie / zvukomalba
použití slov, která napodobují nebo připomínají zvuky (“Nocí řinčí řetězů hřmot”)
gradace
stupňování napětí a dramatičnosti děje (ke konci skoro každé dobrodružné knížky)
